Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakletá Popelka 21. kapitola

19.11.2012 (13:15) • CatherineCullen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 3532×

21. kapitola

Zavřela jsem oči a soustředila se. Lidskou kůži, lidské potřeby, bijící srdce, upíří smysly. Dalo to celkem zabrat, protože tolik osob najednou jsem ještě nikdy neměnila. Chvíli to holt trvalo. Myslím, že po dvou minutách jsem už slyšela osm srdcí. Usmála jsem se a otevřela oči.

Viděla jsem sedm nádherných lidí. Usmála jsem se, že jsem to zvládla. Tohle byla pro mě výzva. Chvíli se všichni prohlíželi, pak pohledy stočili ke mně. Něco chtěli říct, ale místo toho se ozvalo osmero zakručení v žaludku. Zasmála jsem se a všichni se mnou.

„Všechny slavnostně zvu ke stolu,“ prohlásila nějak důležitě Esmé a vstala. Všichni jsme ji napodobili a následovali ji do jídelny, kde čekal obrovský prostřený stůl pro osm lidí. Všechno na stole bylo laděné do světlých odstínů. Vypadalo to krásně.

„Posaďte se a já zatím jdu do kuchyně,“ řekla Esmé a už se otáčela k odchodu a byla pryč. Všichni se posadili ke stolu, ale já bych tam nevydržela sedět, tak jsem se odporoučela za Esmé do kuchyně.

„Pomůžu ti, Esmé,“ řekla jsem a začala dávat oblohu na talíře. Všechno měla krásně připravené, jen to stačilo dát dohromady na jeden talíř, odnést a sníst. Esmé se na mě podívala nesouhlasně.

„Bello, to nejde, jsi přece host a hosti…“ začala s námitkami. Chtěla jsem ji zastavit, ale kdosi z vedlejšího pokoje mě předběhl.

„Mami, nech ji!“ zakřičel Edward. Usmála jsem se a podívala se na Esmé, která rezignovala. Společně jsme dodělaly oblohu a přišel na řadu hlavní chod. Esmé z trouby vyndala pekáč s krásně zlatými hranolky, které nějak rozdělila na talíře a já mezitím nandala voňavé steaky.

Měly jsme připravených osm plných talířů, teď už zbývalo je jen odnést na stůl. Já to vyřešila sama. Všech osm talířů jsem pobrala najednou. Poslední, osmý talíř, jsem měla na hlavě, ale zvládla jsem to dokonale.

Esmé na mě koukala jako na přízrak, ale já se jen usmívala a zvládla jsem při tom i tančit. Vstoupila jsem do jídelny a všechny pohledy se stočily na mě. Všichni vytřeštili oči, ale já si jich nevšímala a každému dala jeden talíř.

Začala jsem od Carlislea, jako od hlavy rodiny. Pokračovala jsem Esmé, která seděla po jeho pravici. Dále Emmett, Rose, Jasper, Alice a Edward. Nakonec jsem nechala sebe. Sundala jsem si talíř z hlavy a položila ho před sebe. Všichni na mě koukali stále nevěřícně. Sedla jsem si mezi Edwarda a Alici.

„Jak jsi to dokázala, Bello?“ zeptala se mě Rose obdivně. Trochu jsem sklonila stydlivě hlavu.

„Musela jsem se to naučit, když Charlie ještě žil. Cvičila jsem dnem i nocí, abych to zvládla dokonale. Když jsem to pokazila, doplatila jsem na to,“ vysvětlila jsem a levou rukou si ze strany sáhla na krk, kde se za lidského života nacházela jizva, kterou mi uštědřil otec právě za toto. Přeměna mě o všechny jizvy obrala, kéž by dokázala vzít i ty na duši.

Rychle jsem vrátila ruku na stůl a chopila se příboru. Všichni mě napodobili. Hmm, to je ale dobrota. Nic lepšího jsem v životě nejedla. Je to vynikající. Jak mohla Esmé něco takového připravit, když neměla možnost to ochutnat?

Nic jsem ale neříkala, protože při jídle se nemluví. Jako malá jsem za mluvení při jídle dostávala facky jako hrom. Když jsem dojedla, složila jsem ruce na stůl a čekala, až dojedí ostatní. Krátce po mně dojedl Edward.

Chytila jsem ho za ruku, kterou měl položenou na stole. Podíval se nejdříve na naše spojené ruce a postupně jel pohledem po mé paži až k mé tváři. Podívala jsem se mu do očí a usmála se na něj. Taky se na mě usmál, ale jinak nic neříkal. Netrvalo dlouho a dojedli i ostatní.

„Bylo to vynikající, Esmé. Nic lepšího jsem v životě nejedla,“ pochválila jsem jí okamžitě to božské jídlo, když se už všichni oblizovali. Esmé se na mě přívětivě usmála. Asi jsem ji potěšila.

„I mně chutnalo, Esmé. Jste vynikající kuchařka,“ přidala se ke mně okamžitě Alice. Navzájem jsme se na sebe usmály a pak se usmály na Esmé, která byla v sedmém nebi. Dodnes asi nikdo nemohl okusit a pochválit její díla.

„Jsem ráda, že vám chutnalo. Je to už hrozně dávno, co jsem naposledy vařila lidské jídlo.“ Zdála se nějak v rozpacích. Asi nebyla zvyklá na chválu jídla. Jak by ho taky mohli pochválit upíři?

„Teď budete moct vařit každý den, i když se my vrátíme do Beverly Hills,“ řekla jsem a všechny oči se stočily ke mně. Trochu jsem se musela začervenat, protože jsem nebyla zvyklá na pozornost. Ani když jsem začala chodit s Edwardem a byla jsem střed zájmu, pořádně jsem si nezvykla. Dříve či později se to musí změnit. Ale raději později.

„My budeme moct být lidé, když tady nebudeš?“ zeptal se mě Carlisle zaujatě a v očích mu svítily vědecké jiskřičky. Usmála jsem se a přikývla. To v něm probudilo ještě hlubší zvědavost než před chvílí.

„Když někomu změním podobu a odjedu, bude vypadat pořád stejně, ale když budu daleko a bude chtít změnu, nepůjde to, protože na dálku měnit neumím. Jsem ještě mladá upírka, neměla jsem na trénink moc času,“ vysvětlila jsem a trochu se zastyděla. Oproti každému tady jsem skoro nemluvně.

„Jak dlouho jsi upírkou, Bello?“ zeptala se mě Esmé. Pohledem jsem přejela každého a zastavila se na Alicině obličeji. Povzbudivě se na mě usmála. Ona vždycky ví, jak mi pomoci. Dodala mi odvahu.

„Skoro čtyři roky,“ zašeptala jsem se sklopenou hlavou. Ze všech stran se ozvalo nevěřícné vzdychnutí. Zvedla jsem hlavu a podívala se po všech. Oči měli navrch hlavy a dokázala bych uhodnout, co za zvíře pili jako poslední, protože jsem jim viděla až do žaludku.

„Čtyři roky? Ty jsi upírkou čtyři roky a už máš takové sebeovládání? Mně trvalo několik desetiletí, než jsem mohl mezi lidi a ty jsi byla ve společnosti lidí už týden po přeměně a necítila jsi potřebu se napít?“ vyhrkl Emmett a vyskočil na nohy, jako by mu hořel zadek. Jen jsem nevinně pokrčila rameny a nevinně se usmála.

„Na tom má velký podíl Alice a právě můj dar. Když mi Alice řekla o vegetariánství, neváhala jsem ani vteřinu. Předtím, než jsem se vrátila domů, jsem si strašně přála, abych nikoho nemusela zabít, abych neměla chuť na lidskou krev. Když jsem vstoupila do domu a ucítila krev mého otce, macechy a sester, nevábila mě. Neměla jsem potřebu je zabít, i když jsem chtěla, to popírat nemůžu,“ vysvětlila jsem a ke konci už jen mumlala.

Zčásti jsem říkala pravdu a zčásti lhala. Necítila jsem potřebu je zabít, ne, kvůli mému daru, bylo to něco jiného, co do teď nechápu. Možná nějaké ochranné kouzlo. Když Charlie zemřel, chtěla jsem je zabít, nic jsem si nepřála více než je vidět mrtvé, ale kdybych to udělala, zabila bych tím sebe a neměla šanci na svůj vlastní život.

„Já jsem z toho jelen,“ zamumlala Emmett ještě jednou a podrbal se zamyšleně na bradě. To bylo tak lidské gesto, ale vždyť byl Emmett teď člověk. Cože to řekl? Jelen? A proč ne? Zamyslela jsem se nad Emmettem a během chvíle měl jelení parohy.

„Neříkej dvakrát,“ zamumlala jsem ještě, než jsem vyprskla pod vlnou záchvatu smíchu. Všichni se na mě podívali nechápavě se zvednutým obočím, ale jakmile se podívali na Emmetta s jeleními parohy, taky se začali smát.

Carlisle se snažil udržet vážnou tvář, ale po chvíli to nevydržel a taky se začal smát jako pomatený. Emmett nás nechápavě pozoroval a rozeběhl se pryč. To jsem mu ale stihla už rohy odmazat, takže na to nepřišel. Po několika vteřinách se vrátil a vůbec nic nechápal. My ostatní jsme se zatím stihli uklidnit.

„Bello, ty můžeš někoho i přeměnit na zvíře?“ zeptal se mě zamyšleně Carlisle a pořád mu jemně cukaly koutky. Chvíli jsem se ještě dávala dohromady, než jsem byla schopna normálně komunikovat.

„Asi jo, nedávno jsem pumu změnila na sýkorku, ta se daleko lépe zakopává,“ řekla jsem už úplně klidná. Carlisle na mě vytřeštil oči a Edward se na mě usmál a jednou rukou mě objal kolem pasu.

„Proč se bavíte zrovna o měnění člověka na zvíře?“ zeptal se nás Emmett a asi mu to docvaklo, protože se na mě zmateně podíval. Jen jsem se nevinně usmála a snažila se nedat na sobě nic znát.

„Protože z tebe byl jelen, Emmette,“ řekla mu sladce Rose a uchechtla se. Emmett se na mě naštvaně podíval a zavrčel. Malinko jsem se přikrčila v Edwardově náruči, protože nezněl zrovna nejmileji. Co byste dělali vy, kdyby na vás vrčel někdo, jako je Emmett? Edward si toho všiml a zavrčel na Emmetta zpátky.

„Alice, Bello, nechcete si prohlédnout dům?“ zeptala se nás mile Esmé a oči jí zářily. Podívaly jsme se s Alicí na sebe a obě přikývly. Vstaly jsme současně od našich poloviček a šly za Esmé. Naše polovičky se okamžitě zvedly taky a šly za námi jako ocasy.

Chytla jsem se s Edwardem za ruku a následovali jsme Esmé po schodech do patra. Esmé nám ukázala úplně celý dům a nevynechala podrobný popis úplně všeho. Pozorně jsem ji poslouchala, protože mě to zajímalo.

Jednou jsem chtěla být bytovou designérkou, ale když jsem v televizi viděla Edwarda tančit, změnila jsem svůj sen na tanečnici. Nad tím jsem se musela usmát. Já jsem Edwardem úplně posedlá. Není to nějaká nemoc? Edwardismus? Že by? Nad tím jsem se musela taky usmát.

Na konec nechala Esmé pokoje našich poloviček, kde budeme přes ten týden spát s nimi. Když mi to řekla, byla jsem chvíli v rozpacích, ale ovládla jsem se a uklidnila se. Edward řekl, že na mě nebude v ničem tlačit a v Beverly jsme taky spolu trávili noci, jen trávili. Skoro každý den jsem usínala v Edwardově náručí. Nikdy v tom nebylo něco víc. Snad se to tady nezmění.

Nejdříve jsme šli do Jasperova pokoje. Jasper otevřel dveře a nechal Alici vejít první. Já s Edwardem jsme zůstali stát ve dveřích. Jejich pokoj byl nádherný. Byl sladěný do zelené. Zdá se mi to nebo Jasper Alici podlézá? Asi chtějí, abychom se tady cítily dobře.

Všimla jsem si, že na jedné polici stojí váza růžových tulipánů, Aliciny oblíbené květiny. Tulipány jsou květiny jara, a proto je Alice má nejraději. Miluje jaro, když všechno rozkvétá a znovu ožívá po zimním spánku. Alice si k nim zblízka přičichla a omámeně vydechla.

Všimla jsem si ještě jedněch dveří. Alice je otevřela a objevila se koupelna. Taky sladěná do zelené.

Opustila jsem Alici s Jasperem a následovala Edwarda, který mě táhl za sebou k posledním dveřím, za kterými jsem ještě nebyla. Edward otevřel dveře a nechal mě vejít jako první. Pomalu jsem vešla.

Autor: CatherineCullen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zakletá Popelka 21. kapitola: