Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » When the stars fade away - 18. kapitola

When the stars fade away - 18. kapitolaMám tu pro vás další kapitolu, která je už předposlední (pokud nepočítáme epilog). I když v ní nejde vlastně o nic pěkného (stejně jako ve většině této povídky :D), tak doufám, že se vám bude alespoň trošku líbit. Taky vás prosím o komentáře a kritiku, děkuji a přeji příjemné čtení. :))

18. Nevěra

Jako bych najednou přestala celá fungovat, jako by mi vypnul mozek a mně nezbylo nic jiného, než sledovat tuhle tragikomickou scenérii – přesně tak sem se cítila, když jsem uviděla řádit Grega a jeho značně vyvinutou sekretářku v naší posteli. Nevěděla jsem, jestli mám plakat, nebo se smát. Nevěděla jsem, jestli mám stát na místě, nebo vejít dovnitř. Nevěděla jsem, co to znamená a co bude dál. Byla jsem... vypnutá.

Milenci si mě vůbec nevšimli, byli tak zaměstnáni slastným vzdycháním a milostným pohybům, že bych si možná mohla začít zpívat a jim by to bylo jedno. Začala jsem přemýšlet. Možná, že to znamená konec našeho vztahu, konec trápení, konec týrání a ponižování, konec mě a Grega, necelý týden po svatbě. Ale zároveň to mohlo znamenat, že se tím nic nemění, že mi tohle dělal Greg už celou tu dobu, co se známe. Užíval si s jinými ženami a já byla jeho otrokyně. A možná v tom hodlá pokračovat. Upřímně, ani bych se nedivila, pokud to dotáhl už i tak daleko, že i mě byl ochoten prodat jinému muži.

Pak jsem začala uvažovat nad dalším problém. Mám vejít dovnitř, prozradit se a udělat Gregovi hysterickou scénu? Co bych tím získala? Svobodu? Možná, ale daleko pravděpodobnější variantou se mi zdála pořádná rána do obličeje. Nebo bych mohla sejít dolů do obývacího pokoje a počkat, až ti dva přestanou a teprve potom na Grega všechno vybalit. Možná, že by to bylo lepší řešení. A tak jsem taky udělala. Našlapujíce tiše, jen po špičkách, jsem docupitala do obýváku, kde jsem se usadila v rohu křesla. Jak jsem tam tak seděla a čekala, v duchu jsem se ptala, zda si podobných orgií Greg s někým neužíval i tady. Už jen ta představa mi přišla nechutná, a to i přesto, že jsem Grega ze srdce nenáviděla.

Zvuky, doplňující jejich milostnou souhru, ke mně doléhaly až sem dolů. Musela jsem se pousmát nad představou, jak budou oba překvapeni, až se zde potkáme. Možná, že ta prsatá sekretářka dokonce uteče. Možná, že mi Greg vynadá, že jsem přijela dříve, i když to bych mohla rychle přebýt tím, že on mi lhal o své pracovní cestě. Možností, jak tohle dopadne, byla spousta.

Po asi půl hodině zvuky zesílily a pak už jen slábly, až se úplně ztratily. Jen asi deset minut na to už jsem zaslechla dunivé kroky na schodech. Přicházel Greg. Napřímila jsem se na pohovce, aby si mne hned všiml, pro jistotu jsem ještě zakašlala. Uslyšela jsem, jak sebou Greg vyděšeně škubl.

„Bello?!“ zeptal se překvapeně. Já vstala ze sedačky a otočila se čelem k němu, abych mu viděla do očí.

„Ahoj, Gregu, tak už jste skončili?“ zeptala jsem se sebevědomě. Bylo mi už všechno jedno, takže i kdyby mě dnes zabil, hodlala jsem vyzkoušet všechno.

„Skončili s čím? O čem to mluvíš?“ Dřív jsem si myslela, že Greg je i přes svou tyranskou povahu inteligentní člověk, ale tohle mé domněnky jaksi vyvrátilo.

„Nesnaž se zapírat, všechno jsem slyšela, dokonce i na chvíli viděla. Užili jste si to?“ Snažila jsem se mluvit co nejchladnějším hlasem. Vlastně jsem napodobovala Gregův obvyklý tón.

„Bello, já... jak to, že tu jsi? Měla si přijet až za dva dny!“

„To není omluva Gregu!“ vyštěkla jsem na něj, protože mi opravdu vadilo, že se snaží stočit hádku směrem „Bella je ta špatná“.

„A za co bych se ti taky já měl omlouvat?!“ jestli vypadal před chvílí vykolejený, tak nyní si už polepšil a navrátil se do své obvyklé rozzuřené, povýšené a bezcitné grimasy.

„Za co? Vždyť jsi mě podvedl?! Jenom pár dní od svatby?! To je jako normální?!“

„Ale no tak, ty sis taky užívala s jiným mužem,“ odsekl a rozhořčeně rozhodil rukama.

„Cože?! No to snad nemyslíš vážně! S Danielem bych nikdy dobrovolně nešla! Dovol mi ti připomenout, že jsi mě jemu prodal!“ Teď už jsem vážně pěnila. To snad nemohl srovnávat!

„Je jedno jak k tomu došlo, ale že k tomu vůbec došlo!“ prohlásil chladně.

„No to si snad děláš srandu! Takže jsme manželé, ale každý budeme spát s někým jiným, ať už z vlastní iniciativy, nebo pro potěšení někoho jiného?!“

„Jestli to bereš takhle, pak ano.“ Jistě, Greg byl chladný a protivní a hrubý, ale tohle bych si o něm nikdy nepomyslela. Stále mne dokázal překvapovat, a to bohužel v negativním slova smyslu.

Já jsem se hodlala vztekat a hádat se, a pokud na to dojde, možná se i prát. „Ale tohle já nepovažuji za manželství, a jestliže ty ano, pak... se nemáme o čem bavit.“ Greg strnul. Svraštil obočí a mírně se ke mně naklonil.

„Co tím chceš jako říct?!“ procedil skrz zaťaté zuby. Na tuhle chvíli jsem čekala dlouho, dost dlouho na to, abych k ní sebrala všechnu odvahu a vpálila mu jí do obličeje.

„Že od tebe odcházím. Teď na to mám plné právo, to nemůžeš popřít, ani kdyby sis vymyslel miliony těch tvých bizarních důvodů!“ Greg začal zhluboka dýchat a funět, až mírně zrudl, celý se nafoukl a kdyby mohl pohledem zabíjet, už bych ležela na zemi mrtvá, probodána tisíci jeho vražednými pohledy. „Měj se Gregu. A pozdravuj tu fuchtli, co se válí nahoře v naší, teda teď už vlastně tvojí, ložnici.“ Otočila jsem se, popadla kufr, který tu ještě stále stál, a mířila si to ke dveřím.

„A co Ellie? Tu necháš jen tak být? Nechráněnou? Nezachráněnou?!“ vytasil se znovu Greg. A tentokrát jsem to byla já, kdo strnul na místě. Ellie, Gregova ubohá neteř, o které nikdo nic neslyšel už pěknou dobu. Policie ji prohlásila za mrtvou, ale ve mně stále ještě hořel plamínek naděje, že tomu tak není. A celý tenhle cirkus, život s Gregem, svatba, veškeré týrání a ponižování, to vše bylo jen pro Ellie, protože Greg mi dával šanci, že mi o ní něco řekne, pokud mu neuteču. A tak jsem neutekla, vše jsem mu trpěla, a teď, když jsem už byla rozhodnutá, že to s ním konečně jednou provždy skončím, mne opět něco zastavilo. Musela jsem to pro ni udělat, musela jsem se pokusit ji zachránit. Dlužila jsem jí to.

Otočila jsem se znovu ke Gregovi. „Fajn, takže mi řekneš kde je a jak jí můžu pomoct?“ zeptala jsem se rovnou.

