Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zloději v utajení 13. kapitola - Vana

16.06.2010 (10:45) • Rosa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2704×

13. kapitola

„Proč si to odepíráš? Vím dobře, že po mně toužíš,“ zašeptal mi do ucha.

„Ne,“ řekla jsem razantně a s posledními zbytky sil ho od sebe odstrčila.

„To ty po mně toužíš,“ odvětila jsem mu.

„Nezapírám, chtěl bych to s tebou zkusit a vím, že se mi to časem povede. Je jen otázkou času, jak dlouho to vydržíš. Dávám ti chvilku, je vidět, že už meleš z posledního. Nevím, proč se tomu tolik odmítáš poddat.“

„Já to nechci a nikdy chtít nebudu,“ řekla jsem a vešla do třídy.

Všichni začali postupně chodit k tabuli a předvádět jejich scénky. Nic moc, většina to pojala tak, že prostě je velká vášeň, a pak z toho nic není. Damon s Elenou to zdá se pochopili nejlépe, konečně se dívali na sebe jako pár a drželi se za ruce. Měla jsem z toho radost, přeci jen brala jsem je za asi nejlepší lidi z této třídy.

„Tak Bello, řekni mi ty, jak jsi pochopila ten citát?“ zeptal se Edward.

„No to je těžké. Ten, kdo to napsal, pravděpodobně musel prožívat přesně to samé. Takový vnitřní boj, mezi tím, co ten člověk chce a čeho se bojí. Bojí se odevzdat prudké vášni, protože má o sebe strach. Strach, co s ním bude, bojí se, že by ho to mohlo poznamenat. Mohlo by to vyvolat ještě větší vášeň a touhu a toho se člověk bojí. Bojí se sám sebe, co by to s ním mohlo udělat, když se té vášni poddá. Tak radši nic nedělá a nechá to být, je to pro něj užitečnější. Ale myslím si, že by to měl zkusit určitě a nesedět v koutě,“ řekla jsem a uvědomila jsem si, kam celou tu dobu tím mířil. Venku, ten rozhovor o tom, že to tady potřebuje více lidí, myslel tím mě. Ale já se mu stejně nepoddám, vydržím to.

„První dobrá práce, co jsi udělala,“ pochválil mě Edward a usmíval se. Měl mě přesně tam, kde mě chtěl mít. Musela jsem uznat, že je opravdu chytrý, to se nezapře, a taky jsem byla ráda, že mi nedokáže číst myšlenky.

Po hodině mě odchytil Damon na chodbě.

„Bells, nebude ti vadit, když do klubu s námi půjde i Elena?“

„Samozřejmě, že ne. Sama jsem ji tam chtěla vzít, vy dva k sobě patříte, budu jen ráda.“ Přišla i Elena a celá zářila štěstím.

„Gratuluji, že jste se dali dohromady,“ pronesla jsem k nim oběma.

„Díky, ale ty by sis taky měla někoho najít,“ řekla přátelsky.

„No, popravdě já už někoho mám, ale už musím jít. Mějte se a užívejte si, že jste šťastní. Moc vám to přeji,“ řekla jsem a rozloučila se. Ale tím, že někoho mám, jsem sama nevěděla, koho tím myslím. Edwarda? Chrise?

Došla jsem do bytu a rozplácla se na postel. Potřebovala bych si utřídit myšlenky, jedno vím jistě, Edward po mně touží a já nejsem schopná v jeho blízkosti normálně fungovat. Nevím, jak to dělá, ale vždycky jsem strašně nervózní a nemůžu se na nic soustředit.

Šla jsem si napustit vanu, s tím, že se dneska vykoupu a dám se dohromady, než půjdeme na toho Jamese. Pustila jsem vodu a nechala ji téct, zatím jsem si došla pro věci na převlečení a osušení, abych Edwardovi nedávala další záminky k tomu, aby se na mě zase koukal.

Pak jsem si sundala oblečení a vlezla do vany, ve které bylo vody až po okraj. Když jsem se tam položila, rychle jsem sebou cukla a poskočila. Někdo v ní byl a najednou se vynořil. Byl to Edward.

„Co tu děláš?“ zeptala jsem se hystericky.

„Šel jsem si dát očistu a ty jsi byla tak laskavá a napustila mi vanu.“

„Ty pitomče, to nebylo pro tebe. Ty fakt máš inteligenci pod bodem mrazu,“ řekla jsem a už se nadechovala, že vypustím z pusy dalších pár nadávek na jeho osobu, ale on mě zadržel tím, že mi rychle přitiskl jeho rty na ty mé a začal mě líbat.

I když jsem to tak nechtěla, musela jsem se zapojit. Ta touha byla příliš velká. Aktivně jsem svým jazykem prozkoumávala jeho ústní dutinu a přitiskla jsi ho více k sobě. Rukama jsem mu zajela do vlasů a on začal svou rukou přejíždět po mých zádech, až k zadečku. Bylo to tak příjemné, pak mi ale došlo, co tím sleduje. Odtrhla jsem se od něj a dívala se mu do jeho krásných očí, které byly černé, plné touhy.

Začala jsem se zvedat a natahovat se rukou pro osušku, přeci jenom nemusím se před ním ukazovat.

„Co děláš?“ zeptal se mě.

„Chystám se ti přenechat vanu a jít pryč,“ odvětila jsem mu. Přesvědčovala jsem se tím, že moudřejší ustoupí.

„Co tak najednou?“

„Vzpomněla jsem si na to, co jsme si domluvili dva metry ode mě, pamatuješ? No a s tím, že tady ležíš vedle mě ve vaně, to rozhodně porušuji a já dohody dodržuji,“ řekla jsem.

„Tak za prvé, mezi námi nebyla uzavřena žádná dohoda. To jenom ty sis dala takové pravidlo, které je dosti nesmyslné. No a za druhé, ty žádné dohody nedodržuješ, nebo jen zřídka,“ řekl a usmíval se.

„Vidíš, a zrovna toto pravidlo chci dodržet,“ řekla jsem a chtěla vstát, ale on mě zadržel.

„Pravidla jsou od toho, aby se porušovaly,“ řekl svůdně do mého ouška.

„Dobře, pro jednou bych mohla tedy udělat výjimku, ale slib mi, že se o nic nebudeš pokoušet,“ řekla jsem a doufala, že si uvědomí, kam tím mířím.

„Fajn, chvilku bych to mohl vydržet. Takže žádné líbání?“ zeptal se.

„Ano,“ odpověděla jsem a on mně šplíchl vodu přímo do obličeje.

„To jsi přehnal,“ řekla jsem a převrátila se na něj a potopila ho pod vodu. Po chvilce jsem povolila a zamyšleně se na něj podívala, on se jen usmál a strčil mě pod vodu taky. Nedržel mě tam moc dlouho, dobře si uvědomoval, že potřebuji dýchat.

Naštvaně jsem se na něj koukla, a pak dostala nápad.

„Co kdybych ti umyla záda?“ zeptala jsem se.

„Super,“ zajásal a podal mi sprchový gel.

Začala jsem mu gel rozmazávat po zádech a přitom jsem se dotýkala jeho svalnaté hrudi a přejížděla mu po zádech, pak jsem se na něj zezadu přitiskla a pohladila mu jeho bříško a on zavzdychal. Přesouvala jsem se níž a bylo vidět jeho vzrušení. Když jsem chtěla pokračovat, zarazil mě.

„Nezapomínej na dohodu,“ připomněl mi.

„Vyprovokováváš mě, nemusel bych se pak udržet. Navíc jsi mi měla umýt jen záda,“ připomněl mi. Jen jsem se usmála.

„Teď mi dovol, já tě chci taky umýt,“ řekl a vzal si do ruky sprchový gel.

„Ale já nechci umýt od tebe,“ řekla jsem, protože jsem věděla, že by toho přinejmenším chtěl využít jako já.

„Ale no tak, bude se ti to líbit,“ povzbuzoval mě.

„Toho se právě bojím,“ řekla jsem nechtěně nahlas a on se jen usmál.

Vzal do ruky gel, začal mi ho roztírat po zádech, pak pokračoval po mém bříšku, které se pod jeho doteky vyboulilo. Nevím, jak to dělá. Bylo to tak příjemné, ale snažila jsem se to dát co nejméně najevo.

„Ale vždyť to nejsou záda,“ pronesla jsem rozechvěle.

„To ty jsi mi chtěla umýt záda a nedodržela jsi to. Já jsem tě chtěl umýt a nespecifikoval co,“ řekl sebejistě a rukou mi přejel po vnitřním stehně a já se zmohla jen na vzdych.

„To už by stačilo,“ řekla jsem a snažila se zachovat chladnou hlavu.

„Vidíš, mě to teprve začalo bavit,“ řekl s úsměvem a nevypadalo, že by chtěl přestat.

Autor: Rosa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zloději v utajení 13. kapitola - Vana: