Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstaň - 3. kapitola

Zůstaň - 3. kapitolaDozvídáme se odpověď na otázku, jak je možné, že Alice ví o Rileym. Taky co se bude dít s Liamem (jestli vůbec něco) a jakto, že Jasper a Bree vědí o Cullenových. Alice má plán, ve kterém, aby Cullenovi vyhráli boj s novorozenými a zachránili Bellu, musí tito dva novorození upíři figurovat. Děkuji za přečtení, Sadi. :-)

 

Čekal, jak otázka bude znít. Pootočila jsem hlavu k dívce jménem Bree. Pořád seděla opřená o kmen stromu, už se ale nedívala kamsi do dálky, dívala se na mě.
Měla velké, hnědé oči, které na mě vystrašeně pomrkávaly. Opravdu neměla potuchy, co to znamená být upírem. Kdyby měla, chovala by se jinak. Stála by za mnou a drtila by mi hrudní koš. Já bych se sesunula na kolena na zem a … ona by mi utrhla hlavu. Tyčila by se vítězoslavně nade mnou a její oči by planuly výhrou. Rozhodně by se ustrašeně neklepala u stromu, několik metrů ode mne, jakoby se mě bála.
A Jasper – možná, že ten to věděl. To se ale nedalo snadno určit. Jeho obličej byl plný nepopsatelných pocitů, přes který mu sem tam přeletěl letmý úšklebek.

„Znáš Rileyho?“

Úšklebky byly ty tam. Jeho obličej náhle vystřídal tolik grimas, že jen těžko se dalo určit, která z nich patřila k jakému pocitu.
Slyšela jsem, jak Bree zalapala po dechu. Takže jsem si mohla domyslet odpověď.

„Ty znáš Rileyho?“ kulil na mě oči, div mu nevypadly z důlků.
„Náhodou znám.“ Ztvrdnul mi hlas. „Ale já se ptala první.“

Zarytě mlčel.

„To on vás proměnil, že?“ otočila jsem se k dívce. Očima provrtávala zem, do které ryla špičkou boty. „A stvořil a stvoří i další upíry, že?“
„Jak to víš?“ přimhouřil jeho tak nápadné oči.
„Podívej se na sebe,“ sjela jsem ho od hlavy až k patě. „Začneš se třást pokaždé, když kolem proletí jakýkoliv pták, dokonce i hmyz. Tvoje oči mají rudou, krvežíznivou barvu, a vrčíš. Ne, opravdu se nedá poznat, že jsi upír.“ Pronesla jsem mírně ironicky.

On zakroutil hlavou. „Dobře tedy. Jelikož vypadáš na to, že se ti dá věřit –“
„Jaspere, to nemůžeš, nemůžeš jí to říct,“ špitla dívka stojíc už blíž k nám.
„Musím, Bree. Riley je kretén, nebude si s námi dělat, co se mu zachce.“
Dívka pouze nepatrně zavrtěla hlavou.

Kretén? To se mi nezdá. Novorození upíři z Rileyho armády se bouří?

„Riley mě proměnil před několika měsíci. Neřekl, jaké má s námi plány, ale proměňuje stále další a další lidi. Nedávno proměnil i Bree. My dva neděláme žádný problémy – proto si nás nikdo nikdy nevšímal. Pochybuju, že to zaregistrujou zrovna teď.
Faktem ale je, že Riley je loutka. Neříká, jaký má plány, neříká vůbec nic. V podstatě pouze řve rozkazy někoho jinýho a my se podle nich musíme řídit.“
„A nevíte, kdo řídí Rileyho rozhodnutí?“ Musela jsem to vědět. To byla jediná informace, která mi unikala. Riley se rozhodnul. Buduje armádu, aby nás mohl napadnout. A zabít Bellu. To je právě to, co nevíme. Proč chce ji.
„To nevíme. Ale jestli se nepletu, teď jsi na řadě ty.“
„Jak mám vědět, že vás Riley neposlal?“
„Nevím ani jak se jmenuješ, a propo, vypadáme na někoho, koho by Riley poslal vyzvídat?“ Stočila jsem pohled na Bree. Ne, ta na to rozhodně nevypadala na špiona. Kdybych si odmyslela ty oči, v podstatě ani nevypadala jako upír.
A on… Poznala bych, kdyby lhal… Kdyby se už nerozhodnul. To mi mohlo taky dojít.
„Dobře tedy,“ kývla jsem. „Po Rileym se shání místní policie, je pohřešován.“
„To je vše? Že se pohřešuje?“ Nemůžu mu říct, co vím. Musím být opatrná. Prozatím.

„Jaspere, nechej to být, stejně nemáme, kam bychom jinam šli, vraťme se. Stejně nevím, co bychom dělali, kdybychom narazili na ty Cullenovi. Můžou to být nepřátelé.“ Měla jsem pocit, jakoby mi moje srdce začalo zase bít. Měla jsem co dělat, abych se udržela na nohou. Jako bych náhle potřebovala dvojnásobnou dávku vzduchu, než všichni ostatní smrtelníci.
Bree mírně pozvedla hlavu směrem k Jasperovi, její oči byly ještě vykulenější než předtím.

Ale snažila jsem se zachovat klid. Nepozorovaně jsem nasála do plic vzduch, aby se mi provětral organizmus. Potřebovala jsem cítit svěžest a ten nepopsatelný pocit, když vás staré a špatné myšlenky opouští. Ale ucítila jsem pouze tu svěžest. A rozhodně jsem se lépe necítila.

„To mi připomíná – neznáš náhodou Cullenovi?“ otázal se Jasper opatrně. Co jsem mu měla říct?
„Kdo to je?“ Dělala jsem ze sebe naprostého idiota, což mi v tu chvíli přišlo naprosto v pořádku.
„Přesně to nevím. Ale jednou jsem zaslechl brblat Rileyho. Viděl jsem ho skloněného nad nějakou objemnou knihou. Neustále dokola opakoval: ‚Cullenovi, Cullenovi. Kdo to…‘ a opravdu mi to přišlo hodně divné. S Bree jsme si říkali, že to možná ví od toho, kdo ho na to všechno navádí.“

Jak o nás Riley může vědět? Opravdu je možné, že mu to někdo řekl. Ale pokud Rileyho používá jako pouhou loutku, proč by chtěl, aby znal jeho plány s armádou novorozených? Ale to Riley přece už věděl. Pořád tu ovšem zněla ta zatracená, nevyřčená otázka… Proč?

„Říkali jste, že nemáte kam jinam jít?“ Začala jsem plánovat. S Jasperem bych se znovu setkala tak jako tak. A i když byli dva novorození hodně velké sousto, my to už nějak zvládneme. I s Liamem. Rozhodnul se zůstat. Alespoň na bitvu. Pomoci nám. Je mi z toho všeho špatně… Budu mu určitě muset vysvětlit, co se děje. Ale opravdu by mě zajímalo jak, když to nevím sama.

„Proč?“ Proč? To kdybych věděla.
„Prostě pojďte za mnou. Myslím, že mojí rodině vadit nebudete.“

Bree se ostýchala za mnou jít. Teda spíš běžet. V jejím hlase byl slyšet neustálý sykavý a nedůvěřivý podtón. Jasper běžel vedle mě, občas nám pod nohama zašustilo opadané listí. Polovina podzimu byla pryč, občas se do příjemného počasí vkradl pořádný vítr a zima, podle lidí.

Blížili jsme se k našemu domu. Edward byl v hodně blízké vzdálenosti, odhadovala jsem to na obývací pokoj.

Edwarde, vyřiď ostatním, že jsem u vás za chvilku. Mám sebou dva novorozené upíry. Nesmí se dozvědět, že se jmenujem Cullenovi. Na srozuměnou se můžeš zeptat Liama, ale podrobnosti ti vysvětlím později.  A pohni.


 

Doufám, že se kapitola líbila a slibuji, že příště už se to opravdu rozjede. Děkuji za komentáře (i kdyby jen smajlíkové), protože potřebuji vědět, jestli stojí za to pokračovat.

Díky, Vaše Sadi.

2. kapitola <°°> 4. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zůstaň - 3. kapitola:

 1
1. emam
16.10.2013 [21:12]

emamZápletka mě velice zaujala, ale to provedení mi přijde poněkud krkolomné. Ale třeba mě to ještě překvapí Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!