Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakázaná láska - 2. kapitolka

Cullen´s


Zakázaná láska - 2.  kapitolkaTahle kapča je trochu víc adrenalinová... Doufám, že se bude líbit!

2. kapitola - Děsivá jízda

Pohled Renesmé

Jacob zastavil na parkovišti u školy a já se cítila velice pyšná. Přijel sem. Můj kluk, Jake! Každý se tvářil jinak. Nejvíc mě naštvali bráchové, Andrew a George. Dělali ošklivé obličeje, které měli představovat mě a Jacoba, jak se pusinkujeme. Zpražila jsem je pohledem a oni mlčky nastoupili do auta jako ostatní. Jacob všechny pozdravil, nastartoval auto a jelo se. Cesta byla dlouhá, zdála se delší než v autobuse. Ale Jacob nejel naší cestou - jel někam do lesů.

„Jacobe?" zeptala jsem se ještě normálním hlasem.

„Ano, baby?" Tohle slovo mi řekl prvně... Baby...

„Můžeš mi říct, kam jedem? Protože tohle není cesta k nám domů!" vyhrkla jsem už trochu zděšeně.

„Neboj, všechno bude OK, jen vám chci něco ukázat." Začínala jsem se bát. Tohle nebylo normální!

„Kluku naší ségry, kam jedeme?" Byli zvědaví kluci.

„Uvidíte, švárové... To je překvápko." Doufala jsem, že moc překvapená nebudu.

„Aha." Kluci byli trochu otrávení tím, že neví, co se chystá, Amelie brečela, protože si zlomila nehet - byla horší než teta Alice, ta by jen nadávala -, Mandy taky brečela, ale ne kvůli nehtu. Brečela, protože nevěděla, kam jedeme a bála se. I u Lilien, která má pro strach uděláno, bylo vidět zděšení.

Pohled Lilien

Seděla jsem v autě a nevěděla jsem, kam jedeme. Bála jsem se, to u mě nebývá zvykem. Kluci se na sebe začali šklebit a mně bylo jasné, že oni se nebojí. To bylo super. Mandy brečela, což mi tentokrát nevadilo. Taky jsem byla vystresovaná. Když se někdo - úplně kdokoli - zeptal Jaka, kam jedeme, vždy odvětil:

„Nechte se překvapit!" A jel dál. To mi na Jacobovi vadilo - byl to tajnůstkář. I na Renesmé bylo vidět zděšení. A to s Jakem chodí!
Po dlouhé cestě - jeli jsme zhruba čtvrt hodiny, ale všem to připadalo jak dvě, dvě a půl hoďky -jsme zatočili doprava, a tam stál větší domek, nebo spíš malá vilka. Jake nás celou dobu vezl k němu domů, alespoň si to myslím.

„Počkejte, prosím, v autě, dík," řekl Jake a vzal Renesmé za ruku. Ta vystoupila z auta ladně jako celebrita a šla s Jakem k domku. Jacob se najednou choval nějak mile...
Mandy už přestala brečet a Amelie si z toho nehtu taky už nic nedělala. Andrew a George už ale nedělali obličeje. Myslím, že se začali taky bát. V tom mi v kabelce zazvonil telefon. Táta.

„Kde jste?!?" křičel do telefonu.

„Hele tati, jsme v pohodě, jo? Všichni jsou tu se mnou a nic nám není, fakt. Neboj se." Já se ale bála...

„To není odpověď na mou otázku! Ptal jsem se, kde jste?" zněl rozrušeně.

„No, víš, my vlastně..." nevěděla jsem co říct.

„Zašli jsme po škole na zmrzku a teď jsme v parku v Port Angeles, strejdo!" vyhrkl George. Zachránil mě!

„Ahoj, Georgi. Kde jsi říkal že jste?" Táta narozdíl od nás všech hlasy George a Andrewa rozezná!

„V Mort Angeles, strejdo!" vyhrkl pro změnu Andrew. Já nebyla schopna slova. Snažil se, ale zkazil to.

„Aha. Tak já tam pro vás zajedu, jo? Ahoj." A zavěsil. Asi taky prvně slyšel Mort jako Andrew, ale pak mu došlo, že Mort Angeles neexistuje a musí to být Port Angeles.

„Prý pro nás zajede!" vyhrkl zděšeně Andrew. Já byla v koncích. Ještě nikdy jsem našim nelhala. Dokázala jsem si představit tátu, jak na nás křičí a vyčítá nám to lhaní. Mamka by asi byla jen smutná, ale to bylo vedlejší.
Zvedla jsem mobil a vytočila tátovo číslo.


„Ahoj tati, to jsem já, Lilien." Teď se nesmím rozbrečet.

„Jasně, já vím. Je to napsané na displeji." Táta byl naštvaný. Nedivím se...

„Už jsi na cestě? Protože my máme zajištěný odvoz," zaváhala jsem, jestli nás pak Jake odveze.

„Fakt? A kdo vás vezme domů? Už jsou čtyři hodiny odpoledne a škola vám končí ve tři, máte zpoždění." Vážně se zlobí!

„No, jsme domluvení s... " Zas jsem nevěděla.

„Jacobem! To je ten kluk Renesmé. Říkal, že nás vezme do kina, a pak..." Teď pro změnu měla prázdno Amelie.

„Ještě na palačinky. Máme je rádi, vzpomínáš?" dokončila tuhle větu Mandy.

„Aha. No, tak to jo. Stejně jsem nemohl najít řidičák. Ale nejdéle do sedmi doma, Ok?" Asi se už uklidnil. Zněl trochu mírněji.

„Jasně!" vykřikli jsme všichni. A bylo. Najednou jsem zahlédla Jaka s Renesmé. Šli do lesa.

Pohled Renesmé

Jake mě vytáhl z auta a vedl mě do domu. Tam mě čekali další příslušníci rodiny.

„Tohle je naše smečka." Asi myslel rodina.

„Billy, Sam, Emily,..." Postupně mi vyjmenoval všechny členy „smečky." Potom mě zase vzal za ruku a vedl mě pryč, do lesa.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zakázaná láska - 2. kapitolka:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!