Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život z ptačí perspektivy 3. kapitola

Život z ptačí perspektivy 3. kapitolatakže dámy a pánové a twilighťáci. Je tu další díl, v pořadí už třetí. Doufám, že se vám bude aspoň trochu líbit.

3. kapitola

„No?“ zeptala jsem se trochu zamyšleně.

„Tak jdeš, nebo ne?“ zeptala se Angela. Honem jsem vzpomínala, jestli se někdo na něco neptal, nebo něco nepotřeboval.

„A kde?“ zeptala jsem se nakonec poraženě. Nemělo cenu se z toho vykrucovat. Zločinec je vždycky dopaden. I když…

„No, na La Push. Jedeme tam zítra surfovat.“ odpověděl Mike se značnou radostí v hlase. Určitě očekával, že je nezklamu a pojedu.

Už asi rok a půl jsem se mu líbila. Aspoň to tak vyznívalo z jeho chování. Asi se v něm zplašili hormony a přizvaly si svoje kamarády. Proč já? Za co mě trestáš, Bože? Vždyť tu má dalších milion holek k otravování. A krásných. Krásnějších než já. A taky nepotřebuju být v blízkosti jeho hormonů a jejích kamarádíčků. Teda v jeho přítomnosti.

„Jasně, pojedu. Proč ne? Ale na surf mě nedostanete.“ dodala jsem se smíchem a ráda, že aspoň něco mi mého anděla nebude připomínat.

Koukla jsem na hodinky. Byl nejvyšší čas jít na hodinu. Sebrala jsem tác s jídlem a vyhodila ho do koše. Teda ne ten tác, jenom to jídlo. Už s tím musím něco udělat. Nic jsem nesnědla, možná párkrát kousla. Jestli to takhle půjde dál, tak ze mě anděl udělá anorektičku. A to opravdu nepotřebuju. A proč mi vlastně pořád vyvrtává dírky do mozku? Opravdu nevím, kdy se vyvrtá ta poslední, která dá příčinu tomu, že se celý rozpadne.

Den ubíhal pomalu, ale stejně mě nakonec neminulo zvonění, které ohlašovalo moje vysvobození. Byl konec poslední dnešní hodiny. Takže, hurá domů.

Doma se odehrával podobný scénář jako včera. Když ale nepočítám tu večeři. Tentokrát jsem udělala něco, co by mohlo chutnat, a nelezlo by mi to ušima. Špagety. Toto jídlo byla jasná volba. Rychlé. Dobré. Snadno připravitelné. A taky jsme je dlouho neměly. Promiňte, chudáčci moji. Zapomněla jsem na vás. To jsem ale zlá maminka, že? Omlouvala jsem se.

Dnes jsem spala dobře. Noc byla bezesná, a tak jsem mohla dát adie špatné náladě. Konečně! Oči jsem skoro otevřít nemohla. Svítilo mi do nich nějaké nepříjemné světlo.

„Zhasni prosím“ zakňourala jsem na Charlieho. Si na mě zkouší výslech nebo co?

Pomalu jsem si na světlo zvykala a otevřela oči. Venku svítilo slunce. Nastal den s velkým K. Krásný. Ideální pro dnešní surfování. Pokud ovšem vydrží do skončení školy.

Dneska byla škola celkem v klidu. Žádné těžké předměty. I když jak pro koho. Ale zase nebyl ve škole. Už druhý den. Tak to by mě zajímalo, jak dlouho to ještě bude trvat. Ten odpor ke mně.

Po škole jsem pádila domů odložit věci, teda spíše hodit věci do pokoje, a potom na pláž.

Všichni už tam čekali. Někteří už dokonce v neoprenech. Většina se už chystala do vody, kromě mě. Zase. Zase jsem byla výjimkou. To já uměla nejlépe.

Sluníčko pořád svítilo, Vlny byly vysoké. Věděli, že přijedeme a vítali nás s otevřenou náručí. Vlny ale nemají náruč. Takže, se slizkou náručí chobotnice.

Po chvíli tam přišel nějaký kluk. Krátké, střapaté černé vlasy, snědá kůže a hnědé oči. Nádherné stvoření, ale podle mě na anděla nemá. I když se k němu blíží. Byl vysoký. Asi o hlavu vyšší. Ale podle tváře byl nejmíň o rok mladší. Skvělý, že je tady. Nebudu tady na břehu tvrdnout sama. Budeme tvrdnout spolu. Pokud ovšem nepřišel pro trochu vody surfovat.

Ostatní se se mnou rozloučili a pádili do vody. Asi se tady někdo zamiloval. Přišla jsem za tím klukem, co se tady objevil jen tak ze slunečného nebe. Začali jsme si povídat, procházeli se po pláži, smáli se.

„Ahoj já jsem Bella. Ty nejdeš do vody?“ zeptala jsem se zvědavě.)

„Ahoj já jsem Jacob. No, vodu moc nemusím. A surfováni taky ne. Takže moje odpověď zní asi ne. A proč ty nejdeš se svou partou?“ zeptal se ještě zvědavěji než já. Ale vždyť to už ani nejde. Ale jak vidím, tak asi ano.

„No já surfování moc nemusím. A jak to, že tě neznám. Chodíš na školu?“

„Chodím. Ale do rezervace. Je to tam lepší.“

„V naší by se ti taky líbilo. Je stará, zeď je místo bílé zašedlá. No nádhera.“ začala jsem se smát. Jacob ten můj sarkasmus asi pochopil a začal se smát se mnou.

Nevím, jak dlouho jsme si povídali, ale ostatní už opouštěli s brekem svého miláčka, vodu. Loučili se a slibovali, že se za ní brzo staví na drink, ať není smutná. Nejlepší asi bude, když je odvezu domů. Aby se mi tu ještě nesesypali. Pár lidí se svezlo v mém náklaďáčku. Vlezli si do nákladního prostoru a Mike se cpal na místo spolujezdce. Za co mě bože trestáš. Ale i tak mi to nezkazilo mojí dobrou náladu. Naštěstí se mě drží jako klíště. Za to jsem vděčná.

Byla jsem unavená. Ani nevím z čeho? Vždyť surfování se mi vyhnulo. Nebo já jemu? Odvozila jsem všechny domů. Hlavně Mike byl první z nás doma. Po odvozu následoval můj domov. Po dnešním dnu padnu, jak by mě do vody hodili. Jen to ne. Špatné přirovnání. Jako polomrtvá.

Naházela jsem si věci do školy na zítřek do aktovky, popřála Charliemu dobrou noc, a lehla si do postýlky. Musím si ji pořádně zahřát. Ani jsem se nenadála a už jsem lítala v říši snů. A bez křídel, heč.

Dnešní den byl jako každý jiný. Už zase déšť, mokro, mlhy. A nový spolužák, sakra jak se vlastně jmenuje, zase nepřišel.

Na obědě na mě zavolal divný pocit, tak jsem se na něho otočila. Ale viděla jsem jak mě jeho sourozenci probodávají pohledem. Blondýna, tak té by se nikdo krásou nevyrovnal, kluk s černými vlasy se na mě ale usmíval a dívka, jako víla nebo elf, jakbysmet. A ten kluk, se lví hřívou, se na mě taky nedíval přátelsky. Spíše jako tehdy můj anděl.

Konečně pátek. Ještě přežít tento den a potom… víkend. Proč se vlastně tak těším na víkend. Není co dělat. Je nuda. Ale něco mi říkalo, že tento víkend bude veselo. Ve škole je zábava pořád. Tedy byla. Dokud nepřišel ON a nepřevrátil mi celý můj život naruby.

V autě byla zima, a proto bylo lepší, zapnout topení. Po chvíli bylo horko, a když je horko, mít na sobě tolik vrstev co já, zřejmě nedělá dobrotu. Bunda šla dolů jako první, když jsem čekala na semaforu. Víc toho jsem si raději nesundala. Někdo by mě mohl obvinit z obnažování.

Když jsem konečně dojela ke škole, loudala jsem se pomalým tempem na hodinu. I když vím, že jsem říkala, že je ve škole sranda, tak dnešní hodiny moc zábavné nebudou. Co se dá čekat od pátku ve škole, že? A navíc, když tu zase není on, tak tu bude ještě větší nuda. Bello, Bello, Bello. Proč na něho pořád myslíš? Vždyť se tě štítí, podle toho jak se choval. Tyto myšlenky mi vrtali hlavou celou cestu do třídy. Divím se, že jsem nikoho nesrazila. Mám dneska štěstí. I když jak v čem. A vrtalo mi to hlavou už pár dní, a potom i do oběda a odpovědi ne a ne přijít. Nestala se nehoda, nebo nezůstali trčet v koloně aut? Jezdí vůbec odpovědi autem?

Na obědě jsem zase seděla se svojí “partou“. Povídali si, řešili různé blbosti. Dokonce nejvíc je bavil včerejšek. Ale já se neobtěžovala sdílet tu zábavu s nimi. Potom jsem si všimla, že se mnou něco je. Zdálo se mi totiž…

 



Další

Shrnutí

Předchozí



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Život z ptačí perspektivy 3. kapitola:

 1
16.07.2011 [23:16]

Kika57Co se jí zdálo?! Emoticon Emoticon No ták, holka! Tohle mi přeci nemůžeš děla! To teda ne... Kapitola je jinak vydařená! Seznámila se s Jackem a nebyla by sranda, kdyby neměla svůj ocásek jménem Mike Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!