Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 61. kapitola

 Alice+Jasper,Rosalie a Emmett


Zakletá Popelka 61. kapitolaTohle jsou první Vánoce, které trávím s lidmi, kteří mě opravdu milují. Chci, aby bylo všechno dokonalé a vládla ta pravá rodinná atmosféra. Kdyby se něco pokazilo, už by to nebylo ono. Proto nechci, aby se něco pokazilo.

EDIT: Článek neprošel korekcí.

61. kapitola

 

Jakmile na hodinách odbila šestá hodina ranní, otevřela jsem oči do nového dne, Štědrého dne. Musela jsem se usmát. První Vánoce, které budu slavit s mužem svých snů a s jeho rodinou, vlastně teď i mojí rodinou.

Opatrně jsem se vymanila z Edwardova sevření a vyskočila jako srnka z postele. Nejdříve jsem se zlidštila a pak nastala ta nejdůležitější část dnešního rána. Nanosit dárky pod stromeček.

Otevřela jsem skříň a všechny dárky odnesla do obýváku a dala je pod stromeček, kde jich už pár bylo. Nějak jsem je všechny srovnala pod ten stromečkem a šla do kuchyně, abych udělala snídani, a měla bych už pomalu začít pracovat na štědrovečerní večeři.

Včera při rodinné debatě o jídlech při večeři, to všichni nechali na mně, jednohlasně. Já jsem přece jen byla jediná, kdo je slavil dlouhá léta jako člověk, i s jídlem. Vlastně Vánoce jsem poslední čtyři roky slavila vždycky dvakrát.

Poprvé s Clover, Jessicou a Tanyou, kdy jsem tam byla spíše jako páté kolo u vozu, a jenom jsem je obsluhovala. A podruhé s Alicí v upířím stylu. Jako večeři jsme si zaběhly na lov a pak si rozbalily dárky. Nikdy jich moc nebylo, ale mně to vždycky bohatě stačilo.

Ke snídani je u nás zvyk udělat horkou karamelovou čokoládu, kterou jsem milovala už jako malá, a k tomu cukroví, nebo banán v čokoládě s pravou švýcarskou čokoládou. Je to sice až moc cukru k snídani, ale na Vánoce to je vážně bomba.

Na přípravu večeře je ještě čas, takže mám chvíli pohov. S Esmé jsme včera uklidily pořádně celý dům a nevynechaly ani jeden koutek. S pořádným hrnkem karamelové čokolády se šlehačkou jsem si sedla k televizi a pustila ji.

Televizi jsem moc nevnímala, protože jsem se rozplývala nad chutí čokolády. Hmm, to je taková dobrota. Pro tenhle nápoj bych vraždila. Najednou byl hrnek prázdný. Mohla jsem tu čokoládu tak rychle vypít?

Koukla jsem na hodiny. Osm hodin. Tak to bych mohla začít připravovat štědrovečerní večeři, ne? Ten krocan se vždycky peče dlouho, aby byl tak dobrý, jak je vždycky. U nás je už dlouholetá tradice, co se týče chodů večeře na Vánoce.

Jako první je zeleninová polévka, každý musí povinně sníst celý talíř, jinak se nesmí pokračovat v jídle. Následují špagety s mořskými plody a jako hlavní chod krocan se speciálně upečenými brambory.

Já vím, je to velmi divná kombinace, ale já jsem přece jen napůl Italka, a v Itálii se dělají špagety na štědrovečerní večeři, ale Italové mají deset, nebo kolik chodů, kdežto my máme jenom tyhle tři. Pak každý uždibuje, co je mu pochuti.

Začala bych s tím krocanem. Toho taky speciálně připravujeme. Nejdříve ho naplníme směsí podle chuti, například sýrem, šunkou, nebo nádivkou, a dáme ho dusit do trouby, aby získal patřičnou příchuť a vůni, pak ho ještě pečeme s kořením a nakonec porcujeme a jíme s brambory.

I když to zní divně, věřte mi, je to lahůdka. Na Vánoce jsem se vždycky těšila na štědrovečerní večeři. A ty špagety… Hmm, sbíhají se mi sliny, když na to pomyslím. Pravé italské špagety jsou prostě vynikající.

Vyndala jsem na linku toho až nechutně velikého krocana a pořádně ho umyla, hlavně uvnitř. Dovnitř přes jeho krk jsem dala sýr, šunku, slaninu, nějaké voňavé bylinky, a zašila všechny otvory, aby se to pořádně vydusilo a vonělo.

Dala jsem ho na pekáč vymazaný sádlem a dala do trouby, kterou jsem nastavila na dušení masa. Tak, krocan je na půl dne z krku, teď bych měla připravit snídani pro ostatní, než vstanou.

Udělala jsem sedm karamelových čokolád se šlehačkou a strouhanou čokoládou a prostřela stůl na snídani. Dále jsem udělala sedm banánů v čokoládě a na sedm malých talířků dala kousek od každého cukroví.

Všechno jsem dala na stůl a koukla na hodiny. Už by mohli vstát, ale nechala jsem je být a vrátila se do kuchyně. Měla bych udělat omáčku na špagety, která se taky musí nejdříve uležet, než se sní.

Vzala jsem tak akorát veliký hrnec a nalila do něj čerstvý a extra panenský olivový olej. Když se mi rozpálil, vysypala jsem do hrnce čerstvého tuňáka s najemno nakrájenou bazalkou a tymiánem. Tuňák je skvělý základ.

Možná se Vám to bude zdát divné a nechutné, ale přidala jsem do hrnce krabí klepítka. Když jsou uvařená, tak úžasně křupou… Snad jim to bude chutnat, mně osobně to chutná velice. Ještě jsem přidala nějakou zeleninu, rajčata, papriku, olivy a trochu mozarelly.

Hmm, vonělo to nádherně. Když to bylo skoro hotové, zalila jsem to rajčatovou omáčkou a pořádně zamíchala. Tak, teď se to musí uležet a až se to uleží, a smíchá s horkými špagetami, bude to hotové jídlo pro bohy.

Mrkla jsem na krocana do trouby, který se už taky hezky rýsoval. Jeho vůně mi lezla do nosu a zabydlovala se tam. Skoro jsem slintala, jak moc to vonělo. Už se nemůžu dočkat večera, kdy do svých úst vezmu tohle božské jídlo. Na brambory a špagety je ještě čas.

Šla jsem do obýváku se podívat, zda už je někdo vzhůru, a co nevidím. Všichni seděli u stolu a pochutnávali si na karamelové čokoládě a banánu či cukroví. Opřela jsem se o futro a pozorovala je, jak do sebe hází všechno, co měli na talířích.

„Dobré ráno,“ řekla jsem jim a v tu chvíli všichni ztuhli v pohybu a jako na povel se podívali mým směrem. Musela jsem se zasmát, protože někteří z nich vypadali dosti komicky. Například Emmett, který měl hubu nacpanou k prasknutí, sotva ji zavřel.

„Dobré ráno, Bello,“ pozdravili mě všichni sborově. Tak to jsem se už rozesmála na celé kolo, protože některým vypadla z pusy polovina celkového obsahu, co v ní měli. Všimla jsem si, že se skoro všichni trochu začervenali, ale nevšímala jsem si toho.

Přešla jsem k Edwardovi, obmotala mu zezadu svoje ruce kolem krku a políbila ho na tvář. Div divoucí, že mu nezaskočilo. Je Štědrý den, ale mám pocit, že je spíše apríl, protože se pořád směju.

Počkala jsem, až všichni v klidu dosnídají, a pak sklidila celý stůl a umyla nádobí, které jsem následně uklidila na své místo. Každou chvíli jsem kontrolovala krocana a omáčku na špagety, aby se tomu něco nestalo, pak by to nebylo ono.

Těsně po dvanácté jsem vytáhla z trouby toho krocana a dodělala ho tak, jak se správně má. Vrátila jsem ho potom na pekáč s kořením a bylinkami, a hlavně se šťávou, kterou pustil během toho dušení. Hmm, to bude dobrota.

Oběd jsem nikdy na Štědrý den neměla, jenom jsem si vzala nějaké ovoce a snědla ho u plotny, to je taky jeden z mých zvyků na Štědrý den. Když byli tři hodiny, pustila jsem se do brambor, které taky nějakou tu minutku trvají.

Nejdříve jsem je oloupala a uvařila se solí, jak se normálně dělá. Když byly napůl měkké a napůl tvrdé, dala jsem je všechny na menší pekáč, do kterého jsem nalila trochu smetany a špetku rajčatového protlaku a nakonec trochu bylinek.

Dala jsem je pod krocana do trouby. Tajemství dobré kuchyně je v pomalém vaření, takhle se ty brambory budou péci do začátku večeře. Na špagety bylo ještě času dost, ty se vaří maximálně půl hodiny, a omáčka byla přesně jak má být.

Takže jsem se mohla vrhnout na slavnostní prostírání štědrovečerní tabule. S tím mi pomáhaly všechny holky v domě, přičemž jsem všem říkala, co mají dělat. Esmé jsem poslala do květinářství pro kytku, kterou jsem objednala včera večer.

Rose s Alicí mezitím i se mnou prostíraly podle mých pokynů a snažily se, aby to bylo perfektní. Říkala jsem jim, že mě poslouchat nemusí a můžou to dát jak chtějí, ale ony ne. Prý jsem profesionál, tak to bude podle mě.

Létala jsem jako blázen mezi kuchyní a jídelnou, aby se něco nepokazilo. Všechno se zdálo v pořádku. Za chvíli přijela Esmé a velikou kytkou, kterou má má rodina už po generace na štědrovečerním stole. Dodnes nevím, co všechno tam je za květiny, ale je úžasná.

Dala jsem jí hned do vázy a postavila doprostředka stolu, kde má své místo. Nádhera. Takže, tabule by byla už hotová. Už stačí jen jídlo, ustrojit se a může se začít. Krocan bude ještě pár minut trvat a brambory budou už za chvíli.

Jako další byla polévka. Dala jsem vařit vodu se solí a vedle na pánvičce si osmažila zeleninu, kterou tam pak přidám. Polévka trvá asi nejméně času, ale taky chvíli trvá, než je taková, jaká by měla být.

Jé, málem bych zapomněla dát vařit špagety! Jsem to ale trubka! Ihned jsem dala hrnec plný vody na plotnu, osolila ji a zapla plotnu. Stepovala jsem u plotny, dokud se voda nezačala vařit a dala tam jedno celé balení špaget, přece jen vařím celkem pro osm lidí.

Pět minut jsem je nechala vařit a pak jsem je vypla, aby došly a byly krásně měkké. Hmm, já to už nevydržím! Za chvíli začnu běsnit, jak se už těším na to jídlo. Už se pomalu blížil čas k večeři.

Ještě jsem zamíchala polévku, která bude přesně na čas, a ostatní chody už taky máme hotové. Už je jen stačí nandat na talíře a servírovat. Dobrá, můžeme se jít slavnostně připravit a jít ke stolu, už je skoro čas.

Všem v domě jsem řekla, že se můžou pomalu připravovat, a sama jsem si zalezla do koupelny. Edward mě nechal jít první, přece jen to dámám trvá obvyklé déle, než mužům, a navíc je dokonalý gentleman.

Moc jsem se s tím nepatlala, jen jsem si umyla vlasy, oholila nohy a to bylo všechno. Mokrá, s ručníkem kolem těla a turbanem na hlavě, jsem vyšla z koupelny a zastavila se v pohybu, když jsem si všimla Edwarda ležícího na posteli jak na mě třeštil oči, které mu černaly.

„Počkej až potom, pak budu celá tvoje, a koupelna je volná,“ řekla jsem mu jako by se nechumelilo a rozpustila si vlasy, aby mi rychleji uschly. Edward jako na povel vystřelil do koupelny a pak jsem už jen slyšela téct vodu. Tohle na něj funguje vždycky.

Přešla jsem do šatny, kde jsem už měla připravené šaty, spodní prádlo i boty. Červené šaty těsně pod kolena s širokou sukní bez ramínek. Byly hodně podobné těm, které jsem měla tehdy, když byl Edward pozvaný ke Clover na večeři a pak mi z vlasů vyndala krevetu. Usmála jsem se při té vzpomínce.

Spodní prádlo rudé, krajkové bez ramínek, nic jiného teď na sebe skoro ani neberu, a boty na vysokém podpatku sytě rudé barvy, které perfektně ladí k šatům. No není Alice génius? Vzala na sebe břemeno připravit šaty na večeři pro všechny. No, břemeno to pro ní není, ostatně pro mě ta příprava večeře taky nebyla břemeno. Obě to děláme rády.

Usušila jsem se, oblékla se a s ještě mokrými vlasy jsem si sedla k toaletnímu stolku, který mám vedle dveří naproti posteli. Tak, co bych si měla udělat za účes? Za ta léta jsem se naučila tolik účesů, když jsem vždycky musela česat své sestry, tak který?

Chvíli jsem nad tím uvažovala, a nakonec se rozhodla si je vyčesat a nechat padat jen pár pramínku. To bude asi nejlepší. Nebo ne…? Tak, ze všeho nejdřív bych si je asi měla vyfoukat, aby byly suché.

Sáhla jsem po fénu a zapla ho. Hmm, to je tak příjemné. Vždycky se mi líbilo, když jsem si profoukávala vlasy. Ten teplý vzduch je velmi příjemný. Tak, suché už jsou, teď už jenom vymyslet účes.

Nakonec jsme si udělala volný culík na vrcholu hlavy a vlasy si volně rozhodila po ramenech a trochu do obličeje. Takhle to bude nejspíš nejlepší. OK, teď už jenom líčení, to nebude trvat zase tak dlouho.

Trochu make-upu, řasenky, červené stíny, ale ne moc, a lesk na rty. Dobře, já jsem připravená. Zvedla jsem se a šla dolů, abych dokončila poslední úpravy před servírováním. Všechno jsem ještě zkontrolovala, aby to bylo perfektní.

Tohle jsou první Vánoce, které trávím s lidmi, kteří mě opravdu milují. Chci, aby bylo všechno dokonalé a vládla ta pravá rodinná atmosféra. Kdyby se něco pokazilo, už by to nebylo ono. Proto nechci, aby se něco pokazilo.


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 61. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!