Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zbouchnutá 8. kapitola

07.01.2011 (13:00) • EleanorBrandst • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3091×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

8. kapitola

„Volturiovi tu budou do dvaceti minut.“

„Já věděl, že se nám ta superhrdinovská výbava bude hodit,“ řval z horního patra Emmett. „Škoda, Bello, že jsi ji zničila,“ povzdechl si, když za námi dorazil.

Celá rodina se sešla v obýváku a řešili, co a jak. První plánovali, že mě ještě někam odvezou, ale s mými připomínkami, že to nestihneme, to pak vzdali. Nakonec mě odvedli do ložnice s tím, že mě časem Arovi představí.

Když se zmínili o Arovi, tak jsem si vzpomněla, jak mamka se asi před sto lety vrátila s tím, že příště, až Ara potká, že ho zabije. Lezl jí na nervy. Ani smrti se nebál. Myslel si o sobě, že je prostě pan nezranitelný.

Vůbec jsem nevěděla, z čeho mají všichni nahnáno. Jsou to jen Volturiovi, a pokud budou chtít někomu ublížit, tak je ochráním. Buď je zabiju svou schopností, nebo je prcek usmaží. Prostě smrt jako smrt. Ještě mu když tak můžu dát vybrat.

Edward mě uložil do postele a odešel. Jenže já neměla v plánu ležet. Vstala jsem a vybrala si něco hezkého na sebe. Upravila se a než jsem sešla, tak jsem se ujistila o tom, že Aro s gardou už tam je. V klidu jsem vyšla z pokoje a namířila si to do obýváku. Carlisle akorát dopředstavil všechny členy rodiny a pak jak uslyšeli můj tlukot srdce, tak se všichni otočili ke schodům. Má rodina se trochu vyděsila, ale pak stejně rezignovaně svěsila hlavu. Ale nejvíce mě pobavil Arův vyděšený výraz. Musel si myslet, že jsem moje matka, protože ten výraz nikdy nezapomenu. Trochu začal couvat a začínal se pomalu sunout za svoji gardu. Jako kdyby mu tohle pomohlo. Edward zpozoroval Arovo chování a trochu se tomu pousmál. Už chápal, proč já jsem byla vůči Volturiovým tak klidná.

Pomalu jsem sešla dolů a na všechny se usmívala. Edward mi s posledními schody pomohl a já zamířila k Arovi. Ten se snažil tvářit statečně, ale moc mu to nešlo. Edward se rozhodl, ž mě oficiálně představí.

„Aro, tohle je moje přítelkyně Bella. Bello, představuji ti Ara,“ uvedl mě Edward.

„Ráda vás poznávám,“ prohodila jsem. Jenže on se zašklebil a vrátil mi:

„Vždyť my se známe.“ Já se na něj usmála a slušně mu odpověděla.

„Ne, neznáme. Znáte se s moji matkou. Víte, jsme si téměř podobné, až na barvu očí a vlasů,“ vysvětlila jsem mu. Chvíli si mě prohlížel a nakonec usoudil, že nelžu.

„Takže Smrt má dceru. To jsem nevěděl,“ polemizoval. Pak se poťouchle usmál a v ten moment se přede mě postavil v obrané pozici Edward. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, co se děje, a proto jsem nestihla dost rychle zareagovat na mentální útok blonďaté upírky a Edward se v bolestech svalil na zem. Byla jsem zmatená a na tu blondýnku naštvaná, proto jsem se zaměřila na ni a přála si ji ublížit. Hned jak jsem tu myšlenku domyslela, tak jí začal hořet zadek a běhala rychle po pokoji, aby ho uhasila. Edward se mezitím zvednul ze země a postavil se vedle mě.

„Jestli si, Aro, myslíš, že jsem slabá, a že mi něco uděláš, mýlíš se. Dříve než by si zabil kohokoliv z mé rodiny, tak já bych tvoji gardu spálila v popel. Proto si laskavě rozmysli, co teď podnikneš,“ zavrčela jsem na něj a on se uklidnil a přestal vyvádět. Když jsem viděla, jak se Edward uvolnil a vyzval mě, abych se uvelebila na pohovku, bylo mi jasné, že jsem nad Arem vyhrála.

„Je mi líto, že jsi musel projít tím, čím jsi před chvílí prošel,“ pošeptala jsem mu. Jenže má slova slyšeli všichni upíři a jeden vyšší a statnější si prostě musel rejpnout.

„No jo. Tady musí mít někdo u zadku smrt, aby ho chránila.“ S výrazem „chlapče, to si vypiješ“ jsem se na něj otočila a vrátila mu:

„Neříkej mi, že chceš otestovat, jaké to je, když ti uhoří zadeček.“ Upír se na chvíli zarazil a pak se radši odebral ke zbytku gardy. Docela jsem se bavila tím, jak reagovali na moje výhružky.

V dalších několika minutách jsme Ara informovali o našich životech a snažili se s ním přátelsky bavit, ale co si budeme povídat. Byla to přetvářka. Nejradši bychom ho hned vykopali z baráku. Jen kvůli Carlisleově diplomacii jsem byla ochotná s ním mluvit. Asi po hodině debatování se na mě zadíval a následně na mé břicho.

„Jsi těhotná,“ divil se.

„Blik - cvak - příjem, troubo,“ pomyslela jsem si, ale je mu jsem jen slušně kývla. Nechtěla jsem s ním probírat své těhotenství a díky bohu Carlisle zasáhl.

„Být tebou bych moc do Belly nerejpal,“ informoval ho Carlisle. „Naposled takhle vyhodila několik věcí do povětří,“ odrazoval ho. Viděla jsem, jak Aro váhá, ale pak si to všechno asi rozmyslel.

Carlisle byl velmi dobrý řečník a Ara odvedl od tématu já a těhotenství a nakonec se mu povedlo celou gardu i s Arem slušně vykopnout z baráku. Když odešli a já se stále válela po pohovce, otočil se na mě Carlisle a zeptal se:

„Co má tvoje mamka s Arem?“ ptal se mě.

„Ále... Aro ji minule naštval a ona mu řekla, že příště až ho potká, že ho zabije. Říkala něco o tom, jak moc netaktně se chová a zabíjí, koho nemá,“ svěřila jsem se mu.

„Mamča je háklivá na to, když ze sebe někdo dělá boha smrti, a já se jí ani nedivím. Ona to pak po něm musí všechno uklízet,“ vysvětlila jsem mu.

„Chápu,“ přisvědčil Carlisle.

„Jak ti je?“ staral se.

„Dobře, jen jsem moc unavená,“ poukázala jsem na fakt.

„Ani se nedivím. Malé pěkně povyrostlo. Dávám tomu malému tak čtrnáct dní. Roste hrozně rychle a pak půjde ven.“ Touhle informací mě trošku vyděsil.

„Už?!“ vyjekla jsem trochu vyděšeně.

„Neboj, všechno bude dobré,“ uklidňoval mě Edward.

Jenže já jsem měla z porodu strach. Nikdo z nás neměl tušení, co se bude dít. Bála jsem se všech svých schopností a nevěděla jsem, zda je ovládnu.

7. kapitola 9. kapitola

Autor: EleanorBrandst (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zbouchnutá 8. kapitola: