Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Život z ptačí perspektivy 15. kapitola

Hillywood


Život z ptačí perspektivy 15. kapitolaJe tady 15. kapča. JE z pohledu Belly. Ona a Jamie si povídají u ní v pokoji. Ale Charlie ja nachytá. Jak z toho Jamie vybruslí. A když se potom Bella rozhodne urovnat si myšlenky na její louce, zapomene na jednu vec, která je ale velice důležitá. A proto se stane to, co se stalo. Sice jsem čekala více komentářů, ale proto, že už dneska jedu zase k taťkovi, jsem si sedla k počítači a nechala vám tady další kapitolku. Hezké počtení a přeju heký Nový rok. blotik

15. kapitola

BELLA:

„Dobrý den, poručíku Swane. Já jsem Jamie Cart. S Bellou se známe ze školy.“ Zalhal. Ale podle mě mu nedochází, že Charlie to tady zná, jako své boty. V tom jsem uslyšela slabý ptačí křik. Charlie to nemohl slyšet. A pak se kolem nás všechno zastavilo. Nevěděla jsem, co se stalo, proto jsem se otočila s otázkou v očích na Jamieho.

Jamie se na mě usmál a za ním se objevil nějaký kluk. Ani se nepřestavil a Jamie s ním začal mluvit.

„Eane, prosím tě. Máme takový problém.“ A ukázal na Charlieho. Ean asi hned pochopil, protože se začal soustředit. Vypadalo to směšně, ale smích jsem sobě dusila, jak jsem jenom mohla.

Po chvíli Ean zmizel. Opravdu zmizel. Neodletěl. Ale to už jsem se nestihla na nic zeptat, protože se čas zase rozběhl.

„Ach ano. Moc mě těší Jamie.“ Odpověděl Charlie a odešel z pokoje. Tak teď jsem byla vystrašená.  Nepraštil se Charlie do hlavy? Ale jak. Vždyť nemohl. Byl zmražený. Nebo že by to poškozovalo mozek?

„Jamie, co to bylo?“ Zeptala jsem se ho vyděšeně.

„To byl jeden kluk z odboru. Má dobré schopnosti, a proto tam pracuje. A měniče s podobnými schopnostmi zaučuje.“

„Ale pořád jsem nepochopila, co to bylo.“

„On má schopnosti zastavit čas, zmizet a vnutit někomu něco. Nějakou myšlenku nebo fakt, který faktem vůbec není a nikdy nebyl.“ Dokončil svoji dlouho řeč.

„A co mu nakukal?“ Zeptala jsem se vyděšeně. Přece jenom je to můj táta.

„Jen mu řekl, že tady chodím do školy, že jsem sirotek a bydlím sám, a že mě tu zná.“ Počkat. To ale znamená, že tady bude chodit?

„Počkej, ty do naší školy budeš vážně chodit?“ Zeptala jsem se s nadějí v hlase. Kdyby chodil na naši školu, bylo by vše jednodušší. Kontroloval by mě celý den, pomáhal by mi, kdybych něco zblbla atd.

„Zdá se, že ano. Protože jestli se nepletu, tak tohle musel, jak ty říkáš, ˝nakukat˝ celému městu.“

„Tak dobře. Těším se na tebe zítra.“ Vyháněla jsem ho. Chtěla jsem už být na té louce.

„Jen klid. Klid. To mě tady tak moc nechceš,“ řekl ublíženě, „nebo někam spěcháš?“

„Ta druhá možnost.“ Zasmála jsem se.

„Tak dobře. Zítra. Ve škole. Jo. Mimochodem. Ty jsi ve třetím ročníku, že?“

„Jo jsem. To bys měl vědět, ne? Když tam u vás všechno víte.“ Zasmála jsem se.

„A jen tak, kdybys chtěl vědět. Měl bys asi vyjít dveřmi.“ Upozornila jsem ho, když se chystal vyletět.

„Aha. No jo. Děkuju za upozornění. Taky nemusím myslet na všechno.“ Zasmál se sám sobě. Takové lidi mám ráda. Lidi, kteří se umí zasmát sami sobě.

„Tak se měj.“ Řekla jsem, a začalo mě to táhnout k tomu, abych mu dala pusu na tvář. Cože? Držela jsem se. Nesmím.

Jamie se rozloučil a šel. Za chvíli se zaklaply dveře, potom běh a nakonec třepetání křídel. Jamie je pryč. Ještě jsem chvíli počkala, až bude dost daleko, a pak vytvořila svoje dvojče. Zadala jsem zase pokyny a letěla.

Doletěla jsem k svému cíli velice brzy. Když mám takovou rychlost, proč ne?

Přistávala jsem na louce a začala mít divný pocit. Až teď jsem si vzpomněla, že jsem jaksi nezkontrolovala, jestli je ˝čistý˝ vzduch.

Ale to už jsem ani nestačila zkontrolovat, protože mě někdo chytil. Ten někdo měl studené ruce. A jejej. Podívala jsem se na toho trýznitele. Byl to Edward. No jasně. Mohlo mě to napadnout. Mohlo mě napadnout, že když mě tady vyrušil minule, že se tady bude potulovat. Asi se tu totiž potuluje často.

Dostala jsem dilema. Teď se proměnit nemůžu. Vyzradila bych tajemství. Ale co můžu udělat? Takhle jsem zranitelná. Jamie říkal, že v ptačí podobě nám může ublížit třeba nějaká šelma. A Edward byl šelma. Edward byl šelma upirus.

„Tak to ty jsi mi včera uletěl?“ Zeptal se mě, jakoby čekal odpověď.

„Vezmu tě ke Carlislovi. Třeba jsme objevili nový druh.“ Pokračoval a uchechtl se.

Něco mě napadlo. Zaměřila jsem se na svůj obraz, druhý obraz v hlavě. Bella2 byla pořád doma. Co kdybych měla v hlavě více obrazů. Šlo by to?

Zkusila jsem udělat další klon, ale někde v lesích a za Edwardem. Nemusí vidět, jak se tady zhmotňuje další klon mě.

Povedlo se bez velkých caviků.

„Edwarde?“ zeptal se ten klon. Nařídila jsem mu to.

Edward se s leknutím otočil a civěl na Bellu. Na Bellu3?

„Bello, co tu děláš?“ Zeptal se velice překvapený. Tak ho potrápíme. Bohužel jediné, co mě mrzí je, že mě při tom leknutí nepustil. Mohla bych uletět.

„Vidím, že jsi chytil nádherného ptáčka.“ Řekla, jako kdyby jeho otázku neslyšela. Edward taky neopověděl, ale začal se k ní přibližovat. Ale to už jsem to nemohla vydržet, tak jsem poručila, ať se rozběhne. Klon se rozběhl a utíkal a utíkal. Když jsem si byla jistá, že je z Edwardova pohledu, protože se ztratila i mě. Ale ne v hlavě. Nechala jsem ji zmizet. Edward se udiveně rozběhnul za ní. Šel po její pachové stopě, která ovšem za chvíli končila. Toto potrápení se mi povedlo. Ale čekalo mě něco ještě horšího. Co se mnou Edward udělá.

Když se teda vzpamatoval ze ztráty pachu, zase se rozběhl. Mě neznámo kam.

Když jsme běželi asi minutu, začala se před námi rýsovat cestička. A za pár sekund jsme byli u nějakého domu. Nevím, čí byl, ale Edward ho obešel a skočil do okna. Jak si to může dovolit, lézt do cizího domu? To je tak nevychovaný?

Když jsme byli v pokoji, zatajil se mi dech. Bylo tady tak nádherně. Postel tady nebyla. Proč? Na stěnách bylo tolik CD-ček, že jsem se nezmohla ani na slovo. Jako kdybych mohla mluvit, teď. V této podobě. Na zemi se válel koberec, který musel být už staršího data výroby. Ale byl nádherný. A místo postele se tady jenom pyšnila válenda. V rohu pokoje.

Ani jsem se nestačila pokochat vším, a Edward, i se mnou pořád v rukách, se dal do pohybu.

Šel kolem schodiště. Nad schodištěm byly obrazy. Nevím, jestli to byly originály, ale byly krásné. Neviděla jsem je ještě nikdy nikde. Ale víc toho jsem si nestihla prohlédnout, protože se mi schodiště ztratilo za zdí.

Podívala jsem se před sebe, kam směřují Edwardovi kroky. Šel tak sebejistě, jako by tady byl doma.

Aha. Teď mi to docvaklo. Já mám asi opravdu pomalé reflexy. To je asi Cullenovic dům. Proto tady má Edward tolik CD, proto tady mají obrazy, které neznám. Musí být hodně staré. Edward šel do toho pokoje, protože byl jeho. Jinde by asi nešel. Proč já mám takové dlouhé vedení.

Edward vstoupil do místnosti. Bylo to jako knihovna. Ale něco mi říkalo, že to knihovna není. A pak se Edward plácl do čela. Au. To muselo bolet. Od upíra. Postěžovala jsem si za něho.

„Vždyť Carlisle je ještě v nemocnici.“ Dodal si nahlas k té ráně. Ale ani po celém domě jsem neslyšela žádné zvuky. Že by byli všichni pryč?

Potom mě Edward nesl dolů po schodech. Došli jsme asi do kuchyně. Byla nádherně zařízená. Krásný dlouhý stůl se pyšnil uprostřed místnosti. Takže kuchyň s jídelnou? A kuchyně byla dřevěná. Nádherně to tady vonělo po dřevě. A to jsem ani nemusela mít zlepšený čich.

Ale po chvíli mě zarazilo něco, co stálo na pultu v kuchyni. Doufám, že to nemyslí vážně. Jak se odsud nejrychleji dostanu. Nemá někdo jízdní řády. Chtěla bych autobus, letadlo, vlak. Cokoli. Hlavně se odsud dostat co nejdříve.

 


 

Další

Shrnutí

Předchozí

 


Takže jsem si kvůli vám sedla za počítač a napsala další dílek. TAkže šup sem s komentářema, aby byl další dílek co nejdříve. Možná i  u taťky. :)

Vím, že to jenom tak předběžně ale přece. Chcete 1) Happy End E+B

2) Happy End B+J (Jamie)

3) Happy End B+J (Jacob)

4) Nechcete Happy End

PS: Vím, je to brzo. Ale jen tak by mě to zajímalo, co očekáváte.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Život z ptačí perspektivy 15. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!