Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakázaná láska II - 3. kapitola

16.07.2011 (12:00) • Stefka22 • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1479×

3. kapitola 2. části - Dopis

Lilien:

„Grr...." Běhala jsem po pokoji, sbírala rozházené věci a přitom jsem si stále dokola mumlala větu: „Já je zabiju!". Dvojčata mi tu udělala neskutečný nepořádek. A můj upír si seděl v křesílku a křenil se jako blbec. Pak najednou - neuvěřitelnou rychlostí, samozřejmě - udělal pohyb, který bych snadno přehlédla, nedívat se přímo na něj. Náhle držel v ruce můj deníček, takový ten dětský, co se dává malým holčičkám, s poníky a králíčky všude po deskách. Listoval jím a náramně se smál. No jistě, kdo by se nesmál? Bylo mi osm, proboha! Která osmiletá holčička si nepřeje být princeznou s dlouhými zlatými vlasy a krásnými šaty? Ani jsem si neuvědomila, že se taky usmívám. Upustila jsem oblečení, které jsem právě nesla do šatníku a šla si sednout k Alecovi. Právě byl na stránce, kde jsem vypisovala, jak moc se těším na svou novou sestřičku, kterou maminka nosí v bříšku. Kdybych věděla, co z ní vyroste, napsala bych to černou propiskou, místo růžovou gelovkou. A asi bych to nepsala vůbec, protože bych se na ni netěšila.
Omluvila jsem se, že si musím odskočit, ale když jsem se vrátila, Alec držel jiný deníček, ten ze současnosti. Zčervenala jsem, protože polovina knížečky byla věnována práve tomuhle upírovi, sedícímu u mě v pokoji.
Jen se zasmál, nejspíš poznal, co se mi honí hlavou, položil deník na zem a začal mě líbat. Nebránila jsem se.

Druhý den, když si vedle mě Alec při biologii sedl, jsme si jako obvykle začali povídat. Byla jsem si naprosto jistá, že on už látku dávno zná a já si to opíšu od Jess nebo Angely. Poslední dobou nějak zapomínám na své kamarády...
„Včera to bylo divný."
„Jo, ale myslím, že u nás to bylo horší..."
„Tak to ne. Ještě jednou se omlouvám za mou sestru. Je to kopyto..."
„To je v pořádku... Vážně, neboj," předvedl okouzlující úsměv, „to byla jen maličkost..."
„Vždyt z toho teklo tolik krve!"
„Tolik? Ale prosím tě, nenaplnila bys tím ani hrnek." Další úsměv a mrknutí oka. Tím mě dostal. Stejně jsem na to v duchu pořád myslela, jak moje sestra po bouřce vyběhla ven, uklouzla a roztrhla si koleno. Zrovna jsme ale s Alecem seděli na houpačce, takže tu krev viděl. Nechápu, jak se dokázal udržet... Stačilo málo a...
Zvoní. Probrala jsem se ze svých myšlenek a s Alecem vyrazila k jeho autu.
„Myslím, že budeš pro, abychom už se nevodili k sobě domů. Ještě se něco stane. Navíc - omlouvám se, ale je to pravda - mám trochu strach z Ara. Nahání mi hrůzu," otřepala jsem se. Pak jsme se oba rozesmáli.

Alec:

Lily na mě čekala opodál, zatímco jsem vyndával poštu. Protože k jejímu domu vede cesta okolo toho našeho, ani jeden jsme se neubránili pohledům, o kterých se nedalo říct to samé. Každý byl jiný. Nenávist, spokojenost, radost, žárlivost... Ach jo.
Otevřel jsem obálku s mým jménem a čekal, kdo mi zase píše milostné vzkazy. Poslední dobou na mě má zálusk Jessica, to jsem poznal. A ještě spousta dalších holek...
„Ne..." vydal jsem ze sebe při pohledu na dopis.
„Alecu... Co se děje?" Přísahám, že nebýt upírem, zbělal bych jako stěna a možná i omdlel.
„A-A-Alecu! Řekni mi to!" křičela na mne. Nebyl jsem schopný slova.
„Alecu!" Teď už byla Lily na pokraji zhroucení. V tu samou chvíli se objevila malá Jane, která se taky tvářila ustaraně. Upřela na mě tázavý a zároveň vystrašený pohled. Mysleli jsme na to samé. Mlčky jsem přikývl.