Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zadaná na druhou - 29. kapitola + epilog

Bella a Edward


Zadaná na druhou - 29. kapitola + epilogNejdelší a zároveň poslední kapitola. Kdo za Bellou přišel? Proč se strhla divoká honička a kdo nakonec zůstal úplně sám? Příjemné poslední počtení přeji. Kim :)

Velice nejistě a pomalu jsem vyšla z pokoje. Nešlo mi do hlavy, kdo za mnou přišel. Pokoušela jsem se to vyčíst z tváře mé matky, ale bezúspěšně. Než jsem začala sestupovat dolů, zastavila jsem se a pro uklidnění se několikrát zhluboka nadechla a vydechla.

Scházela jsem jeden shod po druhém. Čím níž jsem byla, tím víc mi zrychlovalo srdce a na čele vyskakoval pot. Na posledním schodě jsem se zastavila, opřela se o stěnu a zavřela oči. Musela jsem se uklidnit. Tváře mi hořely a do očí se tlačily slzy, aniž by k tomu měly nějaký racionální důvod.

Udělala jsem poslední krok směrem do kuchyně a uviděla ho. Stál zády ke mně a se sklopenou hlavou pozoroval špičky svých okopaných bot. Rychle jsem utřela slanou cestičku na tváři a o kousek se pohnula k němu. Už už jsem otvírala pusu, abych promluvila, když se jako na povel otočil.

Ztuhla jsem.

„Jakeu,“ zašeptala jsem a nejistě přešlápla. V hlavě mi to šrotovalo ostošest, ale přesto mě nenapadalo nic, proč by za mnou přišel. Zvlášť po tom, co jsem mu udělala.

Jacob se na mě smutně usmál a popošel pár kroků blíž. Myslela jsem, že mi srdce vyskočí z hrudi. Doslova jsem mu vysela na ústech. Potřebovala jsem vědět, o co tu jde. Znovu jsem otevřela pusu, ale zarazilo mě decentní odkašlání za mými zády. Nadskočila jsem a prudce se ohlédla. Táta seděl na židli v rohu a nespouštěl z nás zrak.

„Chtěl bych si s tebou promluvit.“ Přikývla jsem a chystala se poprosit svého zvědavého otce, aby nám dal trochu prostoru a vytratil se. „Mohli bychom se jít projít ven, prosím?“ Jake mávl rukou k vchodovým dveřím a hned tam sám vyrazil.

Nenásledovala jsem ho. Ještě jednou jsem se ohlédla na tátu, který mě povzbudil krátkým, ale důrazným přikývnutím.

Z věšáku jsem sebrala bundu a vyšla před dům, kde na mě čekal můj bývalý přítel. Lhala bych, kdybych řekla, že jsem nebyla nervózní. Byla a to snad nejvíc za celý svůj život. Kráčeli jsme bok po boku a mlčeli. Po očku jsem sledovala Jacoba a v duchu ho prosila, aby už začal. Očima jsem opustila jeho zamyšlenou tvář a sjela níž na jeho pravou ruku.

Teprve teď jsem si všimla, že mi tu něco nesedí. Celá jeho paže až po loket byla uvězněná v sádře. Obočí mi zvědavostí vylétlo až někam do vlasů. Jacob si všiml směru, kam jsem upínala zrak a posměšně se uchechtl.

„Asi tě zajímá, co se mi stalo, že?“ Přikývnutí. „Dostanu se k tomu, ale nejdřív bych si rád promluvil o věci.“

Zastavila jsem na místě a zavrtěla hlavou.

„Nemám nic dalšího, co bych ti k tomu řekla,“ začala jsem opatrně. Nechtěla jsem Jakea naštvat. Byla bych naopak ráda, kdybychom se rozešli v dobrém. Nic jiného jsem si ze srdce nepřála. „Zlobíš se na mě a já to chápu, ale musíš vědět, že mě to mrzí,“ přesvědčovala jsem ho. „Nikdy jsem ani nepomyslela na to, že bych…“ Odmlčela jsem se. Potřebovala jsem najít ta správná slova. „Že bych někdy byla s někým jiným, než jsi ty.“

Došli jsme až k malému parku a posadili se na první lavičku.

„Když jsem odešel, řekl jsem si, že už tě nikdy nechci vidět, ale copak to šlo? Bello, vždyť já se na tebe ani nedokážu zlobit, a to bych tak strašně moc chtěl,“ hlesl zoufale Jacob a otočil se ke mně. Ani jsem nestačila mrknout a byla jsem chycena do jeho pevného objetí. Nehýbala jsem. Jen jsem tam strnule seděla a nechala z očí téct slzy. „Bell, musíš vědět, že tě pořád –“

„Ne!“ vykřikla jsem a nenechala ho to doříct. Okamžitě jsem se vymanila z jeho sevření a vyskočila na nohy. Otřela jsem si mokré oči a couvla zpátky. „Neříkej to. Nechci, abys mi tu teď řekl, že mě stále miluješ. Prosím, nedělej to, protože já to ti říct nemůžu.“ Smutně jsem se mu podívala zhluboka do očí. „Jakeu, mám tě ráda, ale já miluju Edwarda. Omlouvám se za to, ale navždy budu milovat jen Edwarda.“ Nešťastně jsem si povzdechla a zhroutila se zpátky vedle Jacoba.

Překvapilo mě, když se Jake usmál. „Já vím a chápu to.“ Údivem se mi otevřela pusa dokořán. „Vidíš to? Nedokážu to.“ Znovu se zasmál. Tentokrát hlasitěji. „Ty mi tu řekneš, že miluješ jiného a co ti na to řeknu já – chápu to. Nedokážu se na tebe zlobit. Ani na Edwarda.“ Na chvíli Jake ztichl a pozoroval klidnou hladinu malého jezírka před námi. Pak si rezignovaně povzdechl a znovu upřel zrak na mě. „Až do dnešního dne jsem nevěřil, že to řeknu, ale přeju vám to. Edward miluje tebe a ty jeho evidentně taky, tudíž je na čase, abych opustil minové pole.“

Zase se mi rozmazalo vidění. Proč mi to říká? Dělá si ze mě srandu? Vždyť jsem mu sama řekla, že s Edwardem to skončilo, že odletěl na Barbados.

„Edward je pryč. Už nikdy ho neuvidím,“ připomněla jsem a neubránila se hlasitým vzlykům, které jsem do teď úspěšně polykala. „Všechno jsem zkazila. Všechno.“ Schovala jsem tvář do dlaní. Ani Jacobovo jemné hlazení po zádech nepomáhalo.

„Ty ho vážně miluješ,“ řekl si Jacob spíš sám pro sebe. Naposledy jsem popotáhla a nechápavým pohledem šlehla po Jakeovi.

„Jo,“ zahuhlala jsem a s díkem si vzala nabízený balíček kapesníků.

„Jestli jsi přesvědčená o tom, že s Edwardem ti bude nejlíp, tak bys měla jít za ním, nemyslíš?“ Jacob se postavil na nohy a vypadalo to, že se někam chystá. Naštvaně jsem zafuněla a pevně stiskla čelist.

„Copak mě neposloucháš?“ vyjela jsem na něj. „S Edwardem je konec.“ Na konci se mi hlas zlomil a já se opět potýkala se slzavým údolím. Byla jsem vážně hloupá a do konce života si to neodpustím.

„Není,“ zašeptal Jacob. „Možná jsem hlupák, ale musím ti to říct.“ Hlava mi vystřelila vzhůru a srdce se rozbušilo dvakrát rychleji. Co mi musí říct? „Edward je v Seattlu,“ oznámil mi Jacob a mně se zatmělo před očima.

„Co-cože?“ Zvedla jsem se na nohy a stoupla si těsně před Jacoba. Netrpělivě jsem jezdila očima po jeho vážné tváři a hledala náznaky, že je to pouhý vtip. Jenže on se nesmál. Místo toho se zadíval na svou zafačovanou ruku a nervózně se poškrábal ve vlasech.

„Nevěděl jsem, kam mám jít, a až po chvíli mě napadla jediná osoba, které bych se mohl se vším svěřit.“ Moc jsem se nechytala, ale přesto jsem napjatě naslouchala jeho vyprávění. „Šel jsem za Rebbecou, Bello. Potřeboval jsem nějakou radu a ona vždy dokázala poradit, ale nebyl jsem sám.“ Významně mi pohlédl do očí. „Byl tam Edward a mě přemohl vztek. Chtěl jsem si to s ním vyřídit jako chlap s chlapem, a tak jsem se na něj vrhnul. Nějak jsem se ale přepočítal a jednou jedinou ránou mířenou do jeho obličeje jsem… přišel k tomuhle“ řekl potichu a do vzduchu zvedl ruku se sádrou. Nevěřila jsem vlastním uším.

Edward neodjel. Překonala jsem vzdálenost, která mě dělila od Jacoba, chytila ho za ramena a pokoušela se s ním zatřást.

„Edward je tady? Je v Seattlu?“ Nepostřehla jsem, kdy jsem zase začala brečet, teď jsem se jen soustředila na Jakea a toužila slyšet odpověď. „Tak mluv už!“

„Ano. Zatím je ještě v Seattlu.“ Ani nedokážu popsat ten pocit, který se mě s jeho slovy zmocnil. Ten kámen usazený na mém bolavém srdci zmizel a nahradila ho radost a štěstí. Jenže stále tu něco bylo…

„Zatím?“ Strnula jsem a vyděšeně poslouchala. „Co myslíš tím zatím?“ Polkla jsem. Ten výraz jeho tváře se mi vůbec nelíbil. Nevěštil nic dobrého.

„Odlétá. Dneska.“ Zalapala jsem po dechu a strachem rozšířenými zorničkami sledovala Jacoba, jak se dívá na hodinky. „Za hodinu.“ Dlaň mi vyletěla vzhůru a skončila přilepená na mých ústech, přes které se dral výkřik. Nohy a ruce se mi rozklepaly. Teprve teď byl konec. Konec všeho.

„A to mi říkáš až teď. Proč?“ Sesunula jsem se na lavičku a přitiskla si nohy k tělu. Chtěla jsem umřít.

„Protože ještě máme čas.“ Zakroutila jsem hlavou a přikryla si ji rukama. Stále dokola jsem opakovala, že už je pozdě. „Sakra, koukej se sebrat, ženská,“ zavrčel najednou Jacob. Paže mi stáhl dolů a vytáhl mě na nohy. „Chceš být s ním? Tak koukej vstávat a jedeme.“ Nečekal na mou odpověď a tahal mě zpátky domů. Zabrzdila jsem a vytrhla se mu.

„Kam?“ Zakoulel očima.

„Na letiště. Když si pohneme, tak to stihneme.“ Po tváři se mi rozlil překvapený a dojatý výraz.

„Nechápu, proč to pro mě děláš, ale děkuju. Jsem ti moc vděčná.“ Rychle jsem ho objala a pak jsme oba rychle běželi k jeho autu.

Netrpělivě jsem šlapala zelí na místě a čekala, kdy se Jakeovi povede vytáhnout klíče z kapsy u kalhot. Jelikož měl pravou ruku nepohyblivou, musel to dělat levou a to mu moc nešlo. Nejraději bych mu do kapsy šáhla sama, ale překonala jsem se a nakonec se to vyplatilo a klíče byly na světě.

„Dej to sem,“ zasyčela jsem a vyrvala mu je z ruky, než stihl nastoupit dovnitř. Nechápavě se na mě zamračil. „Nic ve zlým, ale s tou rukou prostě řídit nebudeš,“ vysvětlila jsem mu to. Vážně jsem nechápala, jak zvládl dojet sem a raději jsem to vědět nechtěla. „Ráda bych to stihla v čas.“ Odstrčila jsem ho ode dveří a sama chtěla usednout na místo řidiče.

„Bello, Jacobe!“ Dveře od domu se rozletěly a z nich vyběhli rodiče. Zaúpěla jsem. „Kam to jedete?“ zajímala se máma a já měla chuť ji zaškrtit.

„Mami, promiň, ale nemám čas ti něco vysvětlovat. Uvidíme se později. Ahoj,“ vyblekotala jsem rychle a zabouchla za sebou dveře od auta. Okamžitě jsem nastartovala a nedočkavě prsty ťukala do volantu, když Jake šnečím tempem obcházel auto. Jacob se ani nestihl připoutat a já už prudce sešlapovala plyn. Ulicí se rozlehlo skřípění pneumatik.

V tento moment se mi z hlavy vypařily všechny silniční přepisy, nebyl čas nad nimi přemýšlet. Do vozovky plné projíždějících aut jsem se zařadila osmdesátikilometrovou rychlostí. Předjížděla jsem jedno auto za druhým a vůbec se nebála použít klakson. Lépe řečeno, těžko by se našla chvilky, kdy bych ho pustila a nepoužila.

Tahle zběsilá jízda mi připomněla, když jsme s Edwardem jeli do města. Vyvolalo mi to úsměv na tváři, když jsem si vzpomněla, jak jsem ho přemlouvala, aby ubral. Tak moc se mi po něm stýskalo. Chyběl mi jeho smích, hlas, dotyky, polibky…

„Proč se tak blbě usmíváš?“ vytrhl mě z přemýšlení Jacob přiškrceně. Rychle jsem ten výraz zahnala a podívala se na něj. Zdravou rukou se držel palubní desky a vypadal bledě, pokud se to u něj tak dalo říct.

„Jen jsem si na něco vzpomněla,“ zamumlala jsem a znovu zmáčkla prostředek volantu, abych zaslechla zvuk, který jsem si za tak krátkou chvíli oblíbila. Jake nesouhlasně zamručel. Mohla jsem já za to, že všichni jeli jako s hnojem? Nemohla!

„Nechtěla bys zpomalit? Takhle místo na letiště dorazíme spíš do špitálu… po kouskách,“ stěžoval si Jacob.

„Jestli se ti to nelíbí, tak si můžeš vystoupit, ale nezastavuju,“ prskla jsem a pokoušela se ještě přidat na rychlosti. Proč má řazení jen pět rychlostí? Žaludek jsem měla stažený nervozitou. Každé dvě minuty jsem kontrolovala hodiny, a když jsem viděla, že už mi zbývá jen půl hodiny, začaly se mi do očí tlačit slzy.

Tohle jsem nemohla stihnout, ani kdybych chtěla. Na letiště to byl ještě pořádný kus, a když se před námi vytvořila stojící kolona aut, bylo to, jako by mi někdo šlapal na plíce a já bezmezně lapala po dechu.

„Tak se, kurva, hněte!“ křičela jsem a snažila se je popohnat troubením. Že to bylo zcela zbytečné, jsem neřešila. Měla jsem obrovskou chuť vylézt z auta a běžet za Edwardem pěšky. „Kruci, jeďte už,“ hlesla jsem a nechala se pohltit pláčem.

„Uklidni se, Bello. To bude dobré.“

„Přestaň mi říkat, co mám dělat,“ zavrčela jsem a otřela si obličej do rukávu. „A tohle dobrý vážně nebude. Kdybys mi to o Edwardovi řekl dřív, už jsme na letišti mohli dávno být.“

„Laskavě na mě nekřič. Že ta auta stojí, není moje vina,“ obořil se na mě Jacob a se založenýma rukama na hrudi ode mě odvrátil hlavu.

„Omlouvám se,“ zamumlala jsem s červeným obličejem. Jake za tohle opravdu nemohl, ale na někom jsem tu zlost vybít musela.

„Dívej, už se to rozjíždí.“

Srdce se mi pod přívalem adrenalinu rozbušilo víc než doposud, když se auta začala pohybovat směrem vpřed. Na nic jsem nečekala, zařadila rychlost a dupla na plyn. Kdyby tohle viděl můj instruktor z autoškoly, nikdy by mi ten řidičák nedal.

 

Hodiny na palubce ukazovaly přesně za pět minut jedna, když jsem sešlápla brzdu a Jakeovo auto se zastavilo před letištní halou, kde směly parkovat pouze taxíky. Zhluboka jsem oddechovala a zaraženě zírala před sebe. Z ničeho nic se mě zmocnila panika, strach a ruce se mi hrozně roztřásly. V hlavě mě začala hryzat myšlenka - co když mě Edward odmítne? Vlastně bych se mu ani nedivila… Nešťastně jsem si povzdechla a podívala se skrz okýnko na vchod.

„Tak na co čekáš?“ Leknutím jsem sebou trhla a vyděšeně se podívala na spolujezdce. „Na pozvánku? Běž za ním, než ti odletí.“ Jacob mi sám rozepnul bezpečnostní pás a doslova mě z toho auta vystrkal.

Úspěšně jsem se vyhýbala všem cestujícím a vběhla dovnitř. Zůstala jsem stát na místě a rozhlížela se kolem sebe, jenže to vypadalo, že v tento moment se celý Seattle rozhodl někam letět a já tak nebyla schopná dohlédnout dál jak metr přede mě.

„Nikde ho nevidím,“ postěžovala jsem si, když se Jake objevil vedle mě.

„Edwarde!“ zakřičel ze všech sil Jake, až mi málem praskly bubínky. Napjatě jsem se dívala kolem, jestli někdo nezareagoval, ale nic. Jako by nikdo Jakea neslyšel.

„Edwarde!“ zkusila jsem to já, jen s tou výjimkou, že jsem vyrazila vpřed.

Cpala jsem se hlava nehlava a do toho jsem tam z úst vypustila Edwardovo jméno. S Jacobem v patách jsme procházeli každý kousek haly, prohlíželi si muže, kteří se Edwardovi podobali, ale toho pravého jsme nikde nenašli. Bylo pozdě. Hodiny odbily čas odletu.

„Je mi to líto, Bells.“ Jake mě se soucitným pohledem chlácholivě pohladil po zádech. Zuby nehty jsem se držela, abych se nerozbrečela.

„Můžu si za to sama.“ Smutně jsem sklopila hlavu a zavřela oči. Pokoušela jsem se o zastavení všech myšlenek týkajících se Edwarda. Nechtěla jsem myslet na to, co by bylo, kdyby -

„Hvězdo?“

K mým uším dolehl ten nejkrásnější hlas na světě. Zapomněla jsem, jak se dýchá. Srdce vynechalo úder. Oči se mi rozšířily radostí. Rychlým pohybem na místě jsem se otočila o sto osmdesát stupňů.

Stál tam. Dokonalý jako vždy a v tento moment i překvapený.

„Edwarde,“ pípla jsem dojatě a nechala si obličej smáčet slzami štěstí. Edward mě obdařil mým oblíbeným pokřiveným úsměvem, upustil tašku a roztáhl ruce.

Úsměv jsem mu s radostí oplatila, a i když jsem toho moc neviděla, rozeběhla jsem se mu přímo do náruče.

V tu chvíli, kdy se jeho paže omotaly kolem mého těla, jsem byla ten nejšťastnější člověk na světě. Zabořila jsem mu tvář do košile a nechala jsem se sebou několikrát zatočit ve vzduchu. Držela jsem ho tak pevně, až jsem byla ráda, že je to upír a nemůžu ho rozmačkat.

„Odpusť mi to, Edwarde,“ mumlala jsem mu do ramene a zmáčela mu čistě bílou košili slzami. „Byla jsem hloupá. Odpusť.“

„Moc hloupá,“ zašeptal Edward a políbil mě do vlasů. Chtěla jsem se zasmát, ale místo toho jsem se ještě víc rozbrečela. Nemohla jsem uvěřit, že je tady. Se mnou. „Už neplač.“ Hladil mě po zádech a lehce se mnou houpal. „Jsem tu s tebou.“

„Neměla jsem to dělat. Neměla jsem tě nechat jít. Byla to vážně největší hloupost v mém životě,“ mlela jsem si to svoje. „Nejezdi nikam, prosím.“

„Zapomeň na to, lásko. Teď už je všechno v pořádku.“ Spokojeně jsem se usmála. „Jak jsi vlastně věděla, že budu tady?“

Opatrně mě chytil za ramena a chtěl mě od sebe trochu odtáhnout, aby se mi mohl podívat do tváře, ale nedovolila jsem mu to. Nechtěla jsem se od něj hnout ani o milimetr. Bála jsem se, že když ho pustím, odejde.

Za námi se ozvalo nervózní odkašlání. Edward se letmo ohlédl a já se postavila na špičky a nakoukla mu přes rameno. Jacob. Málem jsem na něj zapomněla. Ačkoliv jsem se musela od Edwarda neochotně odlepit, vzala jsem ho aspoň za ruku a zůstávala stát vedle něj.

„To Jacob,“ usmála jsem se na jmenovaného. „To díky němu jsem tady. Stavil se za mnou a všechno mi řekl,“ vysvětlila jsem s potěšeným úsměvem na rtech. Edward se na mě udiveně díval, a když jsem už poněkolikáté přikývla, že je to pravda, otočil se na Jake.

Edward se nervózně podrbal na bradě, prohrábl si vlasy… Protočila jsem očima a šťouchla ho loktem. Au! Musím si pro příště pamatovat, že tohle už víckrát nedělat.

„Děkuju, Jakeu.“ Edward natáhl ruku směrem k Jacobovi. Oba dva jsme čekali, co se bude dít. Jake překvapil – s nejistým výrazem Edwardovu ruku přijal a oba si na znamení příměří potřásli.

Nevydržela jsem to a z očí se mi pro změnu začaly opět valit slané potoky. Oba dva jsem naráz chytila kolem pasu a přitáhl si je k sobě. Jestli jsem do teď měla ještě nějaké obavy, byly najednou pryč. Nemohla jsem uvěřit, že se všechno v dobré obrátilo a že mě už čeká jen to nejlepší. Věřila jsem v to.

„Bells, mohla bys prosím…“ zaskuhral Jake přidušeně. Rychle jsem ho pustila a omluvně se zašklebila.

Zato Edwardovi jsem se pověsila kolem krku a vykonala to, co jsem si přála už od samého začátku. Zhluboka jsem se zadívala do toho tekutého zlata a přitiskla své rty na jeho. Byl to nepopsatelný pocit, když se naše ústa ochutnávala a já se uvnitř nemusela trápit, že bych to dělat nesměla. Teď bylo všechno venku a já konečně mohla dát všem vědět, že Edward je jen můj.

Naštvaně jsem zavrčela, když si Jacob značně nahlas odkašlal. Přesto jsem to nedokázala ukončit.

„To by už stačilo, ne?“ zahučel Jacob a donutil nás tak se na něj podívat. „Že jsem ti ji přenechal, ještě neznamená, že ji tu přede mnou musíš líbat,“ řekl vážně a založil si přísně ruce na hrudi.

Blížící se záchvat smíchu jsem dusila v Edwardově rameni.

„Promiň, kamaráde, ale nemohl jsem si pomoct.“ Edward omluvně pokrčil rameny, a aby Jakea ještě více popíchnul, vtiskl mi malý polibek na hořící tváře. Slastě jsem zamručela a přejela mu dlaní po mramorové tváři. „Miluju ji.“

„Taky tě miluju,“ šeptla jsem a krátce ho políbila.

„Jděte se bodnout,“ pronesl otráveně Jacob. „Víte co, já počkám v autě, než vy dva si to tady vyřešíte.“ U posledního slova prsty naznačil ve vzduchu uvozovky a pomalu couval pryč.

„Jo, Jakeu?“ zavolal za ním Edward, „promiň za tu ruku.“ Jake jen něco neurčitého zabrblal a zdravou rukou mávl do prostoru, pak už nám zmizel z dohledu.

„On si zvykne,“ ujistila jsem Edwarda a ukazováčkem mu zlehka přejela po hluboké vrásce mezi obočím. Edward lapil mou ruku a políbil mě do dlaně. Pak se se zjihlým pohledem začal sklánět a než si stihl nárokovat mé rty, stihla jsem zašeptat: „Chyběl jsi mi.“

Epilog

O rok později…

Blaženě jsem se se stále zavřenýma očima protáhla a nezapomněla to doplnit hlasitým projevem a přiblblým úsměvem. Rukou jsem prošmátrala místo vedle sebe, ale nic než přikrývku jsem nenahmatala. To mě konečně probralo. Posadila jsem se a zamžourala kolem sebe.

Malý moment mi trvalo, než jsem si uvědomila, kde jsem a proč. Zrak se mi okamžitě zaměřil na levou ruku. Natáhla jsem ji před sebe a zadívala se na krásný prsten na mém prsteníčku. Oddychla jsem si, že to nebyl jen sen a opravdu se to stalo.

S úsměvem, který mi div neroztrhl pusu, jsem se vykopala z postele a zabalila se do saténového županu přehozeného přes křeslo. Bedlivě jsem prošla kolem kuchyně, obývákem a nakonec vyšlapala těch pár schodů.

Nad hlavou se mi objevila čistě modrá obloha. Zhluboka jsem se nadechla a do plic nasála ten přímořský vzduch. Rukama jsem si objala ramena a spokojeně se rozhlédla po širém moři. Ani ve snu by mě nenapadlo, že se sem vrátím, obzvlášť tak brzy.

„Dobré ráno, paní Cullenová.“ Kolem pasu se mi omotaly dvě studené paže a na krku zastudily chladné rty. Přitiskla jsem se zády ke svému manželovi a užívala si ten nový a velice příjemný pocit.

„Zopakuj to,“ poprosila jsem ho a zavřela oči. Nutně jsem to potřebovala slyšet znovu. Edward se uvolněně zasmál a ústy mi přejel po hraně čelisti.

„Paní Cullenová.“ Kdyby to šlo, už dávno by se mi srdce štěstím rozskočilo. „Líbí se ti to?“ Edward si položil hlavu na mé rameno a pohrával si s mým snubním prstýnkem.

„Ani si nedovedeš představit jak moc,“ povzdechla jsem si rozechvěle. „Nemůžu uvěřit, že jsme se vzali… a tady,“ žasla jsem a rukou mávla k pevnině, která se rýsovala v dáli. Ačkoliv se nedalo rozpoznat co je co, podvědomě jsem věděla, že se teď oba díváme na náš útes.

„Barbados mi přišel jako perfektní místo. Kde jinde bych si tě měl vzít než tam, kde jsme se poprvé potkali.“ Neptal se, konstatoval a já mu to musela uznat za pravdu. Nebylo lepšího místa.

Naši byli zpočátku překvapení, když jsme jim s Edwardem oznámili, kde se chceme vzít, ale nakonec asi pochopili, že když to nesvolí, jsem schopná utéct a vdát se bez nich. Měli pravdu.

Díky chystané svatbě jsem se po dlouhé době setkala s Alice, které mě málem umačkala ve své tvrdé náruči a kromě toho jsem také poznala zbytek Edwardovy rodiny. Rodinka plná upírů, ale nebylo jediné příjemné překvapení našeho velkého dne. Měla jsem neskutečnou radost, když se v hotelu objevil Jacob s jeho nynější přítelkyní – Rebbecou. Byla jsem ráda, že i Jacob je konečně šťastný.

„Nad čím přemýšlíš, lásko?“ Edward si mě otočil čelem k sobě a zjihle si mě prohlížel. Zajímalo by mě, jestli si někdy zvyknu, že mám toho nejdokonalejšího manžela na světě. I po takové době mě to nepřestalo udivovat.

„Ale,“ mlaskla jsem znuděně, „jen nad tím, že jsem ten nejšťastnější člověk na světě, kterému se splnila všechna přání.“ Ledabyle jsem pokrčila rameny, jakoby to nebylo nic důležitého.

Edward mě sledoval s povytaženým obočím.

„Něco sis přála?“ optal se zvědavě. Musela jsem se zasmát tomu jeho dychtivému výrazu v jeho tváři. Přesto jsem ale přikývla. „Povíš mi co?“

Váhavě jsem zamručela. Dlaní jsem Edwardovi přejela po třpytící se pokožce obličeje a následně ji na pár místech políbila. Pak jsem se na něj vážně zadívala.

„Pamatuješ na altán a naše vyrytá jména na desce?“ zkusila jsem to opatrně. Edwardovi se v očích mihlo pochopení. Aniž by něco řekl, zakývala jsem hlavou nahoru a dolů.

Edward si skousl spodní ret a jednou rukou si mě za bok přitáhl těsně k sobě. Prudce mi vydechl do tváře a já se jako na povel zachvěla.

„Ty sis přála mě?“ vyzvídal nedočkavě. Zčervenala jsem a pípla něco ve smyslu, že jo. Potěšeně se zazubil. Bylo vidět, jak to pohladilo jeho ego.

„A ty? Co bylo tvé přání?“ Teď jsem byla na řadě já s otázkami. „Doufám, že já.“ Více méně jsem mu přikázala, aby to řekl.

„O tom ani nepochybuj, hvězdo.“ Políbil mě. Krátce, ale vášnivě.

„Lžeš,“ řekla jsem se smíchem, když jsem byla opět schopná promluvit. Edward se nadechl a otevřel pusu v náznaku, že se chystá něco říct, ale pak ji zase zavřel a nepatrně pokrčil rameny. „To je to nejkrásnější, co jsi pro mě udělal,“ uchechtla jsem se a pevně ho objala kolem pasu. „Miluju tě.“

„Taky vás miluju, paní Cullenová,“ řekl všechna má oblíbená slova v jedné větě a stvrdil to dlouhým, něžným polibkem. „Připravená na cestu?“ mrkl na mě Edward. Rychle mě ještě pohladil po tváři a vydal se k řízení jachty.

Ještě než jsem se za svým manželem rozešla, ohlédla jsem se přes rameno a věnovala poslední pohled pevnině na obzoru. Loučila jsem se. Sice ne navždy, ale než se sem vrátím, chvíli potrvá.

S Edwardem jsme se rozhodli nějakou chvíli cestovat. Chtěl mi ukázat pár míst, které jsem podle něj prostě vidět musela, než přijde můj druhý velký den. Ano, pokud jsem s Edwardem chtěla zůstat navždy, musela jsem proto něco udělat – rozhodla jsem se být tím, čím je Edward. Upírem. Zabralo to sice pár nocí, než k tomu svolil, ale povedlo se.

Usmála jsem se pro sebe. Teď mě čeká několik měsíců života po boku Edwarda a pak… věčnost.

 

Konec

28. kapitola


 

Zazvonil zvonec a pohádky je konec.

Myslím, že je na čase dát našim postavám sbohem. Teď už jen na Edwardovi a Belle, jak se se svým osudem poperou.

Páni, nemůžu uvěřit, že je konec. Vlastně nemůžu uvěřit tomu, že jsem dokázala napsat něco, co mělo hlavu i patu a podařilo se mi to dotáhnout do zdárného konce. :D

Abyste byli v obraze - povídka má dohromady necelých 162 stran a 73 577 slov.

Teď bude větší děkovačka...

Nejdřív bych chtěla poděkovat vám všem poctivě komentujícím, že jste mi umožnili dotáhnout povídku až do konce, protože vaše komentáře mě hnaly dál a dál. Děkuju, patří vám veliký dík. Stejně tak děkuju i těm, kteří si povídku jen přečetli. Pokud se ale překonáte a aspoň tentokrát mi tu zanecháte pár slov na rozloučenou, určitě se zlobit nebudu... naopak. :)

Stejně tak děkuju za vaše hlasy v anketě Nej povídka. Nečekala jsem, že se se svou první povídkou několikrát umístím v nejlepší desítce. Vážně mě to mile překvapilo. :)

Doufám, že se vám Zadaná na druhou líbila a snad jsem vám ukázala, že ne ve všech povídkách je Jacob ten špatný. :-)

Končím s vykecáváním... Tím pádem se s vámi Zadaná loučí a já budu tajně doufat, že s některými z vás se uvidím u mé další povídky.

Ještě jednou vám všem moc děkuju.

Lidi, jste skvělí! ♥



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zadaná na druhou - 29. kapitola + epilog:

 1 2 3 4 5   Další »
46. Any12
17.10.2017 [0:02]

Any12Ze začátku jsem nevěděla, co si mám myslet, když se dole objevil Jake. Bála jsem se, že bude chtít Belle odpustit, což by situaci moc nepomohlo. Alespoň ne tak, jak jsem si to představovala já... Emoticon Emoticon Ale! Jacoba mám v téhle povídce vážně ráda, a po této kapitole ještě radši! Emoticon Má můj obrovský obdiv za to, že to Belle řekl, a i za to, že na to letiště s ní jel a pomáhal jí, v autě uklidňoval... A hlavně za to, že i když se mu Bella vyznala, že ho nemiluje, ale že miluje Edwarda, a on se jí přitom chtěl sám vyznat, stejně Belle pomohl a řekl jí o Edwardovi. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Jen chudák s tou rukou!!! Emoticon Emoticon No nic, dost řečí o Jacobovi... Emoticon "Hvězdo..." Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon To oslovení je jedna z nejkrásnějších věcí na této povídce... alespoň pro mě Emoticon Emoticon Protože je to něco naprosto kouzelného a navíc zcela tvého, patřící jen této povídce a žádné jiné... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon (Teda ale, taky se mohl Edward přijít podívat, jak je na tom Bella, a jestli je bez něj šťastná... Co by mu to udělalo... Emoticon Emoticon já vím, já vím, to už by nebyl Edward s tou jeho nesobeckostí. Emoticon Každopádně, to přivítání... Ach... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon (Opět musím konstatovat - chudák Jacob Emoticon tys z něho udělala tak skvělého chlapa, až mi ho vlastně bylo po celou dobu povídky líto... Emoticon Emoticon )
A ten epiloG! To byl skvost!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Naprostá nádhera!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Svatba na Barbadosu, v altánku přání na útesu... ( Emoticon ) Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon A konečně Bellino spárvné rozhodnutí Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Potěšila mě zmínka o Rebbece Emoticon A to krásné ranní přivítání... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon A teď už mi nezbývá, než se těšit s nimi z jejich společné věčné budoucnosti... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Jo! Abych nezapomněla! Bella si vážně v tom altánku tehdy, už TEHDY, přála Edwarda?! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Mám takový pocit, i když jistá si už nejsem, že jsem se v komentáři zmiňovala o tom, že by mě zajímalo,, co si přáli... Emoticon Ale to, že si Bella přála už tenkrát Edwarda, to mě teda překvapilo... Emoticon Emoticon A Edward? Tak přál si Bellu, nebo něco ještě jiného, nebo něco víc konkrétního, co nechtěl Belle vyzradit, nebo...? Úplně mě to zmátlo ta Bellina poznámka o tom, že lže, a že jí to on nijak nevyvracel... Emoticon No, ať tak nebo tak, určitě si nepřál nic, co by mi bylo proti srsti... Emoticon Emoticon A beztak si přál přesně toto Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Kačenko, naprosto nádherná povídka a nádherná kapitola!!! Jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla a že jsem si ji mohla přečíst!!! Emoticon Emoticon Emoticon A za to Ti moc děkuji!!!!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Bylo tam spoustu krásných momentů, spoustu smutných momentů, spoustu překvapení! Klaním se Tvému umění, Tvé fantazii, stylu psaní a prostě všemu!!! Miluju Tvé psaní a povídky!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Takže ještě jednou - DĚKUJI!!!! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

18.03.2013 [1:30]

N1I1K1O1LNedá mi to a musím ti sem připsat, v pořadí již druhý, komentář. Emoticon Je půl druhý ráno a já přelouskala všech 29 kapitol a cítím se plná energie. Ty jo, mně se ta povídka snad líbí ještě víc, než když jsem ji četla poprvé. U scén s E+B jsem se usmívala jak debílek a vzpomínala, co asi bude následovat. Jééééžiš, já jsem zase plná nově nabitých dojmů, že jen ztěží usnu. Skoro jsem zapomněla, jak skvělá tahle povídka byla! No chápeš to? Musím ji znovu zařadit mezi mou TOP 5! Nutno dodat, že tvé povídky zabírají většinu místa v mých TOPkách. Emoticon Emoticon
Sakra, to pojmenování "hvězda" mě zase chytlo. Mám obavy, že tak budu každýmu říkat. Dokud mě to nadšení neopustí a to bude trvat dloooouho. Pak si ZND přečtu znova a bude to! Emoticon
Jacoba mám zas o něco radši. Tohle je snad jediná povídka, kde mi nevadí. Pak ještě v Krásném neštěstí, kde byl gay, pokud se nepletu. Emoticon Dneska to už zjišťovat nebudu, ale obávám se, že si tvou tvorbu budu muset přečíst celou odznova. Vyplatí se to. Emoticon Emoticon
Už tě určitě nudím, takže končím. Jen jsem se musela vypsat. Zanechalo to ve mně tolik dojmů, že to až není normální, jelikož to nečtu poprvé... No, další komentář čekej zase za rok... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Jen tak dál, hvězdo. Emoticon

10.02.2013 [19:46]

GCullenLáska, neuveríš, ale ja som si túto poviedku teraz prečítala znovu. Musela som. Proste som lustrovala tvoje zhrnko a nedalo mi to.
A musím povedať, že som s ňou opäť prežila krásne chvíle.
Ďakujem.
Toto je jedna z mojich obľúbených a ja verím, že som ju nečítala posledný krát.
Emoticon

43. denula
07.02.2013 [12:22]

Milujem dobre poviedky a tato patri medzi tie.best=)...

42. ZlatoLauriana
11.12.2012 [21:06]

užasný Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon miluju upíri Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

41. BellaEdward
21.10.2012 [15:43]

Tuto povídku jsem četla teď asi už po třetí a stále se nemůžu nabažit Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

40. SiReeN
30.07.2012 [21:46]

SiReeNZprvu se mi vůbec nelíbilo, když jsem viděla, že přišel Jake. Ale pak?
Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Krásná, krásná, moc krásná kapitola. Emoticon A Jake je formát, neřekla bych to do něj. Tady už byl tak nějak... fajn. Emoticon Dokonce jsem mu pomalu i odpustila tu jeho šílenou schopnost vyrušit v tom nejlepším. Emoticon
A epilog? Nádherná a naprosto dokonalá tečka za ještě dokonalejší povídkou. Hluboce se před tebou klaním, tvůj příběh mě úplně pohltil, byl velmi originální, pocitový, člověk nevěděl, co si o tom má myslet, co bude dál. Vývoj situace byl někdy těžko předvídatelný, což mám ráda. K povídce se ještě někdy v budoucnu určitě vrátím, protože je to jedna z nejlepších TW FF, co jsem četla. Síň slávy si plně zaslouží. Emoticon Díky ti za ni! Emoticon Emoticon Emoticon

39. jane
18.07.2012 [22:45]

super povidka, moc se mi libila :D nejvic asi prekvapil Jacob :D ale dobre to vse dopadlo ;)

38. P
02.06.2012 [21:21]

Jedna z nejlepších povidek co jsem četla :) Opravdu krása. Emoticon

04.05.2012 [1:41]

babylonTohle je jedna z nejlepších povídek co jsem četla,fakt super a gratuluji paa

 1 2 3 4 5   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!