Co bylo za Bellou?
30.12.2012 (10:15) • 1alicecullen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1166×
Nessie i Sofie se na mě podívaly. Vypadalo to skoro vyčítavě.
Chtěla jsem něco říct, když se za mnou ozvalo výhružné zavrčení.
Pomalu jsem se otočila a spatřila něco neuvěřitelně obrovského, podobajícího se psovi nebo vlkovi - to spíš. Než jsem se stačila vzpamatovat, tak se to na nás vrhlo. Zděšeně jsem sebou trhla a uskočila o krok zpátky. Zvíře ale narazilo do neviditelné zdi a odletělo dobrých deset metrů zpátky. Vstalo, oklepalo se a se vzteklým zavrčením se na nás opět vrhlo. Nepochybovala jsem ale, že i tentokrát se odrazí, jelikož jsem si vzpomněla na své přání ohledně potenciálního nebezpečí. Nebýt toho, že mám naproti sobě zmutovaného psa, byla bych na sebe pyšná.
Z dáli jsem uslyšela měkce a velice rychle dopadat na zem hned několik velkých tlap. Během vteřiny se kolem nás rozprostřelo dalších šest vlků.
A sakra.
Druhý největší vlk se vrhl proti nám, ale zarazil se uprostřed skoku. Jeho obrovská hlava se otočila napřed nalevo a pak napravo. Z tlamy mu uniklo tichounké zakňučení. Celá smečka ho napodobila a stejně tak se podívala na obě strany. Tedy až na dva vlky po stranách jejich formace. Ti fascinovaně zírali na Nessie a Sofii.
Šedý drobný vlk zakňučel a položil si tlapu přes čumák. Kousek od něj jiný zase kroutil hlavou a vedle se na sebe dva podívali a oba zavrčeli. Přísahala bych, že to znělo dokonale otráveně.
Co?!
Ten černý vlk se otočil a zadíval se na toho šedého. Netrvalo to dlouho a šedý vlk si zlobně odfrkl, otočil se a odklusal zpátky mezi stromy.
Vyjeveně jsem koukala na ten jev před mýma očima. Možná kdyby to byla obyčejná zvířata, tak bych se nepozastavila nad jejich chováním, ale tohle... Ta jejich aura nebo co to je. Vážně to vypadalo, jako by mezi sebou mluvili, ale přitom prakticky nevydali ani hlásku. Jen na sebe koukají, ale tak nějak chytře, ne jako zvířata. Prostě to bylo divné.
Podívala jsem se na ty dvě. Koukaly stejně jako já.
Vzduch se zachvěl v místech, kam zdrhl ten vlk. Zašustila látka a poté listí, jak se po něm rozešly bosé nohy nějakého člověka. Měla jsem chuť na něj zakřičet, ale byl překvapivě rychlejší. Nebo bych měla říct byla? Zpoza stromů obezřetně vyšla Leah Clearwaterová. Měla na sobě trochu špinavé tmavě modré šaty.
„Bella Swanová?" zeptala se.
oOoOo
Bože, to si fakt děláš srandu!
Zlost mě už přešla. Zůstal údiv, no, šok taky.
Ach jo!
Snažili se mi to vysvětlit, ovšem i přesto to bylo zcela nepochopitelné. Vždyť jsou to děti. Moje děti. Otiskli se do mých dětí a ještě k tomu do obou. Teda, jako každý do jiné, ale ve výsledku je to to samé. Kdyby tam nebyl Jacob, kterého jsem znala a věřila mu, už dávno bych tu neseděla. Seděla bych pěkně doma a měla klid. Řekli mi všechno, co se týkalo vlků - jeden mluvil přes druhého, jak se navzájem doplňovali. To hlavně proto, abych jim nezdrhla, jak jsem nejednou vyhrožovala. Panáčci si mysleli, že mě dostanou těmi svými svaly, jako že bych se jich měla bát nebo co, ale to se krapet přepočítali, hlavně když jsem jim najednou zmizela z očí. Jak vyjeveně koukali, když jsem se ocitla před domem.
Nevím, jestli mám být ráda, nebo ne. Měla bych, ale takhle brzy? Já vím, teď to jsou pouze skvělí kamarádi na hraní, co udělají cokoli, co jim na očích uvidí. Nic erotického na nich nevidí, a to jim doporučuju na ještě hodně dlouho.
Vlkodlaci se otiskli do mých dcer! Zvrácená hra toho nahoře. Fakt dík. Ach jo. Jacob a Seth. Budoucí zeťové. Nechci to říkat ani na to myslet. Hrůza. Člověk by řekl, že to zbytečně dramatizuju, ale to bacha, já jsem relativně v klidu. Smířená. Jen doufám, že Sofie ani Renesmé z toho ještě nemají rozum.
Náhle mi došla jedna věc
„To všechno je hezké, fakt. Nehynoucí láska, oddanost a tak dále, ale takový detail. Já. Já se jich nevzdám. Máme dům a máme se skvěle. Nehodlám se stěhovat, ani nemám kam. Ať se vám to líbí, nebo ne, zůstat tu nemůžu. To nepřichází v úvahu."
Nastalo ticho.
„Jestli ti nevadí, že se ti do toho domu nastěhujeme my...?" nadhodil Jacob po chvilce.
Mít dva kluky jako hora ve svém domě? Nevím, jestli se mi do toho chce. Na druhou stranu vím, co pro ně znamená ten jejich otisk, a nejsem taková potvora, abych je od holek odloučila.
Opět mi na mysl přišla velice logická otázka.
„Vážně? A co smečka? Hm? Já to překousnu, ale co vy? Jde tady i o vaši rodinu, přátele, školu! Ani jste ji nedodělali. Sethe, vždyť jsi sotva nastoupil na střední." Vyčítavě jsem se na něj podívala, až se pod mým pohledem přikrčil. „Nenechám vás zanedbat vzdělání! "
„Klídek, Bello. Snad je tam taky škola, ne?" ušklíbl se. Měl pravdu, to se musí nechat.
„A tvá matka?" zeptala jsem se a zvedla obočí.
„Zásah," posmutněl, „Máma všechno ví. Jako o vlkodlacích a tak, takže uvidím, co mi na to řekne. Asi nebude nadšená, až jí řeknu, že se musím stěhovat."
Jeho slova ve mně zanechala silnou stopu výčitek. Vážně jsem taková mrcha, že odtrhnu Setha a Jacoba od jejich rodin?
„Nevím, jak to udělat, aby se Charlie nedozvěděl, že jsem tady. Aby se to nikdo nedozvěděl."
„Ale proč, Bello? Je to tvůj otec a určitě by mu přišlo vhod, kdyby věděl, že jsi naživu a v pořádku. Nemyslíš?" zeptal se Jacob.
Mně je evidentní, kdo tady nemyslí, řekla jsem si pro sebe. „Jasně a to, že jsem z části upírka a mám dvě dcery, je jen takový nepodstatný detail, kterého si určitě nevšimne." Těžký sarkasmus.
„Neviděl mě víc než dva měsíce."
„Prostě tam jdi," ozval se Seth.
„To se snadněji říká než dělá." povzdechla jsem si. Měl pravdu, protože ať nad tím přemýšlím jak chci, nic nejsem schopna vymyslet. Však ono se to nějak vyvrbí.
A taky že jo. Charlie byl štěstím bez sebe, když mě ještě toho dne večer uviděl na prahu svého obýváku. Radost a úleva se velice rychle změnily na zlost a rozhořčení. Prskal jako rozzuřená kočka, že jsem nenechala žádný vzkaz, když jsem odešla, nebo že jsem se vůbec odvážela odejít. Že jsem se za tu dobu ani jednou neozvala, přestože jsem byla zcela evidentně v pořádku. Vztekal se a já ho nechala, protože chápu, jaké peklo to pro něj muselo být. Nedokážu si ani představit, jaké by to bylo, kdyby mi to provedla jedna z těch dvou. A když chtěl vysvětlení, důvod toho všeho, jen jsem ho tiše poprosila aby chviličku počkal, že mu ho ukážu. Zprvu mě nechtěl ani náhodou nikam pustit, ale nakonec svolil, když jsem mu odpřisáhla, že nemám v plánu mu opět zdrhnout. Zašla jsem pro Sofii a Nessie, které jsem nechala v autě, a přivedla je k němu se slovy: „To je ten důvod. Důvod, proč se ukazuju až teď, a důvod, proč se vůbec ukazuju. Bylo by pro tebe mnohem bezpečnější, kdybych tady nebyla. Nemůžu ti říct všechno, ale ty jsi chytrý, praktický chlap a doufám, že to, co ti řeknu, ti bude stačit, abych tady mohla zůstat a ty jsi mohl navštěvovat své vnučky. Pokud o to vůbec stojíš."
„Tak o takový krávovině už nechci nikdy slyšet, Bello," řekl rozhořčeně. „Takže vnučky, říkáš? Asi mi neřekneš, jak můžu mít po dvou a půl měsících, kdy jsem tě neviděl, skoro jednoleté a tak překrásné vnučky? Protože jsou evidentně tvoje. Ty oči nezapřeš, ani kdybys chtěla."
Nevinně jsem pokrčila ramena. „Prostě jsou, to ti musí stačit." Usmála jsem se. Bylo to mnohem jednodušší, než jsem si představovala.
„Tohle je Sofie a tohle Renesmé. Vím, že na to nevypadají, ale jsou jim opravdu jen necelé dva měsíce."
„Jsou na chlup stejné,." podotkl si pro sebe. „Ahoj, já jsem děda Charlie. Říkala vám něco o mně maminka?" Byla to spíše zdvořilostní otázka. Určitě nečekal takovouhle odezvu. Vlastně ani já ne.
„Říkala toho spoustu. Prý jsi šerif. Máš bouchačku?" začala Nessie.
„Už jsi ji někdy použil? A máš pod sebou hodně policajtů?" doplňovala sestru Sofie.
„Že nám řekneš o nějaká napínavé akci, které ses zúčastnil?"
„Krvavých detailů se nebojíme," nadhodila Sofie a společně s Nessie táhly Charlieho ke gauči, kde ho chudáka zmateného posadily a vyčkávaly na vyprávění.Možná jsem je měla upozornit, aby se tak nepředváděly. Zjevně přišly k závěru, že když se mohou přirozeně chovat u vlků, tak můžou i tady.
Charlie na mě vyjeveně koukal. To, jak jsou velké, ho nepřekvapuje, ale tohle ho dostane?
Výmluvně jsem pokrčila rameny a řekla: „Jsou krapet vyspělejší."
Charlie vyprávěl historku, kterou narychlo vyšťáral z hlavy. Nebyla jsem si jistá, jak moc je pravdivá, ale děvčata to uspokojilo.
Bylo už dost pozdě, proto Charlie navrhl, jestli nechceme spát tady. Daly dědovy pusu na tvář a obě jsem je zahnala nahoru ke mně do pokoje. Přikryla je a popřála dobrou noc.
Sešla jsem dolů a čekala na Charlieho otázky. Přišly a byla jich spousta.
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: 1alicecullen, v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Závazek 5. kapitola:
pekné 
Ahoj, článek jsem ti opravila, ale měla jsi v něm šílenou spoustu chyb. Příště si na ně dej větší pozor, případně si v Pomoci autorům najdi korektora, který ti s opravou pomůže. Díky.
- Čárky (!!!),
- Přímá řeč - jelikož jsi měla většinu přímé řeči špatně, zasílám koncept, podle kterého se můžeš řídit:
Pokud za přímou řečí nenásleduje věta uvozovací (řekl, vykřikl, zeptal se, odpověděl, pozdravil, vyděsil se, souhlasil…), nesmí přímá řeč končit čárkou.
1) Po přímé řeči následuje činnost, kterou udělal někdo jiný:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Přikývl.
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ Otočil se a vyčkával.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ Jen přikývla.
2) Událost se stala až poté, co osoba domluvila, popř. popisuje své pocity:
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Popadla jsem kufr a vydala se vstříc novému životu.
„Vyřiď všem, že je mi líto, že jsem se nerozloučila, ale nešlo to.“ Chtělo se mi plakat, ale nedala jsem na sobě nic znát.
Pokud věta uvozovací následuje, nesmí přímá řeč končit tečkou. Zde je více možností.
1) Může končit vykřičníkem nebo otazníkem:
„Můžu tě ještě o něco poprosit?“ žádala jsem, než stihnul odejít.
„Alice, prosím, nech to tak, jak to je!“ vykřikla jsem.
2) V ostatních případech musí končit čárkou:
„Alice, za pět minut nastoupím do letadla. Nezabráníš mi v tom,“ řekla jsem odhodlaně.
Pokud mezi jednu přímou řeč vložíme větu, může to být napsáno dvěma způsoby.
1) „Pojď,“ řekla, „uvařím ti kafe."
2) „Pojď,“ řekla. „Uvařím ti kafe."
- Mě/mně (mě - 2. a 4. pád, mně - 3. a 6. pád),
- Skloňování,
- Shoda podmětu s přísudkem (!),
- Interpunkční znaménka,
- Nadbytečné mezery,
- Překlepy,
- Skloňování přídavných jmen,
- Atd. -> a tak dále,
- Oddělování oslovení,
- Kdyby si -> kdybys,
- Dělení slov.
Také příště neměň velikost písma, vždy musí být nastavena ta základní.
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!