Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žebračka 20. kapitola

Žebračka 20. kapitolaTak je tu další kapitolka Žebračky, tentokrát opět od Blotika, který nám to tu docela zaneřádil! :D No, nebudu napínat, radši čtěte a zanechte koment, Vaše ZabZa

20. kapitola

By Blotik

Běžela za tou vůní a nechala, aby její upíří instinkty vypluly napovrch. Díky těm instinktům ji Edward nemusel nic učit. Nepotřebovala to.

Rozběhla se za tou zvířecí vůní. Ani nevěděla jak, už byla přisátá na krku medvědovi. Chutnal moc dobře, ovšem jeho vůně nebyla tak lákavá. Netušila, čím to je, ale nechala to tak.

Když vysála celého medvěda, odtáhla se od něho. Její instinkty jí už neovládaly. Pálení v krku se trochu stáhlo do pozadí.

„Já…,“ začala, ale nemohla najít ta správná slova.

„Řekneš mi to po lovu,“ zastavil ji Edward v přemýšlení. Bella jenom přikývla a znova se nadechla. V ovzduší cítila plno různých vůní. Vůni trávy, listů, dřeva, vody… A jedna vůně byla zvířecí. Žádný člověk naštěstí poblíž nebyl. Nevěděla, jestli by se dokázala znova udržet. Natož, kdyby to byl dospělý člověk, ke kterému by necítila tak velikou lítost, jako k malé holčičce.

Pamatovala si přesně pohled té malé holčičky. Tak důvěřivý a bezstarostný, když se na ní dívala. Nemohla ho vyhnat z hlavy a ještě stále nemohla zapomenout, jak krásně voněla. Zatřepala hlavou, aby tuhle odpornou myšlenku vyhnala z hlavy.

Bella odhodila tělo srnky ke stromu. Edward, jako správný učitel, jí ukázal, co se s mrtvými těly má dělat. Že se n esmí nechat jen tak povalovat po lese. Pozorně ho poslouchala a uvědomovala si, že není takový špatný, jak si myslela. Viděla, že se snaží odčinit to, co způsobil. To, že ona už nebude žít jako člověk, nebude moci mezi lidi, aniž by je chtěla zabít. Nebude moci nikdy spát a tím pádem snít. Ale taky už nebude mrznout a ještě něco. Má konečně rodinu, která ji má ráda; Alice jí přímo zbožňuje.

Přemítala, jak mu to říct. Nemohla najít ta správná slova, která by vystihla její pocity. Proto se rozhodla, že to řekne jednoduše. Přece- v jednoduchosti je krása.

„Edwarde,“ upoutala na sebe jeho pozornost, „moc se ti omlouvám. Nechtěla jsem být taková. Asi jsem byla naštvaná, nebo jsem se… nenáviděla,“ dodala po chvilce přemlouvání, jestli se mu má, nebo nemá vyzpovídat. Přece jenom, moc dobře ho neznala, a ani mu ještě moc nevěřila.

„Bello, ty si to nevyčítej. Vím, že bylo sobecké udělat ti tohle, ale moje rodina byla velice důležitá. Teď do ní patříš, a za to jsem velice rád. Budu čekat na den, kdy mi úplně odpustíš, ale já si to nikdy neodpustím. Vím, že jsem neměl právo rozhodovat o tvém životě.“ Připadala si, jako by jí četl myšlenky.

„Taky doufám, že přijde ten den,“ přiznala se. Byla mu vděčná, ale přesto ještě ta malá zloba v ní byla. Něco ztratila, ale něco i získala.

Když přišli domů, Emmet se na ní hned obořil.

„Ty mi jíš medvídky? Nesnaž se zapírat, Alice tě viděla,“ dělal si z Belly srandu.

„Máš je podepsané? Tak to promiň,“ oplatila mu Bella.

„Nechte toho,“ napomenula je zlostně Alice. Nikdo nechápal, jak se z dobré nálady může stát ihned špatná. Vždyť ještě před chvílí byla dobrá.

Ani Jasper nechápal náhlou změnu její nálady. Jen Edward věděl, že měla vizi. Nechtěla mu ji ukázat.

„Alice?“ ptal se tázavě Edward. Vždyť... co to mohlo být, když jí to tak zničilo náladu. Alice si povzdechla a ukázala svou vizi. Už neměla na vybranou, chtěla ochránit svou rodinu.

V ní četli dopis, který napsali vlkodlaci. Smečka z La Push. Kousli Bellu, a proto byla smlouva příměří ukončena. Jacob si to nenechal jenom pro sebe. A pak její vize zmizela. Znamenalo to, že buď budou mrtví, nebo budou mít co dočinění s vlkodlaky.

Proto byla Alice naštvaná. Nic neviděla. Nemohla ničemu zabránit, nikomu pomoct. Byla bezradná. Její zlost se po chvíli změnilo v žal. Jasper to cítil a přitáhnul si Alice na svou hruď. Alice už to nevydržela a začala vzlykat.

„Jas-Jaspere. Já o-o vás ne-nechci při-přijí-jít.“ Zrovna našla svou kamarádku a má o ní přijít? Alice si to nedokázala představit. Nedokázala si představit, že už Jasperovi nikdy nebude moci dát polibek, neuslyší Emmettovy vtípky, nebude moci tahat Edwarda po obchodech, nebude mít při sobě Rose, která svou rodinu miluje nadevše, Esme, která všem dává tolik lásky a sama žádá málo. Nikoho.

Najednou někdo zaklepal. Nikdo nevěděl, co tou větou Alice myslela. Nikdo, kromě ní a Edwarda. Oni jediní dva věděli, co se vlastně děje. Nikdo otevřít nešel. Alice a Edward, protože to raději nechtěli a ostatní nebyli schopni se pohnout. Nevěděli, co se děje a byli velice zmatení.

Když se ale ozval zvonek, všechny už probudil. Esme se lekla.

„Edwarde, Bella.“ Tolik stačilo, aby pochopil. Bella byla novorozená. Nikdo si to neuvědomil, kromě Esme.

„Bello, pojď se mnou,“ zašeptal Edward a tahal jí pryč z domu někam daleko do lesa. Nechtěli riskovat.

Bella raději nedýchala, nechtěla být zrůdou. Nechtěla ublížit člověku. Věděla, že by to pro ní bylo velice jednoduché.

Mezitím se zbylí upírci probírali k životu. Prvně se probrala hlava téhle povedené famílie – Carlisle.

„Dojdu otevřít,“ řekl Carlisle.

„Dobrý den,“ pozdravil pošťák.

„Dobrý den,“ odpověděl zdvořile Carlisle.

„Přišla Vám zásilka. Tady to prosím podepište,“ řekl pošťák svou moc dobře naučenou větu. Musel jí říct už mnohokrát.

Pošťák mu pak dal jeden dopis, pozdravil a zmizel. Carlisle koukal na ten papír a přemýšlel, kdopak jim může psát? Někdo z rodiny asi těžko.

Stál tak hodně dlouho a přemýšlel. Mezitím se jako dělová koule přiřítila Alice a stoupla si před Carlisla.

„Můžu?“ zeptala se a se špatným tušením kývla směrem k dopisu. Carlisle jí ho nepřítomně podal.

Alice s vypětím všech sil roztrhala obálku co nejopatrněji, aby nepoškodila dopis. Dole byl podepsán jenom Jacob, nikdo jiný. I když si byla jistá, že tam byli přítomni i ostatní vlci smečky.

Zhluboka se nadechla a začala číst.

Milé pijavice,

Dozvěděli jsme se velmi smutnou zprávu. Prý jste kousli člověka a proměnili ho na další kámen, jako jste vy. Tímto byla v plném rozsahu porušená smlouva, kterou jste uzavřeli s našimi předky před více, jak 70 lety. Znamená to jediné – válku. Dáváme vám však na výběr. Máte 24 hodin, abyste vyklidili město, nebo zaútočíme. Vysvětlení nepotřebujeme, protože jste neměli právo, ať už to bylo z dobrého nebo zlého úmyslu. Pokud tak učiníte, a už se sem nikdy nevrátíte, jsme ochotni přejít váš prohřešek. V opačném případě, víte, co vás čeká.

Podepsaný Jacob Black, jako pisatel smečky.


V tu chvíli bylo v domě naprosté ticho a nikdo by si ani nedovolil tvrdit, že tam vůbec někdo je.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Žebračka 20. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!