Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracená rodina 3. kapitola - Edwardova změna

21.04.2010 (20:45) • Paes • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 7320×

Vzbudila jsem se ve čtyři hodiny ráno. Někdo to může považovat za strašlivé, tak brzo vstávat, ale mně to nevadí.

Asi je to tím, že jsem napůl upír. Potřebuju spát jen pár hodin denně. Rozhodla jsem se, jít osprchovat. Ve vaně jsem na sebe pustila proud horké vody.

 Milovala jsem, když na mě padala horká voda a já mohla v klidu přemýšlet. Z koupelny jsem vyšla zabalená v osušce. Zaposlouchala jsem se do tmy, abych zjistila, že Charlie pořád spí.

Jeho chrápání se rozléhalo snad po celém patře. Asi by ho nevzbudila ani střelná rána, pomyslela jsem si. Měla jsem ještě hodně času, tak jsem si oblékla župan a šla udělat snídani.

Rozhodla jsem se usmažit vajíčka se slaninou. Charlie vstával už v pět ráno, a tak mě zastihnul ještě u plotny.

„Ahoj, Bello, už jsem se lekl, že nás tu někdo vykrádá,“ zasmál se.

„To určitě a na památku ti tu zloděj ještě chystá snídani, že?“ smála jsem se s ním. Na žertování mezi sebou nás užije. U tety jsem se nikdy necítila tak šťastná.

„Ale musím ti poděkovat, voní to moc dobře.“ Charliemu div netekly sliny na podlahu.

„Za to neděkuj, já jsem ráda, že mě u sebe necháváš bydlet. Musím se jít obléct a ne, že mi všechno sníš.“ Naoko jsem mu pohrozila. Vyběhla jsem schody a zamířila ke skříni s oblečením. Zjistila jsem, že tam mám jen dvoje džíny a tři trička.

Úplně jsem včera zapomněla jít nakupovat. Vybrala jsem si tedy jedny džíny a černé tričko s krátkým rukávem. Pak jsem si vyčesala drdol a lehce jsem se namalovala. Seběhla jsem dolů a šla se najíst. Musela jsem se pochválit, vařit umím moc dobře.

Zjistila jsem, že mám ještě hodinu čas, než půjdu do školy. Nachystala jsem si věci do školy a začala číst knížku z povinné četby Na Větrné hůrce, kterou měl Charlie naštěstí doma. V sedm jsem vyjela do školy.

 Na parkovišti byla Jess, Mike a Erik. Angelu jsem nikde neviděla, ale doufala, že přijde. Den plynul normálně, učitelé mě zatím omlouvali ze všech písemek, i když jsem jim tvrdila, že to zvládnu.

Konečně nás propustili na oběd. U našeho stolu seděla Angela a Jess. Chtěla jsem je obě dvě pozvat dnes na nákupy do Port Angeles. Když jsem mířila si sednout za nima, uviděla jsem Edwarda, jak se na mě dívá. Jeho oči byly světlé a provrtávaly mě.

Moje srdce začalo rychle bušit a já se začala červenat. On se jenom lehce usmál a seděl na svém obvyklém místě. Sedla jsem si na své místo a nevnímala, o čem se holky baví.

Pohled jsem sklonila k jídlu a snažila se potlačit nutkání vzhlédnout a podívat se jeho směrem. Jess do mě šťouchla.

„Víš, že se na tebe Cullen pořád dívá?“ snažila se zašeptat, ale moc se jí to nedařilo. Bože, tohle museli slyšet skoro všichni v blízkém okruhu.

„Neříkej, toho jsem si nevšimla,“ zašeptala jsem a podívala se k jeho stolu. Seděl tam už i s ostatními sourozenci. Edward se mým směrem pořád díval a pochechtával se.

No, zřejmě slyšel náš rozhovor. Po obědě jsem pozvala holky na nákupy. Jess už něco měla, ale Angela souhlasila, že se mnou půjde. Chtěla jsem jet ještě domů, ale u auta mě čekalo překvapení.

Edward se opíral o mé auto. Co mi jen může chtít? Problesklo mi hlavou. Došla jsem k němu a už se nadechovala, abych se ho zeptala, co dělá u mého auta, ale on mě přeběhl.

„Ahoj, Bello,“ pozdravil mě. Byla jsem docela překvapená jeho náhlou změnou, tak jsem ze sebe dostala jen: „Ahoj.“

„Chtěl jsem se ti omluvit za moje včerejší chování. Nebyl jsem ve svojí kůži,“ řekl. Upír, který neměl svůj den? To je směšné, pomyslela jsem si.

„Jasně, to chápu,“ usmála jsem se na něj. „A co máš dnes v plánu?“ zeptal se. Copak mě chce někam pozvat? Bohužel jsem už měla jiné plány.

„Jedu s Angelou do Port Angeles na nákupy. Takový holčičí den,“ odpověděla jsem se stopou lítosti v hlase.

„Tak se dobře bav a uvidíme se zítra ve škole.“ Mrkl na mě. Já jsem mu jen mávla nazpět a nastoupila do auta. Bůhví, proč jsem se celou dobu pitomě usmívala. S Angelou jsme se dobře bavily. Ve škole je taková tichá, ale tady byla hodně živá a komunikativní.

Nakoupily jsme spoustu oblečení. Trochu se divila, že si toho tolik kupuju. Vysvětlila jsem jí, že jsem si moc věcí sebou do Forks nevzala. To dokázala pochopit. Domů jsme se vrátily až o desíti večer. Charlie byl moc rád, že jsem si tak rychle našla kamarádku.

Druhý den jsem měla biologii. Docela jsem se těšila na Edwarda. Moc jsem se v sobě nedokázala vyznat. Takové pocity jsem ještě k nikomu nechovala. Vešla jsem do třídy a on už tam seděl. Moje srdce mi zase začalo bít jako na poplach. Pozdravil mě a krásně se usmál.

„Víš, že jsi podobná někomu koho znám?“ nevinně se zeptal. Teď mi srdce div nevyrazilo z hrudníku.

„A komu?“ Málem mi hlas vypověděl ze služby.

„No, mojí adoptivní matce Esme,“ vypadlo z něho.

„Tak to je docela náhoda, ale moji rodiče už zemřeli.“ Trochu jsem se styděla, že mu lžu, ale přece mu hned neřeknu, že je Esme nejspíš moje matka. Sice moc neznám upíry, ale tohle zjištění by seklo s každým člověkem.

Tak kdoví, co by mohl vyvést upír. Ale slíbila jsem si, že mu to brzo řeknu. Z nějakého důvodu jsem mu nechtěla lhát.

„Nechtěla bys ses dnes večer projít a pak zajít na chvíli k nám?“ Tahle otázka mě vyvedla z míry. Co mám odpovědět?

Moc mě těší vaše komentáře, ale i kritika. Klidně mi pište, v čem bych se mohla zlepšit. Budu moc ráda.

Autor: Paes (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Ztracená rodina 3. kapitola - Edwardova změna: