Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zloději v utajení 5. kapitola - Společná noc

posilovna6


Zloději v utajení 5. kapitola - Společná nocNemohla jsem to vydržet, a tak jsem dopsala pokračování... Jak bude probíhat Edova a Bellina společná noc? Dokáží se vystát? Co Edovy vlasy, přežijí to? Prosím o komentáře...

5. kapitola

Došli jsme k mé posteli a lehli si, teď nastalo dilema, jak nás přikrýt. Mně to bylo vcelku jedno, ale nechtěl jsem, aby ona nachladla. To bych pak na všechno byl sám.

Oba jsme se teda nahnuli a složitě si přes hlavu podali peřinu. Leželi jsme zakrytí na boku a dívali se sobě navzájem do očí…

„Já takto neusnu,“ ozvala se.

„No dobře, máš pravdu, já takto taky neusnu,“ řekl jsem a přehodil jsem přes ni svoji nohu a přitáhl si ji o trochu blíž.

Dívala se na mě trochu vykuleně, ale já si vcelku její přítomnost užíval.

„Takto jsem to nemyslela. Nemohl bys tu svoji nohu dát někam jinam.“

„No víš, mně se takto leží pohodlně,“ řekl jsem a sledoval, jak je ze mě nervózní.

„Ty stejně spát nebudeš, takže tady jde především o mé pohodlí,“ řekla.

„Zlato moje, já se nikomu přizpůsobovat nebudu,“ dodal jsem s klidem.

„Víš, že z nás dvou jsem já ta paličatější a ta, co vždycky dostane, co chce,“ řekla.

„Tím bych si nebyl tak jistý.“

Bylo vidět, že už je unavená, a tak to asi vzdala a zavřela oči. Během chvilky jsem poznal, že usnula. Byla tak krásná, když spala, čas rychle utíkal, když jsem se na ni díval. Opravdu bych si s ní dal říct ale jen proto, že zatím odolává mému kouzlu, nic víc v tom nehledám. Je vyloučené, že bych se někdy zamiloval. Láska a bolest jdou ruku v ruce a já to nikdy nechci zažít.

Nad ránem se zavrtěla a chtěla se otočit, ale její ruce v mých vlasech jí dovolily si pouze lehnout na mé břicho. Trochu jsem jí pomohl, ale opatrně, abych ji nevzbudil. Ležela mi na mě a hlavu měla položenou na mé hrudi, jako by poslouchala mé srdce, které tam nebylo. Užíval jsem si její přítomnosti, taková chvilka už nemusí nastat.

Když už bylo šest hodin, musel jsem ji vzbudit. Přeci jenom potřebuji zajít do toho kadeřnictví, aby dali mé vlasy do pořádku.

„Bello, vstávej,“ zašeptal jsem jí do ouška.

Přiospale se na mě podívala, a pak si asi všimla, jak leží, a tak vystartovala vzhůru, ale její ruce v mých vlasech ji poslaly zpět na moji hruď.

„Můžeš mi pomoct vstát?“ zeptala se.

Pomohl jsem jí a uslyšel, že jí zakručelo v žaludku.

„Tak půjdeme do toho kadeřnictví, abych si konečně mohla sundat svoje ruce z tvé hlavy.“

„Nikam nepůjdeme, dokud se nenajíš,“ řekl jsem přísně.

„Ale to je v tvém zájmu dostat znovu krásné vlasy.“

„Ale já bych to vydržel klidně ještě jeden den, pomalu se mi to spaní s tebou začíná líbit.“

„Ale mně ne. Stejně nevím, jak bych se mohla najíst, když nemám ruce.“

Na nic víc jsem nečekal a uviděl na stole rohlík a dal si ho do pusy a ona si z něho z druhého konce ukousla. Bylo vidět, že má velký hlad, protože během chvilky ho měla skoro celý snězený a byla svými rty úplně u mě a já pustil ten zbyteček, co jsem měl v puse.

„Tak jdeme,“ řekla.

„Nevím, jak ty, ale já bych se rád oblékl,“ řekl jsem, protože jsem na sobě pořád měl osušku.

Složitě jsem si začal nohami navlékat kalhoty a Bella mi pomohla. To jsme zvládli, vrškem jsem se nezaobíral, venku bylo teplo. Bella se nepřevlékala, od včerejška měla kraťásky a tričko.

Autem jsme jet nemohli, a tak jsem ji vzal na záda a šel s ní pomalu, aby to nikomu nebylo divné.

Ani moc neprotestovala, asi poznala, že takto to bude co nejrychleji za námi. Naštěstí hned v prvním kadeřnictví bylo už otevřeno, a tak jsme šli dovnitř.

Majitelka se na nás divně dívala a v hlavě se jí honily myšlenky, jak ráda by byla na Bellině místě, ale to bych zase asi nepřežil já.

„Prosím, potřeboval bych mé vlasy navrátit do původního stavu,“ dodal jsem.

„Dobrá, tak se do toho pustíme,“ řekla a začala mi dávat něco na hlavu.

Po chvilce jsem si konečně mohl sundat ruce z vlasů a úlevně si oddechl, že moje vlasy budou v pořádku.

Nazpátky jsme s Bellou utíkali, abychom se ještě před tím, než půjdeme do školy, stihli převléci.

Nikoho jsme nepotkali, a tak jsme rychle vklouzli do bytu, převlékli se a vyrazili směr nové dobrodružství, do školy.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zloději v utajení 5. kapitola - Společná noc:

 1
04.10.2011 [16:29]

Sima777twoja poviedka mja neskutocne baví....prepac ze som nenapisala skor ale ja proste musim ist hned dalej!!!! krasne pises Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!