Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žijí mezi námi - Kapitola 4.

Alice


Žijí mezi námi - Kapitola 4.Edward našel v knize vzkaz od Isanne. Co v něm bude? S jakou teorií přijde Alice? Zjistí Edward, kde se bude konat další autogramiáda mladé spisovatelky?
Tohle všechno se dozvíte, když si přečtete čtvrtou kapitolku.
Děkuji všem za komentáře.

Kapitola 4.

Rozlepil jsem opatrně obálku a vytáhl z ní příjemně naparfémovaný list papíru. Rozložil jsem ho a četl:

Vážený Edwarde,

velice mě potěšilo, že se Vám má kniha líbila.

Myslíte, že by se ve skutečném světě mohl odehrát příběh, který jsem popsala v knize?

S úctou

Isanne Siddon

Nadechl jsem se a přečetl si psaní ještě jednou. A pak ještě několikrát.

„Co tam je, Edwarde,“ zašeptala nedočkavě Alice. Podíval jsem se na ni a podal jí dopis. Sklonila hlavu a četla.

Po chvíli zvedla hlavu, zalapala po dechu, zamrkala a řekla: „Ona tě zná, Edwarde.“

Vykulil jsem na ni oči. „Proč myslíš, že mě zná?“

„No, ptá se tě, jestli si myslíš, že by se příběh, který popsala v knize... O čem ta kniha je? O Upírovi, který se zamiluje ve škole do lidské dívky... Ona musí vědět, že jsi upír, jinak by se tě neptala, jesli si myslíš, že by se to mohlo stát i ve skutečnosti. A to mě přivádí k další myšlence... nenaznačila ti náhodou, že ty bys mohl být Edric? Ona s námi chodí do školy, Edwarde, a touží být tvojí Annabellou," pověděla mi zamyšleně svoji teorii. Zíral jsem na ni a opakoval si její slova.

„To není možné. Nikdo ve škole neví, že jsme upíři. Ne, to je blbost, Alice,“ nesouhlasil jsem s ní.

„Jak myslíš,“ řekla jen a podala mi dopis. Znovu jsem si ho přečetl a každé slovo jsem si ještě zvlášť opakoval v duchu. Myslíte, že by se ve skutečném světě mohl odehrát příběh, který jsem popsala v knize? Byla to jen řečnická otázka nebo měla Alice pravdu? Mohl bych snad být hlavním hrdinou knihy opravdu já? Pokud by to tak bylo, kdo tedy byla Annabella?

„Do školy ale žádná Isanne Siddon nechodí, tím jsem si jistý. Ne, že bych znal všechny holky ve škole jménem, to ani náhodou, ale kdyby se některá jmenovala Isanne, věděl bych to,“ podotkl jsem.

„A co když je to jen pseudonym? Co když je to opravdu nějaká holka ze školy? Zamiluje se do tebe… Hmm, nesedí mi tam to, jak by se dozvěděla, kdo jsme… To nevadí. Takže se do tebe zamiluje a nějak zjistí, kdo jsme. Rozhodne se napsat knihu, ve které popíše, jak by chtěla, aby se váš příběh odvíjel,“ vyprávěla stále zamyšleně Alice.

„A nezdá se ti to trochu divné? Vím o všech holkách ze školy, kterým se líbím. Ale žádná z nich neví, kdo skutečně jsme. Tím jsem si jistý. A proč by psala knihu a tahala mě za nos tím, že se bude skrývat za pseudonym a ve finále se ani nedostaví na svoji autogramiádu? Ne, Alice, na tom tvém příběhu mi nesedí víc věcí.“ Proč by někdo podstupoval tohle všechno, když by si ani nemohl být jistý, že to pro něj bude mít nějaké úspěšné zakončení?

„Je fakt, že když se zamyslím nad tím, co jsi řekl, tak už se mi ta moje teorie také moc nepozdává,“ zašeptala zklamaně Alice.

„Tak vidíš,“ řekl jsem jí, složil dopis, vložil ho zpět do obálky, založil do knihy a tu jsem položil na zadní sedačku. Nastartoval jsem a po pár minutách už jsme vyjížděli z města a mířili do Forks.

Hlavou se mi honilo mnoho otázek, na které jsem neznal odpověď. Alice seděla tiše vedle mě a celou cestu si v hlavě probírala holky ze školy. Přemýšlela, která by byla natolik schopná, aby napsala knihu a hlavně, která by o nás mohla vědět. Vůbec jsem ta jména neznal. Každopádně, kdyby se některá jmenovala Isanne, byl jsem si stopro jistý, že by mi to neuniklo. Musel jsem si přiznat, že jsem neznal nebo nechtěl znát ani většinu tváří, které se objevovaly v Aliceině mysli. Asi si těch holek budu muset začít víc všímat.

 

Cítil jsem se zvláštně. Hrudník se mi svíral, aniž bych pořádně věděl proč. Ta Isanne mi dávala pěkně zabrat. Neznal jsem ji, nevěděl jsem, jak vypadá a přesto jsem na ni musel pořád myslet.

Proč se mi neukáže? Hraje si se mnou? Nebo je za tím něco víc? Bojí se, ukázat se mi?

 

Dojeli jsme domů za husté tmy.

„Alice, já si ještě zajdu na lov. Ale rád bych šel tentokrát sám,“ řekl jsem jí šeptem. Vystoupila z auta, ještě se na mě otočila a pomyslela si: Je mi to jasné. Pak se rozběhla do domu. Všichni na ni spustili, ještě než pořádně zavřela dveře. U toho jsem teď být nechtěl. Popadl jsem knihu ze zadního sedadla a rozběhl se do noci.

Běžel jsem lidskou rychlostí a knihu jsem si pevně tiskl k tělu. Doběhl jsem až na mýtinu, kde jsem se zastavil. Měsíc ji celou osvětloval, takže jsem viděl na trávě třpytící se zbytky rosy. Bylo mi jedno, že mi rosa smáčí oblečení. Položil jsem se do trávy, knihu jsem si položil na hruď a zavřel jsem oči. Na nic nemysli, nabádal jsem se. Jen jsem tak ležel a poslouchal zvuky lesa.

Někde na druhém konci mýtiny jsem zaslechl zvuk, jako když někdo šlápne na větvičku a ona se v půlce zlomí. Otevřel jsem oči a posadil se. Zaměřil jsem se pohledem do toho místa, ale nic jsem tam neviděl. Nadechl jsem se, zda neucítím něčí pach, ale nic jsem necítil. Asi se mi to jen zdálo, naznal jsem. Ještě jsem se na chvíli položil zpět do trávy, a když začínalo pomalu svítat, vstal jsem a rozběhl se domů.

***

V pondělí, když jsme vyjeli do školy, jsem se ještě stavil v jednom malém krámku ve Forks a koupil jsem si noviny. Připadal jsem si jako blázen, ale musel jsem zjistit, kde bude další autorčina zastávka.

„Brácha, od kdy si kupuješ noviny?“ zeptal se mě udiveně Emmett. Jen jsem se na něj usmál a to bylo vše. Odmítl jsem na jeho otázku slovně reagovat.

Dělej se sebou něco. Vůbec se v tobě nevyznám. V jednu chvíli se cítíš šťastný, během chvíle se začneš trápit… Mluvil na mě Jasper myšlenkou. Kdybych věděl, co mám se sebou dělat, učinil bych to. Ale já jsem se v sobě sám nevyznal...

 

Na parkovišti jsem nechal všechny vystoupit, a když byli pryč, otevřel jsem noviny a začal jsem hledat, kam se vydám příště. Moment, skutečně jsem chtěl absolvovat cestu do dalšího města, když jsem si byl téměř jistý, že tam autorka stejně nedorazí? No, ale pokud by tam byla zase Amanda, mohl bych u ní nechat pro Isanne vzkaz. Jo, nadchnul jsem se pro ten nápad. Otočil jsem další stránku novin a z nich na mě vykoukla fotka Amandy.

Stále slavnější autorka Isanne Siddon, která napsala knihu Žijí mezi námi, se ani tentokrát nedostavila na předčítání své knihy, které se konalo v městě Redmond. Této milé povinnosti se již po druhé zhostila její asistentka, slečna Amanda Cooper. Další zastávka mladé spisovatelky se koná dnes, v městě Lynnwood, v malém knihkupectví Sáry Bringman, již tradičně v 18:00 hodin. Všichni jste srdečně zváni. Jsme zvědaví, zda se autorka konečně dostaví na autogramiádu osobně.

Takže… Další autogramiáda se bude konat dneska. Jak dlouho pojedu do Lynnwoodu? Tak dvě a půl hodiny? Hmm, po škole se tedy stavím doma, pokusím se napsat Isanne vzkaz, a pak bych mohl vyrazit na cestu.

 

Poté, co jsem si naplánoval odpoledne, jsem vystoupil z auta a zamířil na vyučování. Na parkovišti už nikdo nebyl, a když jsem se podíval na hodinky, zjistil jsem, že jdu pozdě. Noviny jsem vyhodil do koše před budovou.

Na obědě jsem ostatním oznámil, že dnes odpoledne pojedu do Lynnwoodu. Nikdo se neptal, proč. Všem to bylo jasné. Dokonce už do mě ani nikdo nerýpal nahlas. Emmettovy myšlenky, kde si mě dobíral, jsem ignoroval.

Po obědě jsem se přesunul na odpolední vyučování.

Rozhodl jsem se, že do Lynnwoodu pojedu tentokrát sám. Co bych měl asi napsat do vzkazu pro Isanne? Možná něco v tom smyslu, že je láska všude kolem nás... Takže pokud věří na bytosti, o kterých píše ve své knize, pak by se ten příběh skutečně mohl stát.

Snažil jsem se vymyslet přesný text vzkazu, takže jsem si ani nevšiml, že už zazvonilo. Rozhlédl jsem se po třídě a zjistil jsem, že už všichni odešli. Edwarde, probuď se, nabádal jsem se. Vzal jsem si věci ze stolu a vyšel jsem ze třídy. Moc nechybělo a srazil bych se zase s tou divnou holkou. Naštěstí jsem se jí jen lehce dotknul. Uskočila, jak se lekla.

„Promiň,“ hlesla a snažila se zmizet.

„Copak je slepá? Nebo mi to dělá naschvál?“ zabručel jsem si pro sebe a spěchal jsem na parkoviště k autu. Všichni už tam čekali.

Po cestě jsem nevnímal, o čem se ostatní baví. Měl jsem plnou hlavu vzkazu, který jsem chtěl napsat Isanne. Ještě stále jsem neměl vymyšlené jeho přesné znění.

Jen jsme dojeli domů, vyběhl jsem rychle schody a zavřel se ve svém pokoji. Zkontroloval jsem čas. Zbývala mi hodina, než se vydám na cestu.

 ------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Holky, o moc dál jsme se touhle kapčou nedostaly, co? Jak myslíte, že dopadne autogramiáda v Lynnwoodu?

Malá ochutnávka z dalších kapitol... Je věnování, které napsala Isanne, ve všech knihách stejné? Nebo má Edward v knize věnování, které napsala autorka přímo jemu?

Díky za přízeň.

Vaše EdBeJa

 

Kapitola 3. - Shrnutí - Kapitola 5. 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Žijí mezi námi - Kapitola 4.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!