Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život z ptačí perspektivy 27. kapitola

Život z ptačí perspektivy 27. kapitolaJe tady 27. kapitolka. Nessienka byla na ICQ a v komentářích bych se asi tak rychle odpovědi nedočkala. Moje rozhodnutí muselo být rychlé a já se rozhodla takhle. Trochu jsem vám to zamotala. Konečně mi připadá, že se v kapitolce něco děje. Konečně. Rozluští Edward Alicinu hádanku? To se dozvíte. Prosím komentáře. Nějak poslední dobou ubývají. :(
Příjemné počtení. blotik

27. kapitola

BELLA:

„Ano?“ otočil se s otazníky ve tváři Jamie.

„Jamie, já se omlouvám. A chtěla jsem se zeptat, jestli bys mě nevzal do nebeské pobočky a na úřad měničů. Hodně mě to láká. A taky jestli bys mi neřekl něco o vlkodlacích.“ Bylo to blbé. Teď, když jsem ho vyháněla a nechala ho tady jenom, abych z něho něco vytáhla, ale jsem měla v úmyslu si ho cestou aspoň trochu udobřit. Kdyby to šlo.

Jamie se na mě nechápavě podíval, potom se jeho obličej změnil na nechápavý, potom na podezřelý, a nakonec na podezřívavý.

„Jasně, pojď,“ řekl a už se přeměnil. A kde zůstal jeho smysl pro tajnůstkářství.

Přeměnila jsem se taky a už letěla za ním. Bylo to zvláštní, ale i když jsme letěli stále výš a výš, nikde žádný vesmír. Po chvíli se začalo v dáli něco formovat. Vypadalo to, jako nějaká nebeská brána z filmů. Brána byla ze zlata a strašně vysoká. Když jsme se blížili, začala se otevírat a já viděla čím dál více detailů. Na spojnici dvou částí brány, která se právě rozdělovala od sebe, aby nám umožnila přístup, byl obrázek. Obrázek křídla a zobáku a ruky a obličeje. Byli oddělené, jako u zákazu vjezdu. Bylo to dech beroucí. Vypadalo to jako v nebi. Opravdu. Všude mraky a na nich všechno postavené.

‚Jamie, jen jsem se ti chtěla omluvit za své chování u nás, teda teď už u mě, doma. Já, chovala jsem se hnusně a ty sis to nezasloužil. Odpustíš mi?‘

‚Bello, já si to tak neberu. Chápu tě v téhle situaci. A o vlkodlacích ti řeknu až dole.‘

‚Děkuju. A ještě jednou se ti moc omlouvám. Pokusím se příště chovat líp. I když jsem teď ve stavu, v jakém jsem, jsem se tak chovat neměla. Bylo to moc…‘

‚Belli, já se na tebe nezlobím,‘ přerušil mě.

‚A teď už dost omlouvání. Jsem tady. Chtěla jsi to tu vidět, ne? Tak teď jdeme na prohlídku nebeské pobočky, všechno ti vysvětlím a pak se půjdeme podívat na úřad měničů. Aspoň uvidíš, jak to všechno chodí, a proč všechno víme,‘ usmál se na mě. I když nevím, jak se mu to se zobákem povedlo.

 

Pak si stoupnul před bránu a přeměnil se. Já jsem přiletěla vedle něho a přeměnila se. Už nebylo potřeba myslet na hezké věci. Už mi to šlo samo. Když jsem chtěla, přeměnila jsem se do ptáka, když jsem chtěla zpátky, přeměnila jsem se zpátky. Jsem ráda, že se nemusím soustředit. Někdy by to mohlo být jenom ztráta času a to by se mohlo rovnat ztráta života.

„Jdeme?“ zajásala jsem. Jamie se na mě pobaveně podíval.

„Tak tady je oddělení, kde jsou stížnosti. Tady se přiřazují patroni, jako já, svěřencům, jako jsi ty. Tady jsou všechny záznamy o všech měničích. Tady se rozdělují měniči, kteří nejsou patroni, jako hlídka do určitých měst, a taky do různých služeb. Jako Lewis nebo Ean. Taky se většinou rozdělují podle schopností. A támhle jsou školy, které se specializují na určité služby. Vedou je ti nejlepší z nejlepších.“ Jamie pokračoval ještě dlouho a všechno mi vysvětloval. Všechno jsem naprosto hltala. Každé jeho slovo, každý jeho pohyb, všechno. Ani nevím, proč jsem se tak chovala. Nevím, jestli jsem se cítila stále provinile za to, co jsem mu udělala, nebo jestli to bylo… Ne, na to nesmím myslet. I když, proč ne? Je mého druhu? Je. Takže by to proti pravidlům nebylo. Navíc máme skvělé schopnosti, takže… Ježiši, co to se mnou je? Já ani nevím, proč se tak chovám a už myslím na dítě?

„Jamie, může mít měnič dítě?“ vypálila jsem na něj bez rozmyslu.

EDWARD:

Domů jsem přiběhl se skórem: 0. Žádná odpověď, jenom otázky se mi vyršili.

„Tak co, Alice. Už máš tu nápovědu,“ vypálil jsem hned, když jsem přišel a uviděl Alice

„Mám,“ zatvářila se tajemně.

„A jakou?“ naléhal jsem. V hlavě se jí jenom přemítala, jak celou noc myslela. Už jsem si myslel, že by konečně mohla v myšlenkách něco prozradit, ale zase jsem neměl štěstí.

„Čí křik jsi slyšel v den Charlieho smrti?“ dala mi hádanku. Nic lepšího jí nenapadlo? Nic, co by mi říkalo víc? To jenom tohle? To si ze mě dělá srandu? Tohle mi nic neřekne. Vůbec žádnou nápovědu mi nedala.

„Co to je za hloupou nápovědu,“ naštval jsem se.

„Až na to přijdeš, tak hloupá zase nebude. A navíc, nemohla jsem ti prozradit moc,“ řekla naštvaně. V hlavě mi posílala jenom plno nadávek a přemýšlela, jak si pro příště uchrání svůj šatník.

„Jedeme,“ zakřičel ze zdola Emmett.

„Už jdeme,“ zakřičeli jsme s Alice najednou. I když nevím proč. Vždyť jsme upíři. Ti slyší normálně.

Po chvíli jsme se už řítili velikou rychlostí do školy. Strašně jsem se těšil na Bellu a čekal, že aspoň něco mi prozradí ona. Tím, jak se chová, tím, jak se dívá nebo pohybuje. Prostě, že mi dá aspoň nějaký náznak, který mi pomůže víc, než další blbá hádanka Alice.

Vystoupili jsme z aut a já si ničeho nevšímal. Už jsem chtěl být s Bellou. Aspoň na hodině, když už mě chce zabít. Stále jsem si s tím lámal hlavu. Jak mě tak křehký člověk, jako je Bella, může zabít. Jak může mít takovou sílu. Jak muže vědět, kdo jsem. Proč si povídala se vzduchem. Proč, když jsme s Alice přišli, a řekli jí, že je její táta mrtvý, tak jenom přikývla, jako by to věděla? Proč, když jsem přibíhal na místo, kde byl Charlie zabit, jsem slyšel ten žalostný křik? Počkat, žalostný? A ona o mně všechno ví? Ale vždyť mě tehdy slyšela a viděla v lese. Sama si se mnou povídala, pak utekla rychle, jako upír a pak její pachová stopa zmizel. Alice říkala, že má něco jako schopnosti a ty jiskřičky… Jak mi tohle mohlo uniknout. Určitě to zapadá do sebe. Že by…

„Edwarde?“ zatřepala se mnou Alice.

„Co je?“ zeptal jsem se už milým hlasem. Už jsem ASI chápal tu její hádanku. A jestli jsem ji chápal správně, tak je to opravdu lehké.

„Já, nechci ti to říkat, ale podívej,“ řekla a ukázala někde prstem. Až teď jsem si začal všímat všech myslí, které ve škole byly. Všechny byli udivené a taky se zase těšili. Zase nový materiál na drbání. To mi uniklo, že někdo přijel? Někdo nový?

Pak jsem se podíval za prstem, kterým ukazovala Alice, a zůstal jsem stát jako přikovaný. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal. Ani té zvířecí.

Alice mířila na toho nového žáka, Jamieho, a Bellu. Šli spolu. To ještě nemusí nic znamenat, uklidňoval jsem se. Pak mi pohled zklouznul na jejich propletené ruce. Néééééééééé. Chtěl jsem křičet z plna hrdla. Nemohl jsem. Vzal jsem auto a odjel. Ničeho jsem si už nevšímal.

 


 

Další

Shrnutí

Předchozí

 


Děkuju všem, kteřípřidali komentář. Jmenovitě: AngieCullen, procsy, witmy, nessienka, IsebellaMariaSwan, Lyssa, Alisnea, Lucie, Lily13, viktoria, lied, darknes a 123Alice123. Moc Vám děkuju za komentáře. Aspoň vy jste zůstali. :D Doufám, že se Vám dílky i nadále líbí a některé kapitolky pro Vás nejsou zklamáním. :D

blotik



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Život z ptačí perspektivy 27. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!