Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » With or without you - 10. kapitola

22.03.2012 (16:30) • IsabelMasen • FanFiction na pokračování • komentováno 9× • zobrazeno 2297×

Edward

„Bello,“ zašeptal jsem a chtěl se jí omluvit za to, co jsem udělal. Nedala mi možnost. Přešla ke mně smyslnou chůzí a položila mi prst na rty.

„Nic neříkej,“ přikázala mi a prstem sjela na můj krk. Přitáhla si mě k sobě a rty se přiblížila k těm mým. Na víc jsem nečekal a spojil naše rty. Líbal jsem ji a do toho jediného doteku rtů jsem dal všechno, co jsem cítil. Lásku, radost, bolest a zlobu nad tím, co jsem provedl. Zapletl jsem prsty do jejích hladkých kadeří a jazykem ochutnával chuť jejích úst. Zasténala a odtáhla se ode mě.

„Páni. Myslela jsem, že to bude jiné, ale pořád to cítím stejně,“ zašeptala si sama pro sebe a pustila mě. Otočila se k oknu, rukama si objala hrudník a povzdychla si.

„Nechtěli mě. Když ses mnou loučil v nemocnici, viděla jsem maminku a Johna. Těšila jsem se, že budu s nimi, ale oni mě nechtěli. Vrátili mě zpátky k tobě a tatínkovi,“ vydechla a já v její hlavě viděl vše, co vyprávěla. Odmítnutí ze strany jejích nejbližších a přání dlouhého šťastného života. Překvapeně jsem poslouchal její myšlenky a celým mým tělem prostoupila neuvěřitelná radost. Slyším její myšlenky.

„Bello, já slyším tvé myšlenky,“ řekl jsem a uslyšel, jak všichni zalapali po dechu. Má láska se na mě překvapeně otočila a detailně zkoumala mou tvář. Myslela na vše, co jsme spolu prožili, a zeptala se, na co zapomněla.

„Na cukrárnu,“ odpověděl jsem a bavil se jejími rozpaky. V hlavě klela a nadávala, protože její myšlenky už nejsou tajemstvím.

„Lásko, všechno mě to moc mrzí. Ani nevíš jak. Byl jsem smířený nechat vše plynout tak, jak mělo, ale nedokázal jsem to. Když jsem tě uviděl, nehybnou a bledou, rozhodl jsem se to udělat. Vím, že mě budeš celý život…“ Chtěl jsem povídat dál, ale přerušila mě.

„… milovat,“ dořekla a skočila mi do náruče. Pevně mě objala kolem krku a já se nadechl její vůně. Citrus, bezinka a jaro.

„Když jsem slyšela doktora, jak sestřičce říká, ať mi nedává nic na bolest, protože je to zbytečné, přála jsem si, abys mě přeměnil. Maminka a bratr mě odmítli a já si přála být s tebou, napořád,“ zašeptala mi do ucha a poté ho políbila. Šťastně jsem se zasmál a několikrát se s ní zatočil.

„Edwarde, nech ji taky na chvíli nám,“ zahřměl Emmett a popadl svou novou sestru do náruče. Bella vypískla a místnost naplnil ten nejkrásnější smích, jaký jsem kdy slyšel. Moje láska putovala z náruče do náruče, až skončila tváří v tvář Rosalii. Bella moc dobře věděla, jaký má moje sestra názor na upírství a podle jejích myšlenek jsem poznal, že má trochu strach z její reakce. Během okamžiku se má sestra pověsila na krk mé vyvolené a z jejího hrdla se vydral neposedný vzlyk.

„Jsem tak ráda, že tě zachránil,“ zašeptala své nové sestře do ucha a usmála se. Všichni jsme překvapeně hleděli na scénu před sebou a nemohli uvěřit tomu, co se právě stalo. Jednou jedinkrát jsem viděl Rosalii vzlykat nebo jiným způsobem dávat najevo emoce. Když si brala Emetta, usmívala se a tiše vzlykala. Byla na všechny milá a nechala je, aby nahlédli do jejího nitra. Myslel jsem, že bude taková už navždy, ale den po svatbě se z ní stala ta Rosalie, kterou jsem znal.

„Páni,“ vydechl jsem a pohladil Bellu po paži. Otočila se na mě a usmála se.

„Určitě máš žízeň, půjdeme na lov,“ rozhodl jsem a vytáhl ji z domu. Měla větší sílu než já, ale nechala se ode mě vést a nic nenamítala. Když jsme byli daleko od domu, otočil jsem se na ni a překvapeně ji pozoroval.

„Nejen, že si změnila mě, Jaspera a mou maminku, ale dokonce si z Rosalie udělala normální bytost,“ zašeptal jsem a hleděl do její překvapené tváře. Ničemu nerozuměla.

„Do doby, než jsem tě poznal, jsem byl chodící mrtvola a nic mě nebavilo. Přemýšlel jsem nad smrtí a dokonce plánoval, že ukončím svoji existenci, ale pak jsi přišla ty a vnesla si mi do života slunce, které osvětlilo vše, co bylo černé a smutné. Jasper nebyl spokojený se svým životem a všichni jsme se mu snažili vymluvit, že je vrah. Sice zabíjel novorozené, ale z donucení. Když jsi mu vyprávěla o svém životě, donutilo ho to přijmout fakt, že teď už je jiný. A Esmé? Má dvě dcery, ale ty už její pomoc nepotřebovaly a nevyhledávaly ji při každé starosti. Objevila ses ty a ona měla komu předávat svá moudra. Rosalie nikdy nebyla milá, ani nedávala své emoce najevo. Netuším, jak si to udělala, ale povedlo se ti vzkřísit v nás to, co leželo hodně hluboko. Bylo to pohřbeno pod naší tvrdou kůží, ale díky tobě jsme se opět stali tím, čím jsme toužili být. Milujícími bytostmi,“ pověděl jsem jí a hleděl do její překvapené tváře. Jemně se usmála a posadila se na kámen. Prohrábla si vlasy a podívala se na mě.

„Vždycky jsme si myslela, že jsi ty změnil mě, ale jak tě tak poslouchám, je to úplně naopak,“ vydechla a zasmála se. Rychle se zvedla, skočila do mé náruče a políbila mě. Měl jsem v plánu jí ukázat, jak lovit, ale když mě rukou pohladila po břiše, lehl jsem si s ní na zem a vnímal jen její tělo. To, co jsem na ní tak miloval, se přeměnou několikrát znásobilo a já jen při pohledu na její nahé tělo cítil třas a křeč vzrušení.

V lese nezůstala po potravě ani stopa. Plně jsme se oddávali tomu, co nám tak scházelo. Nekontrolovatelně jsme vrčeli, křičeli a sténali. Bella měla hlavu položenou na mé hrudi a prstem kreslila obrazce na mé břicho. Vískal jsem ji ve vlasech a za zavřenými víčky jsem si přehrával vše, co jsme spolu prožili. Uslyšel jsem, jak si Bella nahlas povzdychla, a zvedl se do sedu.

„Děje se něco?“ zeptal jsem se a pohladil ji ve vlasech. Opřela se o mé rameno a podívala se na své ruce.

„Nepamatuji si skoro nic, co jsme spolu prožili. Snažím se rozpomenout, kde jsme byli a co jsme dělali, ale nejde to. Jako bych měla vzpomínky zahalené černou látkou, která propustí jen málo z toho, co mě zajímá,“ postěžovala si a podívala se na nebe. Zavřela oči a smutně se usmála.

„Nevzpomínám si na náš první polibek,“ vydechla a našpulila rty. Usmál jsem se a sklonil se k její tváři. Věnoval jsem jí ten nejkrásnější polibek, skoro stejný jako ten, který jsem jí dal před několika měsíci. Spokojeně se usmála a rty naznačila tiché děkuji.

„Dám ti nové vzpomínky. Hezčí než ty, které mám já,“ slíbil jsem jí a zvedl se. Napodobila můj pohyb a po té jsme se vydali na lov. Bella skolila několik jelenů a domů se vrátila skoro nahá. Schovávala se za mým tělem a já ji bránil před vtípky a narážkami, které měl Emmett. 

„Když mi ukážeš prsa, nechám tě být,“ řekl a zasmál se. Zavrčel jsem a kromě mého hrdelního výlevu se ozvalo vrčení Esmé, Rosalie a Alice. Bella se zasmála a pohladila mě po zádech.

„Jestli tohle budu poslouchat zbytek svého života, budu spokojená,“ zašeptala a já se spolu s ostatními zasmál.

Druhý den ráno jsem Bellu seznámil se vším, co by měla vědět. Když jsem jí vyprávěl o Volturiových, nadšeně se vyptávala a se zájmem poslouchala to, co jsme jí všichni říkali. Po dvou hodinách se spolu s mým otcem přesunuli do jeho pracovny a dlouho do noci si povídali o upírech a jejich minulosti. Chtěl jsem se k nim přidat, ale když jsem přišel do otcova pokoje, oněměl jsem úžasem. Bella ho objímala a tiše šeptala, že lepšího adoptivního otce si ani nedokáže představit. Výraz mého otce mě naprosto okouzlil. Pozoroval jsem je a neznámé teplo ohřálo mé ledové tělo.

Během prvního týdne se Bella seznámila se vším, co umí a co nesmí. Když jsme byli na druhém lovu, zavál k nám vítr pach člověka. Bál jsem se, že zaútočí a já ji nezastavím. Pevně jsem ji objal a do ucha jí šeptal, aby nedýchala. Zasmála se a jedním pohybem se dostala z mého sevření. Rozběhla se po směru pachu a já bezmocně zasténal. Pospíchal jsem za ní a za několik okamžiků jsem zahlédl skupinku lidí, jak trhá kapradí. Rozhlédl jsem se, ale Bella nikde nebyla. Zhluboka jsem se nadechl a ucítil ji několik metrů od místa, kde byli lidé.

Seděla na zemi, v rukou svírala pumu a hltavě pila její krev. Překvapeně jsem hleděl na scénu před sebou a nic nechápal. Když Bella dopila, zahrabala mrtvou pumu a pohlédla mi do očí.

„Kdybys mi o těch lidech neřekl, možná bych je ani necítila. Zvláštní, nic lákavého jsem necítila, spíš se mi z toho pachu udělalo zle,“ řekla, zakroutila hlavou a přešla ke mně. Chytila mě za ruku a rozešla se směrem k domu. Musel jsem ji zastavit.

„Tobě nevoněli?“ zeptal jsem se překvapeně.

„Ne. Pojď domů, chci něco udělat,“ křikla a rozběhla se. Několik vteřin jsem stál na místě a nerozuměl jsem ničemu, co se stalo.

Řekl jsem rodině, co se stalo a všichni překvapeně hleděli na tu, které nevoněli lidé. Bella nevnímala naše pohledy, rukama si objímala hruď a hleděla z okna.

„Ty si je nenapadla?“ zeptal se překvapeně Emmett a nesnažil se atmosféru odlehčit vtípkem, jak u něj bývalo zvykem.

„Nenapadla, ale to je jedno. Chci vás o něco poprosit. Vím, že jsem teď jiná a nebezpečná, ale když jsem nenapadla ty lidi v lese, určitě nenapadnu toho, koho chci tak moc vidět. Potřebuji navštívit tatínka,“ řekla a s nadějí v očích na nás pohlédla.

Autor: IsabelMasen (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek With or without you - 10. kapitola :