Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zoufalá duše - 7. kapitola


Zoufalá duše - 7. kapitolaDíky Alicinu varování bude večer mezi Edwardem a Isabellou pohodový, jenže nic netrvá věčně. Vyděšený telefonát naší vševidoucí Alice zachrání život nejen Isabelle. Hezké čtení přeje Vaše AlizieCullen

7. kapitola:

Edward:

Chudák Isabella. Byla neustále tak vyděšená jako oběť před svým lovcem. Přiznám se, že v určitých chvílích jsem jí moc nerozuměl. Když jsem se jí dotkl, zdála se šťastná. Snažila se mi naznačit, co cítí, jenže i na můj upíří smysl to bylo složité. Veškeré její problémy a strachy souvisí s tou její nehodou. Už brzy snad přijde ta zpráva, kterou  si vyžádal Carlisle o nehodě. Můj instinkt mi napovídal, že nešlo o obyčejnou nehodu. Takových jsou tisíce, ale určitě na ničí duši nezanechaly takové následky jako na té Isabellině. Cíl mé věčnosti byl jasný: udělat Isabellu šťastnou, ať to stojí cokoliv.

Přecházel jsem nervózně po kuchyni, držíc v rukou kuchařku. Chtěl jsem přichystat večeři, než se Isabella umyje, ale nic mi nepřišlo vhodné. Zrovna když jsem rezignovaně sáhl po špagetách, zapípal telefon. Otevřel jsem zprávu od Alice a četl.

Ukliď ložnici!

Z těchto dvou slov jsem pochopil, že Isabellina reakce na vyzdobenou ložnici by nebyla kladná. Nechal jsem vaření vařením a vystřelil k ložnici. Voda ve sprše přestala téct, takže jsem musel chvátat. Bleskovou rychlostí jsem nacházel okvětní lístky do igelitky. V kuchyni jsem ji hodil do koše a bylo hotovo. Mrzelo mne její odmítnutí, i když se vlastně nestalo.

Pustil jsem se do přípravy jídla. Zanedlouho jsem uslyšel klapnutí dveří. Hrklo ve mně napětí a vyšel jsem Isabelle vstříc.

„Ahoj,“ usmála jsem se na ni. Seděla na vozíku v tlustých ponožkách a županu a moc jí to slušelo. Ovládala mě touha po objetí té krásy přede mnou.

„Ahoj,“ opětovala mi nesměle úsměv.

„Nechceš pomoct?“ zeptala se.

„Můžeš udělat salát,“ pokynul jsem jí. Neohrabaně se pustila do krájení zeleniny. Obdivoval jsem ji, protože deska stolu na ni byla příliš vysoko, avšak Isabellu to neodradilo, spíše naopak. Zuřivě krájela a po očku mě pozorovala. Obdivně jsem se usmál, což ji evidentně potěšilo.

Po večeři jsme si chvíli povídali. O sobě Isabella mluvit nechtěla, takže jsme se bavili spíš o mojí rodině. Vyprávěl jsem jí o sourozencích, popisoval Emettovy nejlepší vtípky a trapasy. Isabella se hodně smála, konečně se uvolnila. Dokonce jí i jednou ukápla smíchy slza. Přinesl jsem  z kuchyně čokoládové bonbóny, abychom si osladili život, jak říkala Isabella. Večer příjemně ubíhal, když se mnou byla moje láska. Všímal jsem si všech detailů, které k ní patřily. Od ťukání prstem o koleno, namotávání pramínků vlasů na malíček, až po stydlivé klopení očí k podlaze.

„Asi už půjdu spát,“ zívla. V duchu jsem si vynadal, že díky mně tak ponocuje.

„Já taky, ještě si dám sprchu.“ Isabella nadzvedla pravé obočí.

„Kde budeš vlastně spát?“ zajímala se. Naštěstí jsem měl dobrou výmluvu.

„Rozložím si tady gauč,“ ujistil jsem ji. Kývla a vydala se k ložnici. Nechtěl jsem ji nechat ještě odejít.

„Isabello?“

„Ano?“ otočila se.

„Odpustíš mi někdy to, co se stalo s bratry?“ zeptal jsem se na věc, která mě trápila, protože jsem v jejích očích nechtěl vypadat jako ti blbečci všude okolo. K mému překvapení se usmála.

„Už jsem ti dávno odpustila. Dobrou noc, Edwarde,“ a zmizela za dveřmi. Překvapeně jsem zíral na ten kus dřeva. Opravdu mi odpustila? Byl jsem na vrcholu blaha. Nic nemohlo narušit pocit štěstí v mém srdci. Bohužel jsem se zmýlil.

„Co je, Alice?“ štěkl jsem šeptem do sluchátka hned, jak se ozvalo první cinknutí. Zrovna teď jsem s ní nechtěl ani trochu mluvit.

„Nevidím,“ řekla zděšeně.

„Jak nevidíš?“ ptal jsem se překvapeně. Ještě nikdy se nestalo, aby byla Alice slepá ve svých vizích.

„Prostě tě nevidím, ani Isabellu. Viděla jsem vás, ona spala a ty jsi seděl u její postele a pak tma.“

Alicina slepota mě děsila. Co když se něco stane Isabelle?

„Něco je u srubu a brzy to zaútočí,“ vyslovila svou domněnku.

„Co je to „to“?“

„Edwarde, myslím, že to není člověk.“

„Sakra!“ zaklel jsem. Proč nemůže jít aspoň chvíli všechno hladce!

„Uklidni se, Edwarde! Jsme na cestě k vám,“ uklidňovala mne sestra, ale sama věděla, že to moc velkou cenu nemá.

„Budu ve střehu.“

Snažil jsem se nenápadně pohybovat po srubu a vysledovat z okna sebemenší pohyb. Zkontroloval jsem okna, dveře, ale nikde nikdo. Moje nervozita stoupala do závratných výšin. Napínal jsem oči a uši, aby mi neunikl sebemenší zvuk či pohyb. Štvala mě ta nejistota. Kdo by mohl chtít ublížit mně nebo Isabelle? Ona je tu přece krátce, skoro se s nikým nezná.  A někdo z upírů? V našem druhu jsem neměl nepřátele. Kdo to jen je? Hlavně se nesmí nic stát Isabelle. Na mně už tolik nezáleží. Její bezpečí je nejdůležitější.

Jsme tu. Promluvila na mě Alice v myšlenkách. Vyšel jsem za ostatními. Šeptem jsme rozmlouvali o situaci. Dohodli jsme se na tom, že Jasper zůstane ve srubu. Je v boji nejschopnější, tudíž nejlepší ochrana pro Isabellu.

Pročesávali jsme les kousek po kousku. Hledali jsme náznaky, stopy, pachy, prostě cokoliv, co by nás dovedlo k „vetřelci“. Naše kroky už dávno neovládal rozum, ale instinkt. Instinkt lovců, honících se za svou kořistí.

„Tady!“ křikl Carlisle. Rozeběhl jsem se k němu. Na keři visel titěrný kousek látky. Všichni jsme jej prozkoumali a uložili pach do paměti.

„Ta látka tu nemůže být dlouho. Pach je silný,“ usoudil jsem. Nasál jsem vzduch a rozeběhl se směrem ke srubu, protože přímo tam nás vedl pach. Zmocňovala se mne hrůza. Vždyť jde k Isabelle. Větřil jsem a trochu se zaradoval. Neznámý zjistil, že ho sledujeme a změnil směr. Svištěli jsme za ním vzduchem, jak nejrychleji to šlo.

„Obklíčit!“ nařídil jsem ostatním. Naše seskupení se rozeběhlo snad ještě rychleji, ve snaze ho chytit, ale marně. Byl chytrý a zkušený. Kličkoval tak obratně, až jsme ho málem ztratili. Naštěstí ho vysoko v korunách stromů objevil Emmett. Hnal se za ním jako blesk. Už ho skoro držel, ale vysmekl se mu a utíkal dál.

„Edwarde, oceán!“ křikla Rose. Měla pravdu. Blížili jsme se k pobřeží. Jestli nám uteče do vody, už ho nenajdeme. Voda byla jediné místo, kde byl náš skvělý čich úplně k ničemu. Ze všech sil jsem se snažil zrychlit, ale ani já nebyl schopen ho dohnat.

„Emmette!“ zakřičel jsem v naději, že můj bratr bude rychlejší. Emm vystřelil a skutečně ho chytil, jenže v ten okamžik se svalil na zem a křičel bolestí. Zatnuté zuby mu praskly a oči mu snad málem vypadly z důlků. Útočník využil naší nepozornosti a několika upířími skoky se dostal do oceánu. Hladina se za ním zavřela a tím i naše šance na jeho dopadení.

„Krucinál!“ zařval jsem vzteky.

„Jsi v pořádku, Emmette?“ ptala se Rose svého manžela, když si k němu přiklekla.

„Už jo,“ hlesl Emm a postavil se na nohy.

„Co to, hergot, bylo? Najednou jsem cítil bolest, jako by mě rvali na kusy,“ popisoval Emmett.

„To byla Jane,“ řekl Carlisle. No jistě! Už několikrát mi otec vyprávěl o ní a jejím daru. Ale to by znamenalo, že...

„Carlisle, myslíš, že to má spojitost s tím telefonátem Isabelle?“ řekl jsem nahlas své neblahé tušení.

„Obávám se, že ano. Slyšel jsi její mysl?“

„Ani slovo,“ zaštkal jsem.

„Tak to nebyla Jane. Ona má pouze jeden dar,“ vyvrátil Carlisle svůj původní názor. A byli jsme zase na začátku. Kdo to byl?

„Ach Bože,“ zavyl jsem zoufale. Alice mě objala.

„Neboj se, Edwarde. Zjistíme, kdo to byl,“ snažila se mě utěšit. Otočil jsem k ní tvář.

„Děkuju, Alice.“ Sestřičko, sestřičko, kéž bys viděla všechno.

„Měli bychom se vrátit do srubu. Jasper určitě šílí,“ pobídla nás Esmé k odchodu. Pomalu jsme zamířili na druhou stranu lesa. Všem myšlenky horečně šrotovaly nad hádankou, kterou nám dnešní večer přinesl. Mě ani tak nezajímalo kdo, ale proč. Proč jde nějaký upír po mojí lásce? Je pro něj nějak důležitá? Vždyť je to jen obyčejná dívka… které nevidím do hlavy. Že by šlo o nějaký dar? Možná štít, jenže to není zas taková zvláštnost. Asi v tom bude něco jiného, ale co?



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zoufalá duše - 7. kapitola:

 1
10.01.2012 [20:54]

alicecullen105 Emoticon

7. BabčaS.
03.10.2011 [21:36]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

6. SummerLili
08.09.2011 [10:15]

Síce po dlhom čase, ale krásne skvelé pokračovanie Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon .
Veľmi sa teším na ďalší dielik Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. monika
08.09.2011 [0:14]

OMG kraaaaaaaaaaaaasne, hoci kratke Emoticon

07.09.2011 [19:15]

FaireProsím o brzké pokračování. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

3. DAlice
07.09.2011 [15:29]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. ElisC
07.09.2011 [15:13]

Emoticon Emoticon Emoticon Páráda, doufám, že další díl bude co nejdřív

1. marcela
07.09.2011 [13:53]

Jako vždy nádhera. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!