Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zloději v utajení 9. kapitola - Výcvik

05.06.2010 (16:30) • Rosa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2589×

9. kapitola

Šla jsem pokračovat v dívání na televizi, když v tom se za mnou rychle objevil Edward a přehodil si mě přes rameno a vyběhl se mnou do lesa.

„Okamžitě mě pust,“ řvala jsem na něj, ale bylo mi to k ničemu. Byl stejně paličatý, jako já a k tomu přeci jen asi musím uznat, že i o trošku silnější.

Doběhl se mnou až na nějakou mýtinku, kde bylo opravdu nádherně. Všude kolem se rozprostíraly krásně zelené stromy, nedaleko bylo slyšet, že šumí potůček a uprostřed mýtinky byla tráva. Najednou jsem si ale vzpomněla, proč tu jsme, tak jsem si sedla na znamení, že stejně nic dělat nebudu.

„Takže ty si nedáš říct,“ pokračoval a bylo vidět, že mu cukají koutky. Během chvilky byl u mě a sedl si na mě obkročmo a začal svými rty objíždět po mém krku, pak pokračoval směrem níž.

„Nezměnila jsi názor?“ zeptal se a pokračoval v laskání mého krku a já jen zakroutila hlavou. Snažila jsem se ho rukama sundat ze mě, ale bezúspěšně. On se mému pokusu akorát zasmál, a pak mně přejížděl rukou pomalu po zádech dolů, až se dostal až k zadečku.

„Dobrá, tak dost,“ řekla jsem a povedlo se mi ho ze sebe shodit. Kdo ví, kam bychom až došli, kdybych ho nezastavila. Hlavně taky, jestli bych i já pak dokázala přestat. Stop, nemyslet na něj, jak jsem si říkala.

„Beru, budeme teda cvičit, ale já budu mít hlavní slovo,“ řekla jsem sebejistě.

„To je škoda, zrovna mě to začínalo bavit. Jsem si tak říkal, že bychom mohli pokračovat tam, kde jsme minule skončili,“ pronesl a bylo na něm vidět, že je ještě teď pořádně rozhycovaný.

„Na to zapomeň, to už se nikdy nebude opakovat,“ řekla jsem a sama doufala, že to bude pravda.

„No když myslíš,“ dodal.

„Tak začneme tím, že si ujasníme jednu věc a to, že tu velím já,“ řekla jsem.

„Smůla. To já jsem šéf. Jsem rychlejší, silnější, mužnější, no a prostě vždycky mají mít muži navrch,“ řekl namachrovaně.

„O tom bych se hádala, víš, nezapomínej, že já jsem taky dost silná a chytrá, no a nemyslím jako někdo pouze svou předností, i když nevím, jestli to tvá přednost vůbec je, dost bych o tom pochybovala.“

„To si piš, že je to má chlouba! Sama jsi byla z ní v rozpacích, když jsi mě tehdy viděla v té sprše.“

„To nebylo z toho, ale radši to nechme být. Prostě se smiř s tím, že tady rozkazuji já,“ řekla jsem a doufala, že na to přistoupí.

„Ani za nic, já jsem starší a teď mě poslouchej,“ řekl a nedal mi prostor pro žádné námitky, protože hned pokračoval.

„Půjdeme společně po jejich pachu, vystopujeme je, a pak je společně zneškodníme a zabijeme. Důležité je, abys nedělala žádné hlouposti, protože vím, že jsi strašně samostatná, ale uvědom si, že jsou silnější. Teď ti půjdu ukázat pár triků a základních věcí, které můžeš použít na zneškodnění,“ řekl a oba jsme se postavili.

„Zkus mě zastavit a zneškodnit,“ řekl a rozeběhl se.

Utíkala jsem za ním, naštěstí neběžel příliš rychle, protože jsem věděla, i když jsem to nechtěla přiznat, že je rychlejší. Doběhla jsem ho a skočila mu na záda a ruku mu dala kolem krku. Ani jsem se nenadála a za chvilku mě přehodil přes sebe na zem a chytl pod krkem mě.

„Vidíš, jak jsi snadný cíl pro upíra,“ řekl trochu povýšeně.

Posbírala jsem v sobě zbytky sil a ruku se mu snažila odtáhnout, ale moc to nešlo.

„Tak, teď ti ukážu, co v takové chvíli dělat. Chytni mě pod krkem, jako jsem tě držel já,“ řekl a čekal, až to udělám.

Udělala jsem, co chtěl a chňapla ho pod krkem. On na nic nečekal a během chvilky mi ruku zkřížil za zády. Pak jsem si to vyzkoušela i já a musím říct, že se mi to povedlo. Nakonec mě ještě naučil pár triků, a pak už naznačil, že to pro dnešek stačí.

„Já si ještě zajdu na lov,“ řekla jsem mu.

„Vidíš, jako bys mi ty četla myšlenky, já chtěl udělat totéž,“ dodal. No jo, opičák aby se zase neopičil.

Na nic jsem nečekala a rozeběhla se, on samozřejmě hned za mnou. Uviděla jsem pumu, a tak jsem po ní hned skočila, zakousla se jí do krku a během chvilky jsem ji měla vypitou.

„Héééj, to nemyslíš vážně. Jak si to představuješ. Moje pumička…“ spustil a vypadalo to, že kdyby mohl, tak se rozbrečí. Až mi ho bylo líto, ale má smůlu, on mě taky nešetří, tak já ho taky nebudu šetřit.

„Já žádnou ceduli s nápisem rezervace neviděla, a i kdyby tak bych ji stejně nedodržela,“ smála jsem se.

„Jen počkej,“ řekl a odběhl si asi ulovit něco jiného.

Chvíli jsem se posadila a dívala se na krásnou krajinu. Tolik se toho během pár dnů stalo, ale musím říct, že cítím, že všechno brzy skončí a já budu moci jít po svém i s Chrisem. Ale co když je pravda, co říkal ten Aro a on si něco začal s Jane. To by mi snad neudělal, nebo ano?

Došla jsem domů celá unavená a Edward doma ještě nebyl. Dostala jsem strach, co se s ním mohlo stát. Přemýšlela jsem, co budu dělat, a pak jsem se vydala zpátky na mýtinu, kde jsem ho viděla naposledy a najednou se vedle mě objevila upírka se zrzavými vlasy.

Autor: Rosa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zloději v utajení 9. kapitola - Výcvik: