Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žiju dvojí život 18. kapitola

13.02.2010 (20:00) • Adioma • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1865×

Dopila jsem pití a hned potom zaplatila.

„Mějte se,“ řekla mi servírka a já jsem mohla odejít ven k autu. Jedinou věc, kterou jsem nechápala byla ta řeč Alice. Proč mi tohle řekla? S takovými myšlenkami jsem nasedla do auta a vyjela jsem zpět do Forks. Zaparkovala jsem před domem a hned byla venku máma.

„Víš to?“ zeptala se mě a já jen kývla.

„Co budeme dělat?“ ptal se okamžitě táta, který se objevil vedle ní.

„Greg už to vyřešil,“ řekla jsem jim a oni kývli. Šla jsem si do kuchyně vzít něco k jídlu a potom jsem zapadla k sobě do pokoje, kde jsem si musela udělat úkoly.

„Bello, večeře!“ zakřičela o pár hodin později máma a já jsem s povzdechem vyšla do kuchyně. Mamka přede mě postavila zeleninový salát.

„Děkuji,“ řekla jsem jí a začala jsem jíst.

„Máš tušení, jak se to vyřeší?“ zeptal se mě táta.

„Ano. Moje kamarádka Lily mu v tom pomůže,“ řekla jsem mu a on se zatvářil zmateně.

„Lily? Ona přijede?“ ptala se mě hned mamka.

„Jasně, ale bude tu tak dlouho, jak to bude potřeba.“ Řekla jsem jim a oni kývli.

„My by jsme s tebou chtěli mluvit,“ řekl mi táta a já se v ten okamžik zarazila.

„O čem?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Víme, že jsme ti hodně ublížili tím, že jsme tě sem odvezli, ale nebyla jiná možnost.“ Řekla mi mamka.

„Mohli jste mě tam nechat!“ namítla jsem, ale oni jen kroutili hlavami.

„Bello, oni nechtějí, abys byla i nadále Miley Destiny.“ Řekl mi opatrně táta a já se zarazila.

„To nemůžete dovolit, nemůžou mi kecat do života.“ Namítla jsem.

„Jiná možnost není,“ řekla mi opatrně máma.

„Mám přestat být Miley?“ zeptala jsem se jí vyděšeně.

„Ano, víme, že to bude pro tebe obět´, ale musíš to podstoupit.“ Řekl mi táta.

„Já na tohle nepřistoupím,“ řekla jsem jim, ale oni jen kroutili hlavami.

„Prostě s tím přestaneš, možná ti to později dovolí, ale ted´ ne.“ Řekla mi máma.

„Vy jste jim to řekli?“ zeptala jsem se najednou.

„Bello, oni o to ví všechno. Dokonce ví i o tvém příteli,“ řekla mi máma.

„Já nemám přítele,“ namítla jsem.

„Edward, je co?“ zeptalů se mě táta.

„Kamarád?“ zeptala jsem se.

„To těžko,“ řekla mi mamka.

„Já už půjdu spát. Dobrou noc.“ Rozloučila jsem se s nimi a šla jsem k sobě do pokoje. Nemám v plánu se jim podřizovat, na to nejsem zvyklá. Šla jsem do koupelny, kde jsem se vysprchovala a hned potom jsem zamířila do postele. I když jsem si myslela, že neusnu, mýlila jsem se. Během pár minut jsem o sobě nevěděla.

Charlie

„Ona se jim nepodřídí!“ namítla Renéé.

„Nic jiného jí nezbyde,“ řekl jsem jí, ale ona jen zakroutila hlavou.

„Musíme na ní dávat pozor, mohla by zase utéct.“ Řekla mi a já jsem kývl.

„Zítra přijede Greg s tou Lily, že? Kdo je ta holka?“ zeptal jsem se jí.

„Lily je Bellina nejlepší kamarádka z LA. Jako Miley jí je naše dcera dost podobná a možná proto přijede s Gregem. Lily je v pohodě, ta problémy nedělá. To ona Bellu vždycky klidnila,“ oznámila mi a já jen kývl.

„Půjdeme spát?“ zeptala se mě a já s úsměvem kývl. Miluju jí, nemůžu pochopit, jak jsem bez ní mohl žít.

Greg

Jakmile jsem položil telefon, začal jsem se věnovat mojí přítelkyni.

„Mluvila jsi s Lily?“ zeptal jsem se jí a ona kývla.

„Zítra v 5 hodin ráno ji máme vyzvednout a hned potom jedeme na letiště a potom do Forks, ví o tom všem Bella?“ zeptala se mě a já přikývl.

„Ty jsi zlatíčko,“ řekla mi a políbila mě.

„Jak dlouho spolu už jsme?“ zeptal jsem se.

„Asi od vysoké, ne?“ zeptala se mě.

„A to je?“ optal jsem se nazpět.

„Asi 9 let. Proč se ptáš?“ zeptala se mě zmateně.

„Jenom jsem se ptal,“ řekl jsem jí s úsměvem. Odešel jsem do předsíně, kde jsem vyndal z bundy zabalenou krabičku.

„Kde jsi byl?“ zeptala se mě moje láska jakmile jsem se vrátil.

„Po dárek,“ řekl jsem jí a dal jí krabičku.

„My něco slavíme?“ zeptala se mě vyděšeně.

„Neslavíme. To ti nemůžu dát dárek?“ zeptal jsem se trochu překvapeně.

„Můžeš,“ řekla mi a vzala si ode mě krabičku. Opatrně rozbalila papír a hned otevřela krabičku.

„T... to je? Je to, on?“ zeptala se mě.

„Co by to mělo být?“ zeptal jsem se rozpustile.

„Zásnubní prstýnek?“ dostala ze sebe po chvilce.

„Ano. Chtěl by se tě na něco zeptat,“ řekl jsem jí a klekl jsem si před ní „vezmeš si mě?“

„Samozřejmě!“ vypískla nadšeně a já jí s úsměvem nasadil prstýnek na prst.

„Miluji tě.“ Řekla mi a políbila mě. S úsměvem jsme ji vzal do náruče a vyrazil jsem do našho pokoje, kde jsme společně pokračovali.

Lily

Probudil mě otřesný zvuk budíku. Vypla bych ho, kdybych si neuvědomila, že mě mají vyzvednout Greg se Sam a máme jet do Forks. V rychlosti jsem se předělala na člověka a trošku uzpůsobila svůj vzhled Miley Destiny. Jakmile mi zazvonil telefon, vyrazila jsem dolů, kde na mě již čekala Sam a Greg.

„Ví tvoje mamka kam jedeš?“ ptal se mě hned.

„Jasně, jedu za Bellou a nevím, jak dlouho budu pryč. Nevidí v tom problém, mám prázdniny.“ Řekla jsem mu a on kývl.

„Můžeme?“ zeptala se mě Sam a já kývla. Vyjeli jsme na letiště.

„Co se děje, že tak záříš?“ zeptala jsem se Sam a ona se jen zasmála.

„Budu se vdávat!“ vypískla nadšeně.

„To ti to trvalo!“ zahučela jsem směrem, kde seděl Greg.

„Ale nakonec jsem to zvládl,“ řekl mi zpět a poslal polibek Sam.

„A máte termín?“ zeptala jsem se Sam.

„Zatím ne, ale chtěla bych se vdávat v létě.“ Oznámila mi a já kývla.

„Hlavně mi nezapomeň poslat pozvánku,“ řekla jsem jí a ona kývla.

„Vystupujeme,“ ozval se po chvilce Greg a měl pravdu, zrovna jsme přijížděli na letiště. Hned jsme přelezli do letadla a mířili jsme do Forks, kde měla naše hra začít.

Bella

Ráno mě probudil budík a já musela vstát. Měla jsem jít normálně do školy a až potom tam přijedou. Udělala jsem ze sebe člověka a probuzená jsem scházela do kuchyně, kde pila mamka kafe.

„Volal mi Greg, budou tu okolo desáté hodiny.“ Oznámila mi a já kývla.

„Co si dáš k snídani?“ zeptala se mě.

„Toast,“ řekla jsem jen a ona kývla. Hned mi to začala připravovat. O pár minut pozěji byl již hotov a já se mohl vydat na cestu.

„Ahoj Bello,“ přitančila k mému autu Alice, jakmile jsem zaparkovala.

„Ahoj,“ řekla jsem jen a chtěla jsem vyrazit, ale ona mě nepustila.

„Nemáš dobrou náladu, že?“ zeptala se mě.

„Naopak, moc skvělou. Včera jsem se dozvěděla, že s něčím musím skončit.“ Vyjela jsem na ni a ona kývla.

„Třeba to nebude tak horký,“ namítla, ale já jen kroutila hlavou.

„Někdo s tebou chce mluvit,“ upozornila mě a za mnou se ozvalo odkašlání. Otočila jsem se a hleděla do tváře muží, kterého miluju.

„Můžu si s tebou promluvit?“ zeptal se mě.

„Ano,“ řekla jsem jen a Alice taktně zmizela.

„Ulejeme se na chvilku, ano?“ zeptal se mě a já jen kývla. Omluvenka si už napsat můžu, tak co? Společně jsme šli k jeho autu a já si sedla.

„Za chvilku tam budeme,“ řekl mi a já kývla. Vyjel z parkoviště a chvilku jel po silnice, ale potom jsme zabočili do lesa.

„Chci ti ukázat moje oblíbené místo,“ řekl mi a vystoupil. Já jsem ho následovala a šla jsem za ním. Po chvilce jsme dorazili na louku. Nebyla to obyčejná louka, tahle měla svoje kouzlo.

„O čem chceš mluvit?“ zeptala jsem se ho, ale on jen kroutil hlavou.

„Sedni si, prosím.“ Žádal mě a já jsem ho tedy poslechla.

„Bello, co ke mně cítíš?“ zeptal se mě hned. Tahle otázka mě překvapila.

„A co ty ke mně?“ zeptala jsem se ho.

„Já nevím, ale dle všeho je to láska. Mohla bys mi odpovědět?“ zeptal se mě.

„Cítím k tobě to samé,“ vydechla jsem a on se na mě zkoumavě podíval.
„Opravdu?“ zeptal se mě a já kývla. Hned potom jsem ucítila jeho rty na svých. O chvilku později jsme se od sebe odtrhli.

„To bylo...“ řekla jsem s úsměvem.

„Máš pravdu,“ řekl mi a pohladil mě po tváři.

„Edwarde? O čem jsi se mnou chtěl mluvit?“ zeptala jsem se ho a on se zatvářil bolestně.

„Bello, já a moje rodina, my nejsme lidé.“ řekl mi opatrně.

„Edwarde, ty si ze mě děláš legraci, že?“ zeptala jsem se ho.

„Nedělám. Bello, my jsme upíři.“ Řekl mi a mě se zatmělo před očima.

„Edwarde, upíři neexistují. Nech se vyšetřit,“ poradila jsem mu.

„Nevidíš ty rozdíly?“ zeptal se mě a já si to v ten okamžik uvědomila.
„To nemůže být pravda,“ řekla jsem potichu.

„Bohužel je, Bello. Jestli chceš už se s nmi bavit nemusíš.“ Oznámil mi a já se zarazila. Nebavit se s nimi? To bych nikdy neudělala, ale oni mi to nedovolí.

„Musím to vstřebat, odvezeš mě do školy, prosím?“ zeptala jsem se ho a on kývl. Společně jsme došli k autu a vyrazili jsme ke škole.

„Dej mi vědět,“ řekl mi ještě a já jsem konečně vystoupila. Najednou mi zazvonil telefon, Greg.

„Už jedeme,“ řekl mi a položil to. Super, takže hra za chvilku začne. Na parkovišti se najednou objevilo spousta fotografů a hned šli k žákům. Pár jich šlo i ke mně.

„Nevíte, kde bychom našli Miley Destiny?“ zeptal se mě jeden z nich.

„Koho?“ zeptala jsem se nechápavě.

„Tu zpěvačku,“ řekla jedna z nich.

„Netuším, ale tamhle jede nějaká limuzína, třeba bude v ní.“ Řekla jsem jim a s úsměvem jsem sledovala, jak se rozeběhli k autu. Lily mě za tohle zabije.

Shrnutí

Autor: Adioma (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Žiju dvojí život 18. kapitola: