Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zkouška lásky - kapitola 5.

07.02.2010 (10:15) • Tezzynkaa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2229×

Uběhly tři týdny a můj vztah s Cullenovými velmi posílil. S Alicí se z nás staly opravdové kamarádky. Chodily jsme spolu na nákupy, do lázní a byly jsme spolu i v kině. Přidal se k nám i její starší bratr Emmett a sestra Rosalie. Z její přítomnosti jsem byla nesvá. Pořád na mě tak koukala, já nevím, tak nenávistně. Alice mi řekla, že je to tím, že Rosalie žárlí na mou krásu. To jsem vůbec nechápala. Rosalie byla ta nejkrásnější osoba, kterou jsem kdy viděla. Ale pustila jsem to z hlavy.

To, co mě opravdu znepokojovalo, byl vztah s Edwardem. Nebylo to tím, že jsem se v jeho přítomnosti necítila dobře, právě naopak. Cítila jsem se s ním více než velmi dobře. A to mi dělalo starosti. Nikdy jsem nepoznala lásku a jestli ji nemohu cítit k Jamesovi, tak mi není souzeno ji pocítit.

S Alicí jsme včera byly u jedné mladé návrhářky, vyzvednout si naše šaty. Její jméno zatím nebylo známé, ale byla velmi nápaditá. Dnes se totiž koná večírek na počest jistého lékařského výzkumu, na němž pracoval Carlisle a James jej financoval. Nedělala jsem si iluze. Jamesovi nikdy nešlo o nějaký lék. Byla to jenom jeho veřejná práce. Chtěl tak zakrýt své výnosy z drog a pašování před policií. Nikdy se mi to nelíbilo, ale o práci jsme se nikdy nebavili.

„Moc ti to sluší,“ vydechl James, když mě spatřil v tmavě modrých šatech. Byly dlouhé až na zem a měly odhalená záda. Byly překrásné. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, ale tentokrát byly vyžehlené a tvořily jakýsi vodopád. Sama jsem musela uznat, že mi to sluší.

S Jamesem jsme vyrazili na zámeček. Když auto zastavilo, zatajil se mi dech. Bylo to tak krásné. Zelený trávník, který se stahoval okolo bílého zámečku překypoval světly a fontánami. Byl to barokní styl. Jako z pohádky. Jen jsem čekala, kdy vyjde nějaká princezna v nadýchaných šatech, nebo princ na bílém koni.

Opět jsem zapadla do rutiny. Vstoupila jsem do sálu zavěšená do svého muže a všechny oči se na nás upřely. Tedy hlavně na mě. Pak jsme se přivítali se starými známými a seznámili se s novými lidmi. Ale moje oči neustále bloudily po sálu a hledaly Cullenovi. Až najednou jsem spatřila muže, který mi v posledních dnech nedal spát. V tom obleku mu to tak slušelo. Byl v černém, až na bílou košili a modrou kravatu. Když se naše pohledy střetly, znovu se tak nadpozemsky usmál. Srdce se mi okamžitě rozbušilo a jeho úsměv se rozšířil. Pomalu kráčel ke mně, bez toho, aby ze mě spustil zrak. Náš oční kontakt ale přerušila jedna malá víla, která mě objala.

„Isabello, tak ráda tě znovu vidím,“ smála se, zatímco mě objímala.

„Ahoj, Alice,“ vrátila jsem jí pozdrav.

„Ale no tak, děláte, jako by jste se neviděly roky a ne jeden den. Ahoj, Bello,“ promluvil ten líbezný hlas. Začala jsem vážně uvažovat, jestli je vůbec člověk. Byl tak dokonalý. Nádherná tvář, stejně jako hlas a ladná chůze. Možná je to doopravdy nějaký anděl, co se jen zastavil na zemi, aby si prohlédl, jak žijeme my smrtelníci.

„Ahoj, Edwarde, ráda tě znovu vidím,“ oplatila jsem mu. Poté jsem se přivítala i se zbytkem rodiny. Ale moje myšlenky i oči patřily stále Edwardovi.

S Alicí jsme se zašily do kouta, aby jsme si mohly neformálně povídat. Bylo to tak snadné s ní mluvit. Byla vždy tak pozitivní a milá, jako by žila ve svém vlastním světě.

„Alice, omluv mě. Jen si odskočím a hned jsem zpátky.“ A odešla jsem na toaletu. Stoupala jsem po schodech a konečně jsem našla dámy. Jakmile jsem ale otevřela dveře, ihned jsem je zase přivřela.

„Viděli jste ty šaty, co má dnes na sobě? Zase se musela předvést,“ povídal jeden dívčí hlas.

„Pro ty šaty bych vraždila. Ty ji snad znáš?“ zeptal se druhý.

„Ne a ani o to nemám zájem. Co to může bejt za obyčejnou flundru, když spí s chlapem, kterej je o padesát let starší než ona? Nemá úroveň. Je vidět, že není jednou z nás. Může mít ty nejluxusnější šaty a nejdražší šperky, ale znáš to. Opice v hedvábí zůstane opicí,“ odpověděl ten první hlas.

„To máš pravdu. Vsadím se, že toho chlapa tajně tráví, aby se konečně mohla spustit s nějakým mladým. Vidělas, jak pořád kouká na toho krasavce? A on na ni?“ přidal se do rozhovoru třetí hlas.

„Jo, viděla. Jmenuje se Edward Cullen, ale i on kouká na ni. Pravděpodobně si s ní chce jen užít a pak odkopnout, protože ví, že mu nesahá ani po kotníky. Ten starej Seras asi ještě věří na romantiku a nebo musí být psychicky mimo, když si myslí, že je ta Isabella s ním jen proto, že ho miluje. Ale jo, je to jenom coura,“ odvětil další neznámý hlas.

Už jsem to nemohla poslouchat. Vyběhla jsem chodbou, zatímco jsem si přidržovala konec sukně, abych nezakopla. Vyběhla jsem na krásně osvícený balkon, kde nikdo nebyl. A má první slza si utvořila cestičku na mé tváři.

„Co tu děláš tak sama?“ zeptal se Edward a já se ihned otočila.

„Jen přemýšlím,“ odpověděla jsem mu a nenápadně si utřela těch pár slz. On jen zvedl ruku a palcem setřel i tu poslední slzičku.

„Vždy máš tak studené ruce?“ vyzvídala jsem. Vždy, když se naše kůže střetla, byla jeho pokožka chladivá. Ne, jeho pokožka byla ledově studená. On se jakoby zasekl a na chvíli se proměnil v dokonalou sochu.

„Já mám... tedy chci říct, že... že se mi špatně prokrvují končetiny,“ vysoukal ze sebe nakonec. „Krev mi dělá velké problémy,“ dodal.

„Je to vážné?“ ptala jsem se ho. Krevní onemocnění jsou vážná. Zhrozila jsem se nad myšlenkou, že má nějakou závažnou chorobu. Ale on se jen zasmál.

„Ne, musím na to jenom brát určité léky a pak je to v pořádku," odpověděl mi a já se cítila o poznání lépe. Opřel se o zábradlí a koukal se na zahradu, která překypovala světly a světélky. Bylo to tak zvláštní. Nemluvili jsme, ale přesto nás přítomnost toho druhého uklidňovala a způsobovala nám příjemný pocit. Alespoň pro mě to bylo takové.

„Proč jsi plakala?“ zeptal se mě.

„Nic, na co bych nebyla zvyklá. Jen nějaké dívky mě opět pomlouvaly. Vím to, všichni to vědí, ale není příjemné to slyšet. I když si to zasloužím,“ svěřila jsem se mu.

„Bello, neznám tě moc dlouho, ale připadám si, jako bych tě znal celý... život. Nevím, jak to popsat, ale jen to, že jsem tady a teď s tebou, mě dělá šťastným.“ Jeho ledové dlaně se usídlily na mých ramenou a otočil si mě tak, abych mu hleděla do očí. Bříšky svých prstů mě pohladil po tváři a sklonil se ke mně. A pak se to stalo.

Jeho studené rty se dotkly těch mých. Moje srdce tlouklo silně, až to bolelo. Moje rty přestávaly být pasivní a zapojily se.

Ale pak mi došlo, co to dělám. Rychle jsem se od něj odtrhla a vyděšeně pohlédla do jeho tváře.

„Omlouvám se. Chtěl jsem se ovládnout, ale nešlo to. Nešlo to, Bello. Tohle jsem nikdy necítil, ale vím, že je to láska. Pořád na tebe myslím. Jak se máš, co děláš, jestli jsi šťastná nebo ne. Nic jiného než láska to být nemůže. Protože když mi zmizíš, svět kolem mě přestane být barevný, “ řekl nakonec.

Jen jsem na něj civěla a v hlavě jsem měla obrovský zmatek. Tak ráda bych mu skočila kolem krku a políbila ho. Tak ráda bych ho chtěla držet za ruku a být v jeho objetí. Ale nemohla jsem. Byla jsem vdaná. Dole v sálu byl můj zákonný manžel. Najednou můj snubní prsten vážil deset kilo.

„Já nemůžu. Edwarde, copak to nechápeš? Nemůžu Jamese opustit. Dal mi vše a i kdybych měla to srdce, stejně bych nemohla. On by mě našel. Našel by nás oba a pak zabil. Prostě nemůžu.“ A s brekem jsem utekla. Zapadla jsem na záchody, kde jsem vše vstřebávala. Pořádně a zhluboka jsem dýchala a nakonec jsem si lehce opláchla obličej. Nakonec jsem z malého psaníčka vytáhla řasenku a pudr a upravila si líčení. Ještě jednou jsem se na sebe podívala v zrcadle a když jsem usoudila, že vypadám dobře, vyšla jsem a mířila si to za svým mužem. Chtěla jsem se znovu rozběhnout za Edwardem, ale nemohla jsem. V duchu jsem si opakovala náš svatební slib.

Dokud nás smrt nerozdělí.

To byla má poslední myšlenka, než jsem se ocitla po Jamesově boku.

předchozí kapitola  Shrnutí  další kapitola

Autor: Tezzynkaa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zkouška lásky - kapitola 5.: