Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zloději v utajení 14. kapitola - James

20.06.2010 (10:45) • Rosa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2519×

14. kapitola

Vzal do ruky gel, začal mi ho roztírat po zádech, pak pokračoval po mém bříšku, které se pod jeho doteky vyboulilo. Nevím, jak to dělá. Bylo to tak příjemné, ale snažila jsem se to dát co nejméně najevo.

„Ale vždyť to nejsou záda,“ pronesla jsem rozechvěle.

„To ty jsi mi chtěla umýt záda a nedodržela jsi to. Já jsem tě chtěl umýt a nespecifikoval co,“ řekl sebejistě a rukou mi přejel po vnitřním stehně a já se zmohla jen na vzdych.

„To už by stačilo,“ řekla jsem a snažila se zachovat chladnou hlavu.

„Vidíš, mě to teprve začalo bavit,“ řekl s úsměvem.

Podala jsem si ručník, zabalila se do něj a vylezla z vany. Přeci jenom bylo by příliš nebezpečné zůstat tam s ním o chvilku déle. Ta touha byla příliš velká, nemůžu to riskovat, hlavně nechápu, jak mě mohl přesvědčit tam s ním zůstat. Tak blízko, musím být příště víc odolná a dbát na svá pravidla. Přeci jenom mě chce dostat jen pro to, že mě ještě nedostal, ale to se mu nepovede.

„Tak půjdeme na toho Jamese?“ zeptala jsem se ho.

„Myslím, že můžeme. Nezapomeň, že jsem to já, kdo tu velí,“ zdůraznil mně. Udělala jsem jen úšklebek a rozběhla jsem se společně s ním do lesa.

„Já nic necítím,“ řekla jsem.

„Byl tady, tudy vede jeho stopa, poběž,“ řekl a rozběhl se.

Běžela jsem za ním a po chvilce ukázal na opuštěnou chatku a zastavil se u stromu.

„Tam je, slyším jeho myšlenky,“ zašeptal mně potichu.

„Tak jdeme na věc,“ řekla jsem odhodlaně. Když byl se mnou Edward, tak jsem se cítila v bezpečí a vůbec se nebála ničeho a nikoho.

„Drž se vzadu, nechci, aby se ti něco stalo zrovna teď, když to s tebou začíná být zábavné,“ řekl a zadržoval smích.

Potichu jsme došli ke dveřím a vešli do chatky. Edward rychle, než jsem stihla postřehnout, už Jamese srazil k zemi. Chvilku se tam prali a já mu šla na pomoc, přeci tady nebudu jen tak stát a vyčkávat.

Došla jsem k nim a Edward se na mě zlostně podíval, asi byl naštvaný, že jsem ho zase neposlechla.

Skočila jsem Jamesovi na záda a chytla mu hlavu. Vstal a začal natahovat po mně ruce, ale než stačil něco udělat, Edward mu je chytil a srazil ho i se mnou na zádech.

Ležel obličejem přitisknutý k podlaze a já mu dupla na ruce, seděla jsem na něm tak, že se nemohl hýbat. Edward na mě hrdě mrkl a šel ven rozdělat oheň. Viděl, že vše mám pod kontrolu. Já se ani o kousek nehnula, abych mu nedala žádnou šanci na útěk. Vůbec jsem nechápala, jak mě Victoria mohla tak snadno skolit, když mi byl nablízku Edward, hned se mi bojovalo lépe. Víc jsem se snažila, energie se ve mně jen hromadila a i větší sílu jsem měla.

Přišel Edward a chytl ho za ruce a pobídl mě, abych mu utrhla hlavu. Vyskočila jsem a jedním škubnutím byl bez ní a společně jsme ho spálili.

„Dobrá práce,“ řekl Edward.

„To já vím,“ řekla jsem pyšně.

„Ale stejně jsi mě zase neposlechla.“

„Ale já prostě nemohu sedět jen se založenýma rukama. Navíc musíš uznat, že jsem si vedla dobře.“

„Možná trošičku,“ řekl a ukázal trošku na prstech.

„Tak jenom trošku, jo? Já myslím, že o trošku více,“ řekla jsem jistě.

„Dobrá, tak jo, byla jsi dobrá. To díky mému trénování,“ řekl a mrkl na mě. „Pojď sem,“ řekl a já nechápala, ale udělala jsem, co chtěl. Byl takový divný.

Najednou se rozeběhl a skočil na nějakého dalšího muže. Byl to taky upír, tady to pomalu, ale jistě začíná být přeupírováno.

Na nic jsem nečekala, rozběhla se k němu a plnou parou jsem ho udeřila do zad. Rozzuřeně se na mě podíval a otočil. Všimla jsem si, že má červené oči. Chystal se na mě skočit, ale Edward ho stáhl na zem, teď mi došlo, že čte myšlenky, takže musí vědět, co udělá dopředu, než to udělá.

Přiběhla jsem k nim a společně jsme si s Edwardem na něj sedli a chytili ho za ruce, že se nemohl pohnout. Konečně se nám dařilo spolu spolupracovat.

„Edwarde, kdo to je?“ zeptala jsem se ho.

„Myslím, že by ti to měl povědět sám,“ řekl, i když už jistě věděl, o koho jde.

„No tak, budeš mluvit?“ zeptala jsem se a koukla na Edwarda. Ten mi pohled oplatil, a pak jsem udeřila muže pod sebou do tváře.

„Tak mluv, nebo tě příště praštím já, a to bude rozhodně bolestivější,“ řekl Edward a mně došlo, že asi tomu upírovi nechce nic říkat o jeho daru čtení myšlenek a chce, aby promluvil sám.

Muž se na nás znechuceně podíval a nechystal se promluvit.

„Vytáhni zapalovač Bells,“ rozkázal Edward. Vytáhla jsem ho a začala jsem mu s ním kroužit kolem obličeje.

„Dost, nevím, proč bych vám něco měl říkat, když už si to Edward jistě přečetl v mých myšlenkách,“ řekl ten muž.

„To nevíš, že je zdvořilé se představit tady dámě,“ řekl a udeřil ho do hlavy. On mě nazval dámou, no ne, co se stalo? Asi ho někdo musel silně praštit do hlavy.

„Co teda mohu udělat. Jmenuji se…“

Autor: Rosa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zloději v utajení 14. kapitola - James: