Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 53. kapitola

21.10.2015 (20:45) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1953×

53. kapitola

„Nechce se mi odtud,“ zabědoval Edward a ještě jednou se rozvalil na posteli, ve které jsme strávili celé dva měsíce postelovými hrátkami. Chtěla jsem tam k němu skočit a ztrhat z něho to oblečení, ale nemohla jsem.

Musela jsem se usmát. Taky se mi nechce, ale za dva dny začíná škola, Edwardovi zase koncerty a to všechno okolo, a Alice se chystá odhalit světu jako Alice Roxel. Je toho moc, tak se tady nemůžeme vyvalovat.

„Mně se odtud taky nechce, ale čeká mě škola, a ty víš, že Manhattan byl můj sen a stále ještě bude, dokud ho nevystuduju. Promiň, ale dokud ho nedostuduju, tak pro mě neexistuješ, nechci žádné rozptýlení,“ řekla jsem možná trochu krutě, ale účel to splnilo.

„Tak jedem, ať jsme co nejdříve na letišti!“ zakřičel Edward a ve vteřině byla všechna zavazadla na lodi. Usmála jsem se. Po těch dvou měsících jsem si ho úžasně ochočila a přišla jsem na věci, co na něj fungují.

„Promiňte, paní Masenová, ale musím všechno naložit na palubu,“ ozvalo se za mnou a v tu chvíli jsem byla ve vzduchu. Ten…! On si mě přehodil přes rameno a nesl jako pytel brambor až na loď, kde mě položil na místo spolujezdce.

Chtěla jsem na něj začít řvát jako na zpráskaného psa, ale rozhodla jsem se ho ignorovat, což vím, že je pro něj horší než na něj řvát. Měla jsem už možnost to vyzkoušet, a fungovalo to perfektně.

Hlavu jsem natočila doprava a koukala na moře. Jeho pohledu jsem se vyhýbala, což mi v jednu chvíli přišlo k smíchu, ale udržela jsem se tím, že jsem si sebrala cit v puse, takže jsem nemohla nic říct. Edward to ale moc dlouho nevydržel.

„Ale no tak, Bello, dělej cokoli, ale hlavně nemlč. Víš, jak nesnáším, když mlčíš,“ řekl po chvíli zoufalým hlasem, ale já ho moc nevnímala. Chtěl ke mně natáhnout ruku, ale dala jsem kolem sebe štít, takže do něj narazil.

„Bello, to nemůžeš myslet vážně!“ rozkřikl se, ale pro mě to bylo, jako by spíše šeptal, protože ho můj štít ztišil. Dál jsem koukala do vody a snažila se podívat až na samotné dno, ale nepovedlo se mi to.

Edward ještě zrychlil, což jsem moc nepochopila. Když jsem už viděla molo a na něm celou rodinu, musela jsem se štěstím usmát. Nedočkavě jsem si poposedla a chtěla za nimi běžet po vodě. Štít by mě udržel, nebyl by problém běžet po vodě.

Hned, jak se loď dotkla mola, jsem vyskočila a běžela rovnou do náruče Alici, která mi běžela naproti. Taková doba, co jsme se neviděly. U nás bylo zvykem, že jsme spolu každý den, takže dva měsíce byla největší hrůza všech hrůz.

„Alice!“ vykřikla jsem radostně a objala ji. Totéž udělala i ona. Byla jsem tak nadšená, že ji vidím. Dobrou chvíli jsme se objímaly, ale pak jsem ji pustila a skočila na Jaspera, který mě jen taktak chytil do náruče a zatočil se se mnou.

Takhle jsem vystřídala všechny členy rodiny, kteří mě museli krotit a chytat, abych byla aspoň chvíli klidná. Byla jsem tak nadšená, že jsem konečně mezi lidmi, kteří mě mají rádi, a takhle to už bude navždy.

Naposled jsem si nechala Emmetta, na kterého jsem doslova skočila a nohy mu obmotala kolem pasu. Celá jsem se na něj nalepila. On, samozřejmě po Alici, mi chyběl asi nejvíc, ale to mu neříkejte.

„Tak jaké to bylo? Rozbili jste hodně věcí?“ zašeptal mi do ucha, ale bylo mi jasné, že to slyší všichni. Chtěla jsem zavrčet a říct mu, že mu do toho nic není, ale rozhodla jsem se Edwarda trápit ještě víc.

„O čem to mluvíš? Proč bych rozbíjela věci? A při čem? Při uklízení?“ zeptala jsem se ho jako blbá blondýna, ale nemohlo mi uniknout, že Edward zoufale zaskučel a jen taktak se držel, aby se nesvezl bezmocí na zem.

Všichni se na mě podívali nechápavě, ale já dál hrála blbou. Alice ovšem věděla, oč jde, protože než jsme dorazili k molu, jsem odkryla štít, aby to věděla a neptala se mě. Teď přemáhala smích a lítostivě koukala na Edwarda.

„Tak jedeme, nebo nestihnu školu, a to by, v jistých mírách, nebylo dobré,“ řekla jsem tajemně, ale schválně, aby měl Edward o čem přemýšlet. Po očku jsem viděla, jak sklonil hlavu, ale dál jsem se nestarala.

Alice mi dala za pravdu a táhla mě ke svému Porsche, kam jsme si sedly jen my dvě, a vyjela směrem na letiště. Všichni za námi nechápavě koukali a dali se do pohybu, až když jsme mizely z přístavu.

„Teda, Bello, tys mu ale dala na frak. Nikdy by mě nenapadlo, že budeš Edwarda trápit kvůli takové krávovině,“ vyčetla mi Alice, ale jasně jsem na ní viděla, že se tím baví a souhlasí se mnou.

„Mě by to taky nenapadlo, dokud jsem byla vázaná kletbou, ale teď, když jsem volná… nevím, ale mám prostě potřebu být trochu mrcha. Ale věř, že to nejhorší přijde po Manhattanu, až všichni zjistí, že jsem Edwardova manželka,“ řekla jsem tajemně a ďábelsky se usmála.

„Páni, změnila ses, ale těším se na to. Jen doufám, že mě z toho vynecháš. Ale jsem stejná, i já jsem na Jaspera trochu zlá a ignoruju ho, když udělá něco, co se mi nelíbí. Naposledy mi s Emmettem zničili ten bílí svetřík, který jsem si navrhla. Jasper sice říkal, že to udělal Emmett, ale já vím své. Mohl Emmetta zastavit, ale neudělal to, tak jsem ho celé dva týdny ignorovala a nepustila ho ani do pokoje, ani do postele,“ řekla a já se narovnala v zádech. Co to řekla?

„Alice, vy jste se spolu milovali?“ zeptala jsem se jí a jasně viděla, jak se jí ruměnec objevuje ve tvářích. To byl jasný souhlas. Otevřela jsem pusu dokořán a pak se začala smát. Byla jsem šťastná.

„Dělej, povídej, přeháněj a chci detaily,“ poručila jsem jí okamžitě, pohodlně se posadila a byla tak nedočkavá, že být ještě o špetku zvědavější a nedočkavější, praskla bych jako balónek v oblacích.

„Bylo to tu noc, kdy jste odjeli na líbánky. Když jste odjeli, a my se vrátili do domu, uklidili jsme a pak šli všichni spát, jen já nemohla. Zůstala jsem v obýváku a pořád jsem koukala z okna, myslela jsem na tebe. Jaké to pro tebe bude, až budeš volná a to všechno okolo. Po půl hodině přišel Jasper a odvedl mě do naší ložnice, která byla romanticky vyzdobená. Všude hořely vonné svíčky, na zemi a na posteli se povalovaly okvětní lístky růží a po celém pokoji byly čerstvé tulipány. Byla tak romantická atmosféra a Jasper si chtěl získat moji pozornost, a já nebyla proti. Úplně jsem se mu oddala a prožila nejkrásnější noc svého života, a co ji dělalo dokonalejší, bylo, že jsi tutéž noc prožila totéž, co já,“ rozplývala se Alice a já si to živě uměla představit.

Byla jsem šťastná za sebe, i za ní. Obě jsme šťastně zamilované a naše lásky jsou opětované. I když jsou ti muži někdy na pěst či možná na zabití, milujeme je, a nikdy nepřestaneme, aspoň my ne.

Za několik minut jsme byly na letišti, a protože jsme tu byly jako první, musely jsme počkat na ostatní, kteří byli o několik kilometrů za námi. Přemýšlela jsem, že už na Edwarda promluvím. Uvidím, jak se zachová, až vyleze z auta.

Během několika minut, během kterých jsme s Alicí rozebíraly naše postelové hrátky, na parkoviště dorazila auta ostatních. Z prvního vystoupil Carlisle s Esmé, z druhého Emmett s Rose, a z posledního Jasper s Edwardem. Edward vystoupil jako poslední.

Všichni z rodiny museli cítit to jiskření mezi námi. Já to už nevydržela. Fyzický štít jsem dala za Edwarda a ten ho postrčil směrem ke mně. Malinko škobrtl, ale poznal můj štít. Podíval se mi nechápavě do očí, ale když spatřil tu touhu v mých očích, neodolal.

Pomalu ke mně přistoupil a zastavil se krok ode mě. Já to nevydržela, chytila ho za tričko a přitáhla si ho k sobě, přičemž jsem ho vášnivě políbila. Edward se na mě natiskl a natlačil mě na auto, o které jsem se celou dobu opírala.

„Už se nezlobíš?“ zeptal se mě, když se ode mě zadýchaně a nechápavě odtrhl. Měla jsem chuť se praštit do čela. Copak to není evidentní a dost viditelné? Jasně že ne, ale když je tak blbý, a nepozná to, tak se zlobit ještě budu.

„Zlobím, ale potřebovala jsem cítit na sobě mužské tělo a ty jsi byl poblíž, jinak bych se nalepila na nějakého kolemjdoucího,“ řekla jsem smrtelně vážně a naštvaně našpulila rty. Edward začal žárlivě vrčet. On nepozná ani ironii. A do tohohle trotla jsem se zamilovala. I kdyby byl sebevětší trotl, milovala bych ho stejně.

„Truhlíku! Už se nezlobím! A chybělo mi tvé objetí, ale měl by ses naučit poznat, kdy lžu a kdy mluvím pravdu, jinak se urazím a budu se zlobit ještě víc,“ řekla jsem trochu výsměšně, ale cítila jsem se potěšeně, když takhle reaguje na to, že bych byla s jiným. Mám jistotu, že mě miluje a nechce o mě přijít.

„Ty jsi vážně mrcha!“ procedil naštvaně skrz zuby a surově mě natiskl na své tělo. Ve mně to ale vyvolalo vášeň a touhu ho povalit na zem a rozdat si to teď a tady. No, musíme počkat až do mého bytu, kde si dáme sex na rozloučenou, když se pět dní neuvidíme.

„A co s tím uděláš? Naplácáš mi za to, že jsem zlobivá holka?“ zeptala jsem se ho se sexuálním podtónem a chtíčem v hlase. Což jsem asi neměla, protože jsem měla pocit, že mě cosi propíchne skrz.

„Hele, nechte tady těch sexuálních záležitostí, musíme letět, jinak nám to uletí, a Bella nestihne školu,“ řekla Alice a já si až pak uvědomila, že nejsme sami. Cítila jsem se nejdříve trapně, ale ten pocit v mžiku zmizel stejně rychle, jak se objevil.

„Tak jdeme, když budeme rychle v New Yorku, tak možná ještě něco stihneme,“ řekla jsem tajemně a očkem hodila po Edwardovi a oblízla si rty. Účel byl splněn. Zatajil dech, chytil mě za ruku a táhl dovnitř.

Všichni šli za námi a usmívali se. Letadlo nám letělo za chvíli, takže jsme hned nasedli do letadla a letěli přímo do New Yorku. Celou cestu jsem se opírala o Edwarda a líčila Alici naše líbánky, pěkně den po dnu, vteřinu po vteřině.

Edward špatně nesl, když jsem jí popisovala do detailů každé naše milování, ale stačil polibek, úsměv nebo ruka v jeho rozkroku a bylo to v pohodě. Alice s Jasperem, o kterého se opírala stejně jako já o Edwarda, zvědavě poslouchali.

V polovině letu, kdy jsem už neměla co říct, mi Alice podrobně popisovala zase jejich dny, co jsme byli pryč. Také říkala všechno. Zážitky s rodinou, nákupy s Rose a Esmé, a nevynechala ani jejich vášnivé chvíle. To se zase nelíbilo Jasperovi, ale nic s tím nenadělal. Alice ho má pod hákem.

Chvílemi jsem otevírala pusu. Páni, Jasper se nezdá, ale je vážně kanec, stejně jako Edward. Edward je taky divoký, když chce a on chce pořád, i když nechci já. Já chci vlastně taky vždycky.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 53. kapitola: