Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapomenutí příbuzní - 2. kapitola


Zapomenutí příbuzní - 2. kapitolaAhojky lidičky. :) Za předchozí povídku vím, že byla nudná. A musím říct, že v této kapitolce to nebude možná o nic lepší. To se dočtete... Přeji hezké čtení.


Rose


Po chvíli se začaly ozývat velmi zajímavé otázky k prodiskutování. Překvapila mě otázka od Poguea ze smečky ze Salemu, kterou jsem odchytila v půlce rozhovoru.

„Jak to? Vždyť Celine by jim to neudělala a navíc takovou moc nemá. Má jen gardu, to je celé, ta se dá zvládnou.“

„Možná jí někdo pomáhá. Přemýšlej, Pogueu, kdo jiný má takovou moc?“ zapojil se do toho i Caleb ze Salemu.

„Chase!!! Ten šmejd se vrátil. Nezabil si ho náhodou, Calebe?“ řekl ten třetí z té smečky, Reid.

„Myslel jsem si to, až do teď. On má ale malou sílu a navíc ho nikdo nezná a dá se snadno přemoct.“

„Haha... To si snad děláš srandu! Pamatuješ, když si měl slavit své plnoletí, tak tě málem zabil a potřeboval k tomu jen Sarah, protože kdybys jí do toho nezatáhl a neřekl jí všechno o nás, tak by se to ani nestalo,“ nenechal se odbít Reid.

„Reid má pravdu, neměli bychom nikoho podceňovat. Zvlášť ne Chasee, víš přece, jak umí dokonale Černou magii ovládat.“  

„Ehm… Promiňte, že váš debatní kroužek vyrušuji, ale co myslíte tím, že ovládá Černou magii?“ zeptala jsem se.

„Víš, co je Černá magie?“ zeptal se a já přikývla. „Chase ji ovládá, protože ho pohltila. Dokáže na člověka poslat pavoučí kletbu,“ pokračoval zase dál, jako by věděl, že se ho chci zeptat, co to vlastně je. „To je kletba, která nebolí, spíš, že to jsou pavouci, kteří tě napadnou, vlezou ti pod kůži prostřednictvím uší, nosu, pusy, když spíš. Z počátku to vypadá jako vyrážka, protože máš po celém těle štípance, ale zevnitř tě zabíjejí. Pak dokáže uspat, ať jsou to smrtelníci nebo nesmrtelné bytosti, prostě kdokoliv, tím, že jim v myšlenkách zpívá. Je to trochu divný, ale zabírá to,“ vysvětlil nám Pogue.

Asi tak čtvrt hodiny nám říkal na co si máme dávat bacha, jak se proti tomu bránit. Kylie řekla, že bychom mohli zítra přijít k nim domů, protože to vypadalo, že s dnešního tréninku nic nebude, že beztak už se stmívá. Domluvili jsme se, že se k nim přijdeme zítra odpoledne.

 

 

 

 

***

 

 



 

Po obědě jsme k nim přišli, jak jsme slíbili. Když jsme přicházeli, tak mě napadlo, že už vím, co myslela tím, že se sem všichni vejdou. Dům byl tak obrovský a nádherný, že bych se sem rovnou přistěhovala a ta zahrada, určitě s láskou pečovaná. To se určitě Esmé líbilo. Koukla jsem se pro jistotu na ni a měla jsem pravdu, líbilo se jí to. Celá zářila blahem. Nakonec k nám přišla malá tmavovlasá dívenka se smyslem pro humor, hádala bych. Když měla tak zářivý usměv, jako by se nic nedělo.

„Buenas tardes. Me llamo Lana. Cómo estás?“ pozdravila nás.

Zasmála jsem se, a když jsem jí chtěla odpovědět, předběhl mě Edward.

„Buenos diaz. Estoy muy mal… Teď raději mluv anglicky, jo?“ řekl Edward.

„Gut. Wie geth’s?“ řekla Lana. Měla jsem pravdu, ráda vtipkuje.

„Hele, nedělej si ze mě legraci! Buď tak laskavá a mluv prosím po našem, nemáme čas,“ vybuchl.

„Pche…  Jó tak… Vy nemáte dostatek času, tak na to si budete muset zvyknout, protože u nás funguje přísloví: Dočkej čau, jako husa klasu.“

„Dobrý den. Stačí!“ řekla příkře.

Rychle se otočila a vyjekla, protože za ní stála rudovláska a nejspíš se na ni zlobila za to, jak se k nám chovala.

„Cortney!!! Do háje, kde ses tu vzala?“ vyjekla na ni.

„Poslala mě Bianca, abych se podívala, kde jste se zdrželi. Jak tak koukám, tak se ti už povedlo je naštvat. Měla bys s těmi svými legráckami přestat, protože si je akorát znepřátelíš,“ řekla jí s ledovým tónem. Pak se na nás otočila. „Omluvte naší humornou Lanu, někdy to se svými nemístnými vtípky přehání. Já jsem, jak už víte, Cortney. Kylie tu teď není, ale přijede zítra dopoledne, musela-“

„Ne, ne, ne, nemusíš nám nic vysvětlovat,“ přerušil ji Carlisle.         

Cortney se na něj usmála a otočila se na Lanu. „Ehm… Lano, jdi se posilnit. Jó, a Kylie ti vzkazuje, že pozvala Talana.“ Laně se rozšířily zorničky a zavrčela na ni.

„To si udělala schválně, že jo?“ řekla hrubím tónem, otočila se a vběhla do lesa.  

„Tak to bychom měli, a teď vy. Kylie mě požádala, abych vás u nás ubytovala, než stačíte něco říct, vzkazuje. Ehm, cituji: ‚Jestli budou něco namítat, řekni jim, že chci pro ně to nejlepší a ať si nedělají starost, že nás tím otravují. Místa je tu dost pro celý regiment.‘ To přesně řekla a má pravdu, budeme rádi, když tu zůstanete. Upozorňuji vás, měli byste posbírat zbytek sil, protože až vám ukážu celý náš pozemek, sekne to s vámi,“ skončila svůj monolog s úsměvem na tváři. Ty holky snad snědly vtipnou kaši, že se neustále usmívají, nebo chytily zdrogovaného jelena, nebo tak něco.

Co tím myslela, že sebou sekneme na zem? pomyslela jsem si. Že by tenhle obří dům ještě nestačil? Cortney nás vlekla za dům. Pořád jsem nemohla přijít na to, jak to myslela. Pak, když jsem viděla ty chatrče. Bože! To je něco. Povzdechla jsem si nahlas a zároveň slyšela za sebou hlasité nádechy. Cortney se začala šklebit. 

„Já jsem vás varovala. Že je to nádhera, viďte?“

Všichni radši přikývli, protože i já si nebyla jistá, jestli mě neopustil hlas z toho šoku. Dovedla nás do té největší chaty číslo 6. Měla dvě patra. V přízemí byl obrovský obývák s krbem a knihovnou až na strop. Emmett se mohl zbláznit z obří plazmy a okamžitě se ptal Cortney, kolik to má kanálů. Řekla mu, že asi něco přes šest set.  Byl spojený i s kuchyní a barem se všemi moderními spotřebiči. Bylo to prostě jak vystřižené s katalogu. Dvě koupelny a dva pokoje. Jedna se sprchou a druhá s vanou. V prvním pokoji byla pracovna a v druhém opravdu velkém pokoji bylo fitness se saunou. Bože, splněný sen. V patře bylo asi třináct pokojů pro hosty, které byly zařízeni podle různých stylů: Milano, Paris, Prague, Rio, Prada atd…  Prostě boží. Byly tam dvě koupelny stejné jako v přízemí. V dalším patře, a to snad posledním, bylo asi osm pokojů ve stejných stylech a jedna koupelna. Na půdě byla společenská místnost s pianem. Chtělo se mi ječet. Takováhle chaloupka snad neexistuje, asi se mi to jen zdá. Sešla jsem dolů, abych se jí zeptala, kde na to vzali a k čemu to tady vybudovali?  Vypadalo to tady jak v campu. Když jsem sešla ty schody, už nestála u schodů ani jinde, nebyla tam. Bella mi pak řekla, že nás chtěla nechat o samotě.

Když jsme si to už všechno prohlédli, začali jsme se všichni hádat, kdo si jaký pokoj vezme. Nakonec jsme se shodli. Cortney už za námi nepřišla.

 



***

 

 

Než Kylie přijela, tak jsem se tu trochu porozhlédla. Hned z příjezdové cesty je vidět hlavní dům Parkerových & Colinsových, zleva jsou dvě opravdu velké garáže, zprava altánek a za ním o trochu menší garáž.  Za domem a zároveň i trochou stromků je náš jakoby camp. V campu je sedm chat. Dvě byly dvoupatrové a zbytek měl jen jedno patro. I když jsou jen obydleny tři chaty.  Měli velkou zahradu s nádherným altánkem a za lesem a campem byla velká mýtina s označenými místy. Vypadalo to jako hřiště na baseball. Když jsem si prošla celé území, šla jsem k altánku, tam si sedle a poslouchala zvuky přírody. Po asi hodině přijela Kylie v Mercedesu SLR. Šla rovnou do hlavního domu a já šla za ní. Když jsem vešla, společenská hala byla tak velká, že se tam vešli všichni, kdyby stáli. Kylie se na mě otočila a usmála se na mě.

„Rosalie, posaď se,“ řekla mi. Poslechla jsem, a pak začala mluvit ke všem.

„Doufám, že se vám u nás líbí a jsem ráda, že jste mé pozvání neodmítli. Vlastně jsem vám chtěla říct, že jsem pozvala i moji dávnou přítelkyni, Dominigue,“ řekla velmi pomalu, jako by se bála, jak zareagujeme. „Víte, Dominigue je laurentka. Tedy měla a myslím, že ještě má svoji gardu. Tak mě napadlo, jestli by nám nemohla pomoct.“ Dopověděla.

„Co to vlastně je laurentka?“ zeptala jsem.

„Laurenovci jsou upíři, kteří se učí různým bojům neboli různých obran-“

„To jak?“ zeptal se Edward. Vždyť to mohl vidět v její mysli, ne?

„Existuje kámen, který dokáže upíra změnit v člověka. Myslím, že se jmenuje Lakal, tedy tak mu aspoň říkají,“ řekla na vysvětlenou a my na ní nechápavě koukali.

„Dobře, vysvětlím to jinak. Lakal dokáže proměnit upíra do té samé podoby, jako byl před tím, než se stal tím, čím je teď, ať je to co je to. Prostě na každého nesmrtelného. Působí to tak, že když si dáte náhrdelník na krk či náramek na ruku, hned ucítíte ze začátku takové těžké píchání do hlavy, tak po minutě jste člověk. Někdo říká i víc než jen minuta, ale to záleží kde kámen máte. Pak zareagujete, že se vaše teplota mění, že vám buší rychle srdce, někdo si myslí, že ho to může zabít, jak rychle srdce buší, ale to se pak změní v normálně bušící lidské srdce,“ vysvětlila nám.

„No a co?“ namítl Reid.

Bože, to je ale blb, pomyslela jsem si a Edward se mé poznámce uchichtl, naštěstí si toho nikdo nevšiml nebo to na sobě nedali znát.

„Jak bych vám to jen vysvětlila. Hm… Když jsou laurenovci ještě novorození, tak měsíc až dva, aby si zvykli na lidskou nebo zvířecí krev. Potom teprve jim nasadí náhrdelník s Lakalem a vysvětlí jim, co se s nimi děje. Pak se naučí obranu.“

„Proč zrovna jako lidi?“ zeptala jsem se.

„Říká se, že když jsi byl či byla člověk, třeba atlet či atletka, pak rychle běháš. Třeba voják. Máš dobré reflexy a máš dobrou koordinaci. Proto je mění do lidí, protože když je naučí obranu, ať je to s mečem či bez něj, pamatují si každou ránu, každý úder protivníka zaznamenají. Pak je promění časem zase v upíry, a pak zase v člověka a pořád dokola, než vyhrají nad zkušený upírem v lidské podobě.“

„Bože, to je hnus,“ konstatovala jsem.

„Čím se živí?“ řekl Darie.

„To nevím, byla jsem v Laureé asi třikrát, ale nikdy jsem nezjistila, čím se živí.“

„Co tvá přítelkyně, čím se živí?“

„Můžeš se jí zeptat za týden,“ odpověděla mu a tím ukončila debatu. Vstala a odešla nahoru. My ostatní jsme si o tom ještě chvíli povídali, ale pak jsme se rozešli do svých chat. Nikdo z naší rodiny a přátel už o tom nemluvil, tak jsme si radši chtěli počkat, až přijde a vysvětlí nám to sama, stejně se nic nového nedozvíme.

 

***

 

Bylo po týdnu, co měla přijít Dominigue a její přátelé, ale ona se neobjevila. Až po dvanácti dnech nás to přestalo bavit, jen sedět na zadku a čekat. Tak jsme raději hráli baseball. Upíři ze Salemu a Madagaskaru byli tak dobří, dokonce i Darie a Stark, z Tulské smečky, byli dobří, že mě to až překvapilo. Nejlepší na tom týdnu bylo to, že se mi začal líbit Pogue. Byl tak svalnatý, trochu opálený, ani nevypadal jako upír. Světlé hnědé vlasy. Prostě k nakousnutí, a ten zadek. Mňam, klidně bych ho celého snědla. Byl tak elegantní, když odpálil míč. Do háje, já podvádím Emmetta. Jestli mu to Edward řekne, co jsem si myslela, tak je po něm a je mi jedno, jestli mě pak Bella zabije. Edward se začal smát na celé kolo, jak to uslyšel.

„Paráda, Rosalie. Teď se ti pomstí za to, co jsi mi dělala ty léta. Emmette-“, řekl šeptem, aby mě vyprovokoval.

„Edwarde!“ zasyčela jsem na něj, přestože stál vedle mě, a zavrčela.

„No dobře, nejsem pomstychtivej, ale Rose, neměla bys-“

„Já vím, já vím, ale co kdyby Bella si taky na někoho myslela, co bys dělal? Ty jí přece do hlavy nevidíš, ne?“

Edward se zamračil a odešel ode mě. Pak si za mě někdo stoupl. Pomalu jsem se otočila. Pogue! Do háje. Já o vlku a vlk za mnou.

„Ty musíš být Rose? Emmett mi o tobě vyprávěl, ale stále namohu pochopit, jak to, že se nesnášíš. Vždyť si krásná, temperamentní a podle toho co jsem slyšel, nenecháš si nic líbit,“ dopověděl a mrkl na mě. 

On se mnou flirtuje, pomyslela jsem si. „Hmm… díky za kompliment, ale to mi nijak nepomáhá.“

„Proč se tak nesnášíš?“

„To řekl kdo? Protože se pleteš. Ne, že bych se neměla ráda, to ne, ale vadí mi, že se nemůžu pohnout dopředu jako normální lidi. To je celý. Tobě to nevadí nebo co?“

Do prkna, myslím, že oba spolu flirtujeme. Kurník! Musím, s tím okamžitě přestat, přece nepodvedu Emma. To ne, to nejde, pomyslela jsem si, když najednou slyším ostrou ránu od campu. Všichni se tím směrem otočili a já děkovala bohu, že naši konverzaci přerušil tenhle zvuk. Pogue už byl pryč, ale místo něho ke mně přišla Alice.

Začala se smát, ale naštěstí potichu. Spíše dusit. „Rose podvádí Emmetta. Rose podvádí Emmetta,“ šeptala si potichu.

Zamračila jsem se na ni, ale nic k tomu neřekla. Otočila jsem se a běžela směrem k místu, kde se ozvala rána. Když jsem tam doběhla, už tam stála naše rodina, přátelé a ti, co nám chtěli pomoct, ale až na Edwarda s Bellou. Nechala jsem hlavu klesnout dolů, abych mohla ztlumit smích.Asi si Edík myslel, že mi něco Bella řekla, ale to byl na omylu. Bella by ho nikdy nepodvedla, na to byla až moc svatá. Pak jsem tu myšlenku rychle zapudila, abych se mohla soustředit a ne smát. Když jsem hlavu zase nadzvedla a viděla ve tvářích mé rodiny údiv a překvapení.  Alice měla v obličeji překvapení, dokonce, a to mě překvapilo, i radost. Jasper údiv a nedůvěru. Carlisle překvapení. Esmé vřelost. Emmett nedůvěru. Tak mě smích přešel. To museli být Volturiovi! Neměla jsem odvahu se tam podívat, ale musela jsem. Šla jsem až k Emmettovi, který stál vedle vysokého stromu. Zatím jsem se dopředu nepodívala, ale až potom jsem jako správný zbabělec nakoukla přes Emmettovo rameno. Zalapala jsem po dechu. Až přijde Bella, tak bude rachot, pomyslela jsem si v tu chvíli, když jsem je viděla. Než jsem stačila tu myšlenku vstřebat, vedle mě se něco pohnulo. Bella! Kupodivu nic neřekla. Uvidíme, co přijde…


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zapomenutí příbuzní - 2. kapitola:

 1
21.06.2013 [11:14]

petruss11Docela mě to zaujalo, tak jo hodně Emoticon Prosím přidej rychle další kapitolu, abych mohla znát pokračování Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!