Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zloději v utajení 10. kapitola - Eda zachránce

07.06.2010 (11:15) • Rosa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2635×

10. kapitola

Došla jsem domů celá unavená a Edward doma ještě nebyl. Dostala jsem strach, co se s ním mohlo stát. Přemýšlela jsem, co budu dělat, a pak jsem se vydala zpátky na mýtinu, kde jsem ho viděla naposledy a najednou se vedle mě objevila upírka se zrzavými vlasy.

Lekla jsem se, protože jsem ji neznal, ani jsem nevěděla, o koho jde, a pak mi došlo, že by to mohla být ta upírka, kterou máme zabít. Zacouvala jsem až ke stromu a tam už jsem neměla kam ustoupit. Rychle jsem se snažila vzpomenout, co mě Edward učil odpoledne, ale moc mi to nešlo, tak jsem se rozhodla nasadit svoje obvyklé triky.

Vydala jsem se rázným krokem za ní a rozhodla se, že počkám, až si něco zkusí. To netrvalo dlouho a brzy se ke mně rychlým krokem dostala a chytla mě pod krkem a odhodila přes celou mýtinu, že jsem narazila do stromu.

„Co na mě tak zíráš?“ zeptala se pohrdavě.

„Noo, jjjjáááá,“ stihla jsem ze sebe vykoktat, než ke mně doběhla.

„Vidím, že už jsem si dneska našla svoji oběť. Stejně nebude škoda takové nuly, jako jsi ty,“ řekla odhodlaně.

„Víš, myslím si, že to ty tady dneska zemřeš,“ odvětila jsem jí a nabrala odvahu.

„Nepovídej,“ řekla a dupla mi prudce na nohu. „Co jsi?“ zeptala se mě z ničeho nic, a když viděla, že se nemám k odpovědi, přidupla více moji nohu a vrazila mi do obličeje tak, že mi začala téct krev.

„Poloupír,“ řekla jsem a zmohla jsem se na to, že jsem ji strhla na zem, ale s velkou usilovnou bolestí, ale ona se hned převrátila na mě a tentokrát mi dupla prudko na hrudník.

„Áááááu,“ zařvala jsem a najednou už na mně neležela, ale byla někým odražena na protější strom. Edward přišel, byla jsem tolik ráda, že ho vidím, jako snad nikdy doposud.

Během chvilky ji pevně držel, že se nemohla hýbat.

„Bells, potřebuji pomoc, vím, že to bude pro tebe asi těžké, ale pokus se udělat oheň,“ řekl a já stěží vstala a na dřeva hodila zápalku, kterou jsem zapálila. Edward tam dovlekl Victorii a utrhl jí hlavu a nechal shořet.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se a přišel ke mně. Já se rozbrečela a objala ho, pak jsem si ale uvědomila, že mám na hlavě krev.

„Nevadí ti, že krvácím?“ zeptala jsem se ho starostlivě.

„Já jsem vegetarián a mám dobré sebeovládání, takže to vydržím. Ale teď mi řekni, co jsi dělala v lese sama?“ zeptal se také ustaraně, jako by doopravdy o mě měl strach.

„No po tom lovu jsem šla domů, ale pak jsem se ještě chtěla na chvilku vrátit, tak jsem se vrátila a narazila tady na ni,“ lhala jsem mu, protože jsem mu nechtěla přiznat, že jsem ve skutečnosti šla hledat ho, protože jsem se o něj bála.

„No měla jsi štěstí, že umím číst myšlenky, takže jsem ti přišel pomoci. Pro Victorii to byl pouze hon, chtěla si užívat, jako s každou obětí. Nejprve potrápit, a pak vysát a zabít.“

„Ale ona mě chtěla jen zabít,“ řekla jsem mezi vzlyky.

„Ano chtěla, ale to proto, že jí tvoje krev nevoněla tak dobře. Proto se tě taky ptala, co jsi.“

„No dobře a co ten James? Viděl jsi ho někde kolem?“ zeptala jsem se a stále jsem ho pevně objímala.

„Narazil jsem na jeho stopu v lese, a pak když jsem běžel za tebou, jsem uslyšel na chvilku jeho myšlenky, ve kterých obdivoval Victorii, jak si s tebou vede. Pak jsem se soustředil jen na Victorii a jej už nevnímal, ale je velmi pravděpodobné, že nás viděl a bude chtít později něco udělat a oplatit nám to. Jen se divím, že nešel pomoci Victorii rovnou, ale to je už jedno, musíme jít domů.“

Vstala jsem, a když jsem došlápla na tu nohu, tak se mi podlomila a Edward mě zachytil. Žebra mě taky bolely, ale věděla jsem, že se to brzy spraví, všechno se mi rychle hojilo.

„Aspoň jednou neodmlouvej a nech mě tě odnést domů,“ řekl a já přijala, protože ta bolest byla opravdu velká. Donesl mě domů a položil na postel.

„Lež, půjdu ti to ošetřit,“ přikázal.

„Ale já žádné ošetření nepotřebuji, to se dá rychle dohromady, do rána budu v pohodě,“ dodala jsem co nejvíce jistě, ale určitě poznal bolest v mém hlase.

„Vyber si, buď se na tebe podívám já, nebo pojedeme do nemocnice,“ dal mi na výběr.

„Já nevěděla, že tady pán umí dělat doktora,“ řekla jsem posměšně.

„Vidím, že už se ti začíná vracet znovu dobrá nálada,“ dodal a vzal mě do náruče.

„Pusť mě, kam mě to neseš,“ křičela jsem a rukou do něj bušila.

„No do nemocnice přeci, měla jsi na výběr, já se nebudu vnucovat,“ řekl.

„Počkej, dobře, můžeš se teda na mě podívat,“ svolila jsem.

„Vidíš, že umíš být rozumná,“ řekl a posadil mě na postel. Nejprve mně ošetřil ránu na hlavě, která bolela ze všeho nejméně. Pak mi chtěl sundat tričko, ale to jsem mu nedovolila.

„Hele, zase toho nevyužívej,“ řekla jsem a on mi teda žebra prohmatal a konstatoval, že jsou jen naražená. Pak mi sundal botu a podíval se mi na nohu.

„Bells, budeme tu nohu muset narovnat,“ řekl. „Bude to hodně bolet, ale musí to být. Chytni se něčeho za sebou a pokus se to vydržet.“

Na nic jsem nečekala a chytla jsem se jednoho jeho ramena a kývla, že může začít. Bolelo to hodně, rukou jsem mu drtila jeho rameno, vytryskly mně slzy, a pak naštěstí bolest polevila. Už to měl hotové.

„Teda ty ses do mě zaryla, že i když jsem upír, tak mě to bolelo,“ snažil se zlehčit situaci a já se tomu musela zasmát.

Zvedla jsem se, že se půjdu převléci a pak spát. On mi pomohl dostat se do koupelny, a pak i zpět do postele. Pak jsem zavřela oči a šla spát.

Zdál se mi hrozný sen, noční můra o tom Jamesovi, že sem přišel a chtěl se pomstít, pak mě něco probudilo. Byl to Edward, který seděl u mé postele.

„To byl jen sen,“ snažil se mě uklidnit a pevně mě objal a držel mě přitisknutou na jeho krásném vypracovaném těle. To jsou ale myšlenky, ale pro dnešek to nechám plavat a zítra se zase vrátím do starých kolejí.

„Ještě že, nemohl bys sis lehnout na chvilku vedle mě, abych už na to nemusela myslet. Jen na chvilku, než usnu,“ řekla jsem a on si hned přilehl. Položila jsem mu hlavu na jeho hruď a on mě objal a já usnula.

Autor: Rosa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zloději v utajení 10. kapitola - Eda zachránce: