Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » With or without you - 5. kapitola

26.02.2012 (08:15) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 2185×

Edward

Nemohl jsem být spokojenější. S Bellou jsem prožíval to, co jsem pozoroval u svých sourozenců a rodičů. Toužil jsem po tom někoho sevřít v náruči a poslouchat ta dvě slova, která byla plná citu a něhy. Ležel jsem v posteli své milované a pevně ji svíral v náruči. Potichu oddychovala a já byl nad míru spokojený. Měl jsem rodinu, peníze a lásku. Díky našim tučným fondům jsem si mohl dovolit ji rozmazlovat. Dal jsem jí třeba řetízek s přívěskem, ale odmítla ho se slovy, že nemůže přijmout tak drahý dárek. Jednoho dne jsem ale přišel k ní domů a na krku se jí houpalo slunce, které jsem jí koupil.

Když jsme byli ve městě, zastavili jsme se v cukrárně nebo kdekoliv jinde. Při placení jsem vytahoval z kapsy peněženku, ale předběhla mě. Prý nemůžu platit všechno. Zlobil jsem se na ni, ale moc dlouho mi to nevydrželo. Pohladila mě po stehně a všechen vztek byl pryč.

Brával jsem ji každé úterý a pátek k nám domů, abych jí pomohl s úkoly. Většinou to ale dopadlo tak, že skončila v pokoji mé sestry s módním časopisem v ruce a čajem na stole. K smrti unavenou jsem ji odvážel domů a vysvětloval Charliemu, proč je tak znavená. Smál se tomu a podle jeho myšlenek byl šťastný. Vzpomněl si na chvíli, kdy se dozvěděli, že je John mrtvý a já skrz jeho vzpomínky pozoroval její smutný obličej. Litoval jsem toho, že jsem tu nebyl v tak těžkou chvíli.

„Jsem moc rád, že si Bella někoho našla. Už tak často nepláče a nemyslí na to, co nás postihlo,“ zašeptal, když pozoroval svoji spící dceru. Přikryl jsem ji a následoval jejího otce do kuchyně. Nabídl mi pití, ale já ho s poděkováním odmítl. Dnes jsem do sebe dostal kousek dortu a kávu. Při představě, jak to dostávám ven, jsem se otřásl.

„Posaď se na chvilku,“ řekl a poklepal na místo vedle sebe. Posadil jsem se na určené místo a zády se opřel o zeď.

„Všiml jsem ji, jak se na tebe dívá. Takovýhle pohled jsem u ní viděl jen jednou. Jsou to asi dva roky zpátky, co si našla přítele. Myslel jsem si, že je hodný a mou dceru miluje, ale lhal jí. Lhal všem. Když se Bella dozvěděla, co je vlastně zač, vzala to špatně. Několik týdnů nevycházela z pokoje a pořád plakal. Dostal ji z toho až John, který přesně věděl, co říct. Teď tu ale není nikdo, kdo by ji z toho dostal. Slib mi, že jí neublížíš,“ řekl a vzpomínal na chvíle, které prožil s Bellou. Hubená, schoulená a nešťastná dívka, nad kterou se sklání muž tak podobný svému otci, až jsem se trošku lekl.

„Slibuji, že jí nikdy neublížím,“ zašeptal jsem a na jeho tváři uviděl úsměv. Vyprovodil mě před dům a já odjížděl spokojený a lehce vyděšený. Proč jsem mu slíbil něco, co nemůžu dodržet? Jsem upír a ona je jen člověk, jsem pro ni nebezpečný. Až zjistí, co doopravdy jsem, opustí mě. Bude se mě bát a já budu nucen odejít.

Od toho dne jsem se snažil co nejvíc potlačit strach, který mnou zmítal, ale moc se mi to nevedlo. Bella si všimla toho, že mě něco trápí, ale já nebyl schopen jí říct co. Ještě jsem nebyl připraven na to, aby mě opustila. Potřeboval jsem víc času s ní.

„Edwarde, co se děje?“ zeptala se vztekle Bella, když jsem jí už po páté četl tu samou větu v knize, kterou měla před sebou. Vstal jsem a přešel k oknu. Zhluboka jsem se nadechl a otočil se na ni. Seděla na posteli a vyděšeně mě pozorovala. Po tváři jí stekla slza a rychle vstala.

„Máš jinou?“ zeptala se sípavě a z úst se jí vydral vzlyk. Chtěl jsem ji obejmout, ale o krok ustoupila a dala ruku před sebe.

„Nemám nikoho jiného. Miluji tě,“ vydechl jsem a pohladil ji po tváři. Podívala se na mě zpod černých hustých řas a měřila si mě zvláštním pohledem.

„Tak co se děje? Neříkej, že nic. Poznám na tobě, že je něco v nepořádku,“ uhodila na mě a já se zděšením přijal fakt, že už nemůžu couvnout. Musím jí říct pravdu, teď a tady. Posadil jsem se na postel, hlavu si vložil do dlaní a zhluboka se nadechl.

„Dřív než ti to povím, pamatuj na to, že tě miluji. Tak moc, až mě to ničí. Nevydržím bez tebe ani vteřinu a život bez tebe si ani nedokážu představit,“ začal jsem a neměl odvahu podívat se jí do očí. Slyšel jsem, jak jí srdce rychle bije a jak se trhavě nadechuje.

„Možná sis všimla, že já a moje rodina jsme trochu jiní. Máme bledou pokožku, nechodíme ven, když svítí slunce. Nejíme, nepijeme, nespíme,“ vydechl jsem a podíval se do její tváře. Zmateně na mě hleděla a ruce se jí lehce třásly.

„Chceš mi říct, že nejste lidé?“ zeptala se tiše a po tváři jí stekla slza.

„Ne, nejsme lidé. Možná tomu nebudeš věřit, ale jsme upíři. Nelovíme lidi, ale živíme se krví zvířat. Nejsme tolik nebezpeční, jako ostatní našeho druhu. Bello, já tě miluji a nesnesu pomyšlení, že o tebe přijdu,“ vzlykl jsem a otočil se k oknu. Za sebou jsem uslyšel překvapený výdech, ale neměl jsem odvahu se otočit. Stál jsem u skleněné výplně a sledoval krajinu. Kdyby mi tlouklo srdce, určitě by teď znělo jako vrtulník. Rychlé a bolestivé údery by sužovaly mé tělo. Stál jsem u okna několik minut. Bella pořád stála na svém místě a zhluboka se nadechovala. Pomalu ke mně přešla a dotkla se mých zad. Nejdřív jen lehce, ale nakonec dlaní přejela po mých bedrech na břicho. Natiskla se svým štíhlým tělem k mým zádům a já překvapeně vydechl. Položil jsem dlaně na její ruce, které spočívaly na mé hrudi, a šťastně se usmál. Otočil jsem se a podíval se do její tváře.

„Já se tě nebojím. Tak jsi upír, no a? Já tě miluji a nepřežila bych, kdybych o tebe měla přijít,“ vydechla a já okouzleně pozoroval její úsměv. Vyhoupl jsem si ji do náruče a několikrát se s ní zatočil. Celé mé tělo naplnilo štěstí, radost a láska. Políbil jsem ji na její dokonalé rty a bral jí tak slova z úst.

„Ani nevíš, jak jsem teď šťastný,“ zašeptal jsem a posadil ji na postel. Okamžitě se přemístila nad mé tělo a spojila naše rty v překrásném polibku. Nalehla na mé kamenné tělo a já pocítil nával něčeho, co jsem neznal. Byl jsem mrtvolně ledový, ale uvnitř jsem hořel. Hořel jsem neznámým ohněm, který spaloval vše, co jsem cítil. Její rty se přesunuly z mých rtů mých rtů na bradu, krk a hruď. Oheň byl čím dál tím větší a já překvapeně vydechl. Nikdy jsem nic takového necítil. Když se její drobná ručky z mého břicha přesunula trochu níž, musel jsem to zastavit.

„Bello, ne,“ vydechl jsem, i když mé tělo lačnilo po dalších dotecích. Posadil jsem se na postel a pobaveně pozoroval její tvář.

„Před pár minutami jsem ti řekl, že jsem upír, a ty teď děláš tohle?“ zeptal jsem se překvapeně a zasmál se. Bella si lehla vedle mě a hleděla na strop.

„Právě proto, že si mi to řekl, jsem udělala tohle. Potřebuji vědět, že si to pořád ty,“ řekla a mě úsměv zamrzl na rtech. Položil jsem se vedle ní a v dlani sevřel tu její.

„Nezáleží na tom, co jsem, ale na tom, co cítím. Pořád jsem to já a pořád tě miluji,“ vydechl jsem a pootočil hlavu k té její. Dál pozorovala strop a nijak nereagovala. Naklonil jsem se nad ni a rty se přiblížil k těm jejím. Očekávala polibek, ale na poslední chvíli jsem se odtáhl a políbil ji na klíční kost. Zachvěla se a z úst se jí vydral neposedný sten. 

„Bello, telefon,“ zakřičel Charlie a má láska sebou vylekaně trhla. Naštvaně zafuněla a neochotně se zvedla. Než opustila pokoj, políbil jsem ji a slíbil, že na ni počkám. Slyšel jsem, jak pospíchá k telefonu a tiše kleje. Když se ozvala do sluchátka, uslyšel jsem hlas své sestry a překvapen se posadil. Proč jí volá? Kdyby něco potřebovala, mohla zavolat mě. Poslouchal jsem jejich rozhovor a nerozuměl ani slovu. Když Bella zavěsila, vyběhla schody, posadila se vedle mě na postel a usmívala se. Čekal jsem, že mi poví, o čem si povídali, ale nevypadala, že by se jí chtělo mluvit. 

„Proč ti Alice volala?“ zeptal jsem se a hleděl do její překvapené tváře. Ach, zapomněl jsem se zmínit o tom, jak dokonale mám vyvinuté smysly. Zbytek večera jsem strávil podrobným zkoumáním svého těla. Jakékoliv části jsem se dotkl, o té jsem musel mluvit. Záměrně jsem se vyhnul několika částem, o kterých jsem mluvit nechtěl, ale donutila mě říct všechno. 

Byla naprosto okouzlená tím, co všechno dokážu. Když jsem během tří vteřin oběhl celý její pokoj, překvapeně vypískla, ale nakonec jsem musel běhat několikrát, jak z toho byla nadšená. Obával jsem se toho, že bude chtít umět to co já a bude mě žádat o to, abych ji přeměnil, ale o něčem takovém se nezmínila. Nakonec usnula v mé náruči zrovna ve chvíli, kdy jsem jí vyprávěl o tom, že nemůžu spát.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek With or without you - 5. kapitola :