Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakázaná láska - 9. kapitolka

28.01.2011 (12:30) • Stefka22 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1290×

9. kapitola - Rozhovor


Andrew:

„Mami? Dneska přišel do školy nový kluk. Jmenuje se Lewis a je to šprt!"

„To je skvělé, zlato. A co kdybys počkal a řekl mi to, až se vysprchuju?" A jéje, já zapomněl. Když se máma sprchuje, je to tak na půl hodiny. Sedl jsem si na postel a v tu ránu do pokoje vrazil George. Proč nemůžeme mít každý svůj pokoj, jako ostatní?

„Brácha! Tys mi vzal triko! A já si řikal, proč má to moje ještě cedulku!"

„A jak to mam asi poznat? To se mám vždycky ptát tety, co je moje, nebo jí rovnou prosit o jmenovky?!?"

„Ne, stačí, když se koukneš, jestli je tam cedulka!" řekl naštvaně a obrátil triko naruby, abych viděl moji popsanou cedulku. Protože jsme dvojčata, dává nám Alice všechno stejný. Dřív ne, to jsme si směli vybírat oblečení sami. Ale od té doby, co jsme si vzali modré tričko s krátkým rukávem, s naším oblíbeným fotbalovým klubem, přes bílé triko s dlouhým rukávem a k tomu červený tepláky (což podle mě nebylo tak špatné), nám Alice vybírá oblečení jako ostatním. Což mně nevadí, protože jsme od té doby nejlépe oblečení kluci z města. Když neberu dospěláky z naší rodiny, samozřejmě.
Po dvaceti minutách našeho diskutování ohledně způsobů značení trik se otevřely dveře a dovnitř vtančila naše teta. Co tady, proboha, chce?

„Ahoj, Georgi. Čauky, Andrewe. Tak kluci, co se to tu děje?" A jéje...

„Ahoj, teto Alice!" spustili jsme s Georgem sborově. Podezíravě se na nás koukla a pak zmerčila zmuchlaná trička, která jsme měli v rukou za zády. Povytáhla obočí, vzala nám trička a odešla. Jsem zvědavý, kdo na nás přijde teď...

Lilien:

„Nechci se o tom bavit!" křičela jsem na mamku, zatímco jsem běžela po schodech do svého pokoje se školní taško na zádech. Věděla jsem totiž, že se určitě zeptá: „Co bylo ve škole?"

Jako vždy bych samozřejmě odpověděla: „Nic," a šla bych si dělat úkoly. Ale dnes jsem si o tom chtěla s někým popovídat - a věřte mi -, ale ne s Angelou nebo s Jess. Ani s mámou jsem o tomhle nechtěla mluvit. Ale vždycky, když jsem tohle řekla, poslala za mnou Bella Renesmé, aby si se mnou popovídala. A tohle jsem potřebovala - aby mi někdo naslouchal. Odpovídal na otázky. Přikyvoval ve vhonou chvíli. To nikdo kromě Ness nedokázal tak, jak bych si to představovala. Možná i Alice... Ne! Chci mluvit s Nessie.
Jak jsem předpokládala - ani ne po pěti minutách se ozvalo tiché zaklepání na dveře a do pokoje vešla Renesmé.

„Kdo?"

„Kupodivu tvůj táta," řekla a pokrčila rameny.

„Budu mu muset poděkovat," ušklíbla se a sedla si na postel. Lehla jsem si vedle ní a chvilku jsme jen tak mlčky přemýšlely, alespoň já přemýšlela.

„Tenhle tvůj trik už znám. Ale... co kdyby jednou třeba poslali Amelii?" Začaly jsme se chechtat, protože jsem si do detailů dovedla představit, jak by se asi zachovala Amelie.


„No, pozvala jsem na dnešek Elsu a April a Lewisem, nevadí ti to? Mámě to vadit nebude, myslím že Belle taky ne. Tátovi a Edwardovi taky ne, ty spíš budou rádi že tady máme kamarády. A kluci by si mohli hrát s Lewisem, ne? A třeba bychom mohli i s Amelií -"

„Počkej, Lily, zadrž... ne, mámě to vadit nebude a tátovi taky ne. Konec konců, April je bezva. Ale ten Lewis, brácha -"

„Kterej? Máš dva!"

„Andrew. Říkal, že prý je to děsnej šprt a nikdo s ním nemluví. Nevím, jestli jsou ochotni, nechat ho hrát si v jejich pokoji, víš?"

„Eh, já Else řekla, že tu určitě budou moct i přespat." V duchu jsme asi obě doufaly, aby pozvání odmítli.

„A co ta Tracy a... Lola?"

„Jo, Tracy a Lola, no, Tracy je skvělá. Upovídaná, upřímná, pořád se směje. A ta Lola, ta je o rok starší než já a Tracy, Elsa, no prostě je jí osmnáct -"

„Jak můžeš mít jedničku z matiky, když neumíš vypočítat to, že jsi o dva roky mladší? Haló, je ti teprve šestnáct!"

„Jo, ale za měsíc mám narozeniny, tak už se počítám za sedmnáctiletou! Takže. Tracy je bezva, ale Lola, to je taková ta - jak bych to jen řekla - no, prostě musí být první, nejlepší módní trend, víš, co tím chci říct."

„Myslím, že Alice skřížená s Amelií, co říkáš?" Přikývla jsem a opět jsme vybouchly v hlasitý smích. Jo, přesně tohle jsem potřebovala - rozesmát. Najednou zazvonil zvonek u dveří a my ztuhly.

„Jdu tam," volala mamka.