Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstaň - 23. kapitola

23.11.2010 (14:00) • SaDiablo • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 1302×

(Vypravěč)

„Ale proč smrdí jako týden používaný fusekle?“ kuckal stále Emmett.
„Já teda nic necítím,“ pokrčila rameny Bella a pevně se držela Edwardovy paže.
„Vážně?“ pronesla ledově Rosalie a přimhouřila oči. „Edwarde, co si myslí?“
„Nic zvláštního,“ zakroutil hlavou.

„Musí být z La Push,“ štěbetala Jessica.
„Proč zrovna z La Push?“ divila se jedna z drben stojících opodál čtveřice svalovců.
„Podívejte se na ně,“ pohodila k nim hlavou. „Na jejich snědou pleť a ten postoj…“

„No mě z té Jessicy klepne!“ řehtal se Emmett.

„Snědou pleť bych měla taky, kdyby svítilo slunko, Jess!“ zvolala jedna z hloučku dívek postávajících u stolu s občerstvením.
„Ale slunce nesvítí!“ hájila svůj názor Jessica s rukama založenýma na prsou.
„Takže jsou z La Push,“ pokývla další.
„Jsou z La Push a já zjistím, co dělají tady.“ Otočila se a kráčela ke snědým mužům, kolem kterých se prostor už trochu uvolnil.

„Tak co?“ zeptala se Bella, když k ní Alice přikráčela.
„Prý je pozvali přátelé,“ oznámil jí Jasper věcně.
„To se mi nezdá,“ kroutila hlavou Rosalie.
„Ale je to ta nejlogičtější možnost,“ vložil se do hovoru Emmett, kterému na tváři stále pohrávalo pobavení.
„No právě.“ Alice nenápadně pokukovala po jednom z mužů, který si to kráčel přímo k nim.

„Zdravím.“ Byl velký jako hora a jeho krátké, hnědé vlasy se ježily do všech stran.
„To vypadá jako konkurence,“ podotknul pobaveně Emmett a zkoumavě si příchozího měřil.

„Ehm, ahoj Bello.“
„Ahoj? My se známe?“ otázala se nechápavě Bella stále se držíc Edwardovy paže.
„Věř tomu nebo ne,“ pokrčil rameny a zasmál se. Jeho rozzářený úsměv mohl konkurovat dokonce i blýskající se Alicině výzdobě.
Edward se zamračil. Vůbec se mu nelíbilo, že Bella zná toto. Kdo to, sakra, je?

„Um? Nechám se podat.“
„Black, Jacob Black.“ Tvářil se zcela vážně, což situaci dělalo ještě víc komičtější, než doopravdy byla.
Ovšem jediný, kdo se smál, byl opět Emmett. Držel se za břicho a zvuky, které vyluzoval, byly přinejmenším zvláštní.

„Jacobe?“ Bella na něj užasle zírala. „Páni. Když jsem tě viděla naposledy, měl jsi ty… ehm… vlasy…“

Emmett spustil další lavinu smíchu, ale nikdo si ho nevšímal. Pouze Jacob zmateně těkal mezi ním a Bellou, ze které pouze stěží odvracel pohled.

„Ale moc ti to sluší!“ vyhrkla, když si všimla dalšího Emmettova záchvatu.
„Díky, tobě taky,“ usmál se na ni. „No… Nepředstavíš nás?“ zadíval se na Edwarda.
„Samozřejmě. Um, toto je Edward, můj přítel. Jeho sestra Alice a bratr Emmett, přítel Alice Jasper a Emmettova přítelkyně Rose,“ vychrlila a stěží popadala dech.

Jacob nadzvednul jedno obočí a ušklíbnul se: „Hm, pěkně spárovaný.“

Nikdo nevěděl, co říct. Do ticha panujícího mezi nimi se nenápadně vplížila pomalá hudba.
„Nezatancujem si?“ zvolal Jacob k Belle a otočil se k Edwardovi: „Doufám, že to nevadí, brácho.“
Přátelsky poplácal Edwarda po rameni a ten se na něj jen kamenně pousmál.
„Nevadí?“ zašeptala Bella neslyšně a Edward zakroutil hlavou. Těžko říct, zda-li to byl souhlas, nebo projev obav.
Jacob chytil Bellu kolem pasu a vedl ji na parket. Edward je se zatnutými zuby pozoroval.
„Není nějakej drzej?“ ozval se až doteď mlčící Jasper.
„A to neslyšíš, co si myslí,“ cedil mezi zuby Edward.
„Alespoň nějaká výhoda…“

„Tak jak se ti tady líbí?“ zeptal se Jacob Belly v objetí.
„Vlastně jsem s tím pomáhala a myslím si, že…“
„Měl jsem na mysli Forks,“ zasmál se. „Jak se ti líbí ve Forks?“
„No… Oproti Phoenixu je to extrémně rozdílné a ze začátku to byl boj, ale teď jsem tady šťastná.“
„Vypadáš líp.“
Kdyby Jacob viděl své taneční partnerce do obličeje, jistě by se zasmál jejímu červenání, které pro ni bylo naprosto typické.
„A… Jak se má vůbec Charlie? Už jsem ho dlouho neviděl,“ přerušil chvíli ticha.
„Práce mu dává dost zabrat, ale už se to zklidnilo.“
„Myslíš to, jak tenkrát vyšlo v novinách, že Forks ohrožuje nějaká banda neurvalců, která ničí všechno, co jí přijde pod ruku?“
„Přesně to. Ale ukázalo se, že to nic nebylo.“
„Vážně? Ale nedávno jsem od někoho slyšel, že se zase pustili do práce,“ povytáhl obočí. Třeba z ní něco dostane. Něco, co by mohlo smečce pomoct a viníky najít a odklidit z cesty.

„Tak o ničem takovém opravdu nevím,“ zakroutila hlavou. Co mu na to měla říct? Že ve městě řádí banda novorozených v čele s mocnou upírkou, která po ní jde a chce ji zabít?   
„Zvláštní,“ zabručel.
„A jak jde život v La Push?“ Hudba stále hrála, rytmus byl stále stejný, na kroky až příliš jednoduchý. To se Belle zamlouvalo, při její nešikovnosti a nevítanému střihu šatů a velikosti podpatků by jistojistě na parketě spadla.
„Celkem dobře. Jsem tu s klukama – Samem, Quilem a Paulem, ale někteří nemohli dojít. Však se můžeš zítra stavit, klidně s Charliem. Billy se po něm taky ptal.“
„Zítra? To by bylo fajn.“

„Edwarde?!“ zaječela hystericky Alice a všichni kolem ní se po ní překvapeně otočili.
„Edwarde,“ ztišila hlas. Neurvale ho chytila za zápěstí a vlekla do vedlejší místnosti.
„Co se děje?“ optal se a třel si zápěstí.
„Já… Já nevím… Vypadá to, že Riley změnil plány!“
„Co tím myslíš? ‚Změnil plány‘?“ znejistěl.
„Proboha!“ zaklela a chytila se za hlavu.
„Alice!“ chytil ji za ramena a třásl s ní. „Alice! Co se děje!?“

„Bree…“ šeptal Mike v polibcích, které málem nestačil oplácet. Byla úžasná, nádherná, stvoření dokonalosti. Bree.
Hned po prvním tanci se vytratili do místnosti vedle hlavního sálu. Mohla to být šatna, ale bylo to celkem jedno.
Zahalovala ho zuřivými polibky. Tlačila ho ke stěně tak, že cítil praskající stěnu pod její silou, kterou na něj vyvíjela.
Držel ji za útlý pas a namáhavě lapal po dechu.
„Bree…“
Najednou ale zaslechl něco, co se mu snad muselo zdát. Tiché, dunivé zavrčení. Líbání Bree ustalo. Cítil pouze její chladný dech na svém krku. Dotklo se ho něco tvrdého, co najednou prořízlo jeho kůži.
„B… Bree?“ vydechnul.
Ucítil tepavou bolest u krční tepny. Cítil slabost. Stihnul ještě zaznamenat Breeino povzdechnutí a něco, co mu zašeptala. Co to bylo ale netušil.
Následně na to upadnul do bezvědomí.

Edward stále třásl s Alicí, která se jen chvěla a stále opakovala Bellino jméno.
Najednou otevřela oči a zalapala po dechu.
„Edwarde… Já… Nevidím Bellu… Nevidím její budoucnost!“ 

22. kapitola <°°> 24. kapitola

Autor: SaDiablo (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zůstaň - 23. kapitola: