Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Zabíjej mě něžně 7. kapitola

Stephenie Meyer


Zabíjej mě něžně 7. kapitolaPo dlouhé době zlomová kapitola. Čas vypršel....

EDIT: Článek neprošel korekcí.

 

Můj deník ležel uprostřed pokoje otevřený na stránce s posledním zápisem. Ta slova jsem viděla až sem.

Můj cíl se jmenuje Edward.

7. Návrat

 

Co jsem to udělala? Proč já, káča, ten deník tak špatně ukrývala?! Nadávala jsem na sebe a chodila po pokoji sem a tam. Natáhla jsem se po propisce a na celou stránku načmárala: Miluji ho!

Pozdě litovat, že jsem dnes tu větu nedopsala. Mohlo být vše jinak… co to povídám? Nemohlo! Právě se dozvěděl, že jsem vrah. Že zabíjím lidi! Něco takového se neodpouští. Teď už nejspíš vykládá někde na polici, že jsem co jsem. Kéž bych si s ním tak mohla promluvit! Ale jeho auto je při své rychlosti už dávno kdesi v rezidenci Cullenových a já nemám auto.

Dole bouchly vchodové dveře.

„Díky bohu!“ zašeptala jsem a seběhla jsem po schodech. Právě jsem vybíhala zpoza rohu s hlavou skloněnou.
“Edwarde, já ti to -“ Umlčel mě zvuk. Zvuk tak známý a přes to tak hrozný, že mě přikoval na místě. Zvedla jsem tvář – zírala jsem přímo do hlavně zbraně, kterou držel muž. Byl to Fred, hlavní poskok Madame. Svým hlubokým ledovým hlasem pronesl větu, na kterou jsem se připravovala, ale v poslední době zapomněla, jak rychle se ručičky hodinek otáčejí.

„Čas vypršel.“ Uhnula jsem právě včas, aby mi kolem hlavy proletěla kulka a utkvěla v dřevěném obložení zdi. Nebyl čas běžet nahoru pro střelnou zbraň. Skočila jsem ke krbu, zatímco mě minula další střela a sáhla po starožitné dýce, která tam vysela na zdi. Byl to nevyrovnaný souboj. Zatímco po mě ještě párkrát vystřelil – a jednou mě kulka škrábla do stehna a roztrhla mou noční košili – já jsem se dostala konečně k němu a jedním seknutím mu vyrazila pistoli z ruky. Nemohlo to být tak jednoduché.

Jen co přišel o jednu zbraň, zesekla se v jeho pravé ruce čepel týky. Jen tak – tak jsem uskočila a ostří zasáhlo jen sukni noční košile, na které se vytvořil dlouhý rozparek. Můj manévr ho rozhodil a mě tak dal šanci se k němu přiblížit zpět a zasadit mu smrtelnou ránu přímo do krční tepny. Fredova krev se rozstříkla po mém bytě a proměnila mou bílou košilku v rudý cár.

Věděla jsem, že to neskončilo. Fred byl jen první, který byl vyslán. Až se Madame dozví, že neuspěl, pošle na mě další vrahouny. A tentokrát jim jistě neuniknu. Přesto jsem si raději dýku vzala s sebou, když jsem utíkala po schodech do ložnice. Už před dveřmi jsem cítila průvan ledového vzduchu.

Nikdy bych to nečekala.

Do pokoje zářil bledý úplněk a vítr vanoucí do pokoje vířil bílou záclonu. V rohu, tam kam světlo měsíce nedopadalo, jsem zahlédla obrys postavy. Seděla na malém křesílku a teprve, když vstala, poznala jsem, o koho se jedná.

Jako vždy elegantní, v kostýmku, který zdůrazňoval její štíhlý pas a platinové vlasy schované pod kloboukem se síťkou. Ale pak udělala něco, co bych absolutně nečekala.

Pomalu si stáhla klobouk a já konečně poprvé spatřila její tvář. Bylo jí něco okolo čtyřicítky, přes polovinu tváře se jí táhla dlouhá jizva, ale ta druhá byla dokonale hladká. Její oči byly ve světle měsíce stříbrné, ale já věděla, že mají zelenomodrou barvu. Poznávala jsem její rysy. Tento okamžik a vzpomínky se začaly slévat dohromady a přede mnou náhle stál někdo, kdo měl být už dávno mrtvý.

„Mami?“

Matka se jen pousmála a zvedla do výše můj deníček, na kterém jasně svítil nápis Miluji ho!

„Neříkala jsem ti, že do práce se city nesmí plést?“ Zapředla hlasem, který byl najednou takový, jaký jsem si pamatovala z dětství.

V ruce se jí něco stříbrně zalesklo. Byla to dýka.

„Musím tě potrestat.“

 

<< Moje shrnutí >>



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zabíjej mě něžně 7. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!