Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Žádná svatba nebude! - Prolog a 1. kapitola

22


Žádná svatba nebude! - Prolog a 1. kapitolaBella a Edward se poznali, zamilovali se do sebe a po osmnáctiměsíční známosti se chtějí vzít. Jako každý pár se těší, až tuhle radostnou novinu sdělí rodině. Jenže ta to přijme úplně jinak! Společně se domluví, že to těm dvěma pořádně ztíží. A tak vypráví o svých dětech ty nejhorší historky z jejich dětství i přítomnosti. Vydrží i přesto všechno jejich vztah? Oddechová povídka na pokračování plná humoru právě startuje. :)

Trailer:

 

Prolog

Najednou, bez jediného slova vysvětlení, pokleknul na jedno koleno a z kapsy u saka vytáhl malou krabičku, celou obalenou v červeném sametu. Chtěl mě vážně požádat o ruku? Mám mu říct ano? Než jsme se poznali, byl to sukničkář. Miluju ho. A pokud mě podvede, jakožto jeho manželka mám alespoň právo ho vykastrovat!

„Bello. Miluju tě a byl bych moc šťastný, kdyby ses chtěla stát mou ženou. Vezmeš si mě?“ Z jeho očí šlo jasně vyčíst, jak je nervózní. Ale z čeho, ksakru? Vždyť bylo nad slunce jasné, že řeknu ano. Neodpustila jsem si z něj udělat srandu. Co na tom, že mě právě žádá o ruku.

„Je mi to líto -,“ Nestihla jsem ani doříct a už se jeho obličej stahoval do ublížené grimasy. Byl tolik roztomilý, když byl smutný. Nedokázala jsem to víc natahovat, „-ale říkám jo. Nastanou ti galeje, Ede. Být tebou, tak ještě rychle zvedám kotvy, než budu mít na prsteníčku tento prsten,“ poukázala jsem na krabičku, která již byla otevřená a skvostně z něj vyhlížel stříbrný kroužek s velkým, krásně vybroušeným čirým kamenem. Ani kdyby mi někdo vyhrožoval smrtí, nerozpoznala bych, co je to za kámen.

„Ani mě nenapadne,“ zakřenil se, povstal a navlékl mi prsten. Padl přesně, jako by byl určený jen pro mě. Pak se ke mně sklonil a vroucně mě políbil.

„Už se nemůžu dočkat, až to oznámíme našim. Má matka z toho bude nadšená,“ poznamenal a já přikývla. Jo, to i ta moje určitě bude.


1. kapitola


Byla jsem nervózní. Když nepočítám Edwarda, Cullenovy jsem vůbec neznala. Jistě, s Edwardem jsme byli už přes jeden rok, ale vždycky do data, kdy jsme je měli jet navštívit, něco přišlo, a ani jeden z nás se tomu nebránil. Z mé strany to bylo hlavně kvůli tomu, že bydleli ve Forks, shodou okolností ve městě, kde jsem vyrůstala já sama a kde bydlela i rodina má. Nic proti jeho rodině, ale rozhodně mi nestálo za to mít je na své straně, pokud to znamenalo strávit byť jen jeden den v tom zapadákově. Nenáviděla jsem to tam, každý na mě hleděl jako na nějakou běhnu. Copak můžu za to, že mezi šestnácti a osmnácti lety jsem se nedovedla usadit? Že jsem každý týden spala s jiným klukem? Že žádný z nich nebyl ten pravý, abych s ním zůstala déle, ať jsem se snažila sebevíc? A tak jsem se sbalila a jen tak odjela do Los Angeles.

Teď se tam mám vrátit jako Edwardova snoubenka. To bude ještě zajímavé. Ale co. Milujeme se, tak všechno zvládneme, ne? I moje rodiče.

Položila jsem do svého šedého kufru posledních pár triček s dlouhými rukávy a přidala také dva svetry. Zase si budu muset zvykat na zimu. Jen doufám, že se Edward do Forks nebude chtít přestěhovat nadobro, asi by mě trefil šlak.

„Edwarde?“ Zaťukala jsem na dveře od koupelny. „Jsi tam už nějak dlouho. Doufám, žes nezjistil, že máš pozitivní těhotenský test. To by bylo vážně špatný.“ Ozvalo se jen veselé zachechtání. Celý on. Ale po minutě už konečně vyšel. A jen v bílém županu. Hm…

„Koukáš na mě jako nějaký zvrhlík,“ poznamenal a měl naprostou pravdu. Který blázen by tak nehleděl?

„Já můžu,“ upozornila jsem ho s velkým úsměvem.

„To je vlastně pravda.“ Přišel ke mně blíž, chytl mne za ruku, kde se blýskal zasnubák, a něžně ho políbil. Protočila jsem oči – někdy dokázal být tak melodramatický.

„Zase se mi v duchu směješ!“ obvinil mě.

Asi čekal, že budu zapírat. Ale proč bych to dělala? „Jo,“ zazubila jsem se.

„Ty jedna!“ Na nic jsem nečekala a běžela. Ještě abych se nechala dobrovolně chytit a pak lechtat! Utíkala jsem pryč z ložnice přes jídelnu do kuchyně, zatímco jsem slyšela jeho bosé nohy za sebou. V kuchyni jsem se zastavila a jak nejtišeji to šlo, schovala jsem se za dlouhý, neprůsvitný a hlavně těžký závěs u okna. Sotva jsem uklidnila svůj dech, už jsem slyšela ten jeho sotva pár centimetrů od sebe. Tiše jsem si odpočítala a jakmile jsem došla k jedničce, urychleně jsem odtáhla závěs a vyskočila mu na záda, protože k mému štěstí stál k oknu přímo zády. Sice to nečekal, ale rovnováhu udržel. To bylo jediné štěstí, protože jinak bychom se určitě na kachlích rozplácli oba. Hladově mě políbil a já se nebránila, stejně bych to nezvládla. Jo, za tohle to jeho dřívější sukničkářství risknu. Jaké sukničkářství?

Tohle...

Seděla jsem se svou nejlepší kamarádkou Kaylou v příšerném klubu jen kvůli ní. Když říkám příšerném, mám tím na mysli v naprosto ubohém a hrozném klubu, pro srozumění. Ubohý byl kvůli tomu, že sem chodil každý jen proto, aby si našel někoho na jednu noc. A to právě Kayla potřebovala. Před měsícem se rozešla s chlapem, se kterým byla dva roky, a celé dny po rozchodu se utápěla v depresích. Naštěstí se ale vzchopila, když se uviděla v zrcadle. A tak tu dnes byla dobrovolně, po dlouhé době uvolněná a plná energie. Z nás dvou jsem tu spíš byla nedobrovolně já. Hnusilo se mi to tady.

Jakoby mne v tom chtěl ještě víc usvědčit, pomalu k nám přicházel chlap, na kterém bylo jasně vidět, že odpito už určitě něco má, ale sebevědomí mu to zjevně neubralo. Možná měl proč si věřit – vážně nevypadal špatně –, ale co mě okamžitě odradilo, byl ten jeho vzkaz v očích typu: Žádná mi neodolá a já to vím. Ale na Kaylu, jak se zdálo, zapůsobil. On se však, když došel až k nám, k mé smůle otočil na mě. Škodolibě jsem se musela zasmát. U mě chlapec jedině narazí na tu jedinou, která odolá.

„Nechtěla bys...?“ Taktně se odmlčel. Dělá si srandu?!

„Jasně, s radostí ti nakopu zadek.“ S milým úsměvem jsem odpověděla. Jako by se najednou probudil z kocoviny, radostně se usmál a přisedl si. Bez zeptání.

„Nikdo ti nedovolil si sednout k nám,“ namítla jsem. Začínal mě štvát.

„Já vím,“ mrknul na mě. Opravdu, nebo se mi to jen zdálo? Ten chlap mě vážně štval a to jsme se znali teprve pár minut.

„A sednul sis sem i přesto, protože…?“ Nechala jsem otráveně vyznít v otázku.

„Protože jsem konečně našel vhodnou kandidátku na post mé přítelkyně,“ zazubil se.

„Opravdu? A to myslíš mě?“ zeptala jsem se naoko překvapeně.

„Jo,“ usmál se zvláštně pokřiveným úsměvem a mně se na sekundu zastavilo srdce. Ale pak jsem se okamžitě vrátila do reality, když jsem si vzpomněla na ty jeho vyzývavé pohledy.

„Tak to si můžeš dát rovnou odchod,“ jízlivě jsem odsekla. Asi ho to překvapilo, protože na chvíli bohužel však jen na pár sekund stáhl zamyšleně obočí, ale pak se hned zase uchechtl, což už mě vážně dorazilo.

„Kaylo, já jdu domů, ano?“ Vstala jsem, oblékla si tenkou bundu a chtěla jsem se otočit a vyjít ven z klubu. Jak dojdu domů, vše jí vysvětlím. Znala jsem ji dobře na to, abych věděla, že to pochopí. Nebo alespoň ta stará Kayla by to pochopila. A já jsem upřímně doufala, že taková pořád je i přesto, že se nedávno rozešla se svou láskou.

Jenže jsem do někoho narazila. A ten někdo byl zase on. Chtěla jsem protočit oči, ale nestihla jsem to. Okamžitě mě chytl za bradu a přitáhl své rty k těm mým, na což jsem já nebyla připravená. Nezvládla jsem klást odpor a toho on využil. Přivlastnil si mé rty, ale ne tvrdě; jemně je ochutnával kousek po kousku. A já? Já nána jsem nic neudělala. Ani jsem mu nevrazila! Nedokázala jsem to. Jak ostudně jsem se cítila, když se ode mne odtáhl a já chtěla ještě.

„Pořád chceš jít domů?“ zeptal se s neskrývaným vítězstvím. Na víc než na přikývnutí jsem se nezmohla. Věděla jsem, že by mne zradil můj toužebný hlas.

„Tak mi dej alespoň číslo,“ začal škemrat s takovou prosbou v očích, až jsem nechápala, kde se to v něm vzalo. A udělala jsem další pitomost toho večera, nadiktovala jsem mu ho.

„Zítra v jedné malé kavárničce, nedaleko odsud? Sedm pět devět, východní Osmnáctá ulice?“ Zmateně se po mně díval.

„Co je?“

„To si to ani nezapíšeš?“

Ha, myslel si, že určitě nepřijdu, protože si ani nechci zapsat, kde bychom se měli sejít. Jenže já tu kavárnu znala. Bydlela jsem přímo naproti ní. Mírně jsem pokrčila rameny. Chtěla jsem mu alespoň trochu snížit to ego, které se muselo ještě minimálně zdvojnásobit, když mě políbil, a já proti tomu nic neměla.

„Stejně budu čekat. V pět.“ S odhodlaným výrazem se zase začal přibližovat. Tentokrát už mi došlo hned, co chce zase udělat. Vytrhla jsem své zápěstí z jeho ruky a rozběhla se ven. Tam jsem si odchytla taxi a odjížděla celá rozpačitá domů, jen abych už konečně ležela ve své posteli, kde bych si mohla nikým nerušená vše několikrát přehrát v hlavě. Tu jsem měla jen tak mimochodem celou jeho. Zatracený chlap!

Po náročném nákupu potravin snad na celý měsíc jsem konečně došla až do bytu. Půl páté oznamovaly hodiny přímo naproti vchodu do kuchyně.

Konečně, pomyslela jsem si. Kdybych bydlela jen o kousek dál, asi bych to nezvládla. Sama sobě jsem nerozuměla. Proboha, jak jsem si mohla obout boty na tak vysokém podpatku, když jsem šla jen nakoupit? Spokojeně jsem je hned ve vstupní chodbě skopla, tašky upustila na zem a povalila se do křesla. Odtud už dneska nevylezu!

Neslibuj si něco, co nemůžeš splnit, zašeptal mi v hlavě hlásek plný posměchu, když jsem se celá naštvaná musela vrátit pro kabelku, kde mi vyzváněl mobil. Neznámé číslo. Mám to vůbec vzít? Můj palec odpověděl dřív, než jsem se nadála. Přísahám, že sám od sebe!

„Isabella?“ ozval se zvláštně povědomý hlas.

„Ano. A volá...?“

„Tady Edward.“ Hlas se odmlčel a nastalo dlouhé ticho. „Edward Cullen,“ dodal, jako by mi to mohlo pomoci.

„Je mi líto, ale asi vás neznám.“ Snažila jsem se odpovědět co nejvíc mile, aby se dotyčný moc nenaštval.

„Včera večer bych to tak netipoval, když jsi mě líbala.“ V jeho hlasu zněl samolibý úšklebek. A až díky tomu mi došlo, proč je mi ten hlas tolik povědomý. Samolibej chlápek z baru, co mne bez dovolení políbil! Takže Edward Cullen.

„Co chceš?“ vyštěkla jsem obezřetně.

„No, jen se ujišťuji, že se chystáš na naše rande.“ Zase se pobaveně zasmál. Jsem mu snad k smíchu?

 

Další kapitola


Tuto část povídky věnuji TorencCullen, Myfate, Gemm a NatyCullen. Děkuju vám za pomoc, holky. :)



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Žádná svatba nebude! - Prolog a 1. kapitola:

« Předchozí   1 2 3 4
16.01.2012 [21:34]

NatyCullenZačátek je to úžasný - jak jsem ti již psala. Má to dynamiku a taková Bella se mi líbí. Drzá, sarkastická a umíněná. Emoticon Líbil se mi flashback o jejich seznámení, aspoň víme, jak to mezi nimi opravdu začalo. Trailer je úžasný, skvěle dokresluje povídku. Emoticon Jen tak dál... Emoticon
Co se týče mých povídek, díky moc za zájem, těší mě to. Emoticon Nerozhodné bohyně se určitě dočkáš, jenom ještě nevím, kdy ji začnu publikovat. Emoticon A díky za věnování. Emoticon

16.01.2012 [21:09]

JessyTo bolo skvelé Emoticon Bella ani Edward nemajú chybu. Teším sa na pokračovanie Emoticon Emoticon

16.01.2012 [21:03]

MyfateJsem první! Emoticon
Jak už jsem psala, velmi se mi líbil ten flashback.
Celkově má kapitola spád a náboj, takže se určitě budu těšit na další.
Díky za věnování a těším se na Tebe na mailu. Emoticon
Myf Emoticon

« Předchozí   1 2 3 4

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!