Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život z ptačí perspektivy 17. kapitola

Život z ptačí perspektivy 17. kapitolaJe tady 17. kapitola. Moc se omlovám, že to tak trvalo, ale já opravdu neměla čas. Doufám, že se vám tenhle dílek bude líbit. PS: Strašně mě potěšili vaše komentáře. Moc, moc moc. Jsem úplně nadšená. Takže se budu snažit co nejrychleji napsat pokračování. Prosím o komentáře. Kritiku beru sradostí. Hezké čtení. blotik

17. kapitola

EDWARD:

„Později tě určitě pustíme,“ dodal jsem. Díval jsem se do jeho očí, které mě tak nějak očarovaly. Nemohl jsem se vynadívat. Měl je hnědé. Krásně hnědé. Takové, které nejsou ani světlé, ani do černa. Byly tak akorát. Už jsem je někdy viděl. Viděl jsem je u… Belly. Opravdu? U Belly?

Moje rozmýšlení mi ale zarazilo nepříjemné pištění. Pištění přicházelo z toho ptáčka. Strašně mi to trhalo moje mrtvé ušní bubínky. Jednou rukou jsem si zacpával ucho a druhou ho držel. On mi to snad dělal naschvál.

„Tak už přestaň,“ zakřičel jsem na něho. Ten pták, jakoby mi rozuměl, přestal. Potom se na mě díval pohledem, a la chceš si to ještě rozdat? Ale pak se jeho pohled změnil. Byl takový smutný. Jakoby o něco žádal. Prosil, abych ho do té klece nedával. Chtěl svobodu. Tu svobodu, kterou cítím já, když běžím. Když běžím tak rychle, že je okolo skoro všechno rozmazané.

„Ty chceš, abych tě pustil?“ zeptal jsem se. No jakoby mi mohl rozumět. Nemohl. Byl to jenom zvláštní druh ptáka. Neprozkoumaný. Neviděný. Ale stejně mi zakýval. Vážně zakýval? Takže je to jisté. Carlisle mě může zavést do blázince. Já si tady povídám s nějakým neznámým druhem ptáka.

Tohle bylo na mě moc. Ještě, když k tomu přidal klovnutí se zamračeným výrazem. Ale musel jsem se začít smát. Vypadalo to legračně. Zamračený pták. To by měl zase Emmet kecy.

Měl jsem v kuchyni připravenou klec. Ne jen tak obyčejnou. Byla větší než ostatní a byla i s kolečkem na běhání. Takovým, jaký mají křečci. Takovou pohodičku mu dávám a on se ještě vzteká.

„Buď tady hodný a nezlob. Musím si ještě něco zařídit, takže se asi za hodinku vrátím,“ řekl jsem, podíval se do jeho krásných očí a běžel. Vzal jsem si svoje auto a vyjel za Carlislem do nemocnice. Měl jsem totiž v plánu se mu pochlubit svým úlovkem.

BELLA:

„Později tě určitě pustíme.“ To si dělá srandu? Já tady tak dlouho nemůžu zůstat, a ani nechci.

Najednou ztuhl a díval se mi do očí. Já se utápěla v těch jeho a on v mých. Po chvíli jsem se vzpamatovala a křičela na něho.

„Pusť mě. Okamžitě mě pusť. Jestli mě nepustíš, tak se ti něco stane. Já ti opravdu něco udělám,“ křičela jsem a vyhrožovala. Ale z mého zobáku vyšel jenom nepříjemný pískot. Edward se chytil jednou rukou za uši, ale druhou mě pořád držel. To mě už nemohlo konečně pustit?

„Tak už přestaň,“ rozkřikl se na mě. Tak jsem teda přestala. Bylo to dobré. Mluvila jsem, nebo nadávala, nebo cokoli, a přeneslo se to do ptačí řeči. Jupí. Můžu překládat. Budu jako dr. Dolittle. Taky budu v televizi, a budu slavná.

Ne, ne. To bylo jenom chvilkové poblouznění. Žádná televize, žádná sláva.

Navíc už vím, co mu vadí. Můj křik. Podívala jsem se na něho. Tak tobě chystám pomstu, chlapečku. Možná já jsem holka, a ty upír, ale nevíš, co jsem já.

Potom jsem si ale vzpomněla na tu pitomou klec. Na klec, do které mě chce dát. Jako bych byla nějaká andulka zkřížená s křečkem. Klec pro andulku, kolečko na běhání pro křečka. Koukla jsem se na něho. Asi jsem i trochu doufala, že se mu mě zželí a pustí mě. Já vím, bláhové. Ale doufala jsem, že nějaký ten šutrák v hrudi přece jenom má. I když zmrzlý a bez života.

„Ty chceš, abych tě pustil?“ zeptal se. Ne, ty vole, já chci, abych mě sežral. To je tak nechápavý tvor. A neříkej mi v mužském rodě. Já jsem holka. Křičela jsem na něho v hlavě. Musela jsem asi dělat divný ksichty, když se začal smát. Škoda, že jsem si nemohla přečíst, co se mu honí hlavou. Ale on mi taky ne.

Nebezpečně se blížil k té hrozné kupě kovů, které se říká klec. Dal mě do ní a zavřel dvířka.

„Buď tady hodný a nezlob. Musím si ještě něco zařídit, takže se asi za hodinku vrátím,“ řekl a běžel pryč. Tak teď to opravdu vypadalo, jako kdybych byla jeho domácí mazlíček. Já nejsem žádný domácí mazlíček. Mám čas hodinu, tak si můžu zkusit pár věcí.

První věc byla, že jsem zkusila hýbat kladkou. Začala jsem se soustředit a vysílala ke kladce svoje signály. Domlouvala jsem se s ní jako na chatu. Ona odpověděla. Kladně. Zoubky v kladce se otočili a ta se otevřela. Super jednu věc už mám hotovou.

Druhá byla na řadě. Vytvořím klon, aby mi tu kladku sundal. Ale koho. Vytvářet sebe už je nuda. Už vím. Bude sranda. Vytvořím Edwarda.

Tak tedy jsem vytvořila Edwarda. Ani jsem netušila, jak dokonale to zvládnu. Kdyby byly vedle sebe, tak bych nepoznala. Tedy kdybych neviděla očima jedno z nich, který by byl klon. Poslala jsem mu myšlenku, aby otevřel. Edward šel a otevřel.

Zkontrolovala jsem Bellu, ale ta byla pořád v našem pokoji nebo šla dolů do kuchyně nebo se šla kouknout na Charlieho. Netušila jsem, že mám tak neposedné dvojče.

Edward opravdu přišel otevřít. Byla jsem tak ráda. Vyskočila jsem z té těsné klece, kde se nedalo pomalu ani hnout. Při mojí velikosti se nedivím. Přeletěla jsem Edwardovi na rameno a společně se šli podívat po domě. Připadalo mi vlezlé chodit po tom domě, ale když mě sem už jednou přinesly… Nebo spíš unesli.

Nejvíc mě zaujala asi knihovna. Strašně ráda čtu, tak jsem šla do té knihovny. Bylo tam opravdu nádherně. Tolik knih pohromadě jsem neviděla ani v knihovně normální. Rychle jsem očima přeletěla všechny knihy a prohlídka mohla pokračovat.

Další na řadě byl Edwardův pokoj. Tam jsem měla zase pohled na neuvěřitelnou sbírku CD. Měl jich moc. Taky z různých let. Klavírní skladby tady trochu převažovaly. Dalé tu byl Elvis Presley.

Chtěla jsem se jít podívat dál po pokojích, ale slyšela jsem něco. Tedy ne já, ale Edward. Tedy klon Edwarda. Už se do toho zamotávám.

ALICE:

Byly jsme na lovu, zrovna jsem měla vyhlédnutou krásně znějící srnku, ale dostala jsem vizi.

Edward přišel domů a v ruce tahal nějaké stvoření. Strašně velké stvoření. Byl to pták, větší než obvykle. A byl takový šedý. K čemu bych to jenom přirovnala. Asi k obloze ve Forks. Stále mraky a zašedlo. Ale po něm opravdu běhali mraky. Člověk by si toho možná nevšimnul, ale my, upíří, ano. Ed ho dal do nějaké divné klece. Chudáček pták. To je týrání zvířat. Ale vize pokračovala. Ed odešel a za chvilku po něm se tam z ničeho nic obějevil znovu. Otevřel tu klec, pták mu sedl na rameno a chodili spolu po domě. Edward chodil po našem domě a všude ho tahal sebou. Jako by náš dům nikdy neviděl. Copak to je nějaké muzeum?

Pak vize zmizela. Tak tohle nejde nechat jen tak. Musím domů. Najezená už jsem tak trochu byla.

Spěchala jsem domů. Ale přišla další vize. Edward byl najednou v nemocnici a šel za Carlislem. Co to má znamenat. Copak on se umí teleportovat, nebo co?

Rychle jsem běžela domů. Vrazila jsem, jemně, do dveří a běžela do pokoje od Edwarda.

 


 

Další

Shrnutí

Předchozí

 


Tentokrát mě anketa nenapadla. ;). Ale stejně budu ráda za hodně, hodně komentářů. Asi tak 15. Tak šup sem s nimi. Klidně i kritikou do mě.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Život z ptačí perspektivy 17. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!