Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zapomenutí příbuzní - 1. kapitola

11.05.2013 (20:45) • KikaMikaNika • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1137×

Rose

„Alice! Co jsi viděla?“ zeptala se Esmé.

„Právě že nic. Ale zdálo se mi jako bych něco zahlédla. Nějakou postavu, myslím,“ odpověděla a zamračila se.

Všichni jsme se otočili směrem k lesu, ale nic jsme tam neviděli. Tak jsme pokračovali ve hře dál. Nessie a vlci se na nás jen dívali, ale až na Setha a Quila. Jake chtěl hrát taky, ale nechtěl Nessie nechat samotnou. Teď jsem byla na řadě já.

„No tak, předveď, co umíš, Rose,“ zařval Emmett.

Alice mi hodila míček. Odpálila jsem ho a měl ho chytit buď Emmett, Edward nebo Bella. Odpálila jsem až moc, na můj vkus. Takže to letělo moc do lesa. Neslyšela jsem, že by to spadlo, tedy nejen já jsem to neslyšela. Všem to bylo divné, chvíli jsme čekali, jestli to nespadne. Mysleli jsme si, že se to zachytilo o větev, ale to je blbost. Prostě něco. Najednou se ten míček objevil. Všichni jsme vůbec nechápali. Civěli jsme tam jako opaření, a ani se nehnuli, když…

Vyšly tři ženy, neznala jsem je, nikdy jsem je neviděla, až na některé členy mé rodiny. Carlisle, Edward, Jasper a, to mě nejvíc překvapilo, dokonce i Emmett.  Nevím, co se jim stalo, nebo co jim přelítlo přes nos, ale najednou lapali po dechu. Asi museli ty tři ženy znát, protože by tak nevyváděli. Dvě byly brunety a ta třetí byla blondýnka. Jedna brunetka měla dlouhé kudrnaté vlasy až po pas a ta druhá je měla dlouhé až do půli zad, trochu náznakem vlnité a různě prostříhané. Blondýnka je měla taky do půli zad, trochu vlnité, ale víc, než ta druhá, a taky různě prostříhaný, ale komplikovaně. Blížily se k nám, tak jeden z vlků zaútočil. Myslím, že to byla Leah. Carlisle na ni zařval.

„Stůj, Leo! … Jacobe, prosím!“

„Stůj, Leo! To je rozkaz!“

Ty tři ženy se udivily, jak to slyšely. Raději se zastavily a čekaly na další reakci. Alice si povzdechla a popošla k Jasperovi.

„Ty je znáš?“ zeptala se ho.

Neodpověděl a zároveň se na ně pořád díval. Napadlo mě, jestli to nejsou ty tři upírky z jihu, když je tak dobře znal Jasper. Myslím, že se jmenovaly Maria, Nettie a Lucy. Najednou se jedna z nich zvonivě zasmála, ale pak to rychle zarazila, aby to nevypadalo nezdvořile. Carlisle nakonec předstoupil.

„Jsi to opravdu ty, Elizabeth?“ pronesl, jako by se nic nedělo a Edward se nejistě pohnul a vrtěl hlavou.

Brunetka popošla o krok dopředu. Leah se zase pohnula a připravila se v každém případě zaútočit. Brunetka si jí nevšímala a promluvila.

„Ano. Jsem to já,“ odpověděla.  

Carlisle se hlasitě nadechl a vykročil k ní. Nikdo se ani nehnul. Už byl v půlce cesty k té Elizabeth. Mně to jméno něco připomínalo, už jsem to jméno slyšela. Jistě. Edward mi říkal, že jeho matka se jmenovala Elizabeth. Edward se najednou pohnul a říkal něco ve smyslu: ‚To není možné‘, opakoval si to neustále. Carlisle se zastavil čtyři metry od ní.

„To není možné,“ řekl tentokrát nahlas na rozdíl od Edwarda.

„Všechno je možné, když tomu věříš,“ řekla.

„Já myslel… já myslel, že jsi umřela dřív než tvá matka. Tedy, byla jsi tam napsaná a tvé tělo… leželo v márnici. Ehm… Promiň, to jsem nechtěl.“

„To nevadí. Kdo přesně se podepsal za prohlídku?“

„Ehm… myslím, že to byl Dr. Marley. Nevím to jistě. Proč?“

„Jen tak se ptám, protože ten, kdo se podepsal… ale nic. Ty jsi říkal, že jsi mě viděl v márnici, že?“ zeptala se ho a on přikývl. Zavrtěla hlavou. „Necháme to být, to si můžeme povědět jindy.“

Tentokrát do toho zasáhl i Edward. Postavil se vedle Carlislea.

„Proč jsi sem přišla? Zrovna teď? V tuhle dobu? Proč? Vysvětli mi proč, kruciš!!!“ zařval na ni.

„Já sama nevím,“ odpověděla klidným hlasem.

„To nechci slyšet. Chci kloudné vysvětlení. Hned!!!“ znovu zařval.

„Vidění! To jsi chtěl slyšet, no!!!“ nedala se a zařvala na něj silněji, než on na ni.

„Čí?“ uklidnil se.

„To není tvá starost!!!“

„A ony?“ ukázal na ty dvě zbylé.

Tentokrát se k nim přidali i Emmett s Jasperem. Zastavili se vedle Carlislea a Edwarda. Než stačila Beth odpovědět, předběhl ji Jasper.

„Co ty tu děláš?“

Najednou byly vedle Beth ty dvě. Blondýnka mu odpověděla dřív, než začala Beth, tím zavrtěla hlavou a zatvářila se dost rozzlobeně, ale ona si jí nevšímala a pokračovala.

„Jak řekla Beth, nevíme, protože to vidění jsme ani my nepochopili, asi nám to budete muset vysvětlit,“ domluvila s klidem.

Tentokrát jsem šla za nimi já, abych zjistila, co se děje. Alice, Bella a Esme mě následovaly. Zastavila jsem se těsně u Emmetta. On stále upíral oči na ty tři, jako by je hlídal. Edwarda asi něco zaskočilo a tak se náhle zeptal.

„Tak jim to řekni, když jsi to už řekla i mně.“

„Tak dobře,“ vzdychla si. „V tom vidění bylo, že vaši rodinu čeká velká bitva, a usoudili jsme, že budete potřebovat pomoc… Volturiových, jak mi říkala Lizzie, dokonce i Marii. Oni jsou jediní, kteří vám umějí pomoct. Sami víte, že mají na své straně dary a my vám taky pomůžeme samozřejmě.“

„Hahaha… Kdo vy? Doufám, že ne jenom vy tři?“ vykoktal ze sebe Emmett.

„Jistěže ne jenom my tři. I my máme přátelé a ti nám jistě vyhoví,“ řekla klidně, jako by se nic nedělo, poslední dívka, kterou jsem jménem neznala.

„To jsi mě tedy uklidnila, Melanie!“

Konečně znám její jméno. Takže abych si to ujasnila. Ta vysoká brunetka se jmenuje Elizabeth (Beth), ta blondýnka se jmenuje Lizzie a ta poslední bruneta je Melanie. Bezvadný, a teď stačí vyřešit jenom to s tím viděním.

„Možná, že jsem blbá blondýna, ale pořád mi nedochází, kdo vás informoval, a proč bychom vám měli věřit. A myslím si, že nejsem sama,“ dopověděla jsem to a rozhlédla se kolem. Ano, nebyla jsem sama.

„Mám-li být upřímná. Informovala nás jedna upírka, která má dar předpovídat katastrofy. Stačí ti to, jestli nám budete věřit či ne, to je na vás, protože to ukáže čas a váš rozum,“ odpověděla mi Melanie. S ní asi budu blbě vycházet.

To mi stačilo. Tak jsem jen poslouchala, jak se s Carlislem domlouvají, kde se za týden sejdeme. Všechno si podrobně vysvětlíme, aby ti, co se k nám přidají, taky pochopili.

***

Šestého dne večer jsem si povídala s Carmen, protože jsem nevydržela poslouchat to ticho. Bylo nás tam stejně jako kdysi. Naše druhá rodina z Denali, Siobhanina smečka, Egyptská smečka, Zafrina, Senna a Kachiri. Kupodivu i Alistair, Jasperovi přátelé, Peter a Charlotte, Mary, Randall. Co mě nejvíc překvapilo, dokonce i Rumuni, Stefan a Vladimir. Volturiovi se budou ale divit, že jsou tu s námi, pomyslela jsem si, když přišli před několika dny.

Šestého dne jsem se začala trochu strachovat, co po nás vlastně chtějí. Pořád mi tahle otázka tkvěla v hlavě. Byl sedmý den ráno, Nessie k nám přišla brzo. Začala si povídat se Zafrinou, aspoň že se zabaví. Pořád se nás vyptávala, proč jsme je sem zase zavolali. Nikdo z nás jí neuměl odpovědět, tak to vzdala a čekala na odpoledne s námi. Po obědě jsme vyrazili na to místo, kde jsme se měli setkat. Bylo to hodně dlouhé pole, které jsem nikdy v životě neviděla. Uprostřed stála Beth, po boku měla Melanii a Lizzie. Za nimi bylo hodně návštěvníků, až jsem se začala bát. Pak k těm třem přistoupila vysoká plavovláska a postavila se vedle nich a vyčkávala, než tam dojdeme.

Po chvilce jsme byli na daném místě a Carlisle s Tanyou šli k nim. Nevím, proč šla i Tanya. Když k nim došli, ta vysoká žena promluvila.

„Promiň mi, že jsem ti poslala takovýmto způsobem tuto hroznou zprávu. Musíš být hrozně zmatený a určitě čekáš, že ti to vysvětlím, Carlisle. Ale nejdřív bych ti chtěla představit mou rodinu a mé přátele,“ řekla to takovým způsobem, jako by se znali už od mala.

„To nevadí, Kylie. Navíc jsem velice překvapen, že tě takhle vidím, taky bych ti rád představil své přátele a rodinu, jestli dovolíš.“

Ti dva se nejspíš znají a musím říct, že mě to už ani nepřekvapuje. 

„Jistě, ale jak se říká, dáma má přednost, takže nejdříve já,“ prohlásila ironicky a zazubila se na Carlislea, on jen přikývnul.

„Takže už nejspíš znáte někteří tyto tři, ale pro pořádek ti, co je neznají. Ta po mé levici je Beth. Hned z boku je Melanie a z druhé strany Lizzie, jsou dobré v bojích. Dále tu je naše nejmladší členka, patnáctiletá Tara, hned vedle ní je Aimie, Sharlien, Tomas, Bianca, Chease, Moriss, Vickie, Vic, Vee, Blythe, Dante, Scott, Sallyshay…“

Všichni jsme poslouchali, jak nám představuje svoji rodinu, napočítala jsem vyslovená jména, že jich bylo v rodině dvacet šest, včetně jí. Byla jsem zvědavá, jak to můžou zvládat, aby si jich nikdo nevšiml. Edward to slyšel v mé hlavě a zeptal se za mě. Byla jsem mu za to neskutečně vděčná. Vykročil k nim, ale v půlce se zastavil.

„To žijete v jedné rodině pohromadě, aniž by si vás někdo všiml? To je nemožné.“

„Jistě že ne. Žijeme odděleně. Navíc já mám za ně jen zodpovědnost, nic víc. Když budou chtít žít vlastním životem, tak mohou, samozřejmě. To jsi chtěl slyšet?“ odpověděla mu až moc mile na upírku a Edward přikývl.

„Tak a teď ty,“ pobídla Carlislea.

„Tak dobře, ale co tvoji přátelé?“

„Nerada představuju někoho, kdo má svůj názor, taky mohou mluvit za sebe. Moje rodina mi dovolila je představit, navíc tu ještě všichni nejsou.“

„Dobře, chápu. Takže vám chci představit moji ženu Esmé.“ Mávl gestem, aby šla k němu. Poslechla a za chvíli byla u něj.

„Těší mě, že tě poznávám. Já jsem Kylie Parkerová.“

„Mě též. Jsem ráda, že jste sem přišli, a jestli se smím zeptat, jak dlouho znáte Carlislea?“

„Hodně dlouho, ale to vám on sám brzy vysvětlí. Také jsem ráda, že vy jste sem přišli.“

„Tak dobře, další je můj starší syn Edward.“ Edward už u něj stál, než stihl mávnout rukou. Podali si ruce.

„Jsem rád, že jsi je poslala k nám, aby nás varovali, a zároveň, že nám chceš pomoct,“ řekl Edward.  

Přikývla na souhlas. Potom jsem šla já s Emmettem. Pak šla Alice s Jasperem a jako poslední z rodiny přišla Bella s Nessie. Nessie ji pozdravila.

„Jsem ráda, že vás poznávám. Vypadáte na první pohled velice rozumná.“

Zasmála se. „Zato ty jsi velice všímavá a upřímná,“ řekla Kylie Ness a otočila se na Carlislea. „Máš skvělou rodinu, Carlisle, zároveň velice talentovanou.“

„Kylie, ty jsi sem zavolala i Volturiovy?“ zeptala se Tanya.

„Řekla jsem jim, co se má stát, ale nevím, jestli přijdou. Tanyo, jistě víš, že každý se nám může hodit, ať s tím máš jakýkoliv problém, oni jsou na naší straně,“ řekla na vysvětlenou Tanye a ta se jen zamračila, ale nic k tomu nedodala.

Dál tahle konverzace nepokračovala. Pak jsme jim představili naše přátele. Nejdřív naši druhou rodinu a pak Zafrinu s Kachiri a Sennu. U Siobhaniny smečky mě překvapilo, že Siobhan znala Kylie, nejen já byla překvapená, ale i Carlisle. Egyptská smečka, Rumuni a nomádi byli představeni jako poslední, protože jsme nevěděli, jestli přijdou přátelé Jaspera, protože s námi sem nešli. Nakonec přišli a divila jsem se, že se na ně dívala i Lizzie. To bylo divné! Pak nám konečně představila i Kylie své přátelé. Nejdřív nám představila Tulskou smečku, u které mě překvapilo, že jich tam je osm a všichni mají nějaký dar. Litovala jsem je, protože jestli skutečně přijdou Volturiovi, tak je budou jistě chtít. Další byla smečka ze Salemu. Bylo jich celkem šest. Dvě dívky a čtyři chlapi, ale vymakaní, to musím uznat.  Nejvíc mě překvapilo, že když nám představovala poslední dvě smečky, tak jsem na tu jednu neustále bez přestání zírala. Byla to totiž smečka z Madagaskaru. Byli tak opálení, až jsem jim to mohla závidět. Skoro jsem nepoznala, jestli to jsou smrtelníci nebo nesmrtelní. Ta druhá skupina byla stejně opálená, ale byli z Austrálie.

Když jsme byli mezi sebou konečně seznámeni, tak jsme si řekli, co bylo v tom vidění. Blondýnka, která se myslím jmenovala Anitta, měla to vidění, tak nám to všechno převyprávěla. Alice se divila, že někdo má skoro podobný dar jako ona sama, zároveň ji to fascinovalo jako nás všechny. Když skončila s vyprávěním, všichni se zděsili, až na Kylie a její rodinu. Překvapilo mě, že i jejich přátelé jsou zděšení, protože jsem předpokládala, že budeme zděšeni jenom my. Možná jim to neřekla, proto abychom jim to neviděli na očích…

Autor: KikaMikaNika, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zapomenutí příbuzní - 1. kapitola: