Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zakázaná láska - 12. kapitolka

01.03.2011 (08:00) • Stefka22 • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1443×

12. kapitola - Já ten deníček najdu!

Renesmé:

„Ani na chvilku?"

„Víš, že to nejde. Dnes je zasedání rady a Sam trvá na tom, aby tam byla celá smečka. Jinak bych tu zůstal," usmál se.

„Slyšela jsem slovo smečka?" Ups...

„Ne, babi, Jacob říkal, abych už nejedla ty tvoje palačinky, jinak budu tlustá jak bečka!"

„Hm," řekla babi a odešla. Tak a Jake je její nepřítel. To jsem to spackala...!

„Teď mě tvá babi nenávidí, co?" Umí snad číst myšlenky, nebo co?

„Jo, to asi jo," usmála jsem se upřímně. Naposledy jsme se políbili a pak Jacob odešel. Zavřela jsem dveře a pak hned vyběhla nahoru. Ale když jsem chtěla projít okolo pokoje Lily, otevřely se dveře a nějaké ruce mě vtáhly dovnitř.

„Amelie?"

„Drž pusu, ty trdlo. Lilien mě tu nesmí vidět!" Cože?

„Ale tohle je její pokoj, víš to vůbec? Ty tu nemáš co dělat!"

„A ty tu jako můžeš bejt každý odpoledne?"

„Když mě sem pozve tak jo. A co tu vůbec děláš?"

„Lily má kluka!"

„No a? To je snad její věc... Pojď pryč."

„Tebe nezajímá, kdo to je?"

„Ani moc ne! Prosím, pojď pryč."

„Ale neřekneš jí, že jsem tu byla?"

„Neboj... Takovej práskač zas nejsem," zamračila jsem se.

„Dobře, tak jo," vzdychla. Potom jsme konečně odešly. Přišlo mi to ale divné, nechala se přemluvit tak snadno...



Amelie:

„Dobře, tak jo," vzdychla jsem. Stejně už mám vše, co potřebuju. Vyšly jsme opatrně z pokoje a zamířily každá do svého. Když se dveře zabouchly a já zamkla, vytáhla jsem hranatý předmět z podsvetru. Otevřela jsem menší růžový zápisníček. Potřebovala jsem zjistit, koho ulovila...

Milý deníčku,
dnes je 26. srpna a my odjíždíme na dovolenou.

Dost. Potřebuji neco jiného...

Milý deníčku,
dnes je 17. prosince a já jsem asi určitě zamilovaná!

Tak tohle je ono!

Do školy chodí už dlouho, chodil tam ještě než jsme se sem přestěhovali. Nevím ale, jestli se mu také líbím...

„Potřebuji něco jiného..." vzdychla jsem otráveně.

Milý deníčku,
dnes je 20. prosince. Pár dní do Vánoc a já ještě nemám zabalené dárky. Jinak jsem zamilovaná pořád... Ach jo!...

Tohle taky ne...

Milý deníčku!!!
Jak já ho miluju! Dneska si se mnou dokonce i povídal. Na biologii...

Eh, na tyhle sladký řečičky nemam náladu. To tam nemůže napsat, kdo se jí to tak líbí? Zaklapla jsem její deníček a pustila si telku.



Lilien:

„Kde je? Kde ksakru je?" Prohrabávala jsem šuplíky, zpřeházela polštáře, zkrátka všechny mé věci i obečení se teď válely po zemi. Vlastně - všechny ne. Chyběl tu můj růžový deníček, s mými tajemstvími, která stejně každý zná. Ale byl to můj deníček a já zmrzačím toho, kdo mi ho sebral.

„Mandy?! Kde ksakru vězíš? Mandy!"

„No jo, no jo, neřvi na mě, byla jsem si pro lízátko! Fíha, tady je bordel! Počkej až to uvidí máma!" řekla a utíkala ke dveřím.

„Nikam! Kde - je - můj - deníček???" hláskovala jsem pomalu.

„Ty máš deníček? Kdybych to věděla, vzala bych ti ho hned po tom, co by sis ho koupila, vždyť mě znáš!" To je pravda. Ukázala jsem ke dveřím a pohrozila prstem, aby mámě nežalovala, že si neuklízím pokoj.
Renesmé ho mít nemůže, jsme kamarádky. Amelii můj soukromý život nezajímá. Tak kde k čertu je? Prohledala jsem šuplíky, skříňky i poličky. Zpřeházela všechny věci na posteli a všechno oblečení ze skříně se mi teď válí po podlaze, ale nic jsem nenašla.

„Crrrrr," zazvonil telefon. Spustila se písnička, kterou jsem tak zbožňovala. Zvedla jsem to, aniž bych se podívala, kdo volá.

„Haló?"

„Ahoj! Tady Tracy," ozvalo se z telefonu.

„Ahoj, jak se vede?"

„No, dneska nemáme co dělat, nechceš si se mnou, Angelou, Jessicou a Elsou vyrazit? Else brnknu za chvilku a holky s tím už počítaj."

„Jasně, kam půjdem?"

„No, napadlo mě kino?"

„Jasně, šla bych na nějakej krvák." Z telefonu se ozvalo znechucené vydechnutí. „Ale jestli chceš, najdu nějakou komedii, než přemluvíš Elsu, jo? Pak se pro mě zastavte, já už musím končit. Mám tu děsnej bordel, papa." Zaklapla jsem telefon a začala uklízet, než přijde máma nebo táta. A ještě horší by byla Alice. Kdyby viděla moje oblečení a ještě k tomu na zemi...

„Bello?" zařvala jsem. Ta jediná má zkušenosti s rychlím úklidem. Mohla by mi pomoct! Pak vlastně ještě babičky...

„Co potřebuješ, Lily?" Otevřely se dveře a v nich stála má teta, oblečená jako do města.

„Kam vyrážíš?"

„No, chystala jsem se s Edwardem do města nakoupit nějaké knížky Ness k narozeninám, potřebuješ něco?"

„Teď už nic, klidně běž," usmála jsem se.

„Dobře, tak ahoj," usmála se taky a odešla. Doufám, že o mém pokoji neřekne mamce.

„Crrrrr!" O ne, kino... Zvedla jsem telefon, volá Tracy.

„Ahoj, promiň, zdržela jsem se.."

„Jo, to teda jo. Čekáme venku už deset minut! Našla jsi nějaký ten film?" Ještě nemám ani srovnané polštáře!

„Promiň, neměla jsem moc času, jen se obleču a jsem dole, jo?"

„Fajn, vybereme něco rovnou tam. Dělej!" Típla jsem to a začala v té haldě věcí hledat nějaké slušné oblečení. Našla jsem bílé tričko s dlouhým rukávem a světle modré džíny. Navlékla jsem to na sebe a přidala malou světle hnědou kabelku, která ladila s páskem. Ale když jsem se koukla do zrcadla, vyděla jsem jen haldu věcí, které k sobě vůbec nejdou. Vzala jsem si tedy hnědou koženou bundu a obula tenisky. Hned jsem vypadala líp, ale pořád to nebylo ono. No co, nemám čas. Naházela jsem do kabelky mobil, peněženku a balíček papírových kapesníků, přihodila řasenku a lesk na rty.
Zabouchhla jsem dveře a rychle vyrazila ke dveřím. Když jsem pádila skrz kuchyň, ulovila jsem marmeládovou kobližku.

„Díky, čau!" zařvala jsem jen a byla jsem fuč. Před domem stálo auto, ve kterém seděly Tracy a Elsa.

„Kdes byla tak dlouho?" vyjela na mě Tracy. Ale na obličeji jsem jí viděla, že to nemyslí vážně.

„Mám v pokoji trochu nepořádek..." usmála jsem se na ni omluvně.

„Tak na jaký film teda půjdem? Vytiskla jsem program kin, tady je." Elsa nám ukázala prgram a Tracy vybrala nějakou komedii. Ostatní souhlasily a tak jsme si koupily lístek. Měly jsme štěstí - seděly jsme přesně veprostřed sálu a v řadě před námi neseděl nikdo. Ten film asi nebyl zrovna trhák, protože sál byl poloprázdný. Usadily jsme se a když začaly úvodní reklamy, všechnny už jsme usrkávaly coca - colu a jedly nachos se sýrovou omáčkou.