Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakázaná láska - 14. kapitola

na traileryfksajf


Zakázaná láska - 14. kapitolaV této kapitole jsem - omlouvám se - použila některé věty a slova z knihy, snad to nevadí. V minulé kapitole jsme se dočetli, že do kina přišel nečekaný návštěvník, kterého tak zbožňujeme. A co se dnes Lily dozví při cestě domů? Myslím, že trochu tušíte... Ale přes to, příjemné počtení. :)

 

 

Dívala jsem se na něj, ale Jessice to evidentně nevadilo, že jí nevnímám. Nechala jsem Jess blábolit a sama jsem se vydala ho pozdravit.

„Ahol Alecu, na jaký jdete film?" zeptala jsem se nesměle.

„Ahoj," usmál se, „chtěli jsme s Demetrim na akčňák, ale nic nedávají, tak jsme si řekli, že zajdem na nějakou komedii."

...

„Děkuji," řekla jsem, když mi číšnice přinesla dvě osminky sýrové pizzy.

„A vy si opravdu nic nedáte?" zeptala se Aleca už asi po sto padesáté.

„Už jsem jedl, děkuji," opakoval Alec znovu a znovu. A já se znovu a znovu chichotala.

...

„Proč... proč se s nikým nebavíš, proč se každému straníš, jen... jen mně ne? Proč jsi pozval na večeři mě a... a ne Jessicu? Vždyť ta je o dost hezčí než já, ne? Řekni pravdu, prosím..." Přemýšlel. Nevěděl, co říct. Bylo ticho. A pak ho prolomil ten nejúžasnější hlas na světě.

„Já... "



Kapitola 14. - Nevím, o čem mluvíš...

„Já... " Udiveně jsem se na něj podívala. Chtěla jsem pravdu, kterou mi zřejmě nemohl říct. Nebo mohl, ale nechtěl. Nebo že by nemohl a ani nechtěl? Z myšlenek mě vytrhla až další slova z jeho úst.



„Lilien, já se do tebe zamiloval." Pobaveně jsem se usmála. Do mě? Tak to nedává smysl. Ale dobře, budu to brát vážně. Fajn. Ok. Zamiloval se do mě nejhezčí kluk ze školy. Do šedé myšky se zamilovala hvězda školy, alespoň pro mě hvězda. Jak prosté, že? Kdybych mohla (a hlavně byla v nedohlednu lidských očí), skákala bych radostí! Ale tahle věta ještě úplně neřeší mou otázku. Čekala jsem, jestli bude pokračovat. Mlčel dlouho, opravdu dlouho, ale to čekání se vyplatilo. Nakonec ze svých rtů, které mi najednou připadaly jako kámen - krásný kámen -, vyslovil větu, která mi nedávala smysl. 

„Cítím potřebu tě chránit a být všude s tebou," pronesl. To mě vyvedlo z míry. „Mimochodem, máš nějakou teorii?" 

„Teorii?" zopakovala jsem pro jistotu. Nevěděla jsem, kam tím míří a on to poznal.

„No, víš, jako co jsem zač, nebo tak něco. Jako rezervní odpověď na tvou otázku, chápeš?" Ne. Absolutně nechápu.

„Myslím, že trochu chápu," zalhala jsem. Přeci ze sebe neudělám idiota, přesněji řečeno - ještě většího idiota, než jsem byla doposud.

„Takže..." Čekal na mou odpověď. Zčervenala jsem. Posledních pár dní jsem uvažovala mezi Spidermanem a Batmanem, i když jsem věděla, že to jsou naprosté nesmysly. To jsem mu však nemohla říct. Ale jeho zlaté oči zářily tak krásně, až mě donutily mluvit.

„Takže... zvážila jsem radioaktivní pavouky." Usmál se.

„Spiderman vážně nejsem, pavučiny vystřelovat neumím," pronesl se smíchem, „ale ty máš teorie jen o superhrdinech, je to tak?" Jen jsem přikývla. Koneckonců, Batman je také hrdina. Ale ne hrdina mých snů, tak jako Alec. „Ale co když nejsem superhrdina? Co když já..., co když já jsem padouch?" Brada mi spadla až ke kolenům - obrazně řečeno. 

„Padouch?"

„Dobře, už toho na tebe bylo dneska moc. Víš co? Odvezu tě domů." Najednou mi došlo, že asi řekl něco, co mělo zůstat utajeno. Nesouhlasila jsem s jeho náhlým návrhem, ale přesto si vzala kabelku a šla s Alecem k jeho vozu. Sedla jsem si na přední sedadlo a on zapnul topení. Pak otočil klíčkem a vyjeli jsme.

„Už je mi teplo," prohlásila jsem po pár minutách. Ač jsme to neplánovali, oba dva jsme současně sáhli na knoflík od topení a já ucítila jeho ledový dotek. Ihned jsme oba ruce stáhli zpět a celou cestu už spolu nepromluvili, což mě ani tak moc nevadilo. Měla jsem čas na přemýšlení. Padouch... to slovo mi stále znělo v hlavě. Nemohla jsem přijít na to, co tím myslel. Padouch, padouch, padouch, ozývalo se mi v hlavě jako ozvěna. Ve svém přemýšlení jsem si ani nevšimla, že za další zatáčkou stojí náš domek, kam mě Alec vezl. Padouch... Padouch... to slovo nechtělo vystoupit z mé hlavy. A ta jeho studená kůže, tvrdé rty a krásné zlaté oči... Kdykoliv jsem se do nich podívala, topila jsem se v té okrové barvě a byla na pár minut mimo. Tvrdé rty, na které bych si přála ho líbat. A ledová kůže, bledá, bledší než ta moje... 
Když mi Alec zastavil před domem, poděkovala jsem a kráčela cestičkou přímo ke dveřím. Padouch, padouch, ozývalo se stále v mé hlavě. A pak mi všechny dílky zapadly do sebe.

 

 



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zakázaná láska - 14. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!