Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zvrhlý upír - 11. kapitola

20.03.2011 (09:00) • Sheela • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 4298×

Nad Bellou stál upír s karmínovýma očima a díval se jí na krční tepnu, kterou proudila krev.

„Bello,“ hlesl jsem vyděšeně a pečlivě si prohlížel upíra, který se chystal zakousnout mou lásku.

„Když ji pustíš. Je tu možnost, že přežiješ, ale jestli jí ublížíš. Zemřeš,“ varoval jsem ho. Upír nereagoval a dál se díval Belle na krční tepnu. Teprve teď jsem si uvědomil, že neslyším jeho myšlenky.

„Edwarde!“ vypískla Bella, když se upír k ní víc naklonil. Nemohl jsem po něm skočit, protože tu bylo nebezpečí, že by stihl Bellu kousnout a jelikož je Bella poloupír. Upír se pomalu začal sklánět a já ztuhl na místě. Sakra, co mám dělat? Podíval jsem se na Bellu, která na mě hleděla s důvěrou v očích. Věděl jsem, že buď udělám něco teď, anebo nikdy. Rozběhl jsem se a skočil na upíra, který se zdál být zaskočený Bellinou vůní. Společně s ním jsem proletěl oknem a dopadl na zem. Rychle jsem se na něj překulil a chytl mu ruce nad hlavou. Upír byl mnohem silnější, než jsem čekal a překulil si mě pro sebe. Jelikož jsem mu nedokázal číst myšlenky, byl to pro mě rovnocenný soupeř. Což pro mě byla určitá nevýhoda. Pral jsem se s ním, jako o život. Ono vlastně šlo o život, ale ne o můj.

Netrvalo dlouho a mě přišel na pomoc Emmett, který upíra podržel a já mu odtrhl hlavu. Teprve teď jsem si byl jistý, že je Bella v bezpečí. Z klacků jsme udělali menší táborák a naházeli do toho části těla toho upíra.

„Já se o to postarám,“ řekl mi Emmett, který se všiml, že jsem nervózní a nejraději bych utíkal k Belle. Vděčně jsem se na něj usmál a rychle utíkal nahoru za mojí láskou. Seděla na posteli a vypadala pořád vyděšeně. Kdo by se divil, mohla být po smrti. Alice a Rosalie ji utěšovaly, ale ona nevnímala.

„Lásko,“ šeptl jsem k Belle a ona vzhlédla. Pokusila se usmát, ale moc se jí to nevydařilo. Lidským krokem jsem došel k posteli, opatrně jsem se posadil a čekal, jak zareaguje. Ani nezaváhala a pevně mě objala. Hlavu si schovala mezi důlek hlavy a krku. Chvíli se nic nedělo, ale najednou se Bella rozplakala. Vzlyky roztřásly její tělo a já se ji snažil utěšit. Nedala si říct a dále plakal, její slzy smáčely mou košili, ale já to neřešil. Hladil jsem ji po vlasech a zádech, nechal jsem ji, ať se vypláče, protože jsem pochopil, že to potřebuje. Alice a Rosalie odešly z místnosti, asi nám chtěly nechat prostor.

„Bello, šššš… Všechno bude v pořádku. Neboj. Nikdo už ti nikdy neublíží,“ utěšoval jsem ji. Jen přikývla, ale dál plakala.

„Lásko, nemáš hlad?“ zeptal jsem se a ona opět přikývla. Opatrně jsem ji ze sebe sundal a vstal z postele. Když jsem stál u dveří, ještě jednou jsem se na ni podíval. Když jsem ji viděl, začal jsem se obávat, jestli ji tento zážitek nějak psychicky nepostihl, ale byl jsem si čím dál tím jist, že ji postihl. Nikdy jsem se v životě o někoho nebál tolik, jako právě o ni. Došel jsem do kuchyně a z ledničky vytáhl nějaké jídlo, které jsem dal na tác.

„Nevypadá dobře,“ konstatoval Jasper, který se objevil přede mnou.

„Ne, a právě to mě děsí. Jaké má emoce?“ zeptal jsem se a Jasper na chvilku zpozorněl.

„Má strach, hodně se bojí, ale vyzařuje z ní i kuráž a láska, myslím, že se brzy vzpamatuje. Jo, a Alice nás všechny dneska vytáhne na nákupy, takže se Bella odreaguje,“ odpověděl Jasper a já přikývl. Vzal jsem jídlo a šel nahoru za Bellou. Seděla na posteli, ale už vypadala líp. Slzy si nejspíš otřela, protože už nikde na tváři neměla mokré cestičky.

„Něco jsem vzal, ale vážně se v tom nevyznám,“ přiznal jsem a ona se pokusila o úsměv. Byl falešný, takový smutný. Musela se do něj nutit. Podal jsem jí tác a sedl si vedle ní.

„Sušenky, jogurt, džus, jablko, třešně,“ zkoumala obsah tácu.

„Jo, to docela ujde,“ zhodnotila nakonec. Úlevně jsem si oddychl a ona se usmála. Vypadalo to, že její nálada se už lepší.

„Chtěl bych, aby sis dneska odpočinula, ale myslím, že Alice nás jen tak nenechá. Chce vyjet na společné nákupy, přičemž koupí dárek Esmé a Carlisleovi,“ řekl jsem a ona vzhlédla od tácu. Pusu měla plnou třešní. Vypadala strašně roztomile.

„To nevadí,“ zamručela s plnou pusou.

„No, mě trochu jo, ale znáš Alice. Ta tě jen tak na pokoji nenechá,“ zabrblal jsem a ona se zasmála, přičemž jí zaskočila pecka a ona se málem udusila. Poplácal jsem ji opatrně po zádech. Konečně se uklidnila a třešně zapila džusem. Něco mi říká, že to nebyla zrovna nejlepší kombinace.

„Lidi, začněte se oblékat, jde se na nákupy,“ křikla Alice přes celý dům a jediná odezva bylo nesouhlasné mručení od Jaspera a Emmetta. Bella si do pusy naházela ještě pár třešní a vstala z postele. Vydala se k šatně, odkud vyšla s nějakou hromádkou. Rychlostí blesku zaběhla do koupelny a já nad tím zakroutil hlavou. Sám sobě jsem vybral světlé džíny, fialové tričko a šedou mikinu. Když jsem byl oblečený, posadil jsem se na postel a čekal na Bellu. Vylezla z koupelny jen ve spodním prádle. Byla nalíčená, učesaná, takže stačilo, aby se oblékla. Netrvalo dlouho a už na sobě měla krásné upnuté šedé džíny, fialové tričko, přes tričko si hodila šedý svetřík a na boty nahodila kotníčkové boty na podpatku. Na uši si nasadila krásné, výrazné náušnice.

„Sluší ti to,“ pochválil jsem a ona se upřímně usmála.

„Jsi zaujatý,“ upozornila mě.

„Ne, nejsem. Mně by ses líbila i v pytli,“ odvětil jsem a přitáhl si ji k sobě.

„Ale mně ne,“ zavrčela ze spodu Alice.

„Ale ona nechodí s tebou, ale se mnou,“ zavrčel jsem na zpět a společně s Bellou jsem sešel schody do obýváku, kde na nás čekal zbytek rodiny.

„Jedem?“ zeptala jsem se a všichni vstali z pohovky. Zavedl jsem Bellu do garáže, kde jsem ji posadil do mého Volva.

„Nejsem nesvéprávná,“ zavrčela, když jsem obcházel auto.

„Ale mě baví tě rozmazlovat,“ odvětil jsem a nastartoval. Jako první vyjela Alice, za ní Rosalie a nakonec my. Jeli jsme do Seattlu na pořádně nákupy, tak to aspoň řekla Alice. Bella si celou cestu pobrukovala nějakou písničku a dívala se z okna. Když jsme byli těsně přes Seattlem, položila svoji ruku na moji a propletla naše prsty. Spokojeně jsem se usmál a zaparkoval v podzemní garáži obchodního centra. Společně jsme vystoupili a já ji chytl kolem pasu.

„Tady je program dnešního nákupy. Nejdřív nakoupíme trička, džíny, sukně, šaty, mikiny a podobně. Dále na řadě je spodní prádlo a po spodním prádle boty, kdyby někdo z nás měl zájem, zajdeme do klenotnictví. A jako poslední nás čeká dárek pro Esmé. Nějaké námitky?“ zeptala se jen tak, ale všichni věděli, že žádné námitky nepřijímá.

„Dobře, takže jdeme,“ zavelela a vedla nás do prvního obchodu.

„To znělo jako bojovka,“ šeptla Bella mým směrem a já se zasmál.

„Ono to je něco jako bojovka,“ odpověděl jsem a ona se zhrozila. Zapadli jsme do prvního obchodu a Alice nás všechny vhodila do kabinek. Slyšel jsem, jak Bella protestuje, a musel jsem se zasmát.

„Ty se nesměj, k tobě se hned dostanu,“ štěkla po mně Alice a já ztuhl. Netrvalo dlouho a Alice vběhla do kabinky a hodila na mě plno oblečení. Všechno jsem si postupně zkoušel a ukazoval se jí v tom. Všechno oblečení, které mi dala, stejně koupila. Nechápu, proč jsem si to blbý oblečení zkoušel.

„Tady už končíme,“ slyšel jsem Alice a při tom zaslechl Bellin oddechl. To děvče neví, co ji ještě čeká. Alice vše zaplatila a my jsme šli do obchodu se spodním prádlem. Po prvním obchodu jsem měla ruce plné tašek, jsem zvědavý, jak to unesu. Vešli jsme do luxusního obchodu a já se posadil na červenou sedačku před kabinkami. Měl jsem štěstí, že v tomto obchodě jsem nikdy nemusel do kabinky. To stejné se, ale nedalo říct o Belle, která do kabinky musela. Alice k ní doběhla s plnou náručí krajek a já se zarazil. Sakra, to budu teď muset snášet Bellu v titěrném prádélku. Měl jsem pravdu. Bella vylezla z kabinky v krásné bílé košilce, která vypadala tak nevinně a něžně. I když přes tu košilku nešlo nic vidět, cítil jsem, jak mým tělem prohází vzrušení.

„Tu berem,“ křikla Alice na Bellu a Bella zalezla dovnitř. Opět se převlékla do košilky a vylezla. Tahle košilka byla už horší. Byla celá fialová, krátká s velkým výstřihem. Můj kamarád se postupně začal probouzet.

„Ta je taky pěkná,“ odsouhlasila Alice. Bella vždy když vylezla z kabinky, měla hlavu skloněnou. Když Bella vylezla, tentokrát můj kamarád se postavil do pozoru, a já se musel naklonit a opřít o lokty.  Proboha, co mi to děláš.

„Ta je krásná,“ vypískla nadšeně Alice. Bela zalezla dovnitř a mě si nevšímala. Spokojeně jsem si oddychl, protože se můj kamarád začal krotit a já doufal, že už je konec. Spletl jsem se. Bella vylezla ven v něčem, čemu se stěží dalo říkat, košilka nebo něco takového. Bylo to pod zadek a k tomu byly podvazky.

„Otoč se,“ přikázala Alice a Bella zvedla pohled. Když si mě všimla, celá zčervenala, ale hned se vzpamatovala a vzdorovitě vystrčila bradu.

„Ne,“ zavrčela.

„Otoč se!“ přikázala a Bella si povzdychla. Pomalu se začala otáčet a já ztuhl. Když k nám byla zády, všiml jsem si zavazování, které odhalovala její krásné pozadí. Zaskučel jsem a Bella se na mě podívala s pozvednutým obočím.

„Ta se mi líbí,“ zapištěla nadšením Alice a Bella zalezla do kabinky. Proboha, já bych radši byl v té kabince, než se nechat takhle mučit.

„Ještě dva kousky a už tě nechám být,“ utěšovala Alice Bellu.

„Hm,“ zamručela a já slyšel šustění látky. Během chvilky Bella vylezla v červeno černém korzetu s podvazky.

„Proboha,“ zaskučel jsem dost nahlas a Bella se začervenala. Slyšel jsem, jak si mručí něco ve stylu „já tu Alice zabiju“. Nahlas jsem se zasmál a ona mě zpražila nakvašeným pohledem.

„Tohle taky berem,“ řekla Alice a Bella přikývla.

„Tak a teď poslední,“ oddychla si Bella, když se převlékala. Ven vyšla v krásném delším korzetu s podvazky. Její ňadra se vzdouvala v napěchovaném korzetu.

„Ta je dokonalá,“ zašeptala Alice.

„Ehm… Jo sluší ti to,“ vykoktal jsem ze sebe a Bella zčervenala.

„Fajn, mládeži, odcházíme. Nemáme moc času,“ popoháněla nás Alice, která stihla už vše zaplatit. Další obchod, který nás čekal, byl obchod s obuví. Alice nás všechny posadila do křesílek a nosila nám boty. Nikdo už to nekomentoval, protože to nemělo smysl. Každý odcházel s deseti krabicemi bot. Holky s ještě více krabicemi.

„Tak, co koupíme Esmé a Carlisleovi?“ zeptala se nás Alice.

„Já jsem za vodní postel,“ stál si na svém Emmett.

„Ne,“ zavrčela na něj Alice.

„Co třeba pro Esmé nějakou vázou a pro Carlisle nějakou knihu,“ navrhla Bella a já s ní souhlasil.

„To není tak špatný nápad,“ podpořil jsem Bellu.

„No to není,“ uznala Alice.

„Tak dobře, mládeži. Můžete jít domů, já s Rosalie se o to postarám.“ Propustila nás Alice a mě už Bella táhla k autu. Nasedl jsem na místo řidiče a vyjel z parkoviště. Chudinka Bella byla tak vyřízená, že v autě usnula. Já tu Alice jednou zabiju.

Osud:

Dejme tomu, že vše necháme, aby se vrátilo do starých kolejí, a této podivné rodině dáme možnost, aby si myslela, že jsou v bezpečí. Jenže jen já vím, že to není pravda. Ten od koho by to nikdo nečekal, v pozadí plánuje pomstu, která zabije celou rodinu a jen jeden člen přežije. Zahrajeme si hru s živými figurkami. Zamíchám kartami a kostkami, jejich života a celý jejich život nakonec změním od základu. Během jedné vteřiny si nikdo nebude jistý, jestli přežije nebo umře. Ale nemyslete si. Já nejsem ten zlý, já jen přihlížím tomu, co se plánuje dole na zemi. Já nebudu ten, který zničí tuto šťastnou rodinu. Na to jsem až moc hodný a mám rád zamilované lidi, ale je tu někdo jiný, kdo závidí.

Autor: Sheela (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zvrhlý upír - 11. kapitola: