Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zloději v utajení 17. kapitola - Pravda

26.06.2010 (14:00) • Rosa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2672×

17. kapitola

Vydala jsem se do školy, Edward říkal, že půjde chvilku po mně, aby to nebylo moc nápadné. Ve škole všechno strašně pomalu uteklo, dneska jsem neměla ani základy společenských věd, ani tělocvik, takže jsem se s Edwardem vůbec nepotkala. Škoda, uvědomovala jsem si, jak moc mi chybí. Jak jsem šťastná, i když se s ním po většinu času hádám, nebo různě postrkuju, tak ho miluju. Ano miluju ho a už nemůžu dál. Musím mu to říct, klidně ať se mi vysměje, ale já už takto dál nemůžu.

Večer jsem se chystala jít do klubu. Přeci jenom jsem byla domluvená s Damonem a Elenou, tak jsem to nechtěla rušit. Pěkně jsem se upravila, vzala jsem si krátké černé šatičky a boty na podpatku, což u mě nebývala zvykem. Říkala jsem si, že mi to jenom prospěje, když si provětrám hlavu a zatím vymyslím, jak to Edwardovi řeknu.

Edward se celé odpoledne neukázal, asi se někde zdržel. Aleca jsem zkontrolovala, a když jsem viděla, že se ani nehnul a stále tam tak je, tak jsem s klidem odešla. Jen si myslím, že bychom mu s Edwardem měli přinést nějakou krev, musím mu to potom říct.

Před klubem už na mě čekali Damon s Elenou.

„Ahoj, páni, tobě to ale sluší,“ řekla Elena.

„Díky, vám to spolu taky moc sluší,“ řekla jsem.

„Měli bychom jít dovnitř, ale co že sis nepřivedla nikoho s sebou?“ zeptal se Damon se zájmem. Vím, že pro mě chtěl vždycky to nejlepší a zároveň se moc nevyptával.

„Mně to takto vyhovuje, chci se zabavit a odreagovat,“ řekla jsem a vešli jsme dovnitř.

Sedli jsme si ke stolku a objednali si pití. Objednala jsem si panáka a oni si dali také něco ostřejšího. Můj pohled utkvěl na baru, kde seděl Edward. Sakra, co ten tu dělá. To nemůžu mít aspoň chvilku klid na promyšlení všeho, hlavně toho, co dělat dále. Pak ale můj pohled utkvěl na mladé krásné blondýnce, která seděla vedle něho. To snad není možné, já se tady trápím nad tím, jak moc ho miluji a on se tady mezitím baví s nějakou dívkou. Objednala jsem si dalšího panáka a pak jsem šla k baru, když jsem viděla ty dva, tak jsem vzala kolu a vylila ji na tu nádheru vedle Eda.

„Promiňte,“ řekla jsem, ale vůbec jsem toho nelitovala. Edward se na mě pobaveně podíval.

„Nic se nestalo, už jsem na odchodu,“ řekla ta paní a odešla. To šlo nějak lehko, že by mi tak snadno vyklidila pole?

„Vidím, že ses tady pěkně bavil. Pořád stejný namyšlenec.“

„Tady někdo pěkně žárlí,“ pronesl a při tom se usmíval.

„A kdyby jo, tak co?“ zeptala jsem se.

„Tak nemáš důvod, plánuji jet konečně osvobodit naše rodiny a ta paní tady poté rozhlásí, že jsme museli nutně odjet pomáhat příbuzné se zotavit ze ztráty blízkého.“

„Hm, ale to stejně nemění nic na tom, že zase jednáš za mými zády. Kdy už si konečně zvykneš na to, že jsme parťáci?“

„To říká zrovna ta pravá, která vždycky dělá pravý opak toho, co říkám.“

„Takto se mnou nemluv,“ řekla jsem a do obličeje jsem mu šplíchla zbytek koly, co ležel na stole.

„To jsi neměla dělat,“ řekl a chytil mě za ruku a táhnul mě pryč.

„Počkej, chci se aspoň rozloučit,“ řekla jsem mu a šla se rozloučit s Damonem a Elenou. Řekla jsem jim, že musím s mým panem učitelem něco dořešit, což byla pravda. Pak jsem k němu došla a on si mě přehodil přes rameno a doma mě postavil na zem.

„Co to děláš?“ zeptala jsem se. On nic neřekl a začal mě líbat. Musím říct, že líbat uměl perfektně. Naše jazýčky se proplétaly a já cítila, že potřebuji něco víc. Začala jsem mu vysvlékat tričko a on se na mě zaraženě podíval, jako by nechtěl uvěřit tomu, co dělám. Pak jsem pokračovala a rozepnula mu pásek u kalhot a stáhla mu je i s boxerkami. Naskytl se mi krásný pohled na jeho tělo, který mě už tolikrát okouzlil. Přejížděla jsem mu rukama po jeho hrudi a užívala si každý dotek. Přesunula jsem se k jeho chloubě a začala jsem ji svým jazýčkem dráždit. Zavzdychal a to pro mě byl signál, že mám pokračovat. Po chvilce to už on nevydržel a sundal mi šaty přes hlavu a pak mi stáhnul i kalhotky. Začal mi dráždit můj klín prsty a já pocítila obrovskou vlnu vzrušení. Přirazil si moje tělo na jeho, a pak nás svalil na postel.

„Jsi si jistá, že to chceš? Víš, nechtěl bych tě nijak využít, sice by pro mě bylo téměř nemožné přestat, ale já bych to zvládl.“

„Ne, já to chci, už nemůžu víc,“ přiznala jsem se.

„Já už taky nemůžu víc, ačkoliv jsme si dělali tolik naschválů a všemožných pomstiček, tak jsem se do tebe zamiloval. Ani nevím jak, ale stalo se to a rozhodně toho nelituji. Vím, že jsem se často choval k tobě hrozně panovačně, ale věř mi, šlo především o to, že jsem uvnitř sebe cítil nějaký pocit vůči tobě, který jsem neuměl charakterizovat. Toužil jsem po tobě, protože jsi byla vůči mně tolik odolná, ale pak mi došlo, že si to jen namlouvám, že je to kvůli tomu. Přitom tě ve skutečnosti miluji a jsem za tebe ochoten dát život.“

„Já tě taky moc miluji, ještě nikdy jsem nic takového k nikomu necítila. Jen jsem se bála tvé reakce, myslela jsem si, že mě chceš jen dostat. Ale sama jsem na tebe byla mnohdy ošklivá, takže bych se spíše měla omluvit já a toho si važ, to často nedělám. Můžeš mi to odpustit?“

Odpovědí mi byly jeho polibky, líbal mě po celém těle a já nezůstávala pozadu. Pak se na mě podíval a pronikl do mě. Začal se pomalu pohybovat, ale já si ho přitáhla blíž a tempo jsem zvýšila. Bylo to něco úžasného, všechna ta vášeň, touha a láska, která z nás vyzařovala, vyplula na povrch. Já se cítila opravdu šťastná. Postupně se naše vzrušení stupňovalo a oba jsme dosáhli společně vrcholu.

Lehli jsme si vedle sebe a prsty jsme měly propletené.

„Miluji tě,“ zašeptala jsem a dala jsem mu polibek na rty.

„Já tebe víc,“ řekl a políbil mě na krk.

„To není možné, to snad ani nejde,“ oponovala jsem mu.

„Ani nevíš, jak dlouho jsem se cítil tak prázdný, bez života a až ty jsi mi vrátila tu chuť k existenci. Bez tebe jsem byl takový prázdný a až teď jsem pochopil, jaké to je někoho milovat. Vzpomínáš, jak jsem na tebe poprvé vylil vodu? Vyloženě jsem se bavil na tvé reakci, bavilo mě tě tak provokovat,“ přiznal se a usmál se na mě.

„A vzpomínáš na lepidlo, povedlo se mi to, co?“

„Na to mi ani nevzpomínej, ani nevíš, jaký jsem měl strach o mé vlásky. Ale stejně bych řekl, že jsi na to doplatila víc. Celou noc spát se mnou.“

„Vidíš a teď bych za to dala všechno, abych mohla takto s tebou zůstat navždycky. V tvém objetí, v bezpečí. Musím ale říct, že jednu výhodu to má, že jsme byli donuceni spolupracovat a to, že jsme se poznali a dali dohromady. Za to musíme Arovi poděkovat.“

„To máš pravdu, aspoň jeden dobrý skutek udělal,“ pronesl.

„Kdy sis uvědomil, že jsi do mě zamilovaný?“

„No, jak jsi spala v mé náruči v té síti. Tehdy jsem si říkal, že bych nejradši zastavil čas. Byl jsem neskonale šťastný, sice mi k úplnému štěstí chyběla moje rodina, ale věděl jsem, že pokud vše dobře dopadne, tak budeme jednou všichni spolu. A ty budeš s námi bydlet, nedokázal bych už bez tebe žít.“

„Ale co když mě tvoje rodina nebude mít ráda?“ zeptala jsem se.

„To se nestane, neboj. Ty si je určitě taky oblíbíš,“ dodal s jistotou v hlase.

„A nebude jim to vadit?“

„Oni budou šťastni, že já jsem šťastný a určitě si tě zamilují, jako já tebe,“ řekl a dal mi pusu do vlasů.

„Měli bychom jít na lov, abychom mohli přinést Alecovi krev,“ pronesla jsem.

„To je dobrý nápad. Zároveň ti musím říct můj plán,“ řekl a já zívla.

„No ale jak to tak vidím, nechám to na zítřek, spi a odpočiň si, lásko.“

„Jak jsi mi to řekl?“

„Lásko, proč?“

„To se tak krásně poslouchá. Dobrou noc miláčku a ne, že budeš v noci dělat nějaké nekalosti a dívat se, jak spím.“

„Čím si myslíš, že jsem se celé noci bavil. Pozoroval jsem tě, jak spíš. Vypadáš u toho moc krásně a roztomile. Teď už spi,“ řekl a přikryl mě a já mu v náruči usnula.

Moc děkuji za komentáře, spousta z vás chtěla Edwardův pohled, ale já už jsem měla kapitolu napsanou, tak snad vám to bude takto stačit. Jinak už mám celou povídku dokončenou, takže vám ji sem postupně popřidávám. Ještě jednou díky, že to čte, moc to pro mě znamená.

Autor: Rosa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zloději v utajení 17. kapitola - Pravda: