Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracená rodina 4. kapitola - Pozvání

24.04.2010 (07:45) • Paes • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 7185×

Chvíli jsem se na něj dívala a pomalu mi docházelo, že bych mu měla odpovědět. Jenže jsem ještě nebyla připravená na setkání s mými pravými rodiči.

„Ven bych šla, ale ještě tě tak neznám, abych s tebou přišla k vám domů,“ odpověděla jsem. Edward se na mě díval, jako by mi snad chtěl přečíst myšlenky, ale to samozřejmě nikdo neumí. Vypadal trochu frustrovaně, ale snažil se to skrýt krásným úsměvem.

„To máš pravdu, ale Alice tě chce poznat. Nemá ve škole žádné kamarády a ty se jí moc líbíš.“ Udělal na mě smutné oči. Vypadal tak rozkošně, že to ani nemohlo být možné. Měl pravdu, že Alice neměla žádné přátelé, přestože vypadala přátelsky.

„A to budou u vás všichni doma?“ zeptala jsem se z úzkostí v hlase. Edward se zasmál.

„Neboj se, jenom já, Alice a Jasper. Ostatní jdou večer ven. Napadlo mě, že se s mými rodiči ještě nebudeš chtít vidět. Nejprve bych měl já poznat tvého strýce,“ mrkl na mě. To se mi ulevilo, už jsem se začínala bát, že Edward něco tuší, i když nevím jak by na to mohl přijít. Jsem sice trochu podobná na Carlisle a Esme, což jsem zjistila z té fotky, ale jsem podobná víc na Esme jako člověka a tam vypadá úplně jinak. Navíc mnoho lidí si jsou podobní a ani nemusí být příbuzní.

Souhlasila jsem s Edwardovým nápadem k nim dnes večer zajít. Alice ani Jaspera jsem se z nějakého důvodu nebála, každý jiný by tam asi nechtěl jít, do baráku plného upírů. Sice mi v těle koluje krev a možná je pro upíry i lákavá, ale já nejsem žádný strašpytel. Kdybych pro ně byla až moc lákavá, tak by na mě skočili už tady ve škole. Z přemýšlení mě vytrhl pan Banner, když se mě na něco zeptal, aniž bych měla tušení na co. Nakonec za mě odpověděl Edward. Zřejmě se hodně bavil. Já na něho jen vyplázla jazyk, i když jsem si uvědomila, že se chovám jako malé dítě. On se začal smát ještě víc a to ho už pan Banner musel krotit.

Já jsem si začala hrát na uraženou a snažila se ho ignorovat. Nebylo to tak snadné, protože jsem se na něj chtěla pořád dívat. Připadalo mi neskutečné, že se zrovna se mnou baví. Nevím, co ho na mě tak upoutalo, ale byla jsem tomu ráda. On se na mě taky díval s takovým zvláštním výrazem v očích. Připadalo mi to jako pět minut a ne celou hodinu, když zazvonil zvonek, který tak ukončil hodinu.

„Tak já tě vyzvednu v osm,“ řekl. Jenom jsem stačila přikývnout, než odešel ze třídy. V ostatních hodinách jsem ani nedávala moc pozor. Pořád jsem přemýšlela nad Edwardem. Jak to, že ho nedokážu dostat z hlavy? Pomyslela jsem si. Naštěstí mě už žádný učitel nevyvolal, určitě bych se ztrapnila ještě víc. Na obědě jsem byla jakoby duchem nepřítomná. Jess se bavila s Mikem a Angela s Erikem, takže si mě nikdo nevšímal. Po škole jsem jela domů. Chtěla jsem se na večer připravit. Ještěže byl Charlie v práci. Asi by se divil, proč lítám po baráku nahoru a dolů. Nakonec jsem se rozhodla pro červenou halenku s krátkým rukávem a černé rifle. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné. Najednou mě vyrušilo zvonění telefonu. Rychle jsem ho šla zvednout.

„Prosím, tady Bella Swanová,“ řekla jsem a modlila se, ať to není Edward, aby zrušil naší schůzku.

„Ahoj,“ řekl Charlie, „dnes dojdu až pozdě večer. Máme moc případů,“ řekl a já si div neoddechla úlevou.

„ Dobře, mě to nevadí. Večer půjdu ven s kamarády ze školy, tak možná nebudu doma, až se vrátíš.“

„Jistě jen se běž pobavit. Už musím končit, ahoj,“ dořekl a zavěsil telefon. Akorát jsem stihla uvařit Charliemu večeři a už někdo bušil na dveře. Adrenalin mi v těle stoupl a div jsem se nepřizabila, jak jsem spěchala otevřít. Když jsem otevřela, stál tam Edward. Opíral se o stěnu domu a na tváři mu pohrával úsměv. Byl tak dokonalý, že jsem si začínala myslet, že ani nemůže být skutečný. Naštěstí skutečný byl a čekal jen na mě.

„Ahoj, půjdeme?“ zeptal se.

„J-j-jistě,“ zakoktala jsem a okamžitě zrudla.

„Pojedeme mým autem. Pokud ti to nevadí.“ To mi opravdu nevadilo. Měl stříbrné volvo. Moje auto bylo oproti tomuhle rachotina. Nasedli jsme do něj a Edward nastartoval.

„A kde vlastně bydlíš?“ zeptala jsem se.

„Kousek za městem, dům je na začátku lesa.“ Usmál se. Byla jsem blažeností bez sebe, když jsem viděla ten nejdokonalejší úsměv na světě a věděla, že patří jenom mě. Když jsme vyjížděli z města, tak se na mě Edward podíval a jakoby chtěl něco říct, ale na poslední chvíli si to rozmyslel.

„Co se děje?“ zeptala jsem se ho.

„No chtěl bych se tě na něco zeptat, ale musíš mi říct pravdu.“

„Dobře, o co jde?“ snažila jsem se o nedbalý tón.

„Nejsi člověk a ani upír, tak kdo jsi?“ zeptal se. Popravdě jsem nebyla moc zaskočená. Tak nějak jsem tuhle otázku očekávala.

„To je pravda jsem něco mezi,“ odpověděla jsem a začala se usmívat. Jeho výraz byl velmi šokovaný.

„Jak to myslíš? Jako to jsi poloviční upír?“

„Uhodl jsi,“ zasmála jsem se. Cítila jsem se dobře, když jsem mu mohla říct, alespoň jedno ze svých tajemství.

„Tak to asi víš, kdo jsem já,“ konstatoval.

„Jsi upír a tvoje rodina taktéž.“ Chvíli jsme jeli mlčky.

„Teď se zeptám na něco já,“ oznámila jsem mu. On se na mě jen podíval a přikývl.

„Proč ses ke mně poprvé choval tak zvláštně?“

„Byl jsem zmatený a znepokojený. Já umím číst myšlenky, ale tobě je číst nedokážu a nevím proč to tak je. Taky jsem věděl, že nejsi člověk a to mě strašně mátlo,“ svěřil se mi. On umí číst myšlenky? Mátla mě tato informace, ale víc jsem se děsila toho, že zrovna mě myšlenky číst nedokáže.

„Není se mnou něco divného?“

„No jsi poloviční upírka a já upír, divní budeme oba,“ zasmál se. V tom měl asi pravdu. Ani jsem se nenadála a už jsme byli před jeho domem. Byl postavený, tak aby do něj proudilo, co nejvíce světla. To bych u domu upírů nečekala. Edward mi galantně pomohl z auta a vedl mě k domu. Ve dveřích se na mě vrhla Alice.

„Bello, jsem tak ráda, že jsi tady. Určitě budeme skvělé kamarádky,“ brebentila a  přitom mě odváděla do obýváku. Ten byl prostorný a světlý. Uprostřed byla bílá kožená pohovka a na zdi vyselo domácí kino. Jasper seděl na gauči a usmíval se naším směrem.

„Vidím, že moje Alice tě už odchytla,“ řekl a zvedl se, aby mě mohl přivítat. Ani nevím, kam zmizel Edward. Hodinu mě tam s něma nechal. Nestěžovala jsem si. Alice byla úžasná, připadalo mi, že ji znám už věky. Oba jsem si je hned zamilovala. Když Edward přišel, tak se Alice s Jasperem klidili, že jedou do města. Nevím proč, ale moc jsem jim to nevěřila.

Edward si vedle mě sedl a díval se mi do očí. Naráz pro mě přestalo vše existovat kromě něj. Připadalo mi, že si rozumíme beze slov. Pomalu vzal mou ruku do své. Byla ledová a když se mě dotknul, tak mezi námi projel elektrický šok. To mě, ale nedonutilo mu svou ruku vytrhnout. Sklonil se ke mně a já jsem napjatě čekala, co se bude dít…

Doufám, že se vám dílek líbil a budu ráda, když mi zanecháte komentáře popřípadě kritiku. Chtěla bych se ve svém psaním zlepšit a s tím mi moc pomáháte. Tímto vám chci moc poděkovat.

Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracená rodina 4. kapitola - Pozvání: