Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » You're everywhere - 2. kapitola

26.06.2012 (17:15) • Kajushqa1 • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 1492×

S Charliem jsem se ráno nepotkala, když jsem došla do kuchyně, našla jsem na ledničce akorát připevněný vzkaz, který mi říkal to, co jsem už stejně dávno věděla. Charlie psal, že už odjel do práce, a že se uvidíme večer. Stručně a jasně, to byl celý on.

K centru volného času jsem dojela kolem deváté. Na parkovišti bylo více aut, zřejmě nebudu jediná, kdo si zvolil tuhle brigádu. Mohla by to pro mě být dobrá příležitost, jak si získat nové přátele ještě předtím, než nastoupím do školy. Hlavně nic nepodělat.

Vešla jsem dovnitř a spatřila své nové spolupracovníky. Tak to asi nic. Můžu se maximálně tak pokusit vylepšit si reputaci. Všichni, které jsem tam viděla, byli moji staří známí. Jessica, Mike, Angela a Ben.

Znala jsem je od chvíle, co jsem sem začala jezdit. Bylo mi tak sedm, když jsem se s nimi poprvé potkala. Když jsme všichni byli menší, hráli jsme si společně na písečku a dělali bábovičky. Později se už ode mě ale distancovali. Začali chodit na párty, na které jsem já nebyla pozvaná, a měli vlastní přátele. Možná to byl jeden z důvodů, proč jsem sem poslední dva roky nechtěla jezdit. Neviděla jsem v tom jakýkoliv smysl. Co bych v městečku, jako je Forks, dělala celé léto bez přátel, jsem totiž nevěděla.

„Bella Swanová?“ zeptala se mě překvapeně Jessica. Nasadila mírně nevěřícný pohled. Měla jsem pocit, že mě moc ráda nevidí.

„Ahoj,“ řekla jsem trochu váhavě. Nastala trapná chvíle ticha a nikdo nevěděl, jak ji vyplnit. Zachránilo nás otevření vchodových dveří. Všichni natočili zraky směrem k nim, aby zjistili, kdo přišel.

K mému obrovskému překvapení to nebyl nikdo jiný, než Edward Cullen, byl za ním ještě světlovlasý kluk, který se držel za ruku s černovlasou dívkou, ale ti mě v tu chvíli vůbec nezajímali.

Když si mě Edward všiml, vypadal asi stejně překvapeně jako já. Vypadal velice dobře a já si konečně vzpomněla, o čem se mi v noci zdálo.

Měla jsem se lépe obléct, napadlo mě. Vlasy jsem si neměla dávat do neforemného culíku, měla jsem si udělat lepší účes. Co si teď bude o mně Edward myslet? Proti Jessice, která se oblekla jako na módní přehlídku, jsem zkrátka neměla šanci. Jak jsem ale měla vědět, že tady bude taky? Nevypadá zrovna jako typ, který by potřeboval pracovat. Když už by pracoval, tipovala bych ho spíš na modela a ne na pomoc s hlídáním dětí.

Usmál se na mě. Měla jsem pocit, že se mi nohy zvedají ze země. Záhy na to jsem ale zažila ošklivý pád na zadek, když kolem mě prošla Jessica a pozdravila Edwarda. Hned, jak si získala jeho pozornost, začala se na něj usmívat a něco mu říkat. Nechtěla jsem to poslouchat, a tak jsem následovala Mikea, Angelu a Bena, kteří zamířili do místnosti napravo.

Uprostřed bylo pár židlí, a tak jsem si na jednu z nich sedla. Dovnitř vešel i Edward s Jessicou a za ním ten kluk s holkou, jejichž jména jsem zatím neznala.

„Tak se všichni posaďte,“ řekla žena kolem čtyřicítky a usmála se na nás.

„Pro ty, kteří mě ještě neznají, jmenuji se Miranda Mackayová a pracuji zde jako ředitelka. Jsem moc ráda, že jste se přihlásili, vždy uvítáme nové tváře…“

Zbytek už jsem neposlouchala. Nenápadně jsem pozorovala Edwarda, který seděl vedle Jessicy. Nevypadal, že by ho zajímala, ale co já vím, nejsem žádná odbornice na mezilidské vztahy. Nemyslím si, že spolu chodí, ale něco se tam děje. V tu chvíli se na mě Edward podíval a já se rychle odvrátila. Skvělý, teď si myslí, že ho sleduju.

Bylo těžké se na něj nedívat, ale musela jsem to vydržet, pokud jsem nechtěla být za úplnou husu. Ještě by si mohl myslet, že se mi líbí, nebo tak něco. Dobře, přiznávám, že je neuvěřitelně přitažlivý, ale to je celé. Vždyť já ho ani pořádně neznám. Zřejmě nás trochu sblížila ta záchrana před medvědem, ale jinak o něm vůbec nic nevím.

Jessica ho zná už minimálně rok a zřejmě o něm ví první poslední. Jedna z věcí, ve kterých totiž opravdu vynikala, bylo zjišťování informací o klucích, kteří se jí líbili.  

„Najděte si dvojice a vzhůru do práce,“ zaslechla jsem nadšeně říkat ředitelku, a tak jsem se zvedla ze židle. Jessica už se ptala Edwarda, a tak jsem vzdala jakoukoliv snahu o sblížení. Otočila jsem se a zjistila, že Mike ještě nemá dvojici, jenomže čísi studená ruka na mém rameni mě zastavila. Otočila jsem se a zjistila, že je to Edward.

„Máš už dvojici?“ zeptal se mě. Zavrtěla jsem hlavou a pokusila se o úsměv. Sakra, proč se v jeho přítomnosti chovám jako úplná nána? Budu na tom muset zapracovat.

„Nechceš být se mnou?“ zeptal se mě. On se mě ještě ptá? Kdo by s ním být nechtěl? Teda myslím ve dvojici.

„Moc ráda,“ vyhrkla jsem. Ježíši, to vyznělo, jako kdyby mi oznámil, že budou druhé Vánoce.

„Teda, myslím, proč ne,“ opravila jsem se a nasadila lhostejný výraz. Edwardovi zacukaly koutky, ale nekomentoval to. Jedna věc je tedy jasná, moc dobrá herečka nejsem.

Otočila jsem se na Jessicu, která nás propalovala nevěřícným pohledem a naprosto ignorovala Mikea, který byl hned vedle ní. Chudák kluk, je do ní zamilovaný snad už od první třídy. Jessica ho ale nikdy nechtěla. Sama nevím proč. Vypadal dobře, hrál fotbal, jinak řečeno, byl přesně ten typ kluka, kterého Jessica vyhledávala.

„Už tě napadlo něco, co bychom měli s těmi dětmi podniknout?“ zeptal se mě Edward, když jsme vešli do jedné z místnosti, která sloužila k hlídání dětí. Snažila jsem se nepůsobit moc nadšeně z faktu, že jsme spolu sami v jedné místnosti.

„Ještě včera ráno mě napadlo vzít je na krátký výlet do lesa, ale myslím, že jsem změnila názor. Toho medvěda znova potkat nechci,“ odpověděla jsem a Edward se uchechtl.

„Hele, to není vtipný,“ ohradila jsem se naoko vážně.

„Promiň,“ řekl a nasadil vážný výraz.

„To je jedno, hlavně, že jsi mě zachránil,“ řekla jsem a rozhlížela se kolem, jestli nenajdu něco, co bychom mohli použít.

„Mohli bychom jim zahrát divadlo,“ řekl Edward.

„Podívám se po maňáscích,“ řekla jsem mu a otevřela krabici s velkým nápisem maňásci. Byli tam všehovšudy tři postavy.

„Tak jo, máme tady princeznu, prince a jednookou kočku,“ řekla jsem Edwardovi a vytáhla všechny tři ven z krabice.

„To by šlo,“ řekl Edward a odněkud vytáhl zástěnu, která se dala použít tak, aby to vypadalo, že my tam vůbec nejsme.

„Myslíš, že na to něco vymyslíme?“ zeptala jsem se ho.

„Uvidíme,“ řekl Edward a vzal si ode mě jednookou kočku společně s princem.

(…)

„Děkuji vám, princi, za záchranu mého života před jednookou kočkou,“ řekla jsem vysokým hlasem.

Krčili jsme se s Edwardem ve stísněném prostoru za zástěnou a s rukama nahoře jsme hráli s maňásky. Nemusím snad říkat, že být v těsné blízkosti s Edwardem mi způsobovalo infarkt.

„Nemáte zač, princezno, a nyní pojeďme za panem králem, ať mohu požádat o vaši ruku. Miluji vás,“ řekl Edward a já málem vyprskla smíchy.

„Och, já vás také miluji,“ řekla jsem.

„A to je konec,“ řekli jsme s Edwardem jednohlasně.

Děti začaly nadšeně tleskat a já se s úsměvem podívala na Edwarda. Vypadal vesele. V té těsné blízkosti bylo pro mě těžké se ovládat a postupně jsem se k němu přibližovala stejně jako on ke mně. Chce mě políbit? Jestli ano, jsem pro všemi deseti. Neměla jsem bohužel možnost zjistit, jak dobře líbá.

„Oběd,“ zavolal někdo a já se probrala z transu. Edward se rychle zvedl a já taky. Věnoval mi zamyšlený pohled a otočil se směrem ke dveřím. Jsem to jen já, anebo jsme se teď málem políbili? Mohl by mít o mě zájem? Ne, to je blbost. Pokud odmítl Jessicu, tak nemůže mít zájem o mě.

Mlčky jsme šli společně s dětmi na oběd do jídelny.

(…)

Odpoledne jsme se s Edwardem dohodli vzít děti na hřiště. Sice nebylo zas tak hezky, ale výjimečně nepršelo, což se ve Forks dalo považovat za menší zázrak. Děti nadšeně vyběhly ven a já s Edwardem jsme si sedli na lavičku. Po chvilce trapného ticha se Edward rozhodl promluvit.

„Včera jsi neměla čas, říct mi, proč jsi vlastně ve Forks,“ začal.

„Není to nic zajímavého. Naši jsou už dlouho rozvedení. Mamka má nového manžela a ten hodně cestuje, nechtěla jsem cestovat z místa na místo, a tak jsem se rozhodla strávit poslední rok tady,“ řekla jsem.

„Nemáš ráda cestování?“ zeptal se mě Edward.

„O to nejde. Spíš jsem nechtěla neustále měnit školu,“ odpověděla jsem.

„Chápu,“ řekl Edward.

„Teď mi ty řekni, proč místo užívání si prázdnin pracuješ tady,“ řekla jsem mu.

„Tak trochu mě do toho přinutila sestra. Ta černovlasá dívka a ten světlovlasý kluk, co se mnou přišli dneska ráno, jsou moji nevlastní sourozenci,“ řekl.

„Aha,“ řekla jsem.

„Všichni jsme adoptovaní,“ dodal ještě Edward. Zřejmě proto, že chtěl předejít otázkám typu, proč spolu ti dva chodí, když jsou sourozenci.

„Máš více sourozenců, než jen ty dva?“ zeptala jsem se ho.

„Jo, kromě Alice a Jaspera ještě Emmetta a Rosalie, ti už budou od příštího roku na vysoké.“

„Musí to být fajn,“ řekla jsem mu.

„Většinu času ano, občas sice přijdou chvíle, kdy je mám chuť uškrtit, ale jsem rád, že je mám.“

Ta trapnost mezi námi byla překonána a začali jsme se bavit. Zjistila jsem například, že jeho otec pracuje jako chirurg v místní nemocnici. Čas nám utíkal a než jsme se nadáli, byl čas, abychom se společně s dětmi vrátili dovnitř, kde už na ně čekali jejich rodiče.

Když jsem pak zamířila na parkoviště, dohonil mě Edward.

„Bello, počkej,“ řekl mi a já se otočila.

„Ano?“ zeptala jsem se ho a vyčkávala.

„Bylo by hodně divný, kdybych tě požádal o tvoje číslo?“ zeptal se mě.

 V duchu jsem zaječela nadšením a nadiktovala mu ho.

„K čemu ho vlastně potřebuješ?“ zeptala jsem se lhostejným tónem.

„Přece abych tě mohl někam pozvat,“ odpověděl mi se samozřejmostí a usmál se.

Kdybych mohla, tak bych si zatancovala.

„Co bys mi odpověděla?“ zeptal se mě.

„To zjistíš, až mi zavoláš,“ řekla jsem mu s úsměvem. Kde se to ve mně vzalo?

„Tak se zatím měj,“ řekl Edward s úsměvem a šel ke svému autu, kde na něj čekali jeho sourozenci.

Když jsem došla k tomu svému a otevřela dveře, zatancovala jsem si vítězný taneček. Chce mě pozvat na rande. Edward Cullen mě chce pozvat na rande. 

Autor: Kajushqa1 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek You're everywhere - 2. kapitola: