Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstaň - 11. kapitola

Zůstaň - 11. kapitolaKapitolka je z pohledu Alice. Dostáváme se konečně k setkání Bree a Belly. Co se stane při vybírání šatů na maturitní večírek? A jaké šaty si holky vůbec vyberou? Doufám, že si Aliciny šaty dovedete představit, stejně jako si je představuji já. V mojí mysli uchovávám dokonalý obrázek, úplně Alici vidím... Ááách... :-D

 

„Takže,“ nadechla jsem se a nadšeně vyhazovala rukama. „Bello, toto je Bree, Bree, toto je Bella.“
„Ahoj,“ usmála se plaše Bella. Ostatně jako vždycky, když poznává někoho nového.
„Ahoj.“ Bree zacukaly koutky.

„Takže – říkala jsem si, že bychom mohly jít nakupovat.“ Bree stále vrtěla nekompromisně hlavou, nechtěla o tom, že půjde mezi lidi, ani slyšet. Ale já viděla, jak reagovala na to, když viděla Bellu. Nereagovala nijak. Takže jsem usoudila, že prostě musíme jít na nákupy. Protože Bree nemůže chodit navěky v mém šatstvu.
A jak jsem se tak dívala na Bellu, taky potřebovala obměnit oblečení. Nosila stále to samé, což možná nevadilo Edwardovi… Ale je to sakra holka, krásná, štíhlá… Možná zajdeme i na manikúru.
Cítila jsem, že toto odpoledne bude velmi vydařené. Už jen proto, že Bree sama navrhla setkání s Bellou. To by mohlo znamenat, že se smířila s tím, že je Edward zadaný a ona si bude muset najít někoho jiného.

„Promiň, Bello,“ odkašlala si Bree, „ale to není tvoje opravdové jméno, že?“
„Popravdě, je to zkratka jména Isabella.“
„Aha, mohu ti tedy tak říkat?“
„Mám raději oslovení Bella, přijde mi to lidštější. Isabella je takové nóbl, jako bych se nad někým převyšovala, už jen svým jménem. A to se mi nelíbí.“
„No, mně to právě přijde skvělé. Isabella,“ zamyslela se Bree a bylo vidět, jak to jméno vstřebává. „Jako by samo o sobě říkalo, že jsi někdo, že jsi neobyčejná. Přitom vypadáš zcela obyčejně,“ usmála se a Bella vypadala zmateně.
Zřejmě to byl jeden ze způsobů, jak chtěla Bree říct, že se jí jméno Isabella líbí.
„Mně se líbí jak Bella, tak Isabella,“ dodala jsem a viděla jsem Bellin vděčný pohled.

„Alice, víš jak zbožňuju ty tvé nákupy, takže…“
„Žádné takže! Musíme Bree vybrat oblečení a potom šaty na maturitní večírek. A při té příležitosti…“ Zadívala jsem se významně na Bellu.
„Ne, Alice! Vezmu si normální oblečení! Normální svetr a džíny,“ zhrozila se.
„No tak,“ mlaskla Bree. „Jestli jsem se od Alice za dnešní odpoledne něco naučila, tak zásadně žádné usazené oblečení na party. Mimochodem, přemlouvání, že mezi lidi prostě nepůjdu, jsem už vzdala. Takže bych ti žádný odpor nedoporučovala.“
To se mi zdá? Konečně mě někdo poslouchal!

Najednou se mi zdálo, že jsem Bree dokázala přeměnit z nevědomé, ustrašené holčičky na stylovou a vnímavou dámu! Super!

„Díky za vysvětlení, Bree, ale Alici už nějaký ten pátek znám.“
„To vím. A patří ti můj obdiv,“ uznale prohodila Bree.
„Prosím?“ podivila se Bella.
„No přece,“ vysvětlovala Bree, „jen silný člověk se nenechá tak snadno ovlivnit Alicí. A vypadá to, že ty jsi nepodlehla ani na okamžik.“
„Na jeden přece jen ano,“ zmínila Bella.
„Vážně?“ pozvedla Bree obočí.
„Ano,“ zavýskla jsem. „Když jsem jí dala dárek!“

„Tobě se nesmí dávat dárky?“ podivila se Bree.
„Jistěže můžou. Ale nemám to ráda.“ Bella sklopila oči k zemi.
„Isa… Ehm… Bello, je něco, co máš ráda?“

Viděla jsem Bellu, jak po Bree střihla pohledem. Najednou se začala červenat a znovu sklopila oči.
„No… Jedna věc by tu byla…“

„A šaty nebudeme vybírat jenom vám, ale i mně,“ snažila jsem se odlákat pozornost. „Takže potřebuji vaši ctěnou radu, dámy!“ Zvedla jsem vůdcovsky bradu a všechny jsme se začaly smát. Doufala jsem, že na tento zvláštní rozhovor bude zapomenuto.



Seděla jsem v pohodlném křesílku s tmavě modrým potahem naproti dvěma kabinkám, jejichž závěsy měly stejnou barvu jako krásné křeslo, ve kterém jsem s napjetím seděla, a čekala na dámy, až přede mě předstoupí v šatech, jaké jsem jim vybrala.

Obletěly jsme už několik desítek obchodů, ale pořád mi žádné šaty k Bree, ani k Belle neseděly.
Navíc jsme si nemohly koupit ani nějaké doplňky, ani laky, když se nevědělo, jaké oblečení seženeme.
Rose už samozřejmě oblečení měla – od Emmetta. Byly to rudé korzetové šaty, těsně nad kolena. Emmettovi jsem je pomohla samozřejmě vybrat já, protože kdyby šaty vybíral on, nejspíš by nakonec skončil v oddělení se spodním prádlem.
A jelikož šlo o Rosaliiny narozeniny, dostala ode mne a Esme koktejlky ve stejné barvě jako měly její šaty. Byly to krásné boty na pěticentimetrovém podpatku s tenkou přezkou přes patu.
A tak, když jsem v jednom obchodě uviděla tu krásnou květinu do vlasů, byla jsem naprosto unesená a bylo mi jasné, že ta prostě Rose v doplňcích nesmí vůbec chybět.
Viděla jsem ji jako bohyni. Na maturitním večírku bude určitě jedna z mála, které to bude neskutečně slušet.

„Alice?“ z kabinky napravo vyšlo pípnutí. Nedivila jsem se, když se Bella ozvala.
„Ano?“ Vyskočila jsem z pohodlného kusu vybavení prostorné šatny a okamžitě jsem stála před kabinkou.
„Můžeš mi je zapnout?“

Už už jsem se chystala rozhrnout závěs, když ke mně přiskočila vtíravá prodavačka.
„Potřebuje pomoct?“
„Ne, postarám se o to sama,“ pokusila jsem se o milý úsměv.
„Ale jestli potřebujete poradit…“
„Ne.“ Utnula jsem ji v půlce věty.
„Ale pokud je to nutné, ráda bych…“
„Dobrý den,“ zaslechla jsem hlas Bree za svými zády. Otočila jsem se.

To, co jsem spatřila, bylo něco nepopsatelného. Šedé šaty lemované krajkou se na Bree vlnily jako jemné, něžné vlnky na poklidném moři. Pohled na ni mi vyrážel dech. Dlouhé, vlnité vlasy měla přehozené na jednu stranu, lemovaly jí její hebký, oválný obličej. Jemné líčení a k tomu světlá pleť udělaly svoje…
Trošku roztřepenou chůzí došla až k nám, botky na vyšším klínku měla schované pod šaty, které díky ní byly ještě půvabnější, možná, že díky nim byla půvabnější právě ona.
Musí se na nich naučit chodit. To byl jeden z mnoha úkolů, které jsem před sebou měla.
Chůzí, kterou jsem se zuby nehty snažila přehlížet, úspěšně došla až ke mně a prodavačce. Chytila prodavačku za její drobnou paži a já věděla, co bude následovat.
Bellina hlava vykoukla z kabinky a napjatě vyčkávala, co se bude dít dál.

„Žádnou pomoc nepotřebujeme, jasné?“ Mile se na ni usmála. Prodavačka pouze něco zakoktala v odpověď a odcupitala pryč z místnosti.

„Tak,“ zatočila se Bree dokola, „co vy na to?“
„Vypadáš nádherně,“ potvrdila jsem nejspíš to, co si sama myslela.
„Bello?“ očekávala odpověď. Pouze má jí nestačila.
„No…“ Bella zněla zaraženě, asi se ještě vzpamatovávala z toho, co provedla Bree s tou dotěrnou prodavačkou. „Sluší ti.“
„Dobře, bereme je.“ Poskočila do vzduchu a při dopadu se mírně zakymácela.

„A teď ty,“ otočila jsem se k Belle. „Co ten zip?“
„Už jsem si ho zapnula… Ale já nevím…“
„Šup, nemáme na to celý den,“ pošťouchávala ji Bree.
A potom Bella odhrnula závěs.

Béžové šaty s černým olemováním jí dokonale tvarovaly štíhlou postavu a smyslné boky. Šaty jí sahaly do půlky stehen a na konci se trošku vlnily. Decentní černé lodičky s kulatou špičkou vrhaly záblesky v odrazu světla. Do těch překrásných béžových šatů jako by se vlila lžička smetany a promíchala se s tou vzdušnou lehkostí… Budila dojem volnosti, nespoutanosti, ženskosti a romantičnosti, zároveň ale nedostupnosti a tajemna nepřístupné cizinky.
Dekolt měla zastíněný černými volnými pruhy hedvábné látky a já pocítila to sesterské pouto mezi námi. Byla jsem na Bellu pyšná. Taky na sebe a na Bree, vybrala jsem je s její pomocí.

„Páni,“ vydechla Bree a její dlaň skončila na přiotevřených ústech.
„Bože, Bello, tak ti to sluší. Edward se zblázní.“ Usmála se mé poznámce, přičemž se opět začala červenat.

Se svými šaty jsem byla také nadmíru spokojená. Byly lososové barvy a látka od pasu byla navrstvená na sebe, takže budila dojem toho, že je na sobě namačkaná a nepravidelně uspořádaná.
Sahaly mi taktéž do půli stehen a od pasu dolů vypadaly jako minisukně, ze které ledabyle visí kus látky stejné lososové barvy. Dekolt jsem měla kulatého hlubokého střihu a jeho okraje byly opět jakoby zmačkané a v cuccích natěsnané do sebe.
Za boty jsem zvolila obyčejné, šedé balerínky, do kterých si obleču hravé podkolenky. Ten obraz jsem měla před sebou, těšila jsem se na to, až se budeme na večírek chystat.
Bude to něco tak úchvatného… Přemýšlela jsem nad tím, jak se budou líbit Jasperovi. Musí tam být… Musí u nás zůstat.

 

 

 



 

 

Snad si dokážate podle mého popisu představit to, jak Alice, Bree i Bella v šatech vypadají. Já to vidím úplně přesně a přijdou mi naprosto úchvatné!! :)

 

10. kapitola <°°> 12. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zůstaň - 11. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!