Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zůstaň - 12. kapitola

Edward a Bella


Zůstaň - 12. kapitolaAlice je s Bellou a Bree stále na nákupech v Port Angels. Tentokrát ale nevybírají šaty, ale hudbu a výzdobu do celého domu. (Taky před sebou vidíte tu krásu? :) Jak bude Bree reagovat na zmínku o Jacobovi a co se stane, když v jednom krámku potkají štěbetavou Jessicu s Mikeem? A jak na ně bude reagovat Bree?

„Tak,“ oddechla jsem si. „Teď, když máme všechno na sebe, můžeme se jít podívat na to, čím vyzdobíme na večírek dům. Ještě nakoupíme nějaká cédéčka a může se jít na věc!“ zapištěla jsem.
„Alice, dívají se na nás lidi,“ krotila mě Bella.
„Jen ať se dívají,“ rozhodila Bree rukama. Měla na sobě nové oblečení, které jsme jí vybraly. Bylo to sametové sáčko a kalhoty podle nejnovější módy.
Dokonce jsem zaznamenala i pár kluků, kteří se za ní obdivně otáčeli. A to byla moje práce!
Musela jsem se usmát sama sobě.

Bella vypadala zádumčivě, nebyla přirozená jako jindy. Ale spíš to bylo proto, že se s Bree necítila ve své kůži, což bylo docela pochopitelné, některé Breeiny reakce se mi nezdály zrovna vhodné.
Ale kladla jsem to za vinu tomu, že je upír. Je to mnohem těžší zvyknout si na to, když se kolem vás neustále někdo s něčím motá.



Zastavily jsme se u jednoho obchodu s elektronikou.
„Co má dnešní mládež ráda?“ zeptala jsem se u jedné vitríny s hudbou. Vedle mě stál kluk přibližně ve stejném věku, na který jsem vypadala. Překvapeně se na mě podíval a za vteřinu následoval nekontrolovatelný výbuch smíchu. Pousmála jsem se. To ode mne bylo vážně inteligentní a promyšlené.
Ukázal na jedno album s názvem „Bon Jovi – Blaze of Glory“ a v uslzeném záchvatu smíchu zasýpal: „Třeba tohle, babi!“ a odpotácel se pryč.

Zmateně jsem se podívala na Bree a Bellu, které měly dlaně přes ústa a ztěží zadržovaly smích.
„Fajn,“ vzdychla jsem. „Ale teď už fakt vážně!“ Zlobila jsem se naoko, ale popravdě mi to přišlo ještě víc vtipné, než jim.
Chlapec se u východu ještě se smíchem zastavil a ohlédl se na mě přes rameno. Zamrkal a spustil znovu vlnu přerývavého chichotání.

„Ehm, dobře…“ oddechovala Bella. „Co třeba tady to? Jake říkal, že je to v rezervaci celkem oblíbené.“
„Kdo je Jake?“ optala se se zájmem Bree a v očích jí přelétla jiskra… naděje?
„Kamarád.“ Zkoumavě se na ni zadívala, já taky.
„Vážně? Je pozvaný na večírek?“
„No, vlastně…“ Bellin pohled směřoval náhle ke mně.
„Sice k nám na školu nechodí, ale přijít by mohl.“ Pokrčila jsem rameny. Edward je sice často smutný ohledně vztahu Belly a Jaka, ale jsem si jistá, že vím, co Bella cítí. Její neustálé pohledy a červenání pokaždé, když je Edwardovi nablízku…
„Proč se vůbec ptáš?“ zamrkala Bella.
„Jen tak, jsem zvědavá, co tam bude za kluky.“ Zasmála jsem se jejímu natěšenému výrazu.


Vybraly jsme pár alb nějaké moderní hudby, taky ploužáky… Pro jistotu jsme se optaly taky mladého prodavače a ten nám náš výběr potvrdil se slovy: „Tohle a tohle, taky tohle a toto je na večírek dokonalý, zvlášť na maturiťák.“

Z obchodu jsme vystřelily a hnaly se dál, tentokrát jsem byla připravena ukořistit výzdobu, nějaká barevná světýlka a může se jít na věc!
Na druhé straně ulice jsem spatřila obchod, který vypadal jako ten, který jsem si přála najít. Už jen výzdoba vitríny byla dokonalá. Vypadalo to zabydleně, na druhou stranu ale moderně.


Nad hlavou se mi rozezněl zvonek, který hlásil příchod nového zákazníka.
„Dobrý den,“ usmála se na mě mile vypadající prodavačka a ihned se mne zeptala: „Přejete si něco?“
„Zatím ne, děkujeme,“ kývla jsem hlavou a úsměv opětovala.

„Jdu se tu porozhlédnout. Kdybyste něco našly, dejte vědět,“ zašeptala jsem jako špion v nějakém akčním filmu a tiše se uklidnila za roh, kde byla menší část útulného krámku.
Bella se se zájmem rozhlédla kolem sebe a nezúčastněně pokrčila rameny, obešla stoleček s doplňkovými věcmi do kuchyně a zamířila k poličce s různými talismany a barevnými, lesknoucími se kamínky.
Slyšela jsem Bree, jak za mnou špitá: „Jdu s tebou.“

Došla jsem „na místo činu“ – jak to nazvala Bree – a rozhlížela se kolem. Nemohla jsem se vynadívat na věci, které mne obklopovaly. Bylo tu snad všechno, co jsem sháněla, co jsme potřebovaly.
„To je krása,“ vydechla vedle mě Bree. „Cítíš to?“ Zasněně přivřela oči.
Nasála jsem tu vůni. Byla to typická vůně domova, příjemná, lehká, bez zbytečných kudrlinek… Cítila jsem to, škoda, že slovy se to nedá popsat… Vanilka, máta, med, karamel, hebký mech – to všechno se dalo vycítit.

„Ne!“ uslyšela jsem syknutí blízko místa, kde jsme s Bree stály.
„Ježiš, Jess, něco tam donést musíme!“ odporoval druhý hlas. No snad to není ta –
„Víš, kolik je to peněz, Mikeu?“ zašeptal znovu první hlas.

V životě by mě nenapadlo, že zrovna tady lze narazit na tyhle dva.

„Alice, kdo to je?“
„Ani se neptej,“ zakroutila jsem hlavou.

„Jé, Alice, ahoj,“ chytila mě kolem ramen Jessica a s falešným úsměvem se otočila k Bree.
„Ahoj, Jess.“ Jedna. Dva. Tři. Čtyři. Pět…
„Tvoje příbuzná, která přijela na víkend?“ Šest. Sedm. Osm…
„Ahoj,“ podávala jí ruku Bree, „já jsem Bree.“
„Jessica,“ představila se a její vtíravý hlas sahal do nadlidských výšek. „Ale můžeš mi říkat jenom Jess, je to…“
„Ehm…“ odkašlal si Mike vedle Jessiky.
„Těší mě, jsem Bree,“ podávala mu svou jemnou dlaň. Mikeovi oči se zablýskly. A Bree se vedle mě lekce zatřásla.

„Um, copak tady děláte?“ snažila se Jessica připoutat pozornost.
„Ahoj,“ zdravila Bella z dálky.
„A s Bellou?“ Nadzvedla obočí. Jedna. Dva. Tři. Čtyři…
„Vybíráme věci na maturitní večírek,“ odpověděla jsem jí.
„Co tu děláte vy?“ otázala se Bella.
„Díváme se na dárek pro mou matku. Zítra má narozeniny a já pro ni ještě nic nemám. A Mike byl tak hodný, že mi chtěl pomoct a…“
„Ale…“ ozval se, ale než stihnul z nějakého neznámého důvodu odporovat, Jessica ho utnula.
„Slíbil mi, že se mnou odpoledne zajede do Port Angels.“ Hodila důležitý pohled po Bree. Nejspíš to mělo co dělat s jejím a Mikeovým pozdravem. Bláhová Jessica.
Jestli se Bree stane novou obětí Jessiky, tak se má opravdu na co těšit.

„Ona s ním chodí?“ zašeptala Bree směrem ke mně. Člověk to slyšet nemohl, jenom upír.
„Pořád ho uhání, ale jak je to teď, opravdu netuším. Původně to bylo tak, že Mikeovi se líbila Bella.“
„Aha.“

„No nic,“ štěkla Jessica. „Už musíme, potřebuji napsat tu řeč, jak jistě víte.“
Její hlas se mi zabodával do mozku, pronikal do každé skuliny, myslela jsem, že se z toho vysokého tónu zblázním.
„Nechceš s tím pomoct, Jess?“ Bella a ta její starostlivost.
„Ne, Belluško, ale jsi hodná,“ zacvrlikala s obličejem ‚ťuťu ňuňu‘ a já byla ráda, že odchází.
Vrhla se jí kolem krku a Bella se pod jejím obejmutím zakymácela a hrozilo, že se hlavou praští o poličku s keramickými nádobkami.
Potom jsem následovala já. Její rozpuštěné vlasy mě lechtaly na obličeji a cítila jsem, jak mi kopla do mých nových lodiček. Jestli budou ušpiněné, tak jí na maturitním večírku něco udělám. Ale co na maturitním večírku! Rovnou tady!

„To mi připomíná,“ načala jsem. „Máme s vámi počítat na maturitním večírku?“
„Určitě by…“ začal Mike, ale Jessica, jako obvykle, byla rychlejší.
„Ještě nevíme. Matinka možná bude mít ve stejný den narozeninovou oslavu, že, Mikeu?“ Zamrkala dlouhými řasami, chytila toho chudáka pod paží a táhla ho směrem k východu.
Něco koktal, ale vědět co, nám nebylo umožněno.

„Alice, Bello,“ pokývla k nám hlavou. „Uvidíme se ve škole.“
Na Bree se podívala pouze koutkem oka a skoro neslyšně si odfrkla.

„Jistě, že na večírek přijde. Kdyby ne, unikly by jí nejnovější drby.“
„Alice,“ pronesla vyčítavě Bella.
„Belluško,“ dráždila jsem ji a Bree se ke mně přidala.

Slyšela jsem tišící se zvonek, to, jak Jessica s Mikeem vycházeli z obchůdku.
„Proč jsi jim lhala?“ ptal se naštvaně Mike.
„Protože nosit tam dárek je kravina! Jsou zazobaní díky tomu doktůrkovi, nepotřebují nějaké primitivní věci, které jim tam polovina lidí donese!“ bránila se Jessica a celý proslov dávala na jeden nádech.
Bree se na mě nenápadně podívala a já pouze mírně zavrtěla hlavou.
„Ale tohle nemyslím!“ osopil se Mike. „Proč jsi jim lhala o oslavě tvé mámy, když ta narozeniny má až za měsíc?“
Jessica si odkašlala. „Vlastně až za dva.“

„Ta malá potvora,“ sykla Bree.

„A vůbec – moc dobře jsem viděla ty pohledy mezi tebou a tou…“ naznačila odpor a rozkašlala se. „… Bree.“

„Co si o sobě ta mrcha myslí?“ zařvala Bree a její hlásek se rozezněl po celém krámku.

„Bree!“ snažila jsem se ji zadržet, když vybíhala ze dveří. Upíří rychlostí.

 



11. kapitola <°°> 13. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zůstaň - 12. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!