Greg chvíli přemýšlel, než něco řekl. „Zlato? Počkej tu na mně, hned budu zpátky,“ zavolal, a já pochopila, že to není na mě, ale na jeho sekretářku. „Co kdybych tě za ní rovnou vzal?!“ mluvil už nyní ke mně.

„Ty mě za ní vezmeš?!“ zeptala jsem se nevěřícně. Celou dobu mi bylo jasné, že Greg o jejím únosu něco ví, ale nikdy jsem nevěřila, nebo spíš nechtěla věřit, tomu, že by byl přímo nějak spjat s jejím zmizením. „Jak mám vědět, že zase jen neblafuješ?“

„Nemůžeš to vědět, musíš mi důvěřovat,“ řekl lstivě, ale i kdyby mi opět lhal, musela jsem to riziko podstoupit.

„Tak to bude poprvé za celou dobu, co tě znám,“ odsekla jsem a nastoupila s ním do auta.

Jen, co jsme vyjeli z města, začala jsem mít vážně velký strach. Ne o sebe, ale o Ellie. Červík zvědavosti, který mne nahlodával už tak dlouhou dobu od Elliina zmizení se nyní projevil ve své největší síle. Celou cestu jsem si musela klást otázky typu kde, proč, kam a jak, až jsem to nevydržela a začala se ptát Grega.

„Prosím, řekni mi, co jste s ní udělali!“ žadonila jsem.

„Uvidíš to sama,“ řekl Greg jako vždy ledově klidně a dál se věnoval volantu auta.

„Prosím, já to nevydržím! Musím to vědět! Nebo umřu!“ škemrala jsem psíma očima.

„Ne! Řekl jsem ne!“ prohlásil nekompromisně a já radši změnila oblast vyptávání.

„Tak mi řekni, co jste s ní udělali!“

„Sakra, tak seš pitomá, nebo co?! Říkám, že ti to neřeknu a hotovo! Počkej si, za chvíli tam budeme!“

„Znásilnili jste ji? Zkopali? Zbili? Zmrzačili? Nebo snad zabili?!“ ptala jsem se dál.

„Poslyš, brzo zabiju tebe, jestli s tím vyptáváním nepřestaneš!“ hrozil mi a nebylo těžké mu v tomhle uvěřit.

„Tak mi aspoň řekni, kam jedeme,“ zkusila jsem to znovu.

„Zůstaneš pak zticha?“ zeptal se chladně.

„Ano, ano zůstanu,“ slibovala jsem.

„Nechali jsme ji zavřenou v kleci v té staré polorozpadlé továrně nedaleko odsud,“ řekl to s naprostým klidem, jako by mi oznamoval zítřejší slunečné počasí. Já naprosto oněměla. Zavřenou v kleci?! Ve staré továrně?! Věděla jsem naprosto přesně, kde ta továrna je a dokázala jsem si živě představit stísněnost a deprimující pocity, které vyvolává zevnitř. Začala jsem plakat, což Grega značně rozčílilo.

„Sakra přestaň bulet! Mám toho plný zuby! Neříkal jsem ti to proto, abys mi tady sehrála hystericky tragickou scénu!“ řval a vůbec se nedíval na cestu. On si to neuvědomoval, ale Elliin život za posledních pár dní opravdu tragický byl.

„Jak jsi jí to mohl udělat?! Ty zvíře! Ty hnusnej parchantskej magore! Patříš do blázince! Ty svině!“ řvala jsem na něj a přes proudy slz jsem skoro neviděla. Greg se naštval, pustil volant a začal mě bít. Mezi jeho útoky, kdy se střídavě chytal volantu a mých vlasů jsem skrz slzy uviděla červenou šmouhu řítící se nebezpečně rychle proti nám. Ozvaly se klaksony aut. Greg mne pustil a snažil se zachránit situaci. Hned na to jsem ucítila náraz tak prudký, jako kdybych spadla z nebe přímo na beton. A pak bylo všude černo a tma.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek When the stars fade away - 18. kapitola:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Uživatel:
Heslo:
Registrace


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů

Kdo je tu z členů? Klikni!