Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zkouška z filozofie - 12. kapitola

09.06.2012 (08:30) • Klausule • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1296×

12. kapitola

S Lucy už po celý den nebyla řeč. Když jsme mamce pomáhaly vařit večeři, vůbec se mnou nemluvila, nebo na mě házela nevraživé pohledy. Kolem páté už jsem to nevydržela a pod záminkou jsem ji, i přes její protesty, zatáhla k sobě do pokoje.

„Lucy, takhle se ke mně snad chovat nemusíš, ne? Já nedělám nic špatného.“ Byla jsem na ni opravdu naštvaná.

„Víš, co to bude za průser, až se to provalí? A navíc, neříkala jsi náhodou, že o chlapech nechceš nic slyšet, a že na lásku už nevěříš?“ Jo, to říkala, ale to jsem ještě neznala Edwarda.

„Jenže já se, Lucy, zamilovala, a pokud vím, ty když jsi začala chodit s Mikem, tak ti všichni říkali, že jsi pitomá, když nevidíš, jakej Mike je, a teď se berete a kdo všechny přesvědčoval a ještě pořád vlastně přesvědčuje, že se Mike změnil?“ Tak a teď jsem byla vzteky bez sebe zase já. Lucy to přehání.

„Ale Bello…“

„Víš co, Lucy? Já nestojím o tvoje požehnání, jen doufám, že máš tolik taktu a necháš si to pro sebe.“ Tak že se kvůli tomuhle s Lucy pohádám mě teda ani ve snu nenapadlo.

„Bello já vím, ale Edward je tvůj profesor a je o pět let starší!“ Tak tohle už Lucy přestřelila.

„Prostě to, prosím, nikomu zatím neříkej, děkuju.“ Na její odpověď jsem nečekala. Práskla jsem dveřmi a seběhla dolů za mamkou.

Jak máti předpokládala, večeře byla od šesti hotová, Edward s Mikem a paní Lewisovou byli už tady a naši drazí tatínci nikde. To bude večer, maminky naštvaný a já jsem na Lucy od našeho rozhovoru nepromluvila. Jediný, kdo se netvářili jak šťovík, byli Edward a Mike. Najednou bylo slyšet auto. Vstala jsem a šla jim naproti.

„Tati, kde jste tak dlouho, mamka je docela naštvaná.“ Dobře, docela dost naštvaná.

„Tomu nebudeš věřit…,“ začal, ale já ho zastavila

„Tak hlavně, aby tomu věřila mamka,“ řekla jsem mu a oba pak vešli dovnitř.

Mamka se ze začátku hodně mračila, ale Mike a Edward se ukázali jako úžasná komická dvojka, takže pozdní příchod byl odpuštěn. Edward si naprosto všechny omotal kolem prstu.

„Tak já jdu ještě pro dezert,“ prohlásila mamka.

„Seď, mamko, já tam dojdu,“ zarazila jsem ji, už jsem ten Lucyin rentgenový pohled nemohla vydržet.

„Půjdu s tebou,“ nabídl se mi Mike. Což fakt nechápu, pan Lewis byl dneska s Mikem jedna ruka, myslím, že už mají ti dva to nejhorší za sebou.

„Od kdy ty pomáháš v kuchyni?“ zeptala jsem se s nehranou zvědavostí.

„Vyndat mísu z lednice není žádná pomoc, ty poslyš, co se stalo s tebou a Lucy?“

„Nic, jen, to je jedno…“ Neměla jsem v plánu se mu svěřovat s tím, že chodím s jeho kamarádem a se svým profesorem v jedné osobě.

„Vidím to na vás, obě jste byly celou dobu zaražené a taky mi neunikly ty vaše pohledy s Edwardem, je to kvůli tomu?“ To snad ne, vždyť ...

„Jo, ona to prostě nechápe.“ A já nechápu ji.

„Pochopí to, uvidíš, podívej se na nás, jedinej, kdo si neťukal na čelo, jsi byla ty.“ A k čemu mi to je.

„V to doufám, hlavně to nikomu neříkej a měli bychom jít.“ Už jsme byli v kuchyni docela dost dlouho.

„Už se to nese,“ zatrylkovali jsme s Mikem dvojhlasně.

„No to to trvalo, vy jste to tam snad ještě dopékali,“ hudroval tatínek, který už se nemohl dočkat. Asi tak za hodinku jsem si myslela, že už usnu na stole.

„Nechceš hodit domů? Vypadá to, že si usteleš tady u stolu,“ smál se mi Edward a Mike se k němu ochotně přidal.

„To bys byl hodnej, myslím, že už by se mnou stejně nic nebylo.“ Lucy se celý večer tvářila vyloženě neutrálně, ale teď se na mě usmála, no, doufám, že už nebude vyvádět.

„Tak ahoj, všichni,“ rozloučila jsem se a šla s Edwardem k autu.

Autor: Klausule (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zkouška z filozofie - 12. kapitola: