Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zloději v utajení 19. kapitola - Příprava

28.06.2010 (07:15) • Rosa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2386×

19. kapitola

Odpoledne jsme byli s Edwardem konečně sami a šli jsme trénovat. Když mi poprvé Edward řekl, ať jdu proti němu a snažím se ho udeřit a položit na lopatky, tak jsem se to snažila udělat, ale ne dostatečně a on mě po chvilce položil na zem a sedl si na mě.

„Bells, takto by to nešlo, ty se vůbec nesnažíš. Chceš jen, abych tady zrovna takto na tobě ležel a nic víc.“

„Ne, já se snažím, jen mi to nějak nevyšlo,“ řekla jsem a snažila se to nějak zamluvit.

Šla jsem to zkusit tedy ještě jednou a nedopadlo to o moc lépe, zase jsem skončila v trávě a on na mě.

„Dobře, když to nejde po dobrém, půjde to po zlém,“ řekl.

„Jak to myslíš?“ zeptala jsem se.

„Tak jak to říkám, žádný polibek do té doby, než mě skolíš,“ řekl vážně.

„To snad ne, to bys nevydržel,“ řekla jsem a doufala, že to bude pravda a on by to opravdu nezvládnul.

„Pro tvou bezpečnost všechno,“ řekl a já věděla, že to s ním nebudu mít jednoduché. Bude to těžké ho porazit, vždyť je tak silný. Leda, že bych nebojovala čestně, ale to by mě asi neprošlo.

„Dobře, ale co když tě nechci mlátit?“ optala jsem se ho.

„Tak potom nemůžeš jet se mnou,“ řekl a to já nechtěla.

„Dobře, tak jdeme na to,“ řekla jsem a rozběhla se proti němu. Několikrát mě povalil na zem, a tak se to opakovalo pořád dokola, akorát jsem teď nepadala schválně, ale snažila jsem se, co mi síly stačily. Bohužel marně.

„To se nedá, jsi příliš silný a navíc jak vím, že mi doopravdy nečteš myšlenky?“ zeptala jsem se ho, když na mě zase seděl.

„Silný jsem, ale připrav se, že ti, co budou kolem Ara, budou ještě silnější. No a myšlenky ti doopravdy bohužel číst nedokážu, ale snad se to jednou změní a já to dokážu.“

„Doufám, že ne,“ řekla jsem. „Přeci jenom chci mít aspoň nějaké soukromí.“

„To není moc ohleduplné vůči mně,“ řekl a začal mi po tváři přejíždět svými rty a já cítila jeho dech. Kroužil kolem mých úst a já se snažila k němu natáhnout, aby naše ústa splynula, ale ucukl o kousek vedle.

„Vzpomínáš, až po tom, co mě porazíš,“ řekl.

„To ty nejsi vůbec ohleduplný, takto mě týrat. To, to pro tebe není těžké?“

„Ani nevíš jak. Ale co bych pro tebe neudělal,“ řekl a usmál se a my se postavili a šli znova trénovat.

Napřáhla jsem se a rozběhla se k Edwardovi a podkopla mu nohy a rychle mu na ně sedla a dala mu ruku za záda a pevně ji tam držela.

„A teď jsi v koncích,“ pronesla jsem a vítězně se usmála. On se rychle otočil a převalil se na mě.

„Ale mně se dole nelíbí,“ řekla jsem a přetočila se zpátky nahoru. Tak to trvalo dalších pár minut, pořád jsme se kutáleli, až jsme spadli do blízkého potůčku.

„No to se ti teda povedlo,“ pronesla jsem a snažila se vylézt z vody, ale místo toho mi noha podklouzla a já se tam rozplácla na kraj do bahna. On to nevydržel a začal se mi smát, což jsem neunesla a hodila po něm bahno.

„To máš za to! Já nejsem k smíchu!“ řekla jsem a hodila po něm ještě jednou tolik bahna. Na to hned reagoval a začal mě v tom bahně máchat. Musím říct, že se mi vcelku už jeho útoky dařilo zdárně odvracet, ale stejně jsem dopadla po chvilce mnohem hůř, než on.

„Dobře, vzdávám se,“ pronesla jsem poraženecky.

„Já taky,“ přidal se. Oba jsme byli celí špinaví, takové prasátko v chlívku nás skvěle charakterizovalo, ale musím říct, že jsem si to užívala. Jen nechápu, proč vždycky musí vyhrát on, ale tak třeba se to jednou obrátí.

Během cesty domů jsme ještě zašli no lov a já tentokrát Edwardovi nechala pumu a sama šla na jelena. Pak jsme ještě ulovili Alecovi nějakou veverku a šli špinaví a mokří domů.

Večer jsem si šla čistá lehnout k Edwardovi a chtěla jsem mu dát pusu, ale pak jsem si to rozmyslela, nevím, jestli uznal mé vítězství, nebo ne. On jako by poznal mé váhání a šel mi svými rty naproti.

„Ještě na tobě zapracujeme, ale musím uznat, že ses za to odpoledne skvěle zlepšila a srazila jsi mě na zem,“ řekl a dlouze mě políbil, a pak pokračoval dál a dál, až jsme se spolu znovu krásně milovali.

O měsíc později

Každý den jsem po škole chodila s Edwardem trénovat a musím říct, že už jsem mu byla více méně rovným soupeřem. Dalo by se říct, že za ten měsíc jsme si přirostli ještě více k srdci a naše láska se ještě více posílila a upevnila. Když vzpomínám na ty krásné noci strávené po jeho boku, tak ještě teď se celá chvěji vzrušením. Avšak teď nastal velký den, den D, ve kterém jsme byli připraveni odjet do Itálie, osvobodit naše blízké. Měla jsem trochu strach, možná trošku více, ale nechtěla jsem před Edwardem dát nic znát, protože by mě jinak s sebou nevzal. Kdo ví, co se tam všechno stane a kdo ví, jestli ještě někdy zažiji tak krásné chvíle s Edem?

Autor: Rosa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zloději v utajení 19. kapitola - Příprava: