Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zloději v utajení 18. kapitola - Pohoda

27.06.2010 (12:30) • Rosa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2458×

18. kapitola

„Jak jsi mi to řekl?“

„Lásko, proč?“

„To se tak krásně poslouchá. Dobrou noc miláčku a ne, že budeš v noci dělat nějaké nekalosti a dívat se, jak spím.“

„Čím si myslíš, že jsem se celé noci bavil. Pozoroval jsem tě, jak spíš. Vypadáš u toho moc krásně a roztomile. Teď už spi,“ řekl a přikryl mě a já mu v náruči usnula.

Ráno jsem se probudila a čekala mě snídaně do postele.

„Čím jsem si to zasloužila?“ zeptala jsem se a on mi podával tác se snídaní, ale pak s ním ucukl a našpulil rty.

„Něco za něco,“ řekl a já se musela zasmát. Jemně jsem ho políbila a on si za mnou vlezl do postele.

„Díky, je to moc dobré,“ pochválila jsem ho.

„Řekneš mi ten tvůj plán?“

„Dobrá, tak jsem dlouho přemýšlel a pojedu do Volterry sám. Nechci, aby se ti něco stalo, jsi přeci jenom křehčí, než já.“

„Ne, to nejde! Na to zapomeň, já tě nenechám jet samotného, ne, vždyť nám to spolu tak šlo a teď, když jsem konečně šťastná s tebou, tak o tebe nechci přijít. Jestli tam máme umřít, tak ať umřeme společně. Bez tebe bych stejně nechtěla žít.“

„Ale lásko, buď rozumná, bude to nebezpečné a já tě nechci vystavovat žádnému nebezpečí. Já se o sebe postarám, ale ty bys mohla být v nebezpečí.“

„Ne, já tam s tebou prostě pojedu. Nemohla bych sedět a nic nedělat. Navíc chci odtamtud dostat taky Chrise. Přeci jen je to můj kamarád a musím mu pomoci. Jak už jsem řekla, chci jet s tebou. Slib mně, že už mě z ničeho nevynecháš a budeš mi všechno říkat,“ zaprosila jsem.

„Dobrá, vezmu tě tedy s sebou, ale nehneš se ode mě na krok a budeš se mnou pořádně cvičit, než odjedeme.“

„Slibuji, můžeme začít třeba hned po škole.“

„To je dobrý nápad, musím tě toho spoustu naučit.“

„Fajn a ještě jednou ti moc děkuji za snídani,“ řekla jsem a šla se obléci do školy.

Dnes jsem měla dobrou náladu a tu zvýšil i fakt, že jsem měla s Edwardem základy společenských věd i tělocvik.

„Tak co Bello, co zase vyvedeš v občance?“ zeptal se mě Mike.

„Nevím, co tě to zajímá. No, a když už tak je to moje věc,“ řekla jsem mu hrubě.

„Klid, nerozčiluj se, já jen myslel, že bychom mohli vymyslet něco společně.“

„Nezlob se na mě, ale já budu sekat latinu. Nechci mít více problémů, než mám,“ řekla jsem mu a odešla.

Sedla jsem si hned do první lavice a tentokrát bez jakýchkoliv řečí. Do třídy vešel Edward.

„Tak Bello, pojď rovnou k tabuli a řekni nám, co víš o EU?“ zeptal se a já nevěděla, co mu zase je.

„Myslím si, že byste se měl zeptat radši někoho jiného,“ řekla jsem a přitom se na něj pořád tak pěkně usmívala.

„Já bych to ale chtěl slyšet od tebe,“ řekl odhodlaně.

„Je to organizace medvědů žijích v Evropě. Jsou v unii, což znamená ve spojení, ve spojení s okolním světem např. si vezmou mobil a zavolají kamarádům medvídkům do Ameriky,“ řekla jsem a nemyslela to vážně. Nechápala jsem to, kde se to ve mně bere.

„Mohu jít na záchod?“ zeptala jsem se ho a mrkla na něj.

„Dobře běž,“ řekl a já rychle odešla, než se zase na něco zeptá.

Šla jsem a už jsem myslela na to, jak budu s Edwardem odpoledne sama a nebudu se muset takto přetvařovat, nebudu muset dělat, že je mi lhostejný, když rozhodně není. Čekala jsem asi pět minut, a pak došel Edward.

„Doufala jsem, že přijdeš,“ řekla jsem mu.

„Myslel jsem si to. Já se taky moc těšil,“ řekl.

„Co jsi řekl spolužákům?“ zeptala jsem se ho a políbila jsem ho na krk a přejela mu po jeho svalnaté hrudi.

„Že se jdu podívat, jestli ti není špatně.“

„Tak to máme chvilku na sebe?“ zeptala jsem se a v očích jsem měla jistě jiskřičky.

„Neříkej, že to beze mě nemůžeš ani těch pár hodin vydržet?“ zeptal se a začal mně přejíždět po tváři svými rty.

„Přiznávám se, nemohu. Nejde to, pořád mám před očima tu včerejší noc a nemohu se na nic soustředit.“

„Tak to jsme na tom stejně,“ přiznal se.

„Tak mi to příště nedělej ještě těžší a nech mě v klidu. Vyvolat mě není zrovna moc dobrý nápad,“ řekla jsem.

„Ale já se jen bavil tvou reakcí, navíc jsem tě chtěl mít co nejvíc nablízku,“ řekl a já ho chtěla políbit, ale on ucukl.

„Co se děje?“

„Dělej, že je ti špatně, někdo sem jde,“ přikázal mi.

Šla jsem tedy k umyvadlu a oplachovala si obličej a Edward mi držel vlasy.

„Jsi v pořádku Bells?“ zeptal se Damon, když přišel na záchody.

„Jo, už je to dobré, za chvilku přijdu,“ řekla jsem a on tedy odešel.

„Já to nevydržím,“ pronesla jsem.

„Tak já ti dám menší úplateček,“ řekl Edward a přitiskl se ke mně a začal mě vášnivě líbat. Takto bych mohla strávit celé hodiny, možná i roky a pořád bych neměla dost. Pak jsme se vrátili do hodiny a naštěstí už brzy zazvonilo, takže jsem to tu chvilku vydržela.

Poslední hodina, která mě čekala, byl tělocvik. Edward přišel s tím, že si zahrajeme fotbal, za nějž jsem byla moc ráda. Rozdělili jsme se na dva týmy, a jelikož toho druhého bylo méně, tak s nimi hrál Edward.

Byl to velmi vyrovnaný zápas, nahoru dolů. Hlavně jsem si ho pořádně užívala. Kdykoliv šel proti mně Eda, tak jsem neváhala a rozeběhla se k němu a snažila jsem se ho obrat o míč, i když to bylo velice obtížné. Ale tak jelikož jsem žena, tak, jsem nikdy neváhala vytáhnout nějaký ten faul a hrát proti pravidlům, takže několikrát skončil na zemi, avšak já často s ním. Měla jsem co dělat, abych se před těmi spolužáky udržela a nevrhla se na něj.

Odpoledne jsme byli s Edwardem konečně sami a šli jsme trénovat. Když mi poprvé Edward řekl, ať jdu proti němu a snažím se ho udeřit a položit na lopatky, tak jsem se to snažila udělat, ale ne dostatečně a on mě po chvilce položil na zem a sedl si na mě.

„Bells, takto by to nešlo, ty se vůbec nesnažíš. Chceš jen, abych tady zrovna takto na tobě ležel a nic víc.“

„Ne, já se snažím, jen mi to nějak nevyšlo,“ řekla jsem a snažila se to nějak zamluvit. Měl pravdu.

Šla jsem to zkusit tedy ještě jednou a nedopadlo to o moc lépe, zase jsem skončila v trávě a on na mě.

„Dobře, když to nejde po dobrém, půjde to po zlém,“ řekl.

Autor: Rosa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zloději v utajení 18. kapitola - Pohoda: