Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Ztracená dcera 2.kapitola

The Host

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Ztracená dcera 2.kapitolaAhojky...tak tady je druhý díl mé další povídky...mno sama si nejsem jistá jestli jsem to trochu všechno neuspěchala a tak....mno však sami uvidíte...co dodat k této kapitole?? asi nic....snažila jsem se psát tak nějak....mno však uvidíte.....takže čtěte, čtěte, čtěte a pište kritiku...dík Vaše Zabza

29.07.2009 (13:00) • ZabZa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2168×

2.kapitola – Já jsem upír?!

 

Mé tělo spalovali. A já to všechno prožívala, cítila. Byla to hrůza. Musela jsem to ze sebe vykřičet, jenomže to nešlo. Nemohla jsem. Bolest se stupňovala a já si přála umřít. Odejít z toho pekle. Pryč, odtut…ode všeho. Ta bolest  byla nesnesitelná.

 

Přesměrovala se do konečků prstu, kde každý prst spalovala. Každičkou kostičku spálila na uhel. Pak najednou pomalu, pomaloučku mizela  a já si v duchu oddychla. Jenomže předčasně… bolest začala znovu. Tentokrát v srdci. Spalovala tam všechno dobro. Byla jako tornádo co všechno zničí. A nemá s ničím slitování.

 

Zatnula jsem zuby a přečkala i tuto bolest. A pak najednou ustala a já procitla. Otevřela jsem pomalu oči, do kterých mě hned zasáhlo ostré světlo. Zamžourala jsem a otevřela oči ještě víc. Naskytl se mi pohled na strop a já....já viděla všechno. Každou částečku smítka, každou prasklinu, která se linula po stropě.

 

Otočila jsem hlavu nalevo a spatřila v koutku místnosti knihovnu. Byla tak daleko, ale já i přes všechnu tu vzdálenost přečetla všechny názvy a tak rychle. Co je jinak?…podivila jsem se a otočila jsem hlavu na druhou stranu.

 

Naskytl se mi pohled na rodinu. Usměvavou a přitom nervózní. Dívali se na mě, každý jinak, ale přitom stejně. Posadila jsem se a divila se jakou rychlostí jsem to dokázala.

 

Zakroutila jsem hlavou, a teprve teďka zjistila že slyším potok, zpívat ptáky….že slyším všechno v okolí. Jak projelo auto, bavící se lidi. Všechno. Obrátila jsem se na rodinu s otazníkama v očích a poprvé promluvila.

 

,,Ehm……Ahoj,“ řekla jsem nejistě a sama se divila jak zní můj hlas. Už nebil tak nakřáplí jako dřív, byl jemný a krásný. Oni si mezi sebou vyměnily nechápavé pohledy, které ihned zamaskovali.

 

,,Ahoj, já jsem Eleazar a tohle je má rodina. Má žena Carmen,“ ukázal na ženu s milým úsměvem a blond vlasy. ,,A mé dcery, Tanya,“ krásná blondýnka. ,,Irina,“ na krátko ostříkaná hnědovláska. ,, A Kate,“ bruneta. ,,Nepálí tě náhodou v krku?“ zeptal se nejistě.

 

Až teď jsem si uvědomila mého škrábání v krku, které se dalo vydržet.

 

,,Anno, něco mě tam škrábe…. Ale není to tak strašné,“ řekla jsem rychlosti a pokrčila rameny. ,,Můžete mi vysvětlit co se to se mnou stalo? Poslední co si pamatuji je tajemný muž a já byla v uličce…“ řekla jsem do ztracena s nažila se vybavit další vzpomínky. Ale všechno v mé mysli, tedy všechny vzpomínky byli pokryti bílou rouškou. Byli takové nejasné…jako v mlze…

 

,,Podle dokladů v kabelce jseš asi Nicol, že?“ optal se a já přikývla. ,,Dobře, tedy my…..ehm možná ti to bude připadat nemožné, ale tedy naše rodina a ten tajemný muž a teď už i ty jsme upíři.“ Řekl zcela vážně a já na něj vyjeveně koukala. Upíři? Vždyť neexistují, nebo ano? To je blbost..nemožné……

 

,,Asi si teď myslíš, že je to nemožné, že upíři neexistují, al-“

 

,,Jak to víš?“ skočila jsem mu do řeči. On se jen polehčeně zasmál.

 

,,Tak se mi stalo to co tobě. A taky jsem tomu nemohl uvěřit. Nikdo z nás tomu nemohl ze začátku uvěřit. Naše rodina, ještě s jednou se ale liší od ostatních upírů. My se živíme -narozdíl od ostatních upírů- krví zvířat. Tím nezabíjíme lidi. To se všem nedalo říct  o tom chlápku z ulice….“

 

,,Takže je to pravda? Upíři existují? A já jsem upír?“ sypali se ze mě otázky, ani nevím v jaké rychlosti.

 

,,Ano, jsi upír. A teď je jenom na tobě jestli budeš žít jako normální upír a zabíjet nevinné lidi a nebo s přidáš k nám.“ Řekl opět vážně. Takže já jsem upír a mám se rozhodnou jestli budu zabíjet lidi nebo zvířata. Vždyť je to ujetý. Já budu zabiják. Budu vraždit tak jako tak. Bude ze mě zabiják. Budu vrah. Já jsem monstrum. Zavrtěla jsem hlavou pod náporem depresivních myšlenek. Jenomže Eleazar si to vyložil jinak.

 

,,Dobře, tedy. Pokud chceš můžeš jít. U nás jsou vždy otevřené dveře.“ Řekl už trochu sklesle.

 

,,Ne….ne já jen…to ty myšlenky….ráda se k vám přidám.“ Koktala jsem jedno slovo za druhým. Hned na to se rozběhl rozhovor o nás….o upírech. Nestačila jsem se divit co všechno z toho co jsem si myslela o upírech není pravda. Že nás slunce nespálí, že vůbec nespíme. Poslechla jsem si všechno. Když se náš hovor blížil ke konci zeptal se mě Eleazar na něco co mě docela dost zaskočilo.

 

,,Můžu se zeptat jak se jmenuje tvoje máme?“

 

,,Proč,“ zeptala jsem se nejistě a pohlédla do tváře mu i ostatní. Každý se tvářil jinak, ale dalo nepoznat že je to zajímá.

 

,,Jen tak,“ pokrčil rameny.

 

,,Ehm…má máma. Esme. Jmenovala se Esme. Víte ona už tady není.,“ přitom jsem rozevřela dlaň ve které jsem až do těch měla fotografii. Teď z toho byla kulička papíru. Pomalu jsem ji narovnala a ukázala Eleazarovi.

 

,,Ona skočila z útesu, jelikož si myslela že jsme mrtvá. Vlastně si to myslí všichni. Jenomže jak vidíte já žiji. Jako polomrtvou si mě vzala na starost jedna ze sester, která si vždy přála dítě. Vychovávala mě a vždy mi něco říkala o mamince. Tak ráda bych ji chtěla poznat.“ Řekla jsem smutně.

 

Koukla jsem se na Eleazara. Ten měl v obličeji divný výraz, stejně tak jako ostatní. ,,Co je?“ zeptala jsem se nervózně a zároveň smutně.

 

,,Nic….nic.“ povzdychl si Eleazar. ,,Asi bychom měli jít na lov. Sice tě to škrábání nebolí, ale jistota je jistot a my teď nemůžeme pokoušet voje sebeovládání. Takže jdeme na lov.“ Řekl rozhodně a zvedl se ze židle. Já s ním. Byla jsem překvapena plynulým pohybem, které mé tělo učinilo.

 

,,Ehm…můžu se ještě zeptat kde to jsme?“ řekla jsem těsně před odchodem z místnosti.

 

,,Doma,“ řekla přátelsky Carmen a my vyrazily na můj oficiálně první lov.

 

 

 

 

Autor: ZabZa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ztracená dcera 2.kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře