Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » When the stars fade away - 2. kapitola

03.12.2009 (18:15) • Kikushinka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1986×

2. kapitola – Slibný večer

Nastrojená, vymóděná a upravená jsem už z okna netrpělivě vyhlížela jakékoliv auto, které zastaví poblíž mého domu. Čekalo mne totiž mé první rande s Gregem. Oblékla jsem si černé silonky a krásné fialové šaty pod kolena, s až hříšným výstřihem. Šaty byly střižené tak, že toho odhalovaly přesně takové množství, s jakým jsem byla spokojená, doufala jsem, že to v Gregovi snad rozpoutá trochu zvědavosti. Vlasy jsem si vyčesala do drdolu a můj make-up byl perfektní. Nikdy jsem neměla žádnou velkou potřebu ze sebe dělat takovou kočku, ale nějakým zvláštním způsobem jsem na Grega chtěla dobře zapůsobit. Hodně jsem si toho od něj slibovala. V hlavě se mi pomalu vykreslovaly nádherné představy našeho společného večera, který by mohl snad dopadnout dobře.

Tutůt... Před domem zatroubila auto a ve mně hrklo. Na okamžik jsem mírně zpanikařila, ale pak jsem se jako mávnutím kouzelného proutku uklidnila a s hlavou vztyčenou jsem vyšla ven. Greg seděl ve svém nablýskaném černém kabrioletu, a když mě spatřil, obdivuhodně zahvízdl.

„No páni, myslel jsem, že jdu na rande s vychovatelkou z mateřské školy a ne s bohyní.“ pousmál se, když mi otevíral dveře od auta. Určitě jsem zčervenala, cítila jsem jak se mi krev hrne do tváří.

„Zdá se, že mě budete muset lépe poznat.“ řekla jsem se zářivým úsměvem na rtech. Pak už jsme uháněli tím superrychlým autíčkem směrem k restauraci, která pro mě měla být překvapením.

„Nechcete si začít tykat? Jsem prostě Greg...“

ozval se po chvilce trapného ticha jízdy v autě.

„Fajn, já jsem Bella. Máš moc hezký auto, Gregu.“ netušila jsem, co říct. Tolik jsem chtěla udělat dojem, až se mi z hlavy vykouřila ta správná slova a zbyla jen ta špatná.

„Díky. Ale rád bych měl taky ještě hezkou přítelkyni.“ Oslnivě se na mě podíval. Kdybych neseděla, asi bych se už válela na zemi samým blahem. „Tak, a jsme tady.“ Vyhlédla jsem z okénka a uviděla tu nejluxusnější a tolik obdivovanou restauraci v New Yorku. Úžasem jsem oněměla.

„Já na takovouto večeři nemám, Gregu.“ povzdechla jsem si zklamaně, když jsme vystoupili z auta. Greg se jen nevěřícně uchechtl.

„Snad si nemyslíš, že tě nechám cokoliv z dneška zaplatit?! Asi mě taky budeš muset líp poznat. Pozval jsem tě já, takže žádné reptání. Vyber si to nejdražší jídlo, co tu mají. Kvůli někomu, jako jsi ty, ty peníze stojí.“ Každou minutou jsem ho měla radši. Byl tak galantní a pozorný. A ke všemu neuvěřitelně nádherný, až to bralo dech. Nemohla jsem uvěřit, že takovýhle princ si vybral zrovna mě.

Vstoupili jsme dovnitř a já byla znovu v šoku. Naprosto omráčená tou krásou, ladnou hudbou a neodolatelnou vůní...

„Wow!“ uniklo mi z úst. Greg se znovu zasmál a vedl mne do dalšího sálu této přepychové restaurace. Číšník nás usadil ke kulatému stolu pro dva, přes který byl přehozen světle modrý ubrus. Na stole stály také tři svíčky, dvě skleničky a láhev šampaňského.

„Tak co na to říkáš?“ zeptal se sladce.

„Nemám slov. To je neuvěřitelné, Gregu.“ básnila jsem.

„Tak a teď chci o tobě vědět všechno. Kdo jsou tví rodiče, jaké máš sourozence, případně domácí zvířata. Jaké jsi měla dětství, a tak dál a tak dál, určitě to už znáš.“ Pohledem jsem mu doslova visela na rtech. Nemohla jsem od něj odtrhnout oči.

„Ehm... no, tak fajn, no...“ začínala jsem být nervózní, ale když natáhl ruku a položil svou dlaň na tu mou, pusa se mi sama od sebe rozjela. „Vlastně mám rozvedené rodiče. Máma žije se svým manželem ve Phoenixu a táta bydlím sám ve Forks, to je takové zapadlé městečko ve Washingtonu. Rozvedli se, když jsem byla malá, takže mi to skoro nevadilo. Sourozence nemám žádné, stejně jako zvířata. Jsem tak trochu samotář, i když je pravda, že bych už taky ráda našla mou spřízněnou duši.“ Bylo vidět, že mě Greg opravdu pozorně poslouchá, protože se mě neustále vyptával na nejrůznější doplňující otázky. A to mě těšilo, zajímala jsem ho. „Když jsem byla malá, bydlela jsem u mámy, ale v sedmnácti jsem se přestěhovala k tátovi. Byly to hrozný léta, větší zapadákov než je Forks snad vážně nenajdeš.“

„Takže jsi neměla moc šťastné dětství, viď?“ zeptal se nakonec smutně. Snažil se se mnou soucítit, to bylo dojemné.

„Ano i ne. Byla jsem na to tak zvyklá.“ Greg si nešťastně povzdychl.

„Myslím, že podobně je na tom i Ellie. Taky má rozvedené rodiče, kteří jsou navíc hodně pracovně vytížení, takže na ní nemají dostatek času. Po většinu dne se o ni starám já. Navíc, matka právnička, otec primář nemocnice, s těmi si moc legrace neužije.“

„To je mi líto.“ Nemohla jsem uvěřit vlastním uším, když říkal, že se o Ellie tak často stará.

„Ale aspoň má mě. To já jsem rodiče nikdy nepoznal, zabili se při autonehodě pár měsíců po tom, co jsem se narodil. Vyrůstal jsem tak jen s mým bratrem Harrym. Jenže z toho se postupně stával takový workholik a protiva, až jsem se od něj jednou prostě odstěhoval. Od té doby žiju sám a nestěžuju si, i když jak jsi i ty sama řekla. Má druhá polovička mi ke štěstí stále chybí.“ A teď mi ho bylo dokonce líto! Tenhle chlap ví, jak na ženský.

„To mě vážně moc mrzí.“ Nevěděla jsem, co jiného říct. Nakonec jsem usoudila, že nejlepší bude trochu změnit téma. „Takže ty pracuješ jako co?“

„Jsem architekt. Pracuju u jedné zdejší firmy. Celkem mě to baví a sype to peníze, takže ohledně tohohle jsem naprosto spokojen.“ No vida, architekt? Greg si získával jedno plus za druhým. Ještě celý večer jsme si povídali a zjišťovali jsme o sobě všechno možné i nemožné. Čas nám spolu rychle utíkal. A jídlo bylo vážně vynikající, nic tak dobrého jsem v životě nejedla. Navíc byl Greg vtipný, laskavý a milý, přesně takový typ mužského, jaký jsem si přála.

Domů jsme odjížděli až hodně pozdě. Greg mi sice nabídl, jestli nechci jet ještě k němu, ale já to s díky odmítla. Nechtěla jsem vypadat jako nějaká laciná štětka.

A tak jsme dojeli před můj dům. Greg vypnul motor a my zůstali sedět v autě. Mlčky jsme zírali před sebe a myslím, že nám oběma bylo stejně trapně.

„Takže... smím doufat v nějaký další takový skvělý večer strávený ve tvé přítomnosti?“ zeptal se po chvilce a pohlédl mi do očí. Mohla bych se v nich topit celé dny, naprosto mne pohltily. Najednou jsem pocítila potřebu být s ním ještě déle. A na lacinou štětku jsem zapomněla ve chvíli, kdy se usmál svým okouzlujícím úsměv, když zjistil, že váhám.

„Víš, co kdybys přece jen zašel ty ke mně? Na chvilku?“ čekala jsem na jeho verdikt. Tolik jsem toužila ho políbit.

„Pokud ti to nevadí...“ řekl a vystoupil z auta, které obešel a pak otevřel dveře i mně a podal mi ruku, kterou jsem s chutí přijala.

Dovedla jsem ho dovnitř a šli jsme si sednou se sklenkou vína do obývacího pokoje.

„Máš moc hezký byt.“ řekl tiše a přitom na mě mrkl. Určitě jsem se znovu musela červenat. Ještě nikdy jsem si žádného muže nepřivedla domů hned první schůzku. Ale Greg byl jiný. Úplně mne očaroval. Jeho kouzlu se nedalo podlehnout.

Přisedla jsem si blíže k němu a on mne chytl za ruku.

„Doufám, že si o mě nebudeš myslet, že to chci nějak uspěchat, ale já si nemůžu pomoct.“ pronesl a mé srdce mělo co dělat, aby se udrželo v mém hrudníku. Pak se ke mně naklonil a něžně mne políbil. Pocit, který mnou projel, byl nepopsatelný. Jako elektrický šok. Ale velice příjemný elektrický šok. Polibek jsem mu oplácela s neskrývanou dychtivostí. Jednou jsem ochutnala a potřebovala jsem víc. Greg byl zřejmě potěšen mou reakcí, protože si mě přesunul na svůj klín.

Vášnivě jsem se mu vpíjela do rtů a on do těch mých. Po chvilce začal být dychtivější, naléhavější.

„Jsi si jistá, že to chceš? Protože já se ti jednoduše nemůžu ubránit.“ zavzdychal mezi polibky. Byla jsem v sedmém nebi. Ne, byla jsem v osmém nebi! Místo odpovědi jsem mu začínala rozepínat knoflíčky u košile. A on to pochopil správně, bral to jako ano.

Svůj zájem proto přenesl na můj krk. Jemně ho líbal, pak se vracel zpět ke rtům, obkroužil jejich obrys, a potom znovu přejížděl svými rty po mém krku. Postupně klesal ústy stále níž a níž, přes rameno, přes klíční kost, až k mému výstřihu, který snad přímo volal po pozornosti.

Jeho ruce objaly mé tělo a sevřely ho tak v nepropustném objetí. Jedním rychlým pohybem mi rozepnul zip zezadu na šatech a ty pak už sami sjely poslušně dolů.

Já se mezitím činila jinde. Roztřesenýma rukama jsem mu sundala košili a hladila jeho vypracované tělo. S páskem u kalhot jsem si poradila kupodivu rychle, a my tak byli brzy jen ve spodním prádle. Greg mezitím začínal být rychlejší a nedočkavější. Obličej zabořil do mých ňader, zatím stále uvězněných v podprsence. To se ale mělo rychle změnit. Sama jsem si ji hbitě sundala a Greg tak laskal nejprve jednu mou bradavku, a poté i druhou. Neuvěřitelná slast, kterou jsem prožívala byla stále silnější a silnější.

Za pár minut jsme na sobě neměli už ani ten nejmenší kousek oblečení a hleděli jsme na sebe tak, jak nás bůh stvořil.

„Jsi krásná.“ zašeptal mi do vlasů a pokračoval ve svém mistrovském díle. Už jsem to nemohla déle vydržet, chtěla jsem to hned. Chtěla jsem ho cítit v sobě. A Greg se tomu vůbec nebránil.

Položil si mě na gauč pod sebe a tvrdě do mě pronikl. Vlna vzrušení, která mnou projela byla naprosto dokonalá. Prohnula jsem se pod ním jako luk. Téměř zároveň jsme hlasitě zavzdychali. Oba jsme brzy dosáhli maxima a byli jsme spokojení. Ale nám to nestačilo. Greg se ve mně stále pohyboval, rychleji a rychleji, až jsme dosáhli druhého orgasmu. Ta noc byla nezapomenutelná.

Když jsme konečně padli vyčerpáním vedle sebe a usnuli, byla jsem si jistá, že se nám oběma zdáli krásné sny. Greg mi naprosto vyhovoval, chtěla jsem s ním strávit zbytek života. Ale o tom jsem začala silně pochybovat už druhý den...

Autor: Kikushinka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek When the stars fade away - 2. kapitola: