Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 34. kapitola

18.02.2013 (19:30) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 2649×

34. kapitola

Pohled Alice:

Všechno bylo perfektní. Bella byla šťastná po boku Edwarda a já po boku Jaspera. K tomu se ještě Belle splnil její sen o Manhattanu. Lepší to už být nemůže. Nebo jsem si to aspoň myslela.

Během dvoudenního lovu s Jasperem v Kanadě jsem měla pocit, že se stane něco hrozného. Ale byla jsem slepá. Žádná vize, jen nepodložená předtucha.

Když jsme se vraceli domů, odpoutala jsem se od Jaspera a šla domů sama. On šel k Edwardovi. Byla jsem dobře naladěná. Bylo krásné být s Jasperem sama. Udělali jsme si v horách i chvilku pro sebe v objetí toho druhého.

Když jsem dorazila k domu, byla už tma. Vstoupila jsem do obýváku a ze zvyku rozsvítila. V tu chvíli jsem vykřikla. Na pohovce seděla Bella. Vyděsila mě. Chtěla jsem na ni začít křičet, ať mi tohle nedělá.

Ale když jsem si ji pohlédla, rozmyslela jsem si to a sklapla jsem. Vypadala jako hromádka neštěstí. Oči rudé, napuchlé a uplakané, nos jako ředkvičku, asi od smrkání, v tváři bledá jako sama smrt, vlasy rozcuchané a čuměla před sebe. Když jsem rozsvítila, podívala se na mě.

„Bello, co se stalo?“ zeptala jsem se jí opatrně, abych se jí nijak nedotkla. Ona stála ve vteřině přede mnou, objímala mě a plakala nanovo. Chrlila slzy jako hrachy, jako krokodýl. To není dobrý. V takovémto stavu ji vidím poprvé.

„Ed… wa… rd… mě… pod… vá… dí,“ dostávala ze sebe mezi vzlykotem. Chvíli mi trvalo, než jsem to poskládala do srozumitelné věty. A když se mi to povedlo, ztuhla jsem. To snad nemyslí vážně.

„Bello, to nemůžeš myslet vážně. Edward tě miluje,“ zašeptala jsem, abych ji nevyděsila. V tuto chvíli se zdála tak slabá a křehká, jako ještě nikdy. Vždycky se všemu postavila hrdě čelem, a proto jsem ji vždycky obdivovala, ale teď byla jiná. Zničená.

„Já to viděla, Alice. Viděla jsem je,“ řekla, nebo to spíše zasípala a podlomila se jí kolena. Chytila jsem ji a vyhoupla si ji do náruče. Upírství mi v tuto chvíli přišlo vhod. Přešla jsem s ní na pohovku a položila ji na ni.

Vzala jsem deku a zabalila ji, jako by byla malá holčička. V tuto chvíli se i tak zdála. Ale nevadilo mi to. V životě každé holky je období, kdy potřebuje kamarádku, nebo matku, aby se vybrečela. V tuto chvíli jsem skoro obojí. Matku Bella nemá a já jsem ji ochotna vyslechnout a pomoci.

„Bello, snaž se uklidnit a pověz mi, co se stalo. Jsem tady pro tebe. Můžeš mi říct cokoli a ty to víš,“ šeptala jsem jí konejšivě do ucha a snažila se jí pomoci. Trochu se uklidnila a přestala se třást vzlyky. Zhluboka se nadechla a já na ní poznala, že je jí lépe.

„Včera odpoledne mi přišel balíček. Kytice růží se vzkazem od Edwarda, že mě bude čekat na terase, o půlnoci. Šla jsem tam, a když jsem stála na terase, viděla jsem Edwarda s Viktorií,“ řekla a mně tělem proběhl mráz. Viktorie. Kdy ji už přestane bavit ničit Belle život.

Už jsem to pochopila. Edward zradil její důvěru a navíc ji podvádí s někým, koho Bella nejvíc na světě nesnáší. Ten bastard. Hajzl! Kretén!

Měla jsem chuť běžet do jejich domu a zmalovat Edwardovi fasádu, ale nemohla jsem tady Bellu nechat samotnou. Nikdo neví, co je schopen udělat zoufalý člověk, a zoufalý upír je něco mnohem horšího.

Začala jsem Bellu kolíbat ze strany na stranu, abych ji ukonejšila a šeptala jí slova útěchy. Ale došla mi jedna věc. Jasper. Jeho bratr zlomil mé nejlepší kamarádce a sestře srdce a já se zapřisáhla, že nikdy nebudu s nikým, kdo by s ním měl něco společného.

Tohle je prekérní situace. Na Belle mi záleží jako ještě na nikom v životě. Stála jsem za ní v každé situaci, podporovala ji a přísahala jsem jí, že jí pomůžu od Clover, aby mohla mít vlastní život.

Ale Jaspera miluju. Je to pravá upíří láska. Co mám dělat? Nechci přijít ani o jednoho z nich, ale budu si muset vybrat. Buď nejlepší kamarádku, kterou znám od jejího zrození jako upírky, nebo kluka, kterého miluju, ale znám ho krátce.

„Alice, asi vím, nad čím teď přemýšlíš. Pamatuju si na tvou přísahu, že nikdy nebudeš s nikým, kdo by měl něco společného s mužem, který mi zlomil srdce. Ale věř, že mi to nevadí. Jestli Jaspera miluješ, nebudu tě nutit si mezi námi vybrat. Zasloužíš si štěstí a já vím, že ti ho dá Jasper, ne já,“ zašeptala zničeně. Měla bych jí poděkovat, ale nemohla jsem.

„Bello, já tě neopustím. I kdybys měla jít do pekla, půjdu tam s tebou. Jsme nejlepší kamarádky, pokrevní sestry, dvě strany jedné mince. Nikdo a nic nás nemůže rozdělit,“ řekla jsem jí a odhalila svou levou ruku, kde jsem na předloktí měla vyryté X. I jako upír jsem ho tam měla, ale jen jako bílou jizvu, která byla skoro neviditelná.

Chtěla jsem tím Belle připomenout naši krvavou přísahu, že nás nikdo nerozdělí. Tu přísahu jsme složily po její přeměně, když jsme si k sobě našly cestu a pochopení. Pamatuju si to, jako by to bylo včera.

Stály jsme nad malým ohníčkem a koukaly si navzájem do očí. V pravé ruce jsem držela nůž, který jsem měla z lidského života, ale nepamatovala jsem si, jak jsem k němu přišla. Zkrátka jsem ho měla stále u sebe. Zvedla jsem ho do úrovně očí, ostřím vzhůru.

„Přísahám, při ohni, vodě, vzduchu a zemi, že nás nic nerozdělí. Ani kluk, ani peníze, nic. Budu ti stát po boku. Budu tvá nejlepší kamarádka, pokrevní sestra, druhá strana tvé mince. I kdybys měla jít do pekla, půjdu s tebou. Nikdy tě neopustím, Bello. Nikdy tě nezradím. Nikdy neprozradím tvé tajemství, ani kdybych měla smrt na jazyku. To přísahám při čtyřech elementech a ztvrzuji vlastní krví,“ řekla jsem a nožem se řízla do předloktí.

Sykla jsem bolestí, ale vydržela jsem to a udělala čáru a ještě jednu. Na předloktí jsem měla krvavé X, z něhož tekla krev a kapala do plápolajícího ohně. Jako by moje krev byla benzín, oheň začal plápolat více.

Podala jsem nůž Belle a stále držela ruku nad ohněm. Bella si ho vzala do pravé ruky a napodobila mě. Zvedla nůž ostřím k nebi.

„Přísahám, při ohni, vodě, vzduchu a zemi, že nás nic nerozdělí. Ani kluk, ani peníze, nic. Budu ti stát po boku. Budu tvá nejlepší kamarádka, pokrevní sestra, druhá strana tvé mince. I kdybys měla jít do pekla, půjdu s tebou. Nikdy tě neopustím, Alice. Nikdy tě nezradím. Nikdy neprozradím tvé tajemství, ani kdybych měla smrt na jazyku. To přísahám při čtyřech elementech a ztvrzuji vlastní krví,“ řekla pevným hlasem a na levé předloktí si vytvořila stejné X jako já.

Svou ruku dala vedle mé nad oheň, který začal plápolat skoro až na úrovně našich rukou. Ale nebály jsme se. Ruce jsme spojily tak, aby rány do sebe zapadly, a tím jsme si vyměnily naši krev a smíchaly ji v jednu. Ruce jsme pevně stiskly a usmály se na sebe.

„Odteď, vždy a navždy, nerozlučné pokrevní sestry,“ řekly jsme s Bellou nastejno a v té chvíli oheň začal olizovat naše ruce, ale nepálilo nás to. Oheň se stále zvětšoval, až plápolal nad našimi hlavami.

S Bellou jsme své ruce stiskly ještě pevněji, abychom ustály příval větru, který se kolem nás tvořil. A najednou začalo pršet. Oheň uhasl a k tomu se ještě pod námi tvořilo bláto, takže bylo těžké udržet rovnováhu, ale odmítaly jsme se pustit.

Déšť během několika vteřin zase zmizel tak rychle, jak přišel, stejně tak bahno a vítr. S Bellou jsme se na sebe podívaly a naše ruce rozpojily. Podívaly jsme se na ně a viděly jen vybledlé jizvy 

„Elementy požehnaly naší přísaze. Nikdo a nic nás nemůže rozdělit,“ řekla jsem a usmála se na Bellu. Taky se na mě usmála a zvedla levou ruku. Napodobila jsem ji. To byla další přísaha.

„Nikdo a nic nás nemůže rozdělit,“ zopakovala a plácly jsme si.

Vrátila jsem se do přítomnosti k Belle, které tekly slzy, ale tyhle byly jiné, než ty předtím. Bella se najednou usmála. Úsměv jí slušel.

„To byly časy. Všechno bylo tehdy tak krásné. Elementy nám požehnaly a zpečetily naši krvavou přísahu. Máš pravdu. Nikdo a nic nás nemůže rozdělit, ale trvám na tom, aby ses s Jasperem nerozcházela. Je to dobrý muž, zasloužíš si ho,“ řekla a už byla více méně v pohodě.

Usmívala se, ale viděla jsem na ní, že uvnitř trpí. Její oči jsou většinou ukecanější, než její pusa. Položila jsem Bellu na pohovku a běžela dát vařit vodu na čaj. Pomerančový s brusinkami mám v zásobě, ten jí pomůže od čehokoli, takže možná i od její bolesti a žalu.

Za chvíli jsem se vracela s dvěma hrnky čaje a sedla si k Belle. Vzpomínaly jsme na to, co jsme spolu vyváděly, když byla novorozená. Vzpomínaly jsme a smály se. Bella smích potřebuje.

Okolo půlnoci Bella odpadla. Nevím, zda byla člověk, nebo měla poloviční upírství, ale vzala jsem ji do náruče a odnesla ji k sobě do ložnice. Položila jsem ji do postele a přikryla ji. Byla vyčerpaná.

Sundala jsem jí mikinu a dala ji přes židli, ale něco v ní zašustilo. Ze zvědavosti jsem sáhla do její kapsy a vytáhla nějaký složený papír. Rozevřela jsem ho a začala číst.

Slečno Swanová,

s lítostí Vám oznamujeme, že jste nebyla vybrána na konkurz na Manhattanskou Akademii umění.

Znovu, dnes již podruhé, mi přeběhl mráz po zádech. Nejdříve Edward s Viktorií a teď tohle. To není dobrý. Tohle Bella jen tak nerozdýchá. Potřebuje čas. Podívala jsem se na ni, jak klidně spí.

V tomhle stavu nemůže zítra do školy. Omluvím ji a zítra tady s ní zůstanu. A musím zrušit svoje plány s Jasperem. Chtěli jsme jít do kina, ale Bella mě v tuto chvíli potřebuje daleko víc než on.

Jasper byl pořád upír, tak jsem popadla telefon a vytočila jeho číslo. Šla jsem na balkón, abych Bellu nevzbudila. Chvíli to zvonilo, ale zvedl to a ozval se jeho krásný hlas.

„Ahoj, lásko, děje se něco?“ zeptal se hned starostlivě. Usmála jsem se. Je fakticky úžasný a já ho miluju, ale přísaha je přísaha a teď ho asi raním, ale pro Bellu cokoli.

„Ano, děje. Promiň, ale musíme zrušit naše plány na zítřek. Nemůžu ti to vysvětlit, ale je to velmi důležité a neodkladné. Prosím, neptej se mě a zítra se za mnou nestavuj. Bude to tak lepší. A ne, nikoho jiného nemám. Zatím se měj, uvidíme se pozítří. Miluju tě,“ vychrlila jsem na něj a típla to, než by začal vyzvídat a já mu asi všechno vyžvanila.

Vrátila jsem se do ložnice a lehla si na lenošku, kterou mám u postele. Koukala jsem na Bellu a hlídala klid jejího spánku.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 34. kapitola: