Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Začátek nekonečna - 3. kapitola

03.07.2012 (17:30) • Kacennnka • FanFiction na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1186×

Krvavá lady tu byla přes noc. Vím to, protože jsem se v noci málem zabila o její naleštěné lodičky a přes zavřené dveře Jackova pokoje se ozývaly zvuky, které bych tu nerada rozváděla.  Přesto jsem ji v domě nepotakala; teď jsem tu pouze s Jackem a Samanthou. Jack stojí u kuchyňské linky v obleku a čte si noviny, ačkoliv je poledne. Já usrkávám už z druhého šálku kafe a přemýšlím. Je tu takové ticho, že bychom klidně mohli slyšet spadnout špendlík.

Včera se mezi mnou a Paulem nic nestalo. A jsem za to vlastně i ráda. Včera jsem sice byla hodně naštvaná, když se mu z kapsy začala ozývat melodie známé písně od AC/DC, ale teď jsem za to svým způsobem vděčná. Nedá se říct, že by se mi Paul nelíbil, protože se mi líbí víc než dost a jeho zadek je nejhezčím široko daleko, ale mám pocit, že kdyby se mezi námi něco stalo, nevzešlo by z toho nic dobrého. A možná přeci jen chci Embryho, ačkoliv já mu jsem naprosto ukradená.

„Ehm… Diane,“ odkašlal si Jack, „chtěl bych se vám omluvit za ten včerejšek, protože jsem to opravdu přehnal. A vlastně bych vás chtěl poprosit, jestli bychom nemohli začít od znovu,“ nabídl.

Dělala jsem, že přemýšlím a pak odpověděla: „Dobrá.“

„Tak tedy hlavně bych chtěl nabídnout, jestli bychom si nemohli tykat,“ řekl. Přikývla jsem. Sedl si naproti mě ke stolu a pak pokračoval: „Dobře, takže bych chtěl, aby ses tu cítila jako doma a v podstatě jsem přemýšlel i o tom, že bychom mohli uvažovat o nějaké… delší spolupráci.“

„To by bylo bezva,“ přitakala jsem.

„Také jsem si všiml, že ses skamarádila se zdejším lidmi,“ prohodil, aby řeč nestála.

„Jo, vlastně hned po příjezdu mě tady v domě překvapil Sam,“ odpověděla jsem nezaujatě a odstopkovala jahodu. Pak jsem pohled stočila na Jack a podívala se do jeho bledě modrých očí. „Jste se Samem dobří přátelé?“ optala jsem se. Jack ztuhl a vypadal překvapeně i naštvaně, že se ptám. Chvíli na něm bylo vidět, že hodně zvažuje svou odpověď.

„Já ani ne, ale má žena se s ním znala dobře,“ odpověděl. Snažil se, aby to znělo klidně, ale nepodařilo se mu to. Kladl na tu větu až moc velký důraz a já cítila, že se o tom nechce dál bavit. Chvíli bylo ticho a Jack nervózně pozoroval hodinky.

„Jestli někam pospícháš, my to tu se Samanthou zvládneme,“ podotkla jsem. Pokrčil rameny.  

„Ještě mám chvíli čas,“ zamumlal.

„V jakém oboru vlastně pracuješ?“

„Jsem právník,“ odpověděl. Já to věděla, já to věděla! radovala jsem se v duchu. Přikývla jsem. Je sice hrozně fajn, že se Jack rozhodl vzít mě na milost, ale komunikovat s ním asi bude vážně těžké.

Nalila jsem si třetí hrnek kafe a popadla knihu, která mi ležela po levici. Jack se zase začal věnovat svým novinám a Sam si stále v klidu kreslila na druhé straně dubového stolu. Pomalu jsem začínala mít pocit, že začnu mít alergii na ticho. Je to sice hrozně fajn v porovnání s tím humbukem, co byl poslední dny doma v Medfordu, ale někdy je všeho moc.

I když si to nerada přiznávám, trochu se mi po domově stýská. Je pravda, že jsem někdy opravdu přemýšlela o tom, že zabiju svého otčíma za to všechno, co provedl mně i matce a hlavně za to, že zničil mého bratra tím, že ho donutil jít do armády, ale pořád to byl domov. Možná trochu krutý, ale domov. Nelituji toho, že jsem odešla, ale trochu ve mně hlodá svědomí. Protože jsem asi vážně ublížila více lidem, než jsem si byla schopná připustit.

Z ničeho nic mě z myšlenek probudil zvuk židle vrzající o podlahu, jak se Jack zvednul. Najednou vypadal, že má na spěch. Rychle odhodil noviny, popadl klíčky od auta a rozloučil se s námi se slovy, že neví, kdy se vrátí. Ještě ve dveřích se otočil a houkl na mě: „Jo a, Diane, nechoďte se Sam do lesa.“ Než jsem mu mohla cokoliv říct, zabouchl za sebou dveře. Kdyby vedle mě neseděla Sam, asi bych hodně nadávala. Nesnáším, když někdo něco nechá bez vysvětlení.

Den se strašně vlekl. Venku už od noci pršelo, takže jsme se Sam zůstaly doma. Dlouho jsem ji přemlouvala, že si zahrajeme nějakou hru, ale ona vždycky dala raději přednost televizi nebo kreslení. Já jsem tedy bezcílně bloumala po domě a přemítala o tom, co asi dělají doma, co dělá Tyler a jestli je vůbec schopný mi odpustit a nakonec, k mému překvapení, jsem přemýšlela o tom, co si o mně asi myslí Paul.

Měla jsem chuť si za tyhle myšlenky nafackovat, protože to jsou věci, nad kterými bych vůbec neměla přemýšlet. Ale nemohla jsem si pomoct. Byla mi zima, nudila jsem se a byla zavřená v baráku. Kdybych mohla alespoň jít ven a když ne tedy do lesa, alespoň třeba na pláž.

Odpoledne sem přišel Sam, prý aby nás zkontroloval. Bylo zvláštní, jak se okamžitě změnila Samina nálada. Najednou vypadala spokojenější a Sam vlastně také. Už po několikáté jsem musela zapřemýšlet nad tím, jaká vazba mezi nimi je. V porovnání s nimi mi vztah mezi Samanthou a Jackem přijde jako vztah mezi kočkou a akvarijní rybičkou – prostě nic moc.

„Same,“ oslovila jsem ho, „proč mi Jack říkal, abychom se Sam nechodily do lesa?“

Sam byl překvapený otázkou (koho dneska nepřekvapím?), ale pak vcelku klidně odpověděl: „Řekl bych, že kvůli tomu, co se stalo… s Cassandrou.“ Nevěděla jsem, kdo byla Cassandra, ale došla jsem k názoru, že je to matka Samanthy. Chvíli jsme přemýšlela nad odpovědí, kterou jsem dostala, ale pak mi na tom něco nesedělo. Ano, je pravda, že je to možné, ale cítila jsem, že mi Sam něco tají. A nejen ohledně toho, proč nechodit do lesa, to vlastně nesměla ani Karkulka, ale taky ohledně toho, jak vyslovil Cassandřino jméno.

„Jenom?“ zeptala jsem se až moc ostře.

„A taky… se tu pohybují vlci,“ dodal.

„Vlci?“ podivila jsem se.

„Znáš to. Takový ten větší a chlupatější pes,“ vysvětlil a protočil oči.

„Ježíš, Same!“ okřikla jsem ho. Samantha se zachichotala.

Vlky jsme dál už neřešili, ale tak nějak mě to zajímalo. Rozhodla jsem se, že si něco dohledám na internetu.

Sam nakonec zůstal i na večeři a dokonce přišla i Emily. Nebyl to zrovna dobrý nápad, protože moje kuchařské umění se nemůže rovnat s tím, jak vaří ona. Nakonec jsem se zmohla na takovou imitaci špaget, a i když byly pochváleny, tušila jsem, že je to jenom ze zdvořilosti. Po večeři ještě zůstali a povídali jsme si, ale když už Sam začala usínat, rozhodli se, že už raději půjdou.

Když už jsem byla v pyžamu a zrovna otevřela notebook, abych se podívala na nějaké informace o vlcích, někdo zazvonil.

Kapitola speciálně věnovaná pro mou milovanou S*.

Autor: Kacennnka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Začátek nekonečna - 3. kapitola: