Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zadaná na druhou - Prolog + 1. kapitola - Odjezd

Zadaná na druhou - Prolog + 1. kapitola - OdjezdPředstavte si, že máte vše, po čem jste kdy snili. Máte úžasného přítele, milující rodinu a myslíte si, že nikdo a nic vám to nemůže pokazit. Pletete se!

Stačí jedna obyčejná dovolená a jeden neobyčejný cizinec, abyste se znovu zamilovali. Také stačí jediná noc a vše krásné může být zničeno.

Jedna jediná noc, která odstartuje kolotoč nešťastné lásky, lží, falešného přátelství a přetvářky. Není důležité, co Bella zjistí, ale jak to vyřeší!

Můžete před problémy utéct míle a míle daleko, ale minulost si vás vždy najde!

Přeji příjemné čtení. Kim :)

Prolog

Z očí mi tekly slané potůčky slz a na mé tváři zanechávaly černou stopu od rozmazané řasenky. S každým novým pokusem o otření přicházely další a další slzy. Vzdala jsem to.

Ani ve snu by mě nenapadlo, že se ocitnu v situaci, jako byla tato. Že jednomu člověku dám nevědomky pocit radosti a vítězství a tomu druhému naopak pocit zklamání, porážky a nenávisti. Nenáviděla jsem sama sebe.

Bylo to jako stát na kraji útesu a mít pouze dvě možnosti. Buď se otočit, nemyslet na následky a jít za srdcem, nebo poslechnout rozum, udělat pouhý krok vpřed a skočit do temné propasti.

Přistoupila jsem blíž a vzala jeho nešťastnou tvář do dlaní. Brečela jsem. Opět.

„Promiň. Nemůžu. Nejde to. Odpusť.“

Skočila jsem.

 

1. kapitola

O několik měsíců dříve…


„Zlato, nevíš, kde mám ty zelené plavky?“

Klečela jsem na zemi s hlavou strčenou někde v kufru. Z před chvíli ještě úhledně uspořádaného oblečení jsem vyhazovala postupně jeden kus za druhým někam za mě. Na mou duši mohu odpřísáhnout, že ještě včera večer jsem je dovnitř ukládala. A pro jistotu hned na vrch. Tedy myslím, že na vrch.

Když na dně zůstaly pouze knížky, zarazila jsem se v půli pohybu. Snad nejsem až tak blbá, abych si dala plavky do knížky? Jistota je jistota. A tak ke kupě hadrů za mnou přibyla nová kupa knížek. Zjistila jsem, že blbá opravdu nejsem, jelikož ten, jednou ročně používaný, kus prádla - dva kusy - tam nebyl.

Bezva, tak mladá a už mám sklerózu. Zvedla jsem se ze země, zamračila se na ještě nepoužitý kufr a vztekle do něj kopla.

Zatímco já jsem se snažila vybít si vztek na všem, co mi přišlo na oči, Jacob se, s rukama za zády a pobaveným úsměvem na rtech, ležérně opíral o komodu pod oknem a sledoval svou přítelkyni na pomalé, ale jisté cestě do blázince.

„Co?!“ vyjela jsem na něj, ruce si založila na prsou a naštvaně začala podupávat nohou. Bohužel byl Jake jediná osoba zúčastněná na mém závěrečném balení, tím pádem ho můj výbuch hněvu neminul.

„Jsem ráda, že se tak královsky bavíš, ale byl byste laskav Výsosti a šel mi pomoct hledat?“ To už Jacob nevydržel, začal se smát a nevěřícně kroutil hlavou. Fajn, jak chceš, hošánku. Nafoukla jsem se jak bublina, sedla si na okraj postel daleko od toho bordelu, ruce založila na prsou a hlavu natočila opačným směrem, než stál Jake.

Ložnicí se rozneslo ticho přerušované cinkáním příborů z vedlejší místnosti. Už jsem se chtěla otočit a zjistit, co dělá Jacob, když se dotyčný objevil u naší postele. Nohou na stranu odsunul pár ponožek a mé žabky a klekl si přede mě. Hlavu jsem chtěla otočit zpátky ke dveřím a hrát uraženou, ale Jake byl jiného názoru - pravým ukazováčkem a palcem pomalu otočil můj obličej na něj. Ruce mi stáhl do klína a uvěznil ve své dlani. Pohled jsem upřela do jeho hnědých očí, ve kterých poskakovaly jiskřičky pobavení. Zvědavě jsem natočila hlavu na stranu, zvedla obočí a čekala, co z mého drahého vypadne. Ve tváři nasadil vážný výraz a našpulil pusu.

„Víš, že když se takhle rozzuříš, jsi děsně sexy?“ vypadlo z něj po chvilce zíraní z očí do očí a chtěl mě políbit. Tak on se ze mě nepřestane dělat legraci. Úspěšně jsem osvobodila své ruce ze zajetí, ze všech sil strčila Jakeovi do hrudníku a shodila ho do vyházeného oblečení. Začala jsem se smát a rychle se posouvala na posteli dozadu, protože bylo jasné, že jen co se vyhrabe na nohy, nezůstane mi nic dlužen.

Když si konečně vymotal nohy z mého spodního prádla, skočil za mnou na postel a uvěznil mé tělo pod svým. Celým domem se rozezněl můj ječák, a pokud lidé v Seattlu nebyli hluší, tak to slyšelo celé město. Ječela jsem v domnění, že přiběhnou rodiče a zachrání svou milovanou dceru zpod prstů toho mučitele, které mě nepříjemně lechtaly.

Žádná záchranná akce se nekonala, tak jsem si musela pomoct sama. Když to nejde po dobrém, půjde to po zlém.

„Doost… přestaň… prosím…“ dostávala jsem ze sebe přes záchvat smíchu, „počkej… au… au, to bolí!“ Šimrání přestalo a Jake se trochu nadzvedl, aby se ujistil, že mi nic neudělal.

„Nestalo se ti nic, Bells, omlouvám se jes-“

Přišla moje chvíle. Sebrala jsem veškerou sílu, co mi zůstala, zvedla jednu nohu a opřela se do Jacoba. Jak nejrychleji to šlo, jsem vyskočila z postele a stoupla si na její opačnou stranu, než byl Jake.

„Počkej,“ natáhla jsem ruce před sebe a tím ho zastavila v pohybu, „já na žádné hraní nemám čas. Ani ne za dvě hodiny musím být na letišti a já pořád nemám ty plavky. A už ani vlastně sbaleno.“ Hodila jsem zoufalý pohled na kufr, poté na hodinky a přešla k prázdnému a převrácenému kufru. Jake mi ho přes jeho stálé brblání pomohl vytáhnout na postel a se svěšenou hlavou přešel k šatní skříni.

„A tady jsi hledala?“ Hlavou pohodil směrem ke skříni a nohou kopl do první zásuvky. Pak se přesunul ke komodě, o kterou se předtím opíral. Protočila jsem oči.

„Ano, dívala… a do té komody taky,“ řekla jsem zády k němu, když už se nadechoval k další poznámce.

„No, když nejsou tady, tak musejí být jedině…“ Větu nedopověděl, tak jsem se na něj otočila.

Zabiju ho! Opravdu ho zabiju.

Plavky, které hledám už od rána, se mu vesele houpaly na prstě.

„Ty!“ Přeskočila jsem Everest z hadrů a skočila po plavkách. To by ale nebyl Jake, kdyby mi je dal hned a ruku s plavkami natáhl nad hlavu. Skákala jsem tam jako gazela a začínala mít všech jeho vtípků po krk.

„Chováš se jak malej! Celý den lítám po tomhle blbým bytě jako husa a hledám ty zatracený plavky. Já věděla, že jsem je do toho hnusnýho kufru dávala, ale ty jsi ze mě toho blbce udělat prostě musel, že?!“ prskala jsem do Jakeovy barvy měnící tváře a prstem mu šťouchala do prsou.

Plavky jsem mu vytrhla z ruky, naštvaně dodupala ke kufru a mrskla je dovnitř. Jenže Jake je Jake. Jen co se vzpamatoval, přišel ke kufru a opět mi je sebral. Už jsem neměla sílu se s ním prát a pokračovala v balení.

„Nejezdi nikam, prosím.“ Objal mě kolem pasu a začal mi krk zasypávat drobnými polibky. Chtěla jsem být silná a odstrčit ho, ale jediné, na co jsem se zmohla, bylo hlasité zavzdychání. Otočila jsem se k němu a jemně ho políbila. Než jsem se stihla otočit zpátky ke kufru, ležela jsem opět pod Jacobem, který mi okamžitě začal rozepínat jednotlivé knoflíčky na halence.

„Jacobe, ne,“ zašeptala jsem vzrušeně, ale přesto se ho snažila zastavit. Musela jsem se hodně přemáhat.

„Proč?“ zabručel mi do rtů.

„Vedle jsou naši.“

„No a?“ zamumlal a usmál se. Plácla jsem ho do ramene. „Měsíc tě neuvidím. Měsíc,“ zopakoval a tvářil se u toho, jako kdyby měl umřít.

„Aspoň se na mě budeš víc těšit, anebo bys mohl přijet za mnou,“ mrkla jsem na něj.

„Nebo zůstaneš doma a nikam nepojedeš,“ mrkl na mě zase on.

„Ten zájezd jsem dostala k narozeninám od rodičů, co mám podle tebe dělat? Nechat ho propadnout?“ zeptala jsem se ho vyčítavě.

„To jsem neřekl. Já jen že narozeniny máš až za týden. Když budeš tisíc kilometrů daleko, těžko je spolu oslavíme.“ Jake si nešťastně povzdychl a překulil se na druhou stranu postele.

„Jaku, nech toho. Jsou to jen narozeniny - těch ještě budu mít.“ Mávla jsem nad tím rukou. „A víš moc dobře, že ten zájezd je pro dva a původně jsi se mnou měl letět, jenže práce je pro tebe důležitější, takže tu na mě nic nehraj!“

„Bells, už jsme to probírali milionkrát,“ zafuněl Jake.

„Omlouvám se. Já vím, ale stejně mě to štve,“ hlesla jsem. Zvedla jsem se z postele, pozapínala jsem si knoflíky na halence a přešla k zavazadlu. „A vrať mi ty plavky.“ Než jsem to stačila doříct, přistály mi na obličeji. „Děkuju.“ Hodila jsem je zpátky do kufru a rychle na ně začala skládat další prádlo, než si to Jake rozmyslí.

„Stejně jsou ty plavky hrozný.“ Sedl si, ruce překřížil na prsou a pohledem skenoval místo, kam jsem je hodila. „Víc toho odhalují, než zakrývají.“

„Kdybych tě neznala, řekla bych, že žárlíš,“ zašklebila jsem se.

„Pche! Já jen nechci, abys nastydla,“ odsekl. „A okukovat tě zrovna taky nikdo nemusí,“ zamumlal sám pro sebe a ušklíbl se.

„Takže žárlíš,“ konstatovala jsem a náramně se bavila. „Nikdo mě okukovat nebude. Jelikož tam budu sama - bez tebe, tak budu zalezlá v pokoji, kde si budu číst nebo se učit. To znamená, že na plavky ani nedojde,“ snažila jsem se ho přesvědčit o opaku. Páni, jak já se těším! Moře, písek, palmy…

„Jo, to určitě,“ odfrkl si a začal mi věci sbírat z podlahy. „Tohle taky musíš mít s sebou?“ Otočila jsem se za jeho hlasem a kousla se do rtu. V rukou držel mou noční košilku a tvářil se jako bůh pomsty. Nasadila jsem nevinný úsměv.

„V něčem spát musím, ale když se ti to nelíbí, nechám to doma a budu spát nahá,“ pokrčila jsem rameny, jako by o nic nešlo, a otočila se zpátky ke kufru.

„Bells,“ zavyl nešťastně Jacob za mými zády a já se jen vítězně usmála.

Dál už nic nestihl namítnout, protože se ozvalo tiché zaťukání a vzápětí se ve dveřích objevila zvědavá tvář mamky.

„Už máš sbaleno, Bells? Taxi tu bude tak za patnáct minut,“ oznámila a chtěla vejít do pokoje. Hned na prahu se však zarazila. Pohledem přejela celý pokoj a zamračila se. Ano, je tu bordel. Měla jsem obrovskou chuť zahrát si na žalobníčka a prstem ukázat na Jakea, že to on může za ten nepořádek.

„To už je tolik hodin?“ Měla pravdu. Byla skoro jedna hodina. „Za chvíli to bude, jen jsem… něco hledala.“ Přešla jsem k Jacobovi a z rukou mu vytrhla tu košilku, abych ji přidala k ostatním věcem. Nahá rozhodně spát nebudu.

„Dobře.“ Posadila se na kraj postele a začala si prsty nervózně ťukat do kolen. „Víš jistě, že chceš jet taxíkem? S tatínkem bychom tě na letiště klidně hodili autem.“ A je to tu. Čekala jsem, kdy to přijde.

„Mami, to je v pohodě. Už jsem velká holka a taxíkem nejedu poprvé ani naposledy.“ Hlavní důvod, proč jsem nechtěla jet s nimi, byla přednáška o tom, jak se mám chovat, jak se nemám chovat a srdceryvné loučení, jako bychom se snad už nikdy neměli vidět. Nebo aspoň tak to bylo při mém stěhování se k Jacobovi. A nakonec jsou tu na návštěvě minimálně dvakrát do týdne.

„A kde je vůbec táta?“ zeptala jsem, aniž bych se na mámu podívala a snažila se do přeplněného kufru nacpat jednu - dobře, tři knížky. Teď už to jen zavřít a hurá na letiště.

„Zlato, mohl bys, prosím?“ Jake se i přes velkou neochotu zvedl a zapnul zip.

„Někdo mě hledal?“ ozvalo se ode dveří. Na prahu stál táta ve své uniformě s rukama za zády a tajemným výrazem. Prosím, žádné překvapení, prosím. „Taxi stojí před domem.“

Už jsem se chtěla hrnout ze dveří, když mě táta zastavil.

„Bello, počkej. Myslím, že budeš potřebovat tohle.“ Do ruky mi vložil štus papírů, který obsahoval letenku a nějaké doklady ohledně ubytování. Tak tohle skrýval. A já čekala zase nějakou koninu… „A abys dobře zapadla mezi tamější obyvatele, budeš potřebovat ještě tohle,“ řekl a usmíval se jako měsíček na hnoji, když vytáhl obrovský klobouk, který byl zároveň obrovsky odporný. To snad nemyslí vážně! Začala jsem vrtět hlavou na znamení, že tohle si na sebe určitě nevezmu. On mi ho však pyšně nasadil na hlavu.

„Tati, to jsi nemusel,“ zamumlala jsem rozpačitě. Otočila jsem se na mamku a hledala u ní oporu. Ta akorát sklopila oči k zemi a dělala, že tam vůbec není.

„Náhodou je krásný. Teď už o tebe nemusím mít strach.“ Jacob přešel k tátovi a plácnul do jeho nastavené dlaně. Vlezprdelka.

Z venku se ozvalo netrpělivé zatroubení mého taxíku, které mi způsobilo nepříjemný pocit okolo žaludku. Teprve teď mi došlo, že za dvě hodiny nasednu do letadla a strávím celé tři týdny sama v divočině. Dobře, divočina to není, ale kdo ví, co se tam bude pohybovat za lidi. Zavřela jsem oči a snažila se všechny představy vyhnat z mé paranoidní hlavy. Když jsem je otevřela, táta ani Jacob už v pokoji nebyli.

Ještě než jsem překročila práh pokoje, sundala ten tátův klobouk z hlavy a hodila ho do kouta.

V tichosti jsme všichni došli k žlutému taxíku, jehož řidič musel můj kufr vytrhnout Jakeovi z ruky, jak křečovitě ho držel. To se mu povedlo -  ale jeho chytrým poznámkám o tom, jak správně moje zavazadlo do kufru uložit už ne.

„Tak,“ vydechla jsem a otočila se na rodiče. „Slavnostně přísahám, že se budu chovat tak, jak jsem byla vychována mými drahými rodiči. Tudíž aniž bych pošpinila pověst jejich i mou. Dále také slibuji, že nepožiji žádný alkohol, drogy či jiné omamné látky a neprovedu žádný trestný čin. Amen,“ sypala jsem ze sebe na jeden nádech a střílela pohledem od jednoho k druhému a zase zpátky. Táta byl pyšný, jak je jeho dceruška vychovaná, mamka naopak začala nešťastně vzlykat. Tohle mi ještě chybělo. Rychle jsem k nim přiskočila a naráz je objala. „Mám vás ráda a pozdravujte Liz.“

„Zavolej, až dorazíš,“ dodal táta, čímž mamce způsobil další příval pláče. Jen jsem přikývla, oba pohladila po tvářích a otočila se na Jakea.

„Budeš mi strašně chybět. Jak to bez tebe ty tři týdny vydržím, nechceš si to ještě rozmyslet?“ zkoušel mi to na poslední chvíli ještě rozmluvit. Na jednu stranu jsem k tomu nebyla daleko, ale když si představím, kolik to muselo stát, zavrhla jsem to. Na druhou jsem zase věděla, že jen co taxík zmizí za zatáčkou, vytáhne mobil a svolá všechny kámoše. Teprve pak Seattle pozná pravou, nefalšovanou, pánskou jízdu. Na tohle už jsem ho znala až moc dobře, takže ani ten jeho výraz á la spráskaný pes jsem mu neuvěřila.

„Za tři týdny jsem zpátky a všechno si vynahradíme, ano?“ Objal mě.

„Miluju tě.“

„Taky tě miluju.“ Chystala jsem se ho políbit, když v tom Jake malinko naklonil hlavu a podíval se za mě. Otočila jsem se a nachytala rodiče, jak nás pozorují. Táta okamžitě začal předstírat, že zrovna něco děsně důležitého hledá na obloze, mamka zase začala zblízka zkoumat omítku budovy.

Pobaveně jsem zakroutila hlavou a konečně políbila Jakea. Chtěla jsem si to naposledy co nejvíce užít, protože tam budu moci líbat akorát polštář. Bohužel nás přerušilo ostré zatroubení taxíku. Leknutím jsem nadskočila a věnovala nepěkný pohled určený taxikáři. Ještě proběhla rychlá pusa a muselo se do taxíku.

„Měj se hezky a všechno nám vyfoť,“ křičela máma, když jsem lezla dovnitř.

„Tati, opatruj mámu. Mami, nezapomeň krmit Jacoba,“ křikla jsem ještě.

„Jsem já snad nějakej pes?!“ To bylo to poslední, co stihly moje uši zachytit, než se za mnou definitivně zabouchly žluté dveře, a taxík se dal do pohybu.

 

2. kapitola


 

Tak co na ten začátek říkáte? Ano, nic moc se tam neděje a ano, je tam moc Jacoba. Slibuju, že v několika dalších kapitolách Jacob nebude.

V další kapitole Bella poletí letadlem a s někým se seznámí. Kdo to asi bude?

Předem chci upozornit, že tohle bude spíš oddechová povídka. ;-)

Moc mě potěšily vaše komentáře u povíkdy Rande naslepo? Nikdy! Děkuju vám! Doufám, že si přečtete i tuto povídku a zanecháte mi komentář, smajlíka, kritiku... prostě cokoli. Děkuju vám!!!



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zadaná na druhou - Prolog + 1. kapitola - Odjezd:

 1 2 3 4   Další »
36. Any12
28.08.2017 [10:46]

Any12Ahoj Kači... Emoticon
Takže, po znovupřečtení všech Tvých jednorázovek (teda až na IZTNC, opravdu nevím, jestli najdu tolik odvahy... Emoticon ), jsem neodolala a pustila se do této povídky... Emoticon Vzhledem k tomu, že je dokončená (opravdu nerada bych se práskala hlavou o stěnu při poslední zveřejněné kapitole LZ s tím, že pokračování zatím není a nevím, jestli bude... Emoticon ) - takže to znamená, že jsem tu! Emoticon A pokusím se komentovat, jak se sluší a patří, i když nevím, jestli si to někdy přečteš... Emoticon
Ale teď už honem rychle k povídce! Teda ten prolog!!! Ten mě řádně vyděsil, a skoro bych to kvůli tomu i nečetla, protože vážně, ale vážně nechci číst a číst a na konci zjistit, že to skončí SE!!! Emoticon Tak jen doufám, že to není úplný konec povídky a opravdu věřím tvému oblíbenému páru a tomu, že nemáš ráda Jacoba Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Ale ne, já nevěřím, že by to mělo skončit špatně, nebo s koncem s Jacobem! Emoticon Prostě tam bude Edward a Edward a zase jenom Edward!!! Emoticon Emoticon Emoticon Proto půjdu číst dál, abych to honem rychle zjistila! Emoticon
První kapitolka super, sice Jacob, no, ale tady mi tak nevadí, vykreslila jsi ho celkem dobře Emoticon Emoticon Dokonce bych i řekla, že tady je Jacob fajn... Emoticon Já vím, já vím, zní to divně... Emoticon A vůbec tím nechci nic říct o tom, že by to tak snad mělo zůstat, to ani náhodou! Emoticon To ať Tě ani nenapadne, protože jinak si za tebou přijdu stěžovat na face!!! Emoticon Emoticon Emoticon No i tak doufám, že se s Edou setkáme co nejdřív a třeba že by to mohlo být už v další kapitolce, co? Emoticon
Jsem opravdu zvědavá na tvoji kapitolovku!!! Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

35. SiReeN
30.07.2012 [20:07]

SiReeNProlog je tedy dokonale matoucí. Emoticon Emoticon A 1. kapča? Fůůů, ty mi dáváš. Ještě že Bella odjíždí, jelikož nevím, jak dlouho bych dokázala překousnout Jacoba (já ho tááák nemám ráda... Emoticon Emoticon). Jen doufám, že se za ní nakonec nerozjede! Emoticon

34. Kačka
03.05.2012 [10:14]

Zatím to vypadá zajímavě Emoticon Emoticon Emoticon

16.02.2012 [0:31]

simi1918 Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

32. rezule
30.01.2012 [18:49]

rezuleJak se tak dívám, většina psala, že Jacoba by chtěli co nejdříve pryč. Jop, i já z části (vážně jen z části! Emoticon ) se přidávám k nim. Jenže ty jsi ho tu udělala tak nějak pro mě snesitelnějším, takže zase tak strašně moc příšerný není jako třeba ve verzi od Stephenie nebo ve filmu. To je rozhodně velké plus. Emoticon Emoticon Je tu takový... já nevím prostě. Lepší. Emoticon Emoticon Ale nejlepší je stejně Edward. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Povídka vypadá více než zajímavě, máš skvělý styl psaní - krásně a lehce se to čte, ani se čtenář nenaděje a už je na konci - tudíž je dobré, že mám před sebou ještě tolik kapitol. Emoticon Emoticon Emoticon
Prolog mě asi jako většinu vyděsil taky, ale myslím, že doopravdy skočila a pak ji někdo nečekaně zachránil (nejlépe Eda Emoticon Emoticon ). Protože jinak by to bylo vážně smutné. Emoticon I když já se i takovým koncům nevyhýbám - ráda si popláču u opravdu dobré povídky - a ta tvoje jí rozhodně je. Emoticon
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30.12.2011 [21:03]

NeyimissDlouho jsem odolávala, ale teď už to nejde. Tímto se oficiálně dávám do čtení tvé povídky...
Začátek je skvělý, víš, jak si nalákat čtenáře. Máš velmi zajímavý styl, dokážeš člověka vtáhnout do situace.
Na komentování moc nejsem, takže jenom stručně - jako úvod do povídky je to skvělé, donutí to pokračovat ve čtení. Emoticon A ten poslední odstavec byl úžasný. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

30. EdBeJa
01.10.2011 [23:07]

EdBeJaKim, co ten prolog? Jestli to má být tak, jak jsem pochopila... Emoticon Emoticon
No, počkám si. Emoticon
Děj je plynulý, vše sedí, nikde nic neskřípe... Jen Jacoba tam bylo nějak moc. Emoticon Jsem ráda, že se ho teď na chvíli zbavíme. I když mi tady až tak nevadil, všeho moc škodí. Emoticon Emoticon
Takže Bella frčí sama na dovču. Potká tam Edwarda? Emoticon Emoticon
Povedená povídka, líbí se mi. Děkuji. Emoticon Emoticon Emoticon

22.09.2011 [15:53]

kajka007Já osobně si myslím, že to SE nekončí nebo aspoň, že to nemá vyplynout z toho začátku. To s tím skokem byla jen metafora, ne? Emoticon To je jedno.
Kim, ani nevíš, jak jsem ráda, že jsem se do této povídky pustila. je opravdu skvělá - originální nápad a úžasné zpracování. A počkat... ty jsi jakože začátečník?! Co budeš dělat až budeš pokročilý?! Emoticon No nic no... Tak bude mít Česko druhou Mayerovou. To je jedině dobře.
Víš co mě dostalo?! Emoticon Nezapomeň nakrmit Jacoba. To bylo geniální. Emoticon Takže jdu rychle na další kapitolku. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

28. BlackStar admin
21.09.2011 [15:12]

BlackStarTen prológ sa ani mne veľmi nepozdával, ale keď som čítala ďalej, vynahradila si mi to. Krásne píšeš a dej (aj keď iba začiatočný) plynule postupuje a žiadne seky ani zádrhely sa nekonali. To je jedno plus, ďalej je príbeh originálny a myslím, že som nič podobné nečítala. Ďalšie plus. Emoticon Ale trocha ma naplo, keď sa tam s Jakeom cukrovali. Njn, neznášam ho, čo k tomu viac dodať, však... Takže: Team Edward! Emoticon Emoticon
P.S. Priznám, že na poviedku som sa chystala už aj skôr, no. Emoticon

20.09.2011 [22:21]

TeenStarPočkať! To s tým prológom nemyslíš vážne, však? Emoticon Okamžite ma presvedč, že sa to neskončí SE! Emoticon A ak áno, tak si ma nepraj! Emoticon Som schopná okamžite nasadnúť do prvého vozidla, ktoré by cestu do Česka zvládlo (koník, bicykel, motýľ... Emoticon), a ten koniec ti osobne vytĺcť kladivom z hlavy. Emoticon Emoticon Emoticon Aj keď ani SE by ma od tejto poviedky neodradil. Emoticon
A to tvoje nič moc si môžeš strčiť vieš kam! A pekne hlboko. Emoticon
Takto skvelo som sa už dávno nezabavila! Emoticon Síce ja a Jacob toho nemáme veľa spoločného (Emoticon), v tejto poviedke som si ho už od prvého odseku obľúbila. Emoticon Uf, táto poviedka nejako mojej hlave neprospieva. Emoticon Emoticon
Kapitolka bola perfektná, vôbec nechápem, ako som si ju nemohla všimnúť už skôr. Emoticon Mno, letím na ďalšiu kapitolu. Emoticon

 1 2 3 4   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!