Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zachraň mě! Nebo zemřu - 5. Kapitola

02.05.2010 (10:00) • bellika • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1623×

5.Kapitola - „nákupy“ ne vybírání věcí do pokoje

Pohled Belly

Lizí šla za Marií, aby nám povolila si jít vybrat nábytek, který je prý v zadní části lodi. Já jsem si sedla ke stolečku a na papír, který jsem našla, jsem načrtla, jak by měl vypadat můj pokoj, protože jsme se dohodli, že její pokoj bude tak jak je. Z mého pokoje má byt něco jako společenská místnost nebo obývák. A tak jsem se do toho vrhla, když jsem dodělávala poslední část tak se otevřely dveře. A vešla Lizí. A já se na ní usmála. Ona na mě taky.

„Tak, pod Bells, jdeme vybrat nábytek,“ řekla a já se zvedla a šla jsem za ní a dala jí ten nákres. Ona jen pokývala hlavou a už mě táhla, tentokrát byla ještě víc nedočkavá a tak jsme běželi upírskou rychlostí. Je to opravdu krása se takhle proběhnout ten vítr ve vlasech je opravdu boží.

Objevili jsme se před dveřmi a Lizí je otevřela a když jsme vešly já spatřila nespočet nábytku. Byly tu skřínky, pohovky, postele, lampičky a taky tu byla i elektronika třeba televize, notebook a našla jsem tu i MP3, MP4 a tak podobně.

(No prostě na co si vzpomenete.)

Hned jak jsme vešli dovnitř, začali jsme vybírat. Strávili jsme tam asi 7 hodin, ale za to jsme našli skoro všechno.

Lizí zavolala pár upírů, aby nám to odnesli a já jim dala plánek aby to tam mohli rovnou naskládat.

Lizí mě chytla za ruku a vedla mě k nějakým dveřím.

„Lizí, co to děláš, kam mě to vlečeš?“ ptala jsem se jí.

„Jen pojď a neptej se, uvidíš, budeš nadšená,“  řekla a táhla mě dál.

Když mě dotáhla až ke dveřím, tak mi řekla, „zavři oči, prosím.“

Já nechtěla, ale udělala jsem to a ona ty dveře otevřela a vedla mě doprostřed a já nemohla nic dělat. Když jsem to už nevydržela tak jsem otevřela oči, přede mnou jsou ty nejkrásnější šaty, co jsem viděla. Jsou bledě modré a uvazují se za krkem, jsou až na zem a prostě nádherné.

„Lizí ty jsou, jak to jen říct, jsou prostě, já nevím,“ nemám slov a tak se zadrhávám.

„Myslíš božské?" dořekla za mě a já jen horoucně kývala hlavou.

„A jsou tvoje. Je to dárek,“ řekla ještě. A já se na ní tázavě podívala. A ona se zasmála a řekla „Od královny.“

„Coooooooo? To není možné, to nejde,“ řekla jsem.

„Ale jo jde dostala jsi dárek. A ještě něco, máš si tu vybrat co chceš,“ řekla a já až teď si všimla, že jsme v místnosti plné věcí. Měla jsme pocit, že nejsem na lodi, ale že jsem v obchodním centru. Ale zde se nic neplatí, to je jediná výhoda.

Lizí se začala prohrabovat věcmi a to co vybrala nechala odnést, když si všimla, že stojím pořád na tom samém místě a pozoruji jí tak se mě zeptala.

„Bells ty si nechceš něco vybrat?“ koukala na mě s přivřeními očima.

„Jo, jo jistě, že chci, už jdu,“ řekla jsem.

Probrala jsem se z transu a šla jsem za ní vybírat. Zde jsme zabyli nejvíc času, asi 11 hodin. Ale za to, mám plnou šatnu. Vybrala jsem si zde pár šatů, různá trička, kalhoty, sukně, mini sukně, mikiny a svetry. Pak jsme si tu vybrali boty, já chtěla jen tenisky, ale Lizí mi dala i pár lodiček a kozaček, chvíli jsem protestovala, ale pak jsem ustoupila a vzala jsem si je. Vzala mě k dalším dveřím a otevřela je. Nešli jsme dovnitř protože z nic vyjely šuplíčky. A z nich šperky bylo jich nespočet. Byly ze zlata, stříbra i z chirurgické oceli.

„Bello tady si nic neber je to jen na výjimečné dny oslavy a párty,“ řekla mi a já jen kývla. Ona zatleskala a všechny šuplíčky zajeli zpátky dovnitř a dveře zavřela. „Tak to bylo poslední co by jsi tady mohla vidět,“ řekla mi Lizí a já jen přikývla a řekla jsem.

„Tak jdeme ne?“ řekla jsem, protože už jsem docela unavená a chci si dát horkou vanu a trochu si odpočinout.

„Ne ještě musíme vybrat líčidla a takoví věci,“ řekla a já jsem si jen povzdechla, ale šla jsem, když jsme to měli vybrané tak řekla.

„Ted už můžeme jít. Tak jdeme,“ řekla a vydala se ke dveřím a já šla za ní. Byla jsem šťastna že to máme za sebou. Šli jsme chodbou a povídali.

„Vybrali jsme si dobře, viď?“ zeptala jsem se, když jsme šli po schodech.

„Jo, jo dobře,“ odpověděla a bylo vidět, že je také utahaná.

Pak jsme jen mlčely a chtěly jsme být obě už v ložnici. Jenže se před námi objevil mladý kluk a uklonil se. A já se s Lizí jsme se zachichotaly a on se usmál.

„Ahoj holky máte někoho na tu dnešní slavnost?“ zeptal se mile.

Já se podívala na Lizí a ona zase na mě, ale mluvila ne toho chlapce.

„ Ne nemáme Míro, ale s námi ztrácíš čas mi na tu slávu asi nepůjdeme.“ Otočila se s úsměvem na toho chlapce. On se také usmál, opět se uklonil a dal se opět do kroku. Já stále zírala na Lizí a ona se na mě podívala a řekla.

„No co ty jsi tam snad chtěla jít?“

Otočila se a znovu se dala do kroku a já jen kývala hlavou a šla jsem za ní. Došli jsme do našeho pokoje. Vše tu bylo hotové a krásné. A tak jsem si šla sednout na naší novou pohovku, ale moc mě to nebavilo a tak jsem se zvedla a šla ke skříni. Otevřela jsem jí a vybrala jsem si tyto šaty bez ramínek, byly kouzelné. Vzala jsem je a šla do koupelny. Napustila jsem si vanu a svlékla se. Vlezla jsem do vany, byla příjemná. Strávila jsem tam asi půl hodiny. Poté jsem vylezla osušila se a vzala jsem si ty šaty.

„Lizí, mohla bys sem jít, prosím? Potřebuji zapnout šaty,“ řekla jsem polohlasně, protože jsem věděla, že mě uslyší. Přišla skoro okamžitě, sjela mě pohledem.

„Ty na tu slavnost chceš jít?“ zeptala se mě.

„Jasně, že chci je to první den co mě pustila tak si ho chci pořádně užít,“ řekla jsem ona už nic nenamítala a zapnula mi šaty. Poté odešla, kdo ví kam. Už jsem byla oblečená a připravená, ale chybělo mi pár maličkostí jako boty a něco zlatého či stříbrného.

„Bello, můžeš sem jít prosím já tu pro tebe něco mám,“ slyšela jsem Lizí jak mě volá a šla jsem za ni. Když jsem jí uviděla tak jsem jen žasla. Má světle růžové šaty které jdou do trošku tmavší, ale ne moc. Taky měla růžové boty.

V ruce držela červené boty a nějakou krabičku. Boty jsem si obula a Lizí mi udělala účes. Byl dokonalý.

„Lizí děkuji je to moc krásné,“ řekla jsem jí a usmála se na ní. Lizí má normálně po ramena dlouhé hnědé vlasy a já jsem jí je jen natočila. Moc jí to sluší. Její menší přeměna. Já jsem si chtěla jít pro kontaktní čočky které mi Lizí donesla a já jich teď mám v koupelně plnou skřínku.

„Bello, pojď sem jěště neco pro tebe mám,“ řekla mi a já jsem k ní šla. Podala mi tu krabičku co donesla a já jí otevřela. Je v ní krásní náhrdelník.

A teď jsme připravené vyrazit.

prosím alespoň 10 - 15 komentíků děkuju, jsem ráda za každý

<< shrnutí >>

Autor: bellika (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Zachraň mě! Nebo zemřu - 5. Kapitola